„Tati,“ nesměle protestuje mladý O’Brien, „ten čaj už je vyvařený.“ Starý O’Brien se může vzteknout: „Co to meleš? Děda ho měl celej život, já ho měl celej život – a zpovykanýmu mladýmu pánovi se zdá bejt vyvařenej – ?!“
A ještě jeden:
| Poslat: 
Tak jak bylo slíbeno v době prezentace československé telefonní budky z 80. – 90. let min. st. v měřítku N, radovat se z nového výrobku firmy Miniatur mohou i vyznavači modelů zmenšených v poměru 1 : 120. Stavebnice telefonní budky je k dispozici pod katalogovým označením MT 21. Nabízíme ji i v N-šopíku – ZDE. Stavebnice obsahuje odlitky, lepty a zasklívací fólii. Prozradím, že telefonní aparát uvnitř budky má modrou barvu a na skleněné výplni je čitelný nápis „TELEFON“. Prodejní cena pro koncové zákazníky je 90 Kč.
| Poslat:
V následující kratičké reportáži, kterou pohotově zadokumentovala Šárka, lze jasně dokázat, že i starý klekne, když je kolejiště hezké. To kolejiště je Jirky Kubíka a už jsem ho jednou představoval – ZDE. Od loňska na něm jeho majitel uskutečnil pár důležitých úprav, takže bylo co obdivovat. Také jeho vozový park se rozšířil, o čemž se čtenáři Honzíkových vláčků budou moci zanedlouho přesvědčit v dokumentu o stavbě jedné motorové lokomotivy, který Jirka připravuje. Hlavně aby tyhle fotky neviděla manželka, protože bych jí těžko dále zdůvodňoval, že vytírat podlahu v kuchyni nemůžu kvůli bolavým kolenům. Přečíst celé…
| Poslat:
Kousek za státní hranicí na pravé straně od silnici mezi Českými Budějovicemi a Lincem, v nadmořské výšce 713,4 metrů, se nachází unikátní muzeum připomínající koněspřežní železnici, jejíž počátky spadají do dvacátých letech 19. století. Jmenuje se to tam Kerschbaum. Zastavili jsem se tam cestou z Lince na naší pouti za poznáním v rámci tradičního (v pořadí již druhého) letního setkání jihočeské sekce virtuálního Modelářského spolku starších pánů. Přečíst celé…
| Poslat:
Už potřetí se mi dostalo cti a další můj web byl zařazen mezi ty, které jsou trvale archivované Národní knihovnou ČR. Nevím kolik tisíc, desítek či stovek tisíc (nebo snad milionů?) webových stránek existuje v naší zemi. Netuším ani, jestli to lze ještě dnes spočítat. Ale bude jich asi hodně. A přesto, dosud jen necelé tři tisíce z nich jsou trvale sledovány odborníky z Národní knihovny ČR a pomocí speciálních technologií průběžně archivovány. Tak se z nich stává něco jako „trvalá paměť národa“ a s nadsázkou se dá dokonce říci, že nabývají obdobného významu, jako Babička od Boženy Němcové. Přečíst celé…
| Poslat:
České dráhy objednaly 30 motorových vozů od výrobce Stadler, dodávka se uskuteční koncem roku 2011. S jejich provozem se počítá v Libereckém kraji a v kraji Vysočina. Zjistili jsme, že model tohoto motorového vozu ve velikosti N vyrábí jeden z průmyslových výrobců v zahraničí v řadě barevných provedení. Tento výrobce byl díky iniciativě jednoho našeho čtenáře kontaktován s dotazem, zda neuvažují o výrobě tohoto modelu v barevném provedení určeném pro České dráhy. Výrobce sdělil, že vzhledem k tomu, že neznají český trh a nedokáží odhadnout zájem modelářů, přistoupili by k výrobě, pokud by obdrželi objednávky na nejméně 200 ks. Přečíst celé…
| Poslat:
Všem 129 kolegům, kteří klikli na některou z nabízených otázek v anketě k odhadům počtů železničních modelářů v ČR děkuju. Není nic jednoduššího než konstatování, že takovéto ankety jsou na prd, že nemají žádnou vypovídací hodnotu, že… Ano, souhlasím s tímto názorem, ale jen jako s jedním z mnoha. Rozhodně ale není možné i takovouto anketu zcela ignorovat. Jistě, zjistit skutečný počet modelářů u nás dnes, po zrušení Svazarmu, resp. organizovaných forem zájmové činnosti obyvatel, prostě nejde. Statistický úřad spíš zajímá, kolik mají lidé praček a počítačů, než to, co jim přináší radost. S tím ale nic nenaděláme. Určitý kvalifikovaný odhad o počtech modelářů mohou mít velcí prodejci modelářského zboží. Takové odhady ale pokud vím publikované nebyly. Přečíst celé…
