- Honzíkovy vláčky - http://www.honzikovyvlacky.cz -

Panthers Cup 2018

[1]Včera jsem byl vyslán vědeckým tajemníkem Modelářské besedy Nagano na akci určenou jak pro modeláře, tak pro širokou veřejnost, které učaroval svět miniatur, ve kterém ale nejde o funkčnost, nýbrž o zmenšení skutečnosti. Jak jednoduše a srozumitelně popsal organizátor akce na svém webu (ZDE [2]) rozdíl mezi „kitaři“ a železničními modeláři? 🙂

  Již 9. ročník výstavy a soutěže plastikových modelářů Panthers Cup 2018 se uskutečnil ve Střední průmyslové škole na Proseku (Novoborská 2, Praha 9). Přítel Bohouš Partyk, který zde učí, mne varoval po loňských zkušenostech, že fronty zájemců o akci se táhnou už od metra a ve škole že není k hnutí, a proto jsem návštěvu naplánoval až na odpoledne. Bylo to správné řešení. U vchodu už před půl třetí nikdo nevybíral vstupné a také davy modelářských fandů opadly a v prostorech školy jsme se bohatě všichni vešli. Horší to bylo cestou domů přes Letnou, kde bylo nutné v tramvaji vytrpět fotbalové nadšence obou pražských “S”, kteří směřovali shlédnout další derby a asi se bez chlastu neumí obejít.

  Zpátky však na Prosek. Nechme chvíli stranou modeláře a návštěvníky, o které vlastně ani tak moc nejde, a věnujme se modelům. Úžasně odvedená práce! Ať na těch modelech, za které se rozdávají modelářské Oskary, nebo i na těch druhých. Všechny modely do jednoho si zaslouží ocenění za tvůrčí piplavou práci a vesměs i nápaditost ztvárnění. Tohle jistě za uši tahající hodnocení obtížně pochopí ti, kteří nikdy nic podobného nesestavili. Nechci, aby to vyznělo trapně, ale opravdu chodím na modelářské výstavy především proto, abych se pokochal šikovností jiných lidí, kolegů, kteří tyto modely vytvořili. A jsem jim vděčný za to, že v sobě našli odvahu a ukázali je jiným. Pohříchu totiž, zdá se mi, že velká množina železničních modelářů si kutí své modely pěkně v ústraní, jen tak sami pro sebe a fakticky až na výjimky je nikomu neukazuje. Jen občas se mi podaří někoho přemluvit, aby svá dílka alespoň přestavil třeba jen na stránkách Honzíkových vláčků. A to je podle mne nesmírná škoda, protože jak známo řada zejm. začínajících nebo nezkušených modelářů potřebuje vzory, vidět zrealizované nápady, přesvědčit se, že to či ono se dá udělat a hlavně jak na to… Ale i zkušení borci si mohou porovnat svoje řešení s jinými. No, to jsem se zase jen nahlas zamyslel a dal na papír to, co nosím na duši.

  Z postávajících návštěvníků v tělocvičně v SPŠ na Proseku, kteří sledovali obrazovou stěnu zavěšenou nad hlavami, se dalo usuzovat, že čekají na vyhlašování výsledků. Omlouvám se, ale to co bylo asi pro tvůrce vystavovaných modelů to nejdůležitější, mne nezajímalo. S nadšením jsem totiž ve stejný čas okukoval modely roztříděné podle mnoha kategorií a měřítek na stolech. Byly tady stovky modelů hlavně letadel, lodí, ponorek, tanků a další vojenské techniky, také aut a různých stavebních strojů nejrůznějších druhů a velikostí v „civilním“ provedení, dále dioramat – a také dva vagonky z obrněného vlaku, jako jediní zástupci železnice. Bohužel navíc v „neželezničním“ měřítku 1:72. No, co k tomu dodat? Je to tak prakticky na všech výstavách „kitařů“. Opět mne nad těmito dvěma exponáty v rohu tělocvičny napadlo, že kdyby třeba Pepa Jungmann z Roudnice napěchoval kufr modely svého obrněného vlaku – ZDE [3] -, anebo stejně kdyby kterýkoliv jiný Pan Modelář, kterého jsem měl tu čest poznat, jenž umí své mašinky a jiná drážní vozidla postavit, dobře nabarvit, opatřit správnými obtisky a štítky, nepatinovat je atd., že by museli sklidit zasloužené ocenění. Co na tom, že by funkční modely stály jen tak na kolejích? Nevím, proč se železniční modeláři akcí „kitařů“ neúčastní. Třeba to má nějakou příčinu, možná omezení v pravidlech. Fakt nevím. Třeba se najde někdo, kdo mi to vysvětlí…

  V propozicích Panthers Cupu jsem se dočetl, že pokud jde o hodnocení, soutěž probíhá systémem líbí/nelíbí, nebo chcete-li “hobby”, či “porovnávačka”. Při tomto systému se nehodnotí každý model zvlášť, ale porovnávají se mezi sebou v rámci dané kategorie. Ještě jednou se omlouvám těch, co ocenění získali. V mých očích vyhráli všichni.

  Abych byl upřímný, tak při rozhodování zda zajet na Prosec, či nikoliv, rozhodovalo i to, že akce se tradičně účastní i prodejci modelů (stavebnic) a materiálů (barvy, lepidla aj.) a nářadí pro modelaření. Mám mezi nimi řadu přátel a tak jsem se těšil na setkání s nimi. Setkal jsem se tam například s Lubošem Vaňhou, majitelem firmy 3Detail – ZDE [4] -, od kterého jsem roky nakupoval jeho skvělé nářadí a pomůcky pro N-šopík. Nebo s Martinem Kořínkem z Airbrushcentra.cz – ZDE [5] -, od kterého jsem se dozvěděl čerstvou novinku, že stěhuje firmu a celou prodejnu ze Stodůlek někam k Černému Volu (během pár dní zveřejní přesnou adresu).

Obrazová příloha

Foto hlav

.