Byl jsem hostem na Čabovské zahradní dráze

^[1]

To takhle jedete Velký Moravský Okruh (jako já začátkem června) a kocháte se krajinou. Žádné dálnice plné polských kamionových kamikadze, žádné zácpy na hodiny, naopak. Jedete relativně klidnou okresní silničkou z Opavy jižně na Olomouc (č. 46), která je plná stoupání a klesání, zatáček, stromořadí, výhledů do krajiny, s bezpočtem vesniček, kde se jezdí pomalu. Provoz na stupni „jedna“. Minete odbočku na Slezskou Hartu a blížíte se k Moravskému Berounu.

  Venku je tak pěkně, že ani neposloucháte rádio plné děsivých zpráv o rozkradených dotacích od všemi milované EU, která zrovna zakázala jedné paní z Moravy produkovat Mandlovici. A najednou…

… při průjezdu vesničkou Čabová zahlédnete koutkem oka vlevo pod silničním náspem zahradní železnici s pěkně širokým rozchodem kolejí. Co udělá „normální“ řidič? Jede dál. Co udělá železniční modelář? Šlápne na brzdu, na nejbližší odbočce se otočí, vrátí se a trošku složitějším způsobem sjede k chalupě, u níž je na zahradě ono kolejiště. A přesně to jsem udělal i já.

  Ten sjezd ze silnice je opravdu o proražení olejové vany. Rozhodně to chce velkou opatrnost. Druhým problém je, že na úzké cestě není kde zaparkovat. Zastavil jsem opodál, vrátil se pár kroků a zíral přes plot. V tom z chalupy vyšel vysoký štíhlý muž s motorovou kosou na rameni. „Dobrý den,“ říkám a ptám se, jestli tady mohu na chvilku zaparkovat a omrknout tu krásu na zahradě. „Můžete, a ani to nemusíte zamykat, tady skoro nikdo nejezdí,“ dostává se mi odpovědi od majitele pozemku a tvůrce kolejiště. To už otevírá bránu a zve mne dál. Když se vzájemně představíme a já na sebe prozradím, že taky modelařím, ale v měřítku z opačného konce modelářského spektra, oba se smějeme. A pak už jen kladu zvědavé otázky a poslouchám vyprávění člověka, který na sebe mimo jiné prozradil, že je mašinfíra. A vůbec nemusí dodávat, že veškerý volný čas věnuje jeho „Čabovské zahradní dráze“. To je ostatně vidět.

  Hned na první pohled mne napadá, jaký je základní rozdíl mezi kolejištěm např. v měřítku N s rozchodem 9 mm a tím, které tvoří a obhospodařuje kolega Čermák, na kterém jezdí vozy v měřítku 1 : 4 a koleje mají rozchod 7 ¼´, tj. 184 mm. On při budování kolejiště víc než často používá krompáč, lopatu, vidle, palici, dost často potřebuje beton, štěrk, cihly, dubové dřevo na pražce, prostě samé velké nářadí a materiály. To my, co se realizujeme v „N-ormálním“ měřítku, neznáme.

  Na rádoby vtipnou otázku, který nástroj tady používá nejčastěji, bez rozmýšlení odpoví: „Momentálně motorovou sekačku na trávu. Zrovna teď počasí růstu trávy přeje, takže nedělám skoro nic jiného, než že sekám a sekám…“

  Pan Čermák své kolejiště buduje asi 20 let, samozřejmě včetně lokomotiv, vagonů, nádražních a provozních budov, mostků, propustků, přechodů a přejezdů, samotných kolejí, výhybek atd. Naštěstí na všechno není úplně sám, jak zdůrazňuje. „Jsem rád, že mám hodně kamarádů, kteří když je potřeba přijedou pomoct.“

  Celá dráha má asi 170 metrů. Majitel se nevyhnul přestavbě původního trasování, k čemuž ho dovedly provozní zkušenosti. Původně totiž nedbal doporučení normy NEM 310G a jeho oblouky a stoupání trati normy překračovaly. Důsledkem toho bylo, že lokomotiva měla potíže vyjet stoupání, vagony v ostrých obloucích měli tendenci vykolejovat apod. V průběhu doby také změnil původní rozchod (200 mm) na již zmíněných 184 mm, čímž se reálně přizpůsobil modelu úzkorozchodné železnice (vzorem mu byl model místní dráhy Ondrášov – Dvorce). Při měřítku 1 : 4 je normální rozchod široký cca 359 mm (15´ je 381 mm), úzkorozchodná kolej v uvedeném měřítku vychází 190 mm, což už je hodně blízko onomu 7 ¼´.¹⁾ Pokud se tím někdo chce podrobněji probírat, doporučuji prostudovat si web kolegy Čermáka – ZDE ^[2]. Najde tam nejen kompletní popis a dokumentaci stavby zahradní dráhy, ale i návody na stavbu drážních vozidel, informace ze dnů otevřených dveří a další zajímavé informace.

  Procházíme zahradou podél kolejí a dozvídám se, že zemní těleso tratě je široké 600 – 800 mm a že při stavbě se snažil dodržovat základní pravidla pro stavbu železnice. Původní přehnaná stoupání a klesání časem předělal; ostatním na svém webu doporučuje stoupání max. 20‰ na rovné koleji, v oblouku do 15‰. Říká, že celkové převýšení mezi nádražím Čabová-Brockersdorf a Vosínem je 950 mm. Začínal s betonovými pražci, ale ty se mu časem začaly rozpadat, tak kompletně přešel na pražce z tvrdého dřeva, navíc napuštěné penetrací. Ale ani ty nemají dlouhou životnost, údajně kvůli mravencům, kteří se na nich pochutnávají. Kolejnice samotné svařuje z válcovaného profilu T20 a tažené pásoviny 10×5 mm. Sám si vyrábí výhybky a výměny. Prošel ale bolestivým vývojem.

  Nebyl čas se podrobněji zabývat výrobou lokomotivy U37.002, motoráku M11.001, osobních a nákladních vagonů. Jen stručně jsem se dozvěděl, že jeho modely jsou poháněné elektromotory, které jsou napájené akumulátory (24 V), které veze lokomotiva. Převody, elektrorozvody, jednoduchá elektronika a ovládání nemá nic společného s tím, jak dnes fungují malé digitalizované železniční modely. Ostatně, tyto věci má pan Čermák uvedeny i s obrázky na svém webu – ZDE ^[2].

  Jen okrajově jsme se také dostali na největší problém zahradní dráhy, kterým je počasí a působení živlů. Hlavním problémem je voda. Nejen spodní a veškeré povrchové toky, ale též i voda dešťová. Pan Čermák proto doporučuje nebát se projektovat mosty a propustky, přičemž jejich průměr by neměl být menší než 100 mm, aby se voda mohla snadněji „ztratit“. Jestli je ale něco opravdovou tragédií, tak je to přírodní katastrofa v podobě povodně. I to už má Čabovská zahradní dráha za sebou, jak se lze přesvědčit z dokumentace na cit. webu.

  Nechtěl jsem příliš zdržovat majitele Čabovské zahradní dráhy, protože jestliže mu nechybí elán, nápady a energie, tak rozhodně s volným časem to je naopak. Klobouk dolů, co na své zahradě vybudoval. „Nedělal jsem to na kšeft, ani zde nevybírám vstupné, dělám to pro svou potěchu a protože mne to baví. A jsem rád, že se to líbí i dalším lidem,“ říká na rozloučenou.

  Až pojedete přes Čabovou u Moravského Berouna, nakoukněte přes plot u chalupy pana Čermáka. Třeba budete mít stejné štěstí jako já, že se tam potkáte s majitelem této zajímavé zahradní železnice.  

___________________________________________________
1) Nejlépe vysvětluje problematiku modelových železničních měřítek PAROSTROJ – ZDE ^[3]

[4]	[1]
[5]	[6]
[7]	[8]
[9]	[10]

Foto hlav

.