Rubrika: ZPRÁVY
| Poslat:
Za několikerými dálničními křižovatkami, poli a železničním přejezdem se závorami, za šikanou na silnici, která prý vede přes soukromý pozemek nějakého vykuka, kousek od metropole leží malá středočeská vesnička, v ní je malý domeček a v tom domečku má Michal Dobrovolný malé kolejiště v malém, ale nejhezčím měřítku – N. (Jen zkušení vědí, že co je malé je pěkné!) Pravda, kolejiště ještě není zcela dokončené, ale už to co Michal „vysochal“ je pěkné. Přečíst celé…
| Poslat:
Čtrnáct dní dovolené s vnoučkem Honzíkem skončilo. Odjížděli jsme s lehkou dietou kvůli třídenní střevní chřipce a tudíž i bez větší nálady. Závěr se už zase nesl ve znamení těšení se na rodiče a sestřičku Aničku. Mezi tím jsme ale viděli několik moravských měst a jejich železničních stanic, také dvě modelová kolejiště, projeli jsme se na kole, přičemž jsem si hezky natloukl, Honzík se naučil plavat, přišel o první mléčný zub a taky jsme poznali pár nových hospod, dobrých i velmi špatných. Přečíst celé…
| Poslat:
Již delší čas sleduji rozvoj aplikace mikroserv při ovládání modelového kolejiště. Že si tato maličká součástka už dávno našla své uplatnění v leteckém modelářství, u RC modelů apod. je všeobecně známé. K přestavování výhybek, návěstidel, zvedání závor, zavírání vrat apod. dosud železniční modeláři používali převážně elektromagnetické a elektromotorické pohony. Spolu s Martinem Pintou (Lokopin), který v oblasti „výzkumu“ uplatnění mikroserv vykonal hodně užitečné práce, si myslím, že právě v tomto pohonu je budoucnost. Mimo jiné kvůli technické jednoduchosti řešení a také kvůli příznivé ceně. Přečíst celé…
| Poslat:
Mnozí železniční modeláři opouštějí ovládání vyhybek, závor a mechanických návěstidel pomocí původních elektromagnetů, resp. jiných pohonů. Přispěl k tomu mohutný rozvoj digitální techniky a hlavně letecké modelářství. Právě v tomto modelářském oboru se velmi rozšířila aplikace mikroserv, užívaných k ovládání směru letu vrtulníků i letadel. Mikroserva se ale dají úspěšně použít i v železničním modelářství, i když statistické srovnání s ostatními možnými pohony (elektromagnety a motorické přestavníky) není zatím nikterak výrazné. Ono to zase není tak úplně jednoduché. Přečíst celé…
| Poslat:
Prach a kolejová špína. Věčné a velmi neoblíbené téma mezi železničními modeláři. Bodejť by ne. Co už bylo na toto téma napsáno statí? Jen na některé odkazuji v závěru. Kolik zaručeně fungujících doporučení bylo prezentováno? Na větších veletrzích (v Německu) se pravidelně objevuje prodejce se zázračnou vodičkou neznámého složení určenou na čištění kolejí. V našich modelářských diskusích se lidé přou jestli je lepší líh, izopropylalkohol nebo dokonce benzín… Přečíst celé…
| Poslat:
Proč vymýšlet vymyšlené? Na to ale člověk přijde s věkem, když už mu zbývá málo času. A pak také platí, že všechno již vymyšlené se dá dále vylepšovat, případně modifikovat. Má to však jistá psaná i nepsaná pravidla, která jsme si vryli do paměti my, co máme za sebou plodné roky budovatelského a zlepšovatelského hnutí. Dnes se na škodu věci spíš nápady kradou a bez ostychu se dokonce vydávají za své, byť nadále platí ochrana autorských (a jiných) práv, třeba jen k „obyčejné“ fotografii. Přečíst celé…
| Poslat:
Z žákovské knížky vašeho dítka – ZDE
Rubrika: ZPRÁVY
| Poslat:
Nádraží Prahy-Bubny i jeho okolí působí omšele. Jakoby se o něm ani nemělo moc vědět (blíže viz ZDE). I cestu k němu jsem si musel nastudovat podle mapy. Kdyby si zde snad někdo chtěl koupit lístek na vlak, neuspěje. Vstupní hala je zamčená, opatřená mříží, stejně jako okénka bývalých pokladen. Stanice jako taková ale funguje, odbavují se zde vlaky směřující z Masarykova nádraží na Kladno, anebo do Kralup n/V. Ale navíc, už několik let našla v nádražní budově střechu nad hlavou parta nadšených modelářů, kteří nosí na tričkách nápis „Moduláři Praha-Bubny“. Byl jsem k nim pozván na návštěvu. Přečíst celé…
| Poslat:
Nejmenší profesionálně sériově vyráběná modelová železnice má rozchod pouhých 3,5 mm a všechno je zhotoveno v měřítku 1:450. Výrobcem je – jak jinak – japonská firma EISHINDO. V 70. letech jsem si jako jeden z prvních u nás pořídil železnici velikosti Z, což byla tehdy odpověď firmy Märklin na modely velikosti N vyráběné v NDR. „Z-etku“ se věnuji od té doby. Od loňského roku jsem začal pokukovat po dalším výkřiku železničně-modelářského průmyslu, a to po T-gauge. Loni jsem ještě výrobky firmy EISHINDO sledoval rezervovaně, ale před pár dny jsem neodolal a pořídil si první soupravu s příslušenstvím. Hned jsem ji otestoval a prostřednictvím Honzíkových vláčků se chci podělit o první zkušenosti. Přečíst celé…
| Poslat:
Když někdo začne sbírat modely vláčků, autíček, či čehokoliv jiného v 3D, dříve nebo později začne řešit otázku jejich uložení. Do krabic? Do zásuvky? Do kufříku? Na poličku? Do skříňky? Kam? Před delší dobou mne inspiroval Dan Buchtela se svými kufříky vyloženými vložkami slepenými s molitanu (ZDE). Rozstříhal jsem tedy karimatku, kvůli zpevnění jsem dno podlepil kartonem z krabice (čímž jsem vylepšil původní námět), žebra slepil a ke dnu přilepil tavným lepidlem a mašinky putovaly do zásuvky v nábytkové stěně. Je to dobré uložení modelů se dvěma výhradami – nejsou viděl a taky se zde na ně práší. Přečíst celé…
| Poslat:
Když mi děda koupil první vláček, bylo mi asi 10 let. Dodnes si pamatuji ona čtyři písmenka na krabičkách – PIKO. Shodou okolností je novodobá historie této východoněmecké firmy stejně stará, jako jsem sám. V posledních letech se stalo tradicí, že vedení firmy připraví na některou z červnových sobot „Den otevřených dveří“. A tak jsme v sobotu 25. června 2011 vyjeli do Sonnebergu podívat se, jak se vyrábí vláčky. Přečíst celé…
| Poslat:
Ačkoliv fandů nejmenšího komerčního modelového železničního měřítka T-gauge je určitě méně jak šafránu, nástup této techniky na trh je impozantní. Nabídka samotných modelů lokomotiv a vagonů, kolejí, domečků, stromečků a dalšího příslušenství se stále rozrůstá a postupně dohání nabídky ostatních modelových velikostí. Modelovat v měřítku 1:450 ale asi moc nepůjde. Nicméně, T-gauge de facto představuje realizaci velmi pokročilých technologií. Zamýšlím se tedy nad faktem, že něco z toho půjde využít i v jiných souvislostech. To co uvádím v titulku je samozřejmě nadsázka a pokus o vtip… Přečíst celé…
| Poslat:
Přijal jsem pozvání Metrostavu, a. s., a spolu s tisíci dalších spoluobčanů jsem v sobotu 19. 6. 2011 nakouknul pod zem na stavbu metra prodloužené trasy A, vedoucí z Dejvic do Motola. V blízkosti křižovatky Vypich se už přes rok kutá v zemi, i když současně s tím lecjací papaláši s podporou některých médií plivou špínu za každou chybičku na firmu, která už 40 let dělá z Prahy dopravně snesitelné velkoměsto. Dnes jsem měl poprvé možnost těm obyčejným chlapům v montérkách s helmami na hlavně úplně normálně poděkovat a sdělit jim, že jim držím palce. Přečíst celé…
| Poslat:
Už když se z tunelů pod Vinohrady vyloupl rychlík tažený Taurusem a tiše se blížil k jednomu z perónů pražského hlavního nádraží, věděl jsem, že to bude pěkný výlet. Pravda, do rychlíku s konečnou ve Vídni se nahrnula spousta zahraničních turistů, kteří zůstali v Praze zablokovaní kvůli čtvrteční stávce. Boj o sedadla jsem snadno předešel nákupem místenky. Do Brna – na největší modelářskou výstavu v zemi – jsem se vlastně vydal na základě pozvání Jana Sobotky z firmy HAULER, u které si nechávám vyrábět lepty pro N-šopík. A udělal jsem moc dobře. I mezi plastikáři se dalo vidět a slyšet moc užitečných věcí. Přečíst celé…
| Poslat:
V třináctitisícové Roudnici nad Labem jsou tři základní školy. Ta na ulici Karla Jeřábka má díky svému školníkovi zajímavou raritu: o přestávkách zde děti neřvou a nezlobí, ale hrají si s modelovou železnicí. Vedení školy zde modeláře podporuje i jinými formami. Děti se mohou ve volném čase realizovat v několika modelářských kroužcích (rozdělených podle věku), které vede školník Karel Brejša, bývalý mašinfíra. Takové štěstí moc malých modelářů nemá, aby jim moudrosti předával živý „ajzenboňák“. Dnes jsem provedl ve škole „inspekci“ i s vnoučkem Honzíkem. Přečíst celé…
| Poslat:
Poslední výměnné setkání železničních modelářů v Praze (11. 6. 2011) hodnotím jako jedno z nejlepších v letošním roce. Ne proto, že na můj stánek dnes vyšlo exkluzivní místečko hned vedle vchodu, ale kvůli skutečnému setkání a popovídání si se zajímavými lidmi, kteří přišli. Přestože jsem tam byl hlavně kvůli nabídce svých a dalších výrobků, získal jsem při diskusi s kamarády a přáteli řadu zajímavých poznatků. A to je pro mne důležitější jak pár vydělaných korun… Přečíst celé…
Rubrika: ZPRÁVY
| Poslat:
Prý takhle to dopadne, když strojvedoucí na postrku „vytuhne“ a tlačí a tlačí a tlačí… Přečíst celé…
Rubrika: ZPRÁVY
| Poslat:
Cestou za obchody do jednoho tyrolského městečka s přítelem Honzou Merhautem bylo nasnadě, že dopadnou-li obchody dobře, prozkoumáme zde také nějaké železniční pamětihodnosti. Jirka Kubík, který to tam zná, nás nasměroval do Jenbachu. Ze zdejšího nádraží ležícího na trase Salzburk – Innsbruk, kde každou chvíli profrčí nějaký expres, vedou na obě strany údolí mezi velikány Tyrolských Alp úzkorozchodné železnice. Nebylo třeba se přemlouvat a obě jsme vyzkoušeli. Přečíst celé…
| Poslat:
V kraji vína a hodných lidí byla na Den dětí otevřena výstava s názvem Vláčky pro malé i velké. Výstava bude nahlédnutím do světa jedné z nejoblíbenějších hraček všech dětí – a nejen těch. K vidění budou vláčky papírové, dřevěné, postavené ze stavebnice Lego i plastové; vystaveny zde budou modelové železnice, s nimiž si hráli naši tatínkové a dědové, ale i v současné době vznikající železniční dráhy. Nebude chybět ani stálice mezi stavebnicemi – vláčky české firmy Merkur. Přečíst celé…
Rubrika: ZPRÁVY
| Poslat:
Více jak sedm měsíců, přesněji 221 den, jsem v anketě na webu Honzíkovy vláčky orientoval zájem modelářů vyznávajících měřítko N na jednu z nejhezčích československých lokomotiv, která se dodnes prohání po našich a některých evropských kolejích, důvěrně přezdívaná Brejlovec. Za uvedenou dobu v naší anketě hlasovalo celkem 301 respondent, přičemž 76 % z nich se vyjádřilo v tom smyslu, že kdyby někdo tuto lokomotivu v měřítku N vyrobil, že by si ji koupil, 19 % odpovědí bylo záporných a 5 % respondentů zaškrtlo třetí neutrální možnost. Přečíst celé…
| Poslat:
Už delší čas nabízíme v N-šopíku limitovanou sérii táborových ohňů – ZDE, v nichž oheň imitují dvoubarevné LED SMD (ZDE), které jsou zapojené přes zvláštní el. obvod. První, kdo mi poslal obrázek instalovaného ohníčku, je Karel Brejša. Jeho školáci v Roudnici nad Labem už ho mají na kolejišti. Povalující se trampové sice balancují na pokraji strže, ale třeba se moc neopijí… Špekáčky a lahváče v měřítku N nejsou na obrázku zřetelně vidět. Přečíst celé…
Rubrika: Příroda, STAVBY, ZPRÁVY
| Poslat:
