Co tahá vlaky s raketami na Bajkonuru?

Generace nás dříve narozených měla štěstí. Jako děti jsme ještě jezdili vlaky taženými parními lokomotivami, byli jsme u toho, když začala vysílat televize, prožili jsme kus života bez počítačů a taky jsme ještě opékali špekáčky vyrobené z masa. Kromě jiného jsme prakticky od začátku prožili celý ten neuvěřitelný vývoj kosmonautiky. Čas od času si připomenu, že jsme vlastně měli štěstí i v tom, že ono nesmírné množství „vedlejších produktů“ vzešlých z kosmického výzkumu jsme ještě stihli využívat.

  Jednou přišla naše učitelka do třídy a řekla: „Děti, včera vypustili v Sovětském svazu do vesmíru raketu se Sputnikem“. Psal se rok 1957 a já chodil druhým rokem do školy. Za několik let se situace opakovala, akorát s tím rozdílem, že přišla jiná paní učitelka a sdělila, že do vesmíru vyletěl Jurij Gagarin. První kroky Neila Armstronga jsem viděl v televizi na vlastní oči. Přesto mne nezasáhla touha stát se kosmonautem, jako jiné kluky. Snad proto, že jsem byl odjakživa slabý na žaludek. Stačilo mi, abych viděl ve filmu centrifugu a šel jsem zvracet.  🙂  Přesto jsem v produktivním věku kupoval knihy a stříhal z novin články o kosmonautice. Pamětníci vědí, že informací o tomto oboru bylo v minulé době jako šafránu. Ostatně, pokud jde o strategické záležitosti nebo pikle vojáků, platí to i dnes, i když na internetu se už dá najít hodně zajímavých věcí. Přesto však, když jsem dostal otázku, jestli nevím, jaké lokomotivy tahají rakety na kosmodromu Bajkonur, kapituloval jsem. Jak se záhy ukázalo, nebyl jsem sám.

  Standa Šlechta z Pardubic byl tím, který mi koncem ledna napsal: „Mohl bych se zeptat, čistě náhodou, jestli nevíte, jaké lokomotivy tahají rakety na kosmodromu Bajkonur? Slyšel jsem, že naše. Mam totiž v hlavě takové diorámatko..“ Tak to tedy byla výzva!
  Sedl jsem k moudrým „knihám kosmickým“ a listoval. Pochopitelně jsem začal objevovat mnoho jiných a dávno zapomenutých informací, a jak jsem je pročítal, málem jsem zapomínal na „ty lokomotivy“. Usoudil jsem, že bych to co hledám nemusel ve zbytku důchodu najít, a tak jsem oslovil publicistu a spisovatele Pavla Toufara. Vysvětlil mu podstatu otázky i s dovětkem, že se mezi modeláři šušká, že by na Bajkonuru měly sloužit československé lokomotivy. Což mi nepřímo potvrdil i další kamarád, se kterým jsem věc diskutoval.

Z archivu odborníka

  Pavel Toufar sice z hlavy nevěděl, ale požádal o čas na hledání v archivech, z čehož jsem usoudil, že ho téma zaujalo. „Existují nejen fotky, ale docela jasné a blízké záběry z přípravy raket ke startu,“ napsal a současně se vyznal ze své letité záliby k vláčkům: „Já mám sice vláčky rád, ale vůbec se v nich nevyznám, takže mi každá lokomotiva připadne stejná. Porozhlédnu se i po těch hýbajících se obrázkách a něco pošlu, a vy se jistě zorientujete o jakou mašinu se jedná. Opravdu nechci psát z pramenů, které se objevují v různých diskusích a neurčitě se na něco odvolávají. Podle mne přímé záběry budou pro vás nejlepší.“ Co víc jsem si mohl přát?
  Za pár dní přišel mail plný fotek a odkazů na webové stránky. Trvalo mi skoro celou noc, než jsem vše prostudoval. Pavel Toufar napsal: „Na fotografiích i videích je vidět lokomotiva, která tahá rakety R-7 (Sojuz) na rampu, také rakety Proton (připadá mi stejná). Raketu Energija s Buranem ale táhnou dvě mašiny, nejspíš aby ten kolos utáhly. Ten byl stejný už pro raketu N1, což byla raketa lunárního apod. programu. Všechny snímky jsou především z Bajkonuru.“ Dodal, že předpokládá, že v 60. letech byly nejspíš používány nějaké starší typy lokomotiv, které by se ale možná také podařilo dohledat (shodou okolností, obrázek jedné prehistorické bajkonurské parní lokomotivy jsem následně objevil).

Lokomotiva identifiována

  Při prohlížení fotografií a videí se mi podařilo přečíst typová čísla lokomotiv, které se v záběrech opakují. Azbuku si ještě pamatuji, takže nebyl problém zjistit, že se jedná o lokomotivy TEM2. Na snímcích z různého období se objevují lokomotivy jen s několika málo pořadovými čísly, z čehož usuzuji, že na Bajkonuru asi moc často lokomotivy neinovovaly. A proč taky? 
  Přes tento údaj jsem se dostal na několik dalších webových stránek. Například v jedné niti diskuse na webu http://www.kosmo.cz/ Antonín Vítek a další odborníci odpovídají na dotaz jiného účastníka, jestli čmoudící dieselová lokomotiva nemůže produkovaným kouřem poškodit táhnoucí kosmické těleso. Vítek současně potvrzuje, že na kosmodromu se používají hlavně lokomotivy TEM2 a uvádí další odkazy na tento stroj.
  V ruské Wikipedii je pak poměrně obsáhlý popis lokomotivy TEM2, včetně všech vyráběných modifikací, i když bez jediné zmínky o tom, že by byla využívána na kosmodromech Bajkonur nebo Pleseck. Naopak na ruských webech orientovaných na kosmos není ani u popisků fotografií jediné slovo týkající se vyobrazené lokomotivy (tedy aspoň jsem takový popis nenašel).

Co to je TEM2?

  Podle charakteru stroje ale rozhodně na kosmodromy patří. TEM2 je těžká posunovací lokomotiva s dieselovým motorem o výkonu 1200 HP (cca 895 kW). Výkon je přenášen přes trakční generátor na elektromotory instalované na všech šesti nápravách (ve dvou podvozcích s uspořádáním Co´Co´). Hmotnost lokomotivy v plné výbavě je okolo 120 tun, max. rychlost až 100 km/hod. Takovou rychlostí však TEM2 na kosmodromu stěží kdy jela. Ostatně, na některých videích je patrné, v jakém stavu jsou koleje, po kterých bylo za ty roky přepraveno bezpočet obrovských nákladů. A navíc rakety i s kosmickým nákladem je nutno přepravovat významně opatrně, tedy pomalu. Lokomotivy spatřily světlo světa v roce 1960 v Brjanském mašinostrojitělnom zavodě, později v roce 1969 je začaly vyrábět i ve Vorošilovskom těplovozostrojitělnom zavodě. Do roku 1984 jich bylo vyrobeno celkem 6224 kusů (některé prameny hovoří o ukončení výroby až v r. 2000). Poslední pořadové číslo přidělené lokomotivě TEM2 v Brjanské strojírně bylo 7870.
  Téměř na konci stati v ruské Wikipedii je zmínka o tom, že tyto lokomotivy se vyvážely do Polska, Mongolska, na Kubu a na Ukrajinu. O vývozu do Československa se zde nemluví. Jistě i proto, že u nás jsme v té době měli vlastní výrobu neméně kvalitních strojů.
  Nicméně, stať ve Wikipedia.ru končí větou, která podle mne hodně napověděla o příčině zrodu oné fámy, že na Bajkonuru slouží naše lokomotivy. Píše se tam: „Dnes je to (rozuměj TEM2 – pozn. J. H.) spolu s československou lokomotivou ČME3 nejběžnější posunovací lokomotiva využívaná v zemích býv. SSSR.“

Co je to ČME3?

  Těžké posunovací lokomotivy T669.0 a T669.1 (později řady 770 a 771) byly vyráběné v letech 1963 – 1972 v ČKD Praha a v ZMS Dubnica nad Váhom (zhruba ve stejné době, kdy se v SSSR vyráběly TEM2). Jak se lze dále dočíst např. v Atlasu lokomotiv – ZDE – v těchto letech vznikla potřeba mít k dispozici pro těžkou posunovací službu a nákladní přetah odpovídající lokomotivy s dostatečným výkonem. Už první prototypy T669.0 měly podvozky pro rozchod 1435 mm, ale i 1520 mm, protože se s nimi počítalo pro překladiště na východě Slovenska, a jistě i pro tratě v zemích býv. SSSR a jinde ve světě.
  Nakonec se jich v různých modifikacích vyrobilo okolo 8000 kusů a tak se tyto lokomotivy staly dosud nejpočetnější sérií lokomotiv vyrobených na území Československa. V současné době údajně ČD lokomotivy řady 770 ruší a odprodávají je do šrotu a průmyslu. Důvodem je snad jejich značná hmotnost, v důsledku čehož třínápravové podvozky mají značné deformační účinky na trať.
  Z hlediska technického je pro tyto lokomotivy charakteristické, že jsou „šestinápravové, uspořádání podvozků je Co´Co´. Dieselový motor má výkon 993 kW (cca 1332 HP). Trakční generátor je stejnosměrný stroj typu TD 802 B, který napájí šest stejnosměrných čtyřpólových trakčních motorů TE 006. K regulaci výkonu spalovacího motoru je určen sdružený regulátor, umožňující regulovat výkon v 8 stupních, řazených půlkruhovým řídicím kontrolérem. Lokomotiva umožňuje řízení dvou spřažených lokomotiv z jednoho stanoviště. Maximální rychlost je 90 km/h.“ 1)
  V železničářské hantýrce dostaly tyto lokomotivy přezdívku „Čmelák“. Přisuzuje se to podle označení ČME3, pod kterým jezdily (a jezdí) v zemích bývalého SSSR.

ČME3 vs. TEM2

  Vizuální podobnost ČME3 a TEM2 je neoddiskutovatelná. Aby taky ne. „Samozřejmě, na začátku výroby TEM2 se k nim vozily podvozky od nás, ty ze Čmeláků,“ říká bývalý mašinfíra Karel Brejša, když si spolu povídáme na téma lokomotivy na Bajkonuru. Dokonce říká, že bylo běžné, že do Sovětského svazu se tenkrát lokomotivy ČME3 dodávaly s oběma podvozky, širokým i úzkým. Tuto informaci se mi ale nepodařilo ověřit. „Teprve další série TEM2 dostávaly podvozky ruské, stejné, jaké byly na Sergejích (u nás T679), což by šlo asi poznat na některých snímcích, co máš z kosmodromu,“ konstatuje Karel mezi tím, jak listuje fotografiemi od Pavla Toufara.

Místo závěru

  Místo nějakého ukvapeného závěru této stati bych raději přivítal další informace k tématu od čtenářů, kteří jej už možná v minulosti studovali. Zatím lze mít za to, že domněnka, že vlaky na Bajkonuru (případně v Plesecku) tahaly (tahají) československé lokomotivy, se nepotvrdila. Jezdí tam zejména ruské TEM2.
  Když se ale člověk zamyslí nad tím, jak asi tato fáma vznikla, je nutné si znovu připomenout, co píšu v úvodu, totiž, že vše okolo kosmického programu v SSSR (ale nejen to) bylo vždy pod značnou rouškou tajemství. Teprve až v posledních dvou desetiletích se částečně otevírají archivy a svět má možnost seznámit se blíže s pravdou o sovětském kosmickém výzkumu. Nu, a pak je zde ona nikoliv nahodilá podobnost obou lokomotiv – TEM2 a ČME3 (resp. T669.0 a T669.1). Možná se stalo, že některý novinář, komentátor, politik, vědec či čestný host, který se někdy dostal na Bajkonur, se nechal zmást právě touto jejich podobností a fáma byla na světě. A pak už jen stačí, aby jedna paní povídala…

  Děkuji za pomoc při sestavení tohoto příspěvku Pavlu Toufarovi a Karlu Brejšovi.

Rev. 22. 4. 2013:

  Na Google Earth je možné vysledovat současnost i minulost kosmického programu na kosmodromu Bajkonur. Na souřadnici 45°55´32.83″ S a 63°18´02.23″ V je např. patrná montážní hala a současně startovací rampy pro rakety Eněrgia, které mj. měly dopravovat do kosmu raketoplán Buran. Ten letěl jen jednou (bez posádky). Snímkování pro systém Google Earth z 15. 4. 2012 odhalilo, že před montážní halou ještě stojí podvozky pro přepravu smontovaného komplexu Eněrgia-Buran. Zajímavostí je, že tyto gigantické podvozky jezdily po dvou souběžných kolejích, vzdálených od sebe několik desítek metrů. Ostatně, v obrazové příloze k našemu článku (4. řádek, 2. snímek zleva) je patrné zapřežení lokomotiv při tažení podvozku.

  Pokud by náhodou někoho zajímalo, kde nyní spočívají oba prototypy Burana, tak tady jsou souřadnice: 45°55’10.18″S –  63°18’35.80″V; 45°54’34.96″S –  63°19’4.30″V.

Rev. 24. 4. 2013

Na stejné téma, ale na jiném webu – ZDE. 

  _____________________________________________

1) Atlas lokomotiv; In: http://www.atlaslokomotiv.net/loko-770.html#fotogalerie

Obrazová příloha

 

Použité prameny:

T669.0; In: Wikipedia.cz – ZDE
TEM2; In: Wikipedia.ru – ZDE
Řada 771 (T669.1); In: Prototypy.cz – ZDE 
Start rakety z kosmodromu Pleseck, 24. 7. 2011; In. aibob, blog of a bored engineer…  ZDE (3. obrázek)
Přeprava rakety Sojuz po železnici z montážní haly ke startovací rampě. In: Orbiter-forum.com – ZDE
Ruský policista střeží přepravu kosmické lodi Sojuzem TMA-21 (pojmenovanou po prvním kosmonautovi Juriji Gagarinovi) na odpalovací rampu na kosmodromu Bajkonur dne 2. 4. 2011. Sojuzem odletěla 5. dubna posádka amerického astronauta Ronalda Garana a ruských kosmonautů Alexandra Samokuťajeva a Andreje Borisenka k mezinárodní stanici ISS; In: the Atlantic – ZDE (34. obrázek)
Přepravy rakety Sojuz na startovací rampu – odkazy na weby I. – ZDE
Přeprava rakety Sojuz na startovací rampu – odkazy na web II. –  ZDE
Video obsahující přepravu rakety Sojuz-U s nákladním modulem Progres M-07M z montážní haly na startovací rampu; 6. 9. 2010; In. YouTube – ZDE
 

Poznámka autora: Omlouvám se za nesprávné označení lokomotivy řady 770 a 771, resp. T669.0 a T669.1 (omylem bylo v textu do 13. 3. 2013 uvedeno T699.0 a T699.1). Říká se tomu „autorská slepota“. Na chybu mne upozornil až Tomáš a já děkuju..

 

Rubrika: VARIO, ZPRÁVY

komentáře 3

  1. Martin Kostera napsal:

    Pěkný článek. Ovšem odkaz na web kosmos.cz je chybně – má být kosmo.cz. 😉

  2. Čestmír napsal:

    Moc hezký článek, díky za něj. Jen oprava k obrázku č. 17: Není na něm raketa N1, ale Eněrgija, výtvor o generaci novější, určený k vynášení raketoplánu Buran a nákladů do hmotnosti až 180 t (2 úspěšné starty, pak konec, a to z důvodu kolapsu SSSR a chybějících peněz – ale stále je „v záloze“). Raketa N1 byla obdoba amerického Saturnu 5 („měsíční raketa“). Absolvovala 4 neúspěšné starty.
    Lokomotivy, které táhnout kolos na start, jsou myslím řady 2TE7 – dvojdílná Co’Co‘ + Co’Co‘, 2 × 1470 kW, 2 × 126 t, 140 km/h. S pozdravem Čestmír

  3. Tomáš napsal:

    Pekné, ale v článku je chybne uvedené označenie lokomotív T699.0 a T699.1, správne je T669.0 a T669.1. Takto by mala lokomotíva max rýchlosť 120km/h. V prameňoch je to už uvedené správne.

Vložit komentář

Text komentáře: