26. Srpen 2010 
Už když jsme překročili práh domu manželů Filipových bylo jasné, že smysl pro pořádek zde dominuje nade vše. Pečlivost a přehlednost v dílně Pan Modeláře je ukázková. Jako by měl přijet sám prezident mezinárodní organizace NAVIGA předat Karlu Filipovi další ocenění, a ne jen obyčejní modeláři z Českých Budějovic a Prahy. Všude klizeno, všechny stroje očištěné, nástroje uložené v účelných držácích, materiál je roztříděn v krabicích a zásobnících. Přečíst celé…
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
13. Srpen 2010 První fotografie ze zatopené firmy ALSracing ve Vísce přivezl Zdeněk Valter. O jeho účasti na likvidaci škod píšeme ZDE. Ačkoliv říčka Smědá, tekoucí od Frýdlantu směrem na sever přes Vísku, Višňovou a dále do Polska, už zase vypadá jako nevinná říčka, škody, které napáchaly přívalové deště, jež nebyla schopná pojmout, jdou do desítek milionů korun. Dílny ALSracing byly do výšky více jak jednoho metru zaplavené. To už se ale pomalu na snímcích nedá poznat. Zachránit stroje před ničivou korozí a znovu je zprovoznit dá moc usilovné práce. Elektrické rozvaděče bude nejspíš nutné vyměnit. Naštěstí některé elektronické díly strojů zůstaly nad hladinou. V dílnách je ale také mnoho zaplavených a poničených nástrojů, materiálů i hotových výrobků. Možná že ne všechno půjde vyčistit.
Foto: Zdeněk Valter; převzato z webu Picasa
FOTOGALERIE, MY, Ze života (reportáže)
19. Červen 2010 
Ve třech rozlehlých sálek Domu dětí a mládeže v Kolíně je k vidění hodně usilovné práce modelářů nejen z Kolína a Peček, ale také z dalších českých klubů a rovněž i přátel z Německa. Vzpomenu-li nejdříve exponáty hostů, tak například u parních lokomotiv Jiřího Dvořáka nebo jeřábů Petra Zýky z Českých Budějovic zůstane modelářský fanda postávat déle, prostě proto, že jsou naprosto dokonalé. Modely modelářů z Lipska a jiných německých měst měly rovněž vysokou kvalitu. Nejspíš proto zaujímají místo v čele expozice.
Na třech obřích kolejištích H0 se prohání bezpočet vlaků. Poprvé jsem zde viděl něco jako prototyp Pendolina. K dokonalosti mu ještě trošku chybí, ale jako počin – vynikající. Na protějším kolejišti je k vidění hodně bojové techniky býv. ČSLA.
V pravé místnosti jsou soustředěny kolejiště a exponáty menších modelových měřítek. Poprvé jsem viděl funkční a doslova vypiplané kolejiště ve velikosti Z (190 x 70 cm). Jeho majitel dokonce souhlasil se sejmutím speciálního krytu, aby se přítomných dokumentaristům lépe fotografovalo. A stálo to za to! Elektrické lokomotivy si sbírají proud z funkčního vrchního vedení. Jen odborníci si možná povšimli, že Z-kové vlaky jezdily po kolejišti poloviční rychlostí zvuku, nikoliv rychlostí měřítkovou.
Kolega Dvořáček z Peček, u kterého jsme cestou do Kolína nakoupili „modelářské nezbytnosti“, provozuje na výstavě hned dvě kolejiště – v N-ku a TT-čku. Zdárně mu přitom pomáhá jeho malý synek.
Osobně jsem ocenil několik diorámat všech velikostí představených v protějším sále. Třeba ty s mostem, nebo se závorami, ale i jiné, jsou příkladem poctivé modelářské práce.
Malé děti přitahoval rozlehlý panel, na kterém se proháněly vláčky od firmy Merkur. Dospěláci spíš hodnotili řadu pivních a likérových vagonků firmy, stejně jako několik zdařilých modelů lokomotiv firmy (Brejlovec), která už je na našem trhu mnoho desítek let.
Samozřejmě, šťouralové by na vystavovaných exponátech našli i nedostatky, možná se najdou i tací, kteří by to či ono skutečně uměli udělat lépe. Sám jsem si například říkal, proč na některých kolejištích chybí více přírody. V reálu přece nejsou jen stromy rostoucí na zelených travních kobercích. Všude okolo jsou křoviska, strouhy, cesty, objekty bývají oplocené, u plotů a podél tratí či silnic bývá hodně nepořádku. No, na druhou stranu, jestliže si my Češi neumíme udělat pořádek okolo svých domů a v přírodě, neznamená to, že bordel musíme mít i na svých kolejištích. Ale o to vůbec nejde.
