V rámci odezvy na seriál článků z letošního norimberského veletrhu jsem zaregistroval zvýšený zájem kolegů o patinovací fixy Floquil™, které jsem našel ve stánku Shesto. Jak mne upozornili kolegové, tyto barvy byly prezentovány i jinými vystavovateli. Bohouš Partyk trošku zapátral na internetu a objevil několik prodejců v Americe. Našel i distributora pro Evropu, ale ten se nejspíš nebude bavit s koncovými zákazníky.

  Jak už jsem uvedl na jiném místě, patinovací fixy Floquil™ nejsou novinkou v pravém smyslu slova. Například firma Micro-Mark je nabízí už delší dobu, ale nezasílá je letecky. Když jsem o tom mluvil s Petrem Litomyským, sdělil mi, že vzorky těchto barev má již delší čas, ale prozatím nebyl schopen splnit jisté obchodní podmínky dodavatele, aby mohl tyto produkty dovážet a nabízet je v rámci svého e-shopu – ZDE. Prozatím tedy jen patinovací barvy Floquil™ několika slovy představím.
  Značka Floquil™ je na trhu přes 50 let. Jedná se o kultovní značku v kategorii hobby. Firma Floquil nabízí na americkém trhu bezkonkurenční výběr nejrůznějších odstínů barev pro modely železnic, které vychází z reality. Vynikají barevnou věrností, nicméně především v porovnání s barvami amerických a kanadských železnic. Kromě několika sad základních a doplňkových barev nabízí i tzv. patinovací barvy. Barvy jsou obvykle adjustovány v lahvičkách se šroubovacími víčky nebo v tlakových lahvičkách (spreje). Barvy se dají nanášet štětcem nebo se stříkají. Uvádí se, že mají neomezenou skladovatelnost. Když vyschnou, vytvoří pevný a trvalý nátěr na všech druzích povrchů – pryskyřice, vinyl, plasty, dřevo či kov.
  V této souvislosti drobná poznámka ke skladovatelnosti. Přesvědčil jsem se, že není „fix“, jako „fix“. Před asi 15 lety jsem si přivezl z Ameriky dva „fixy“ z produkce Sanford (tzv. průmyslový popisovač zn. Sharpie Industrial). Je téměř neuvěřitelné, že ačkoliv jej používám relativně často, píší stále! Obsahuje zřejmě velmi dokonalé barvivo a díky hrotu a těsnosti víčka nevysychá. Předpokládám, že „dlouhověkost“ těchto psacích prostředků spočívá ve složení použitých barev a v celkové konstrukci prostředku.
  Pokud hovořím o patinovacích barvách, tak je třeba si uvědomit jistý rozdíl v tom, jak u nás vnímáme a provádíme samotné patinování, především olejovými či práškovými (ale i jinými) barvami – blíže viz např. Houmr a jiní – ZDE. V angličtině se používá pro navození modelové představy stáří předmětů slovo weathering, což doslovně přeloženo znamená „zpočasování modelu“. U nás se podle všeho k vyjádření téhož více vžilo slovo patinování (také cizího původu, zřejmě od řeckého pathos = útrapa), pod kterým si představujeme ztvárnění předmětů změněných působením přírodních a jiných vlivů (např. opotřebování) v probíhajícím čase a tím navození stáří předmětů. Takže, jestliže firma Fluquil nabízí barevné sady „fixů“ (třikrát po třech odstínech) s tzv. patinovacími barvami, je to zajisté jen pro zjednodušení jinak velmi pracné metody patinování, při které se jednak používá mnoho různých druhů barev v bezpočtu všelijakých odstínů, a za druhé stejně nedefinovatelný počet všelijakých způsobů nanášení a stírání barev. Patinovací barvy Floquil™ jistě mohou být přínosem tehdy, když potřebujeme stejným odstínem „napatinovat“ kolejnice, jámu v točně, stěnu objektu, betonové nástupiště atd., protože se tím velmi zjednoduší práce. 
  V tomto ohledu jsou produkty Floquil™ užitečné. Patinovací barvy jsou adjustované v tubách s aplikačním hrotem, které připomínají u nás velmi dobře známý tzv. „zvýrazňovač“, jemuž nikdo neřekne jinak než „tlustý fix“. Tuba obsahuje 10 ml barvy (1/3 oz.). Před použitím se jednoduše s tubou zatřepe, sundá se víčko hrot se přitlačí na barvenou plochu a může se malovat. Po skončení práce se jednoduše nasadí víčko, čímž je zamezeno vysychání barvy. Barva je rychleschnoucí, takže patinování probíhá velmi rychle. Podle neověřené informace (převzaté z jednoho zahraničního diskusního webu) je vydatnost jedné tuby na cca 120 m kolejnic. Tentýž zdroj uvádí, že práce s těmito barvami je velmi rychlá a dokonalá. Je nutné při ní větrat. Ukázka z YouTube je ZDE.

   Výrobce připravil tři sady patinovacích barev pro modelové kolejiště, každou se třemi odstíny barev.
  První má katalogové číslo F3801 a obsahuje barvy určené pro patinaci kolejí – Rail Brown („železniční hnědá“), Rail Tie Brown (neznám český ekvivalent pojmu „železniční remízová hnědá“) a Rust (rezavá). Tyto odstíny (resp. jejich kombinace) umožňují imitovat různé barevné škály vznikající v reálných podmínkách železnice vlivem povětrnostních vlivů.
  Druhá sada má označení F3802 a obsahuje barvy určené k barevné úpravě stavebních objektů – Aged Concrete (vyzrálý beton), Weathered Black (zvětralá černá) a Roof Brown („střešní hnědá“). Tyto barvy bude vhodné aplikovat na staré okenní rámy, střešní podhledy, schody, betonové základy a různé stavební plochy apod.
  Třetí sada má označení F3803 a obsahuje tři základní barevné odstíny země – Earth (země – hlína), Mud (bláto) a Grime (špína). Tyto odstíny jsou určené pro aplikaci např. na podvozcích vozidel apod. 

