Držáky mikroserv

Již delší čas sleduji rozvoj aplikace mikroserv při ovládání modelového kolejiště. Že si tato maličká součástka už dávno našla své uplatnění v leteckém modelářství, u RC modelů apod. je všeobecně známé. K přestavování výhybek, návěstidel, zvedání závor, zavírání vrat apod. dosud železniční modeláři používali převážně elektromagnetické a elektromotorické pohony. Spolu s Martinem Pintou (Lokopin), který v oblasti „výzkumu“ uplatnění mikroserv vykonal hodně užitečné práce, si myslím, že právě v tomto pohonu je budoucnost. Mimo jiné kvůli technické jednoduchosti řešení a také kvůli příznivé ceně.

  Do plejády potřebných komponentů pro instalaci mikroserv do kolejiště si dovoluji přispět drobným počinem, kterým jsou držáky mikroserv. V žádném případě ale netvrdím, že jsem je vymyslel. Proč vymýšlet vymyšlené? Vše již představené lze ale inovovat.

Pro ty, kteří se ještě neorientují jen stručně

  Mikroservo je de facto elektrickým motorkem poháněná převodovka. Na výstupní osičce je mnohohran, na který se nasazuje páka s řadou otvorů pro uchycení táhla (v balení je vždy několik typů jednoramenný a dvouramenných pák). Uvnitř serva je instalovaná elektronika, která reaguje na pokyny z ovládacího modulu. Servo má „dorazy“ pro maximální vychýlení páky, ale funkci vychýlení páky lze nastavit i elektronicky z modulu.
  U leteckým modelů (stejně u RC modelů aj.) vykoná servo bezpočet vratných pohybů během krátké doby, takže nároky na jeho kvalitu jsou na místě. V případě aplikace téhož do modelového kolejiště, např. pro přestavování výhybek, pohon návěstidel atd., je frekvence činnosti serva naopak velmi nízká, takže zde lze uvažovat o levnějších výrobcích (ostatně, stejně jsou všechny – drahé i levné – vyráběné v Číně). Pro srovnání –  cena značkového serva od firmy HiTec je okolo 250 Kč, servo s označením HXT900 (Hextronik) je okolo 80 Kč.
  Mikroserva se vyrábějí v několika velikostech, přičemž velmi „hrubě“ je lze dělit na velká a malá. To velké (jako příklad uvádím HXT900-Hextronik) mívá rozměry 22,8×12,6×26,0/16,0 mm (poslední údaj je výška bočních příchytek od základny). Když říkám mívá, tak je třeba si všimnout, že některé katalogové údaje, např. u serva stejně rozměrové kategorie, tj. HS-55 (HiTec), které je velmi oblíbené kvůli kvalitě a prodává se i v našich modelářských prodejnách (cca 240 Kč), jsou 22,8×11,6×24,0 mm.
  Malé mikroservo mívá rozměry 20,5×8,5×21,4/12,8 mm, ale k dispozici jsou i další s odlišnostmi v rozměrech v desetinách milimetru. Z toho lze odvodit, že výběr serva ve vztahu k držáku (které se běžně neprodávají) je podle mne důležité – viz dále.
  Stejně důležité je při nákupu serva sledovat vyvedení ovládacích vodičů. Pokud má servo vývod vodičů do boku, bude možné ho adjustovat do kteréhokoliv držáku (viz dále). Mikroserva s vývodem vodičů do základny serva (takové servo např. nabízí Pojezdy.eu) budou mít problémy s uchycením; dají se použít jen u držáku podobného těm, které jsou zhotového z leptu (jenže, pro tento rozměr serva se držáky nevyrábí – aspoň o nich nevím).

   Velikosti mikroserv odpovídá i jejich hmotnost, což je alfou-omegou pro konkrétní výběr zejm. u leteckých modelů. Jestli mám správné informace, nejlehčí prodávaná servo v současnosti váží 3,7 g! (ukázka viz obr. 1). Koho snad toto téma zajímá, ZDE je odkaz na přehlednou tabulku. Předesílám, že u modelových železnic není rozměr (ani hmotnost) mikroserva nikterak kritický, snad jen u modelové velikosti Z. Dále popsané držáky serv se hodí pro naprosto všechny velikosti modelových kolejišť, ta největší nevyjímaje.

 


Obr. 1 – Jedno z nejmenších a současně nejlehčích mikroserv na trhu

  U železničních modelových aplikací je naopak velmi podstatné, aby součástí serva byly i jeden, resp. dva mikrospínače. První se používá pro spínání napětí na srdcovce výhybky, druhé pak může být užitečné pro tzv. odezvu (blíže viz odborná literatura)..

  Pokud jde o servodekodéry (i serva), v plném rozsahu odkazuji na článek „Servodekodéry“ (kap. Digital) od Martina Pinty – ZDE. Šetřím čas sepisováním sepsaného, což navíc nemám čím doplnit…

 

Držáky mikroserv (z mé dílny)

1. Moje původní řešení držáku bylo velmi levné, ale taky primitivní. V OBI zakoupené rohové úhelníky (nevím, jestli se to tak jmenuje) jsem provrtal, dopiloval oválný otvor pro „nos“ příruby serva, vytvořil dva otvory se závitem pro přichycení serva a jeden pro průchod struny. Řešení bylo dostatečně stabilní, ale chyběla mu možnost připevnění mikrospínačů (viz obr. 2a – e).

Obr. 1a – e – K výrobě držáku mikroserva posloužil přípravek prodávaný v OBI

 

2. Druhým typem je držák vyrobený z leptu podle námětu M. Pinty (viz článek „Servo a výhybky“, kap. Kolejivo – ZDE). Vyzkoušel jsem si Pintovu metodu výroby držáků z pozinkovaného plechu, leč kromě „borůvky“ na palci a puchýřů od nůžek na plech jsem měl každý držák jiný, z čehož jsem usoudil, že tudy cesta nevede. „Vymyslet“ totéž z mosazného plechu tl. 0,5 mm leptáním bylo dílem okamžiku, vlastní výrobu jsem zadal firmě Hauler, Brno. Vznikl výrobek, který si lze objednat skrze N-šopík (později). Jen na okraj: Při „samo-domo“ výrobě podle námětu přítele Pinty doporučuji jeho údaje na výkresu porovnávat s reálnými rozměry použitého mikroserva, ať už to bude HST900, nebo jiné. Mně se nedařilo pracovat podle jeho výkresu…
  Držáky z leptu (na počest Martina jsem je označil HL-MP1 :-)) jsou (jak je uvedeno výše) vyrobeny z mosazného plechu tl. 0,5 mm leptáním. Po ohnutí dvou paciček (o 90. st.) pro upevnění mikroserva a dalších dvou pro upevnění mikrospínačů je potřeba ohyb vyztužit zalitím cínem. Tuto metodu mne naučil L. Košťál (dk-model). Šroubky M2 s matičkou se připevní mikroservo a mikrospínače, k páce se připevní ocelová struna a celý komplex se přišroubuje na příslušné místo zespodu na kolejiště. Doladění polohy umožňuje oválný otvor v základně držáku. Blíže viz obr. 3a-h.

 

Obr. 3a – h – Držák serva vyrobený leptáním z mosazného plechu 0,5 mm silného

 

3. Plastovým držákem z vlastní dílny svůj příspěvek skončím. Námět k němu jsem našel na internetu. V Americe je jedna firma, která tento typ držáku nabízí za 3 dolary, což by ještě šlo, kdyby neexistovalo Kalouskovo znehodnocení obchodu se zámořím. Ale ten pán mi o víc slov nestojí. Podstatné je, že se vracíme tam, kde jsme byli před revolucí, když si Češi vyráběli to, co si nemohli koupit v Tuzexu.
  Plastový držák nejspíš není třeba dále detailně popisovat, protože tuto funkci přebírají pořízené snímky (obr. 4a-q). Jen dodám, že zájemcům bude držák k dispozici na objednávku v N-šopíku, a to ve dvou základních velikostech – „velký“ a „malý“.

Obr. 4a – q – Plastový držák