Horší je, že – jak prozradil ředitel výstavy -, daleko větší nebezpečí spočívá v tom, že expozice bude napadena zloději, kteří už se při podobných akcích mnohokrát přiživili. Přitom všechny exponáty mají kromě skutečně ceny především nevyčíslitelnou hodnotu pro samotného modeláře.
Výstava železničních modelů v Kolíně je velmi zdařilá a rozhodně stojí za to se tam zajet podívat. Každému kdo tak učiní ale doporučuji nastudovat si dokonale trasu i místo konání akce, nebo bude i s navigací bloudit dlouhé minuty po Kolíně. K ničemu je jediná cedule umístěna na chodníku až před vchodem do Domu dětí a mládeže pro „cizince“, který netuší kde ten dům stojí. Zvláště, když googlovská mapa nenajde Pražskou ulici a navigace našince nasměruje úplně někam jinam.
Text a foto Hlav, 19. 6. 2010
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
31. Květen 2010 Své dvě dcery, když byly malé, jsem na MDD vodil na akce pořádané vojáky. V té době se snad ani nic jiného dětem neukazovalo. Jejich NE-nadšení k bojové technice, sloužící k ochraně socialismu, jsem moc nechápal, stejně jako jejich matka nedovedla pochopit, že tanky a BVP jsou stroje, kde se její holčičky dokázaly ušmudlat, jak kdybychom navštívili peklo. Naštěstí dnes se dětem ukazuje v den jejich mezinárodního svátku jiná technika, i když ušmudlání zůstalo na stejné úrovni. Ani nevím kdo pořádal – a inkasoval – MDD na pražském nádraží Braník (v tom inkasování jest od minulosti změna, leč naprosto zasloužená). Vnouček byl u vytržení. „Dědo, ještě jsem nebyl v „Zamračené“, „dědo, pojedeme ještě jednou s parní lokomotivou“… Cestou vlakem z Braníku do Modřan, taženým stařičkou „434“, jsme málem ztratili kšiltovku; pan průvodčí měl mezi maličkými pasažéry očividně větší autoritu, jak paní učitelka ve školce. Branické pivo v nádražní restauraci bylo za cenu, kterou v centru Prahy nenajdeš. Eisenboňáci starších ročníků na palubách lokomotiv by se rozdali… „Co ti říkal ten pán,“ ptám se vnoučka, když slezl z paluby „stopasátky“. „Ukazoval mi páku, kterou se vlak přibrzdí, když přijíždí k přejezdu“ zněla odpověď čtyřletého kluka, kterého jsem po třech hodinách mezi lokomotivami nemohl dostat zpátky do reality. Moc pěkná akce pro děti i dospěláky. Patří se za ni poděkovat. Nejen proto, že jsem třeba měl možnost poprvé zalézt do motorového prostoru „Bardotky“. Pár fotek z akce snad dokumentuje atmosféru na nádraží v Braníku, dnes, poslední den měsíce května.
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
23. Květen 2010 Malá obec severovýchodně od Holice (Pardubický kraj) přeměnila tento víkend svůj obecní úřad na „Veliny – hl. nádraží“. Ve dvou velkých místnostech v patře budovy připravili pánové ze Společnost přátel železničního modelářství a železnice výstavu železničních modelů všech hlavních velikostí. Většina funkčních panelů ovládaných převážně kluky školního věku byla v měřítku TT. Vedle toho zde bylo k vidění zdařilé kolejiště Tomáš Brzybohatého v měřítku N. Kdo chtěl, mohl se pokochat americkou železnicí v měřítku O. Výstavu doplňovala řada rerálných předmětů ze železnice. Jiří Sládek s Chocně se na svém ještě nedokončeném kolejišti pochlubil pragotrony, o kterých nedávno referoval na diskusním fóru Modely.biz. Delegaci starých pánů (polovina z Českých Budějovic, polovina z Prahy) ukázal i zákulíïsí svého analogového kolejiště. Pozornost některých z nich byla zaměřena na obyčejný blikající přejezd. Stručné zhodnocení výstavy: malé, vkusné, zajímavé.