  Patinovací barvy Floquil™ jsou určitě zajímavým prostředkem pro barevné „doladění“ modelového kolejiště. Umožňují velmi snadno navodit atmosféru způsobenou plynoucím časem, který se v realitě běžně podepíše na naprosto všech věcech, které nás obklopují. Pokud již někdo má barvy Floquil™ vyzkoušené, anebo zná možnost jejich nákupu, přivítám poskytnutí těchto informací.

Autor děkuje za poznámky a doplnění textu Bohouši Partykovi a Pavlu Mihulovi.

Foto hlav

Poslední část fotoseriálu ze Spielwarenmesse 2012 budu věnovat několika postřehům z produkce firem, které se věnují elektrotechnice a nejrůznějším doplňkům modelových kolejišť, jenž svítí, blikají či se hýbou díky důvtipu svých tvůrců a pochopitelně elektrickému proudu. Bylo cítit, že firmy věnující se digitalizaci nejspíš pokročily o další kus cesty dopředu, ale nebudu dělat machra, tomuto tématu vůbec nerozumím. Zmíním se též několika drobnými poznámkami o modelářském nářadí, kterému ovšem pochopitelně není v Norimberku věnovaná zvláštní pozornost. 

BeliBeco

  Firma vystavující pod značkou BeliBeco nabízela přemíru všelijakých osvětlovacích zařízení (sloupů, parkových lamp aj.) ve všech modelových měřítcích. Jak je patrné z druhého snímku, k osvětlení maličkých koulí používají LED, jejichž světlo je vedeno  světlovody probíhajícími stožárem.  Ve stánku byly k vidění také panely s nejrůznějšími průměry vodičů v mnoha barvách a další elektroinstalační komponenty, které se bohužel nedají běžně sehnat v našich „specializovaných“ obchodech. Také mne zaujala nabídka nejrůznějších plastových převodových kol, které jsem použil ke stavbě převodů pro točnu, aniž bych tušil, kdo je vyrábí.

[View with PicLens]

Brelec a LEDbaron

  Stále častěji inzerující firma LEDbaron měla na veletrhu jen jediný plakát visící na maličkém stánku firmy Brelec. Kdo shání nějaké speciální svítící diody či tenké vodiče, měl by si adresu firmy LEDbaron poznamenat. Kdo se zabývá osvětlením vagonů, měl by prostudovat produkty firmy Brelec. Doporučuji všimnout si jejich metody pro dokonalejší „rozsvícení“ světlovodů, které používají např. k nasvětlení vnitřku vagonů. Desítky maličkých dírek vytvářejí plošky pro odraz a rozptýlení světla. Zdá se mi to lepší, než jsem aplikoval sám – ZDE.

[View with PicLens]

Viessmann – Kibri

  Firmy Viessmann a Kibri vystavovaly ve společném stánku. Nejspíš k sobě obchodně patří. Nevím to ovšem přesně. Modely domečků a mostů od Kibri mám velmi rád, také jejich modely vozidel či bagrů jsou dokonalé. Firmu Viessmann jsem měl dosud spojenou s všelijakými elektrickými efekty na kolejišti. Firmy spojily síly a vznikají tak velmi zajímavé modely, které u nás dovede napodobit jen Pavel Tvrz . Budu mu muset detailně popsat kašnu s imitací vodotrysků.

[View with PicLens]

Sommerfeldt

  Firma Sommerfeld se prezentovala bezpočtem modelů sloupů pro trakční vedení a pantografů na lokomotivy. Úplně mi vzali motivaci k pokračování s výrobou sloupů z leptů, které nabízím v N-šopíku – ZDE .

[View with PicLens]

ESU

  ESU je mezi modeláři pojem v produkci komponentů pro digitalizaci železničních modelů a kolejišť. Co přivezli na veletrh nového jsem nevypátral…

[View with PicLens]

Star Tec Products

  Každoročně je na stánku Star Tec Products k vidění velký sortiment pájecí techniky. Některé z pájecích per nebo pájecích stanic se dají koupit i v našich specializovaných obchodech. Obdivuhodný je podle mne design výrobků korespondující s potřebnou ergonometrií, a také nápaditost řešení pájecí techniky pro specifické potřeby.

[View with PicLens]

Nářadí

  Pokud jde o nářadí, bylo je nutné hledat v několika výstavních halách. Tento sortiment rozhodně v Norimberku nepatří k prioritám. Firma Proxxon, jejíž produkty jsou u nás velmi dobře známé, prezentovala celý svůj sortiment.
  Ve stánku Shesto bylo k vidění velké množství „vercajku“, mezi ním i to, které u nás známe pod značkou Model Craft. Docela mne zaujaly maličké svěráky, které bylo možné si osahat. Na rozdíl od jiných obdobných svěráků (bohužel i značkových, vč. Proxxon) neměly žádnou vůli na šroubu ani na „paknách“. Objevil jsem zde i patinovací fixy, které sice už delší čas nabízí americká Micro-Mark, ale odmítá je posílat letecky do Evropy.
  Srdce mi zaplesalo, když jsem v jedné hale uviděl gigantickou tabuli s nápisem Tamiya. V mém povědomí je to značka pro naprosto dokonalé japonské nářadí a spotřební materiály. Uvnitř obrovského stánku jsem našel všechno možné, jen ne nářadí.
  A konečně – bez označení a nejspíš náhodou jsem objevil stánek, ve kterém byly prezentovány metody bezstínové fotografie. Moc užitečná věc pro nás, co fotí modely.

[View with PicLens]

*   *   *   *   *  

A to je tečka za letošním Spielwarenmesse v Norimberku. Nehodlám zde dělat nějaké sáhodlouhé závěry a analýzy. K tomu jsou jistě erudovanější skuteční obchodníci a specializovaní novináři. Docela se zájmem ale budu sledovat, v čem bude jejich hodnocení jiné než moje. Jak už jsem naznačil, pro mne je možnost účastnit se veletrhu poučná a příjemná. 

Foto hlav

Ve druhém pokračování své fotoreportáže z veletrhu v Norimberku se budu věnovat firmám, které vyrábějí předměty a materiály důležité pro tvorbu kolejiště. U těchto firem obvykle bývá na co koukat, protože jak nejlépe představit svoji produkci než na příkladech…

Faller

  Na expozici firmy Faller jsem se těšil, protože jsem zde chtěl nastudovat jejich car-systém. Autíčka tam na jejich panelech sice jezdila, ale stejně jako jindy firma nenechala do své kuchyně nahlédnout. Údajná patentová ochrana přední nápravy modelů autíček asi láká konkurenci, takže se právě tyto detaily na stánku firmy neukazují. Panely s modely domečků a stromečků v obou základních měřítcích (H0 a N) byly velmi pěkné.

[View with PicLens]

Vollmer

  Výrobky Vollmer nepatří k nejlevnějším. Jsou ovšem dokonalé a je jich dost na výběr.

[View with PicLens]

Heki

  Již dříve jsem byl poučen, že materiály pro imitaci trávy a rostlin od firmy Heki patří k nejlepším. Tak jsem si je nakoupil. Jelikož je ale firma balí do velkých sáčků, mám jich nesyslováno na tři životy. Na velkém diorámatu jsem studoval detaily, které lze z produktů Heki vymodelovat.

[View with PicLens]

Busch

  Také firma Busch je pojem v oblasti tvorby krajiny a nejrůznějších kolejových doplňků. Jestliže T-gauge se předváděly na hodně šikmé ploše, u Buschů měli kolejiště pověšené rovnou na kolmé zdi jako obrázek – a světe div se, na kolejišti jezdil vláček. Jak tam drží jsem nezkoumal. V tomto stánku mívají pěkně vymodelovaný důl.

[View with PicLens]

Noch

  Ve skutečnosti konkurenti, na veletrhu sousedé. Vedle stánku Busch sídlila firma Noch. Žlutě zářící design stánku Noch nelze přehlédnout. Hodně pěkné jsou jejich mosty a také mrňavé figurky. V tomto stánku se opět objevily výrobky japonské firmy Kato a také další japonské firmy Rokuhan, která vyrábí komponenty pro měřítko Z. Nejspíš spolu kamarádí…

[View with PicLens]

Preiser

  Bezpočet „panáčků a panenek“ ve všech měřítcích ukazovala firma věnující se figurkám. Ve svém oboru patří ke špičce. Od důkladné prohlídky maličkých modelů mne ovšem odpoutávaly tři sexy děvy s velkým poprsím, které tam pózovaly zřejmě dvornímu designérovi, jenž předváděl, jak se vytvářejí předlohy pro modely. Když jsem tam byl já, zrovna si tvaroval na jedné figurce kyprý zadek…

[View with PicLens]

Liliput

  Ještě jednou se vracím ke stánku firmy Liliput. Podle mne tam měli jedno z nejhezčích a nejpropracovanějších kolejišť v měřítku N ve stylu švýcarské horské železnice. K vidění sice bylo již loni, ale je zajímavé tím, že má vlastně dvě strany – přední a zadní. A každý modelově ztvárněný detail je perfektní. Smrčky sice vypadaly jako štětky na mytí flašek (tenhle typ stromečků přímo nesnáším, protože příroda je o hodně nápaditější…), ale jinak hodně inspirativní.

[View with PicLens]

Hack

  Nemohu zapomenout na stánek firmy Hack, nabízející konstrukčně velmi propracované mosty ve všech základních měřítcích. Jsou krásné, i když na naše poměry dost drahé.

[View with PicLens]

Pokračování příště…

Když jsem vkročil do haly č. 4A na norimberském výstavišti, měl jsem pocit, že jsem odtud včera odešel. Vše se mi zdálo na stejném místě, dokonce i tváře vystavovatelů, i rozmístění exponátů u jednotlivých výrobců bylo více než často stejné. To není jako u nás v prodejně, kde pod vlivem jakési přitroublé reklamní školy musím kvůli jedné konzervě leča prošmejdit všechny regály, abych ji našel. Registroval jsem nejen pramálo změn v rozložení stánků jednotlivých výrobců, ale i novinek se mi zdálo málo. A když, tak se musely hledal. Leč vidět Spielwarenmesse považuji za užitečné. Zvláště když se s užitečným spojí i příjemné, jako je setkání s přáteli…

  V předvečer odjezdu jsem se dušoval, že letos si do Norimberku vezmu jen doklady a pár euro do kapsy, do ruky maličký Panasonic a možná igelitku pro sem tam nějaký leták. Po několik let jsem tam totiž jezdil s ruksakem foťáků a odvážel si tunu prospektů. Ráno jsem ale vyměknul a cestovní batůžek si raději vzal. Večer jsem dřel domů s několika kily prospektů jako každý rok.
  Lámu si teď hlavu, jak zde popsat věci podstatné, které byly v Norimberku k vidění, a přitom být stručný… Nejlepší bude, když pár vět proložím nafocenými obrázky – ty mají větší vypovídací hodnotu než jakýkoliv text. Raději však úvodem zdůrazňuji tři věci, abych předešel kritice věčných nespokojenců: Zaprvé, popisuji jen to, co mne zaujalo, ne všechno, co bylo na veletrhu vystaveno. Za druhé, ze všeho co tam bylo k vidění vybírám – až na výjimky – jen věci vztahující se k měřítku N. Za třetí, přece jenom jakési stručné utřídění učiním, protože všechno se do jednoho článku nevejde. Začínám firmami nabízejícími modely vozidel a co s tím souvisí, v dalším dílu nabídku informace o firmách věnujících se stromečkům a domečkům a s různým se svezou i firmy elektronické.

Vstupujeme…

  Kupodivu naprosto první stánek, na který jsem narazil hned ve vstupním koridoru k hale č. 4A, kde jsou tradičně vystaveny železniční modely, byl stánek německého prodejce modelů DM-TOYS, od kterého jsem před pár dny koupil model Nohabky – ZDE.
  Kousek za ním pak byla na svém tradičním místě modelářská lahůdka – modely v měřítku 1 : 450 (T-gauge). Tentokrát si mladí Číňané z Honk-Kongu, sídlící v Británii, vymysleli hodně šikmou plochu, aby ukázali, že jejich modely s kolečky z neodymových magnetů zajistí dokonalou přilnavost kol ke kolejím, což je podmínkou pro kvalitní přenos napětí i u tak lehounkých modelů. Zdá se, že v nabídce firmy přibylo pár nových modelů.

[View with PicLens]

Hobbytrain

  Společnost Hobbytrain, která sdružuje několik výrobců, předváděla pěkné, leč již prezentované modely v měřítku H0 a N. Zaujaly mne soupravy pracovních vlaků.

[View with PicLens]

Hornby

  Podobně společnost Hornby je dnes sdružením několika výrobců. Ze všech nejvíce mne vždy imponují modely od firmy Arnold.

[View with PicLens]

Fleischmann – Roco

   Donedávna dvě stálice na modelovém trhu, které již ale také měly několikrát namále, jak se lze dočíst z referátů odborníků, nyní již pár let spolupracují. A snad se jim daří. V šedi průměru a okoukaných expozic bez inovace se mi jevil jejich společný stánek nový a na současnou zchudlou Evropu až bombastický. Rozhodně poprvé jsem viděl jejich zajímavě řešené kolejiště (v měřítku H0) vyrobené z plexi. Jistě, domů bych jej nechtěl, ale naopak na veletrhy se velmi hodí.

[View with PicLens]

Kato

  Ačkoli  modely japonské firmy Kato v měřítku N bylo možné spatřit ve stánku Hobbytrain anebo Noch, firma měla v Norimberku na svém tradičním místě svůj tradiční stánek s tradičními modely rychlovlaků. Ve vitrínce byly i všechny tři Nohabky, o kterých už byla řeč.

[View with PicLens]

Ladegüter Bauer 

Firma se zaměřuje na výrobu nejrůznějších nákladů převážených na vagonech. Těžko říct, jestli vystavovali věci známé z loňska, nebo zda nechali zrezivět jiné předměty, které pak navagonovali. Tak či tak si myslím, že s tímto zaměřením má firma velkou budoucnost. Jen kdyby ceny jejich vesměs hezky vypadajících nákladů byly přístupné také pro české modeláře. Inspirace je ale obvykle zadarmo. Hodně minut jsem studoval jejich moc pěkně vymodelovaný kamenolom (v H0).

[View with PicLens]

Modellbahn Union
 
V Německu sídlící firma prezentuje několik výrobců, zejm. z Japonska a Británie, např. TOMYTEC, TOMIX, DAPOL, MODENO a jiné. Zaměřuje se hodně na velikost T. Škoda. Měli na stánku moc pěkné bagry, jeřáby a další zemní stroje… Ale i moderní příměstské soupravy v měřítcích N a H0.

[View with PicLens]

Märklin

  Ačkoliv před matkou modelářských firem německou firmou Märklin je třeba se sklánět s úctou, minimálně za to, kolik let už vyrábí železniční modely ve velmi vysoké kvalitě, přece jenom popularita třech kolejnic není v našich podmínkách nikterak velká. To samé už  zřejmě pochopili i u Merkuru a nově přišli na trh vedle tradičních produktů také s kolejivem jen se dvěma kolejnice (viz dále). Märklin sice již před lety zakamufloval třetí kolejnici do maličkých puntíků na každém pražci, ale stejně… K Märklinu já osobně sice vzhlížím s úctou, ale je to pro mne něco jako asijské auto, které bych v životě nechtěl do garáže (tím neříkám, že japonská, či korejská auta jsou špatná, určitě ne; ale nejsou pro mne. Jako ten Märklin). Ale i tak jsem studoval jejich gigantické kolejiště v jednom z největších stánků na veletrhu, protože na něm měli řadu zajímavých vychytávek…

[View with PicLens]

Trix 

  Bratříkem Märklinu je jak známo Trix. Věru překrásné modely v sérii Minitrix nabízí tato firma modelářům. Radost se na ně dívat. Dokonalá a nápaditá expozice umocňuje zážitek. Modely jsou instalovány v takových dokonale nasvětlených boxech. Každý vytváří dojem uměleckého předmětu (což ostatně každé model je). Jen bacha na dekodéry Seletrix, které jsou u Märklinů/Trixů obvyklé. Ne ve všem se mají rády se systémy Lenz nebo Roco. Ale to je možná jen otázka mé nezkušenosti…

[View with PicLens]

Brawa

  Po pravdě řečeno, nic moc.

[View with PicLens]

Peco

  U tradičního výrobce v česku velmi rozšířeného kolejiva nebylo opravdu nic nového. A že jsem koukal seč mi síly stačily. Bohužel, ani náznak toho, že by se jim chtělo vyrobit „zrcadlově“ konstruovanou nedávno na trh dodanou trojcestnou asymetrickou výhybku – blíže ZDE.
  Letos neudělám stejnou chybu jako loni, kdy jsem drobné a pěkné doplňky upřel firmě Weinert, která v Německu zastupuje Angličany (jak mne opravil Dan Buchtela) a přisoudil je firmě Peco. Ale pokud někdo chce porovnat loňskou a letošní fotografii vystavované produkce firmy Weinert, stejně jako Peco, asi tam rozdíly nenajde. Škoda.
  Tak mne napadlo, že kdybychom měli prachy na účastnický poplatek, a dejme tomu spojili síly několika našich firem, např. v čele s Miniatur, tak bychom možná udělali díru do světa. Jen ať si někdo spočítá, kolik novinek přinesl na trh za loňský rok Jirka Šafář. Bohužel, česká kotlina je děsně maličká a modeláři jsou zde chudí. 

[View with PicLens]

NMJ

  Pod touto značkou se v Norimberku každoročně prezentují Norové. Mají překrásné modely, bohužel v měřítku H0. Neznám historii norských železnic, v roce 2000, když jsem se vydal na Nord cap, jsem sice filmoval příjezd vlaku na severní polární kruh, ale to je asi tak všechno… Že jsem u každého statku v Norsku viděl obytný přívěs, se kterým prý Norové každou volnou chvíli vyrážejí poznávat svoji překrásnou zemi, to je fakt. Že ale mají i přívěsy (na lyže?) za lokomotivy, to jsem nevěděl…

[View with PicLens]

Liliput

  Už v předloňském katalogu firmy Liliput, která se podle mne vždy orientovala na měřítku H0, jsem zaregistroval model soupravy FLIRT v N-ku. A to mne zaujalo. Jenže než je konečně dodali na trh, tak můj zájem opadl. V současnosti už firma nabízí ne tři, ale hned pět barevných verzí tohoto zdařilého modelu.

[View with PicLens]

Piko

  Co vyrábí nebo bude vyrábět firma Piko se tradičně v Norimberku nelze dozvědět. Gigantický černě laděný stánek, dvě či tři malá okénka a v nich jakési modely, katalogy přivázané na lanku. Už několik let stejné…

[View with PicLens]

Merkur

  Už loni se tato naše tradiční firma z Police nad Metují vypracovala v nomenklatuře veletrhu z kategorie hraček a plyšáků mezi opravdové železniční modely. Psal jsem o tom loni – ZDE. Letos jsme mohli u Merkurů s Petrem Litomyským obdivovat několik modelů vagonů se špalkovou brzdou. Co na tom, že předlohou jim byly vozy z Velké Británie. A taky už jejich vlaky umí jezdit jen po dvou kolejnicích. Hned vypadají více jak modely a ne jako hračky…

[View with PicLens]

IGB

  Neznám celkový sortiment firmy IGB (vlastně ani nevím, že tato firma existuje) a ani modelům v super-gigantickém měřítku nefandím, protože nemám zahradu a hlavně peníze na jejich nákup. Nicméně výjimku učiním několika snímky, jednak proto, abych udělal radost kamarádovi Mírovi, který si už dávno tyhle velké vlaky představuje na své zahradě, a jednak proto, že mi koupil v Norimberku pivo .

[View with PicLens]

Stangel

  Jestliže jsem na začátku poznamenal, že v Norimberku jsem věnoval svoji pozornost pouze měřítku N, tak na závěr této první části udělám další výjimku a zmíním se o produktech polské firmy Stangel. Moc príma modely a vskutku pěkný stánek. Jen to měřítko… .
 
  V jiné části haly, kdykoliv jsem šel kolem, jeden pán stále plnil olejíček do kouřového generátoru velké a krásné parní lokomotivy v super-gigantickém měřítku, která popojela sem, a vrátila se tam, a přitom zafuněla a vypustila dým… V tomto rohu haly to smrdělo od toho „kadidla“ jak v kostele o Božím těle. Docela jsem litoval vystavovatele u vedlejších stánků. A doma bych to rozhodně mít nechtěl…

[View with PicLens]

Pokračování příště…

  Jak bylo avizováno na konci roku 2011, semináře na téma DIGITALIZACE ŽELEZNIČNÍCH MODELŮ A KOLEJIŠTĚ budou pokračovat i v průběhu roku 2012.
  Po vyhodnocení 1. semináře a v souladu s názory jeho účastníků bude druhé setkání zaměřeno na problematiku programování železničního modelu a tvorbu a zajištění provozu úseků.
 
Předpokládaný program:
1. Programováni modelu
- programování jízdních vlastností
- programování zvukových dekodérů (co lze a co nelze programovat)
2. Úseky na kolejišti
- rozdělení kolejiště na úseky
- úseky pro ruční jízdu
- ukázka modulů detekce a zpětného hlášení a jejich kombinace

*      *      *  

Organizační informace
  Seminář se uskuteční v objektu Jazykové školy LITE, Opletalova 36, Praha 1. Ve škole je nutné dodržovat jistý režim. Budeme se tam chovat jako hosté! Sraz účastníků bude po 11 hod. před budovou školy. Prezentace proběhne v době od 11,30 do 14,15 hod, max. ve 14,30 hod., bude nutné objekt školy opustit.
  Účastníkům semináře budou poskytnuty kopie prezentace v PowerPointu.
  Vedle učebny jsou občerstvovací automaty (káva, nealko).

Přihlášení se na seminář
  Od každého potencionálního účastníka se vyžaduje závazná přihláška – písemně (mailem) nebo alespoň telefonicky – s uvedením jména, příjmení, korespondenční adresou (vč. telefonu a mailu) pro zaslání pozvánky na seminář.
  Jelikož kapacita učebny je pochopitelně omezená, seznam účastníků bude vytvářen podle termínu došlých přihlášek. V případě velkého počtu přihlášek budou mít přednost účastníci 1. semináře, kteří však zašlou přihlášku do tří dnů od zveřejnění této informace.

Pozvánka na seminář bude odeslána individuálně každému přihlášenému s tím, že její platnost nastává v okamžiku po zaplacení účastnického poplatku, který je s ohledem na provozní náklady stanoven na částku 180 Kč.

Jak se konkrétně přihlásit na seminář
1. vyjádřete svůj zájem zúčastnit se 2. semináře mailem (colonel@mybox.cz) nebo telefonem (777 960 324), a to nejpozději do 12. 2. 2012 (neděle);
2. poskytněte údaje k zaslání pozvánky;
3. obratem budete vyrozuměni, zda-li je pro vás na semináři volné místo a budete požádáni o uhrazení účastnického poplatku v částce 180 Kč na účet 4226342001/5500;
4. po zaplacení obdržíte obratem pozvánku, opravňující vás k účasti na semináři.

Poznámka: Pokud se stane, že přihlášený účastník se nebude moci z vážných osobních důvodů zúčastnit a požádá o to, bude mu celá částka účastnického poplatku vrácena. Účastnické poplatky budou vráceny všem, kdyby se z nějakého závažného případu nemohl seminář uskutečnit.

Veškeré dotazy k semináři pište na mail colonel@mybox.cz.
Dr. Jan Hlaváček
IČO: 14982668, DIČ: CZ490816227

Když jsem před nedávnem popisoval model švédské lokomotivy NOHAB v analogovém provedení od firmy KATO (v měřítku N) – ZDE, jež mi po posazení na koleje připomínala bzukot čmeláka, byl jsem napnutý, jak bude jezdit model v barvách Bayrische Oberlandenbahn, který jsem si objednal hned s dekodérem. Opět se mi chce zvolat: „Od nynějška kupuju už jen lokomotivy od KATO!“

  Model dieselové lokomotivy Nohab charakterizuje naprosto klidný a velmi tichý chod. Lokomotiva snad díky svým šesti nápravám na dvou podvozcích přejede i všechny „díry“ a zatím nedokonalé kolejové přechody na mém právě budovaném kolejišti. Až jsem se divil. Naprosto bez problémů projede oblouky R1, ve kterých mám instalované obloukové výhybky R1/R2. S digitálním ovladačem LENZ bylo možné jet dlouhou dobu nejmenší možnou rychlostí, aniž by se lokomotiva zastavila, maximální rychlost byla odhadem nad limitem modelové rychlosti pro tuto lokomotivu. Podotýkám, že v osazeném dekodéru zatím nebyly měněny tovární hodnoty.
  Ostatně, standardní naprogramování dekodéru se prozatím jeví jako optimální, leč… Už když jsem rozbalil zásilku od DM-TOYS.de a zjistil, že lokomotiva je osazena dekodérem  Doehler & Haass (DH05A), trošku ve mně hrklo. Prodejce ve své nabídce neuvádí, jaký dekodér v lokomotivě bude, jen nabízí možnost instalovat dekodér typu „DCC“ nebo „Seletric“. Pravda, já se o typ dekodéru nezajímal. Hrklo ve mně ne proto, že bych měl nějaké negativní informace či zkušenosti o dekodérech Doehler & Haass (zatím je opravdu nemám), ale protože jsou jiné, než mé oblíbené cTelektronic. Jak jiné, o tom během dohledné doby pojedná jiný autor v samostatném článku. O několika parametrech dekodéru Doehler & Haass ve srovnání s cTelektronic jsme se již zmínili ZDE. Otázka je, jestli těch odlišností nebude zase až moc a hlavně, zda-li budou programovatelné obvyklými metodami (a nevzniknou-li mi stejné problémy jako kdysi s dekodéry Digitrax). Ale to se uvidí…
  Lokomotivě při jízdě vpřed svítí najednou všechna tři světla, mající teple žlutou barvu (reflektor nemá odlišnou barvu světla), což je dáno tím, že světlomety jsou „napájeny“ jedinou LED SMD svítící do jednoho rozvětveného světlovodu. Po změně směru jízdy se tatáž světla rozsvítí na druhém (symetrickém) čelu lokomotivy. Zadní červená světla nejsou instalovaná.
  Kvalita barevného provedení karoserie (barvy červená, stříbrná, tmavě šedá a černá) je výborná, nápisy jsou dokonale čitelné. Zasklení oken je rovněž pěkné, okna jsou orámována přesnými stříbrnými, resp. černými rámečky. Lokomotiva má instalovaná spřáhla a pluhy (další dva pluhy jsou zabaleny jako příslušenství). Nevidím na ní nic, co by mi vadilo. Sejmutí karosérie jde velmi snadno vychýlením bočních stěn nehty a jemným vyklepnutím stroje. V horní části je deska plošného spoje s konektorem, do kterého je zasazen dekodér. Další detailní demontáž jsem neprováděl.
  Ve dně krabičky je umístěn tradičně velmi pečlivě vypracovaný a čitelný montážní náčrtek jednotlivých dílů lokomotivy s přehledem náhradních dílů (vč. jejich cen a dostupnosti).

Foto hlav

Zlí jakové tvrdí, že když jsem hledal jméno pro tento web, moc fantazie jsem prý neprojevil, jenžto jsem ho pojmenoval po sobě. Dokonce jsem tenkrát také slyšel, že tak blbý název si stejně nikdo nezapamatuje. Ejhle, dosud si ho zapamatovalo hned na dva tisíce lidí. Přísahám ale, že motivací při hledání názvu webu byl můj vnouček, což už jsem párkrát vysvětlil. Čas ale děsně letí – Honzík už půjde do školy. Zatímco já v sobotu kupčil na „burze“, on byl u zápisu.

  Jelikož zápis do školy, první pusu a odvod na vojnu si obvykle všichni řádní chlapi pamatují celý život (ne tak již narozeniny manželky či vlastních dětí), zpravidla ovšem jen tak, že u toho byli, nikoliv jak to probíhalo a co všechno se tam dělo, napadlo mne pro historii zaznamenat, jak Honzík zvládnul zápis do školy (alespoň z vyprávění dcery).
  Celý týden ho trápila angína, takže se až do poslední chvíle nevědělo, jestli vůbec k zápisu půjde. Nakonec se jeho máma domluvila s paní ředitelkou, že přijdou až v sobotu před polednem, kdy bude zápis pomalu končit. Nutno poznamenat, že vytypovaná byla škola, kam chodil i Honzíkův táta a kde učila i jeho druhá babička, která si pochopitelně nemohla nechat ujít tento historicky zajímavý den a přišla k zápisu taky. Hned za dveřmi do školy se ale potkala s kolegyní a asi bylo na co vzpomínat… Honzík s mámou se zatím dostavil k pohovoru. „Tak nám něco zazpívej, namaluj obrázek, víš jak se jmenuješ?“ ptala se postupně paní učitelka. Atd. Vše prý zvládal bez problémů. „A do kolika umíš počítat, zněla další otázka?“ „Do sto devíti,“ odvětil po pravdě vnouček, což ho ovšem paní učitelka nenechala odříkat, protože asi taky chtěla jít domů. Pak následovalo pojmenování číslic, které mu ukazovala na kartičkách.
  „Jen tak mimochodem se vždycky podíval na kartičku s číslem,“ komentovala tento úkol máma, „a bezchybně řekl pět, sedm, tři…“. Totéž, když mu ukazovala počet předmětů bez označení číslic. Na počítání ho nelze nachytat, to ho baví, už dneska zkouší sčítat a odčítat.
  Zlatý hřeb zápisu měl ovšem teprve přijít. V dalším testu mu byly předkládány série obrázků, kde jeden z nich tam tématicky nepatřil. A měl ukázat který. A pak se to stalo. „Co chybí na tomto obrázku?“ zeptala se paní učitelka u ukázala na obrázek rybky, která neměla namalované šupiny. Honzík nevěděl. „Tak já ti napovím,“ řekla paní učitelka. „No šu…, šu…“ snažila se napovědět. Mlčel. Když mi to dcera vyprávěla do telefonu, vytušil jsem, že vnouček si mohl všimnout, že rybičce chybí šulín. On se prý ovšem rozzářil a povídá: „Chybí jí šunka!“ Tak to jsem si oddechl, že podvědomě cítí, co je v životě dobré, ale co je lepší…
  No, tak zápis má za sebou a snad ho do školy i přijmou, tedy pokud nám ten nejlepší ministr školství v historii Česka zase nevymyslí nějakou ptákovinu, jak je u něho každý třetí den zvykem… Jelikož Honzík už asi k odvodu nepůjde, tak nás ještě čeká první pusa. A na to se taky těším.

Je zajímavé, že z celého článku o výrobcích nabízených firmou Micro-Mark – ZDE – nejvíce zaujala zmínka o „bodovacích kleštích“. K termínu použitém autorem jsme se já i kolega Jirka vyjádřili v diskusi. Není přesný, ale to není až tak podstatné. Víc než k polemice nad použitým termínem bych se v této stati rád zaměřil na technické informace k  vlastnímu principu tohoto pájení.

  Jak již z anglického označení metody vyplývá, jedná se o odporové pájení. To znamená, jak správně podotkl kolega Jirka, že ohřev vzniká průchodem proudu materiálem na nejkratší cestě mezi dvěma elektrodami. Nejvíce tepla vzniká v místě styku elektrod s pájeným materiálem. Tam se totiž kumuluje teplo vznikající na principu přechodového odporu v místě styku – viz „špatný kontakt“.
  Z podrobné prohlídky katalogu firmy Micro-Mark je patrné, že způsobů ohřevu metodou odporového pájení je díky několika různým držákům několik. Pro jemné práce je k dispozici „pinzeta“ s jemným hrotem 85075A. K dispozici je těchto „pinzet“ několik. Pro větší materiály je „pinzeta“ s karbonovými elektrodami 81527 (materiál obdobný uhlíkům k motoru – slinutý uhelný a měděný prášek). Pro silné materiály se používají přídavné uhlíkové elektrody potažené měděným povlakem 80420. Tyto elektrody jistě pamětníkům nápadně připomínají elektrody do obloukových lamp v promítacích přístrojích minulého století.
  Pokud si přeložíme průvodní komentář k jednotlivým přístrojům, tak se o principu odporového pájení dozvíme více. Ale pozor, v katalogu Micro-Mark je uvedena jedna nepřesnost, až nepravda.
  Mluví se tam totiž o tom, že při práci dochází pouze k ohřevu v místě mezi elektrodami a již sletované části nejsou tepelně ohroženy. To, že k ohřevu dochází pouze mezi elektrodami, je sice pravda, ale již se tam nemluví o tepelné vodivosti. Pokud nastavíme moc velký proud, tak díky vysoké teplotě a tepelné vodivosti mosazi (a zvláště pak mědi) může dojít k rozletování již pracně sletovaného modelu. Z toho je patrná nutnost věnovat pozornost nastavení velikosti „pájecího proudu“. A s tím je spojen problém správného zdroje a v neposlední řadě i volba vlastního postupu práce.
  Zdroj je nedílnou (ale velmi důležitou) součástí celé pájecí stanice. Jak již kolega Jirka podotkl, zkoušel použít jako zdroj nabíječku autoakumulátorů. Má plně pravdu v tom, že to není ten nejvhodnější zdroj. Hlavně proto, že má jinou charakteristiku regulace, než je potřebné pro dané účely. Potřebný zdroj pracuje na principu „proudového zdroje“ s omezením maximálního napětí, které je však malé – pouze několik voltů. Přesto je třeba dodržovat jistý postup při pájení.
  Z tohoto důvodu je stanice vybavena nožním spínačem – bůh nám nenadělil třetí ruku. Nejprve se pájený materiál upne – uchopí do pájecích elektrod – „pinzety“ -, a pak se teprve zapne proud, aby docházelo k ohřevu. Následně se přiloží pájecí pasta nebo drátový cín a nechá se dostatečně rozlít. Po sletování se materiály stále drží sevřenou pinzetu, ale uvolní se nožní spínač, čímž ohřev ustane a model se začne ochlazovat. Díky již zmiňované tepelné vodivosti se musí chvíli počkat, až se model ochladí – trochu ho „pofoukáme“.
  Kdybychom nejprve zapnuli zdroj a pak teprve sevřeli materiál, tak dojde k povrchovému poškození (vyjiskření) materilu jako při zkratu a na povrchu se vytvoří černé body – bradavičky. K tomu dochází proto, že nezatížený zdroj dává větší napětí. Stejně pak při ukončení práce, kdybychom rozevřeli ještě zapnutou pinzetu, tak nejen že by se nám mohl rozpadnout model, ale při rozevírání pinzety „pod proudem“ dochází k zvyšování napětí odlehčeného zdroje, a tím i k vytahování oblouku a k opalování místa styku. Oblouk se vytahuje i při malých napětích – což je dáno pouze izolací přechodu.
  Ohledně nápadu kolegy Jirky s použitím trafopáječky: Mám obavu, že by to tato páječka asi nevydržela. Má sice štítkový výkon 90 – 100W, ale už se nemluví o koeficientu „k“, což je časový úsek, po který lze plný výkon čerpat. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud jsem používal páječku při práci delší dobu, tak se pak kvůli vlastní teplotě nedala udržet v ruce. Pistolová páječka sice „dává“ na prázdno – bez hrotu – cca 0,3 – 0,5V, což by v některých případech možná stačilo, ale ve většině případů by to bylo asi málo. Vhodný zdroj se dá realizovat dvěma způsoby:
• střídavý zdroj – pouze transformátor (ale o to složitější způsob) spočívá ve speciálním složení vinutí, které zajišťuje proudovou charakteristiku výstupního napětí, hůř se však reguluje – bývá to často posuvem magnetického jádra transformátoru;
• stejnosměrný zdroj – je „klasická“ regulace výstupního proudu s omezením výstupního napětí a s vnitřním proudovým bočníkem.
  Ze všech těchto úvah je patrno, že je to na první pohled jednoduchý a pěkný způsob letování, ale jako u všeho – musí se to umět.

Ilustrační foto Micro-Mark

Když jsem nedávno prezentoval nový katalog americké firmy Micro-Mark (zima 2012) – ZDE, zmínil jsem se o přípravku, který zde sice není novinkou, naopak bych speciální mosazné svěrky označil za kvalitní „stálici“ v nabídce firmy. Už delší čas používám sedmi palcovou variantu svěrky ze čtyřdílné série. Nyní jsem si pořídil další dva páry nejkratší verze. A udělal jsem dobře. Hned jsem je mohl vyzkoušet na nejnovějším výrobku, který připravujeme s Pavlem Mihulou.

  Přesně obrobené mosazné svěrky (s vyraženým nápisem „Japan“) jsou v Micro-Mark nabízeny v délkách 12“ (#14256), 7“ (#60103), 4-3/4“ (#14257) a 3-3/4“ (#60396), tj. cca 304, 178, 121 a 95 mm za 21,95, 18, 85, 17,95 a 16,65 dolarů a jsou dodány vždy dva kusy svěrek.
  Mosazné svěrky jsou ideální pro stavitele modelových domečků a dalších objektů, kde je nutné dodržet pravý úhel přiléhajících stěn. Na podélné tyči obdélníkového průřezu se suvně pohybují dva přesně obrobené hranolky, z nichž jeden je k tyči přitahován šroubem s křídlovou hlavou (nejmenší varianta má šroub s drážkovanou hlavou); osa šroubu je kolmá k podélné ose tyče. Druhý šroub je instalovaný v dalším hranolku, který je nalisovaný na konci tyče; osa šroubu je rovnoběžná s podélnou osou tyče. Tato velmi jednoduchá konstrukce svěrky umožňuje bezpočet variant stažení dílů (pochopitelně v rozsahu délky tyče), které je třeba např. slepit v úhlu 90 st.
  Jak už jsem uvedl, přípravek jsem hned vyzkoušel při slepování prototypu nádražní budovy stanice Praha – Ruzyně (v měřítku N), na čemž pracujeme s Pavlem. Pomocí laseru jsme vypálili obvodové stěny, přepážky a střechy hned z několika druhů materiálů a momentálně zkoušíme, co bude vypadat lépe. Kdo zná trasu staré Buštěhradské dráhy ví, že stejně malebných staničních budov jako je ta v Ruzyni je na trati víc. Nejspíš ještě bude čas tento nový model důkladněji představit, asi až bude jak se říká vypiplán.
  Abych předešel případným dotazům a stále častější kritice kvelurantů, pro hloubavé kolegy poznamenávám, že model představuje stav někdy z 20. let min. st., jak byl prezentován v odborné literatuře, a také, že model ještě ani zdaleka není dokončen. V tomto příspěvku mi šlo o prezentování svěrek, ne modelu domečku…

Obr. 1 – Mosazné svěrky z nabídky Micro-Mark (v pozadí dvě nejmenší 3 3/4 palcové v popředí 7 palcová)

Obr. 2 až 5 – Ukázka instalování svěrek při lepení bočních stěn modelu

Obr. 6 – Rohy každého obdobného lepeného modelu je vhodné zesílit; je jedno jestli dřevěným nebo plastových hranolkem. V tomto případě jsem použil odřezky z Evergreenu profilu „L“

Obr. 7 – Ukázky jednotlivých zkušebních verzi modelu stanice Praha – Ruzyně (měřítko N)

Foto hlav

  Ať se propadnu, jestli je něco na tomto webu z mé strany míněno jako přímý návod, něco nezvratně kategorického či definitivního. Naučil jsem se při své celoživotní bohaté literární a zejm. časopisecké tvorbě věci dokonale popisovat, vysvětlovat a v jiných případech – jak sám obrazně říkám – „překládat texty odborníků z jejich odborné svahilštiny do normální srozumitelštiny“. Je mi trapné tady nyní připomínat co umím (jak píšu) – ostatně přes dva tisíce čtenářů navštěvujících tento web týdně je pro mne dostatečnou zárukou -, takže to zase tak blbé asi nakonec není. Na rozdíl od jiných ale dovedu uznat vlastní chyby a pokud to jde, tak je analyzovat (najít východiska) a napravit své snažení. A ještě jedna poznámka – „trocha ironie nikoho nezabije,“ říkám si, a z toho vychází i můj styl psaní. Komu se to nelíbí, ať se naučí dvojklik způsobující „delete“.
  Přesto ale prosím vážené čtenáře seriálu „Honzíkovo kolejiště“ (stejně jako dalších „poučujících“ rubrik na mém webu), aby ke zde uváděným popisům o stavbě kolejiště a mým názorům i publikovaným chybám přistupovali jen v úrovni DOPORUČENÍ. Nebudu to opakovat v závěru každého dílu seriálu, protože mi to jaksi připadá nelogické. Omlouvám se těm, kteří tuto skutečnost už dávno pochopili…

Jan Hlaváček, 22. 1. 2012