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
15. Duben 2010 Na Veletrh Ampér jsem nešel s cílem pořídit tam reportáž pro web. Šel jsem tam jen tak, ze zvědavosti, i když mne to stálo dvě stovky, protože žádné důchodcovské vstupné se nekonalo. K tomu pivo a párek za 70 Kč plus dva lístky na metro po 13 Kč. Tak to ale dneska chodí. Už ani pětistovka není žádný peníz. Nakonec jsem tam pár snímků udělal, ale spíš takových „námětových“. Na veletrhu bylo tolik světýlek a elektrických zařízení, že se stejně všechny vyfotit nedají. V halách se díky jim nemuselo topit a tepla tam bylo až moc. Když jsem odcházel, bleskla mi hlavou takovou hloupá myšlenka, jaké by to asi bylo, kdyby nás přece jenom potkal onen totální výpadek elektrické enerigie, kterému se začalo říkat Blackout. To by byla „show“!
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
3. Březen 2010 Ve víkendových dnech 7. – 8. a 13. – 14. března 2010 se uskuteční v prostorách divadla v Chrudimi výstava Klubu železničních modelářů. Měl jsem možnost prohlédnout si exponáty týden před zahájením výstavy, po jejich instalaci. Na třech kolejištích v měřítcích H0, TT a N pojíždějí desítky lokomotiv a vagonů, většinou z rukodělné výroby členů klubu. Další desítky modelů jsou ve vitrínkách. Na snímcích pořízených z předpremiéry jsou vidět aktéři v čele s Bedřichem Rotreklem, jejich děti a hosté. Mezi nimi třeba Honza Merhaut z Prahy nebo Radislav Wimmer ze Žďáru nad Sázavou.
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
23. Únor 2010 Když za mnou přijede Honzík, tak obvykle vyžaduje nějaké svezení. Někdy mu stačí svezení autem, ale obvykle mi naplánuje v přesném pořadí tramvaj, metro, autobus. Občas musím smlouvat, jestli mohu pořadí prostředků MHD přehodit, protože bychom se nedostali tam, kam chceme. Pravda, nakonec mi to vždycky dovolí. Ale metro nesmí při naší projížďce Prahou chybět. Fascinují ho nejspíš „jezdící schody“. Stejně jako jeho tetu Ivetu (30+). Když byla tak malá jako on (4) a přijela s rodiči do Prahy, strávili jsme dlouhé hodiny v podzemí a projeli snad všechny tehdejší stanice metra. Nevím proč ten „krtek“ děti tak fascinuje? Jeden podzimní víkend jsme ale s Honzíkem vynechali metro a popojeli jen pár stanic od nás autobusem a zašli do Muzea městské dopravy v Praze-Střešovicích. Kupodivu se mu stařičké tramvaje docela líbily.
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
21. Únor 2010 Poslední říjnový víkend se v prostoru nádraží Praha–Smíchov konala moc pěkná výstava modelářů, kteří nosí na tričkách nápis „Moduláři Praha–Bubny“. Jejich doménou jsou vlaky velikosti H0. V menší míře zde bylo vidět o stupeň menší měřítko, ale jen pokud jde o rozchod. Modely velkosti HOe jejich autor zasadil do prostředí starého lomu a věru se trefil do reality. Tolik nepořádku v modelové velikosti jsem ještě neviděl. Zatímco já fotil a chvilku si povídal s Mirkem Hrůzou, kterého je mj. dost často vidět za pultem obchodu Království železnic na Smíchově, Honzíka uchvátil přejezd v jedné části trati. Stál u něho dlouhé minuty a pozoroval přijíždějící vlaky, které automaticky spouštěly signalizaci. Také velký most přilákal jeho pozornost. Původně jsem šli vyprovodit pár vlaků na Smíchovské nádraží, aniž bychom tušili, že tam bude výstava modelů, ale dobře, že jsme tam šli…
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
23. Leden 2010 Depo historických železničních vozidel Lužná u Rakovníka se stará o všechna historická vozidla Českých drah. Jsou tam ke shlédnutí nejen parní, ale i motorové lokomotivy, drezíny, opravené jídelní vozy a jiné staré drážní zařízení.
Z mnoha set parních lokomotiv, které jezdily po kolejích Československa, jich zbylo plně funkčních už jen něco přes dvacet. Nepochybně jen díky usilovné práci obětavců, fandů ocelových kolosů. Vlajkovou lodí muzea v Lužné je Albatros s číslem 498.022.
Naše návštěva muzea s vnoučkem Honzíkem se uskutečnila koncem června 2009. V plném provozu tam jezdilo hned několik lokomotiv, které jsme si vyfotili.
Lužná – 387.043
Lužná – 464.053
Lužná – 464.102
Lužná – 464.202
Lužná – 477.013
Lužná – 477.043
Honzík mezi kolejemi
Další exponáty
FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
Loading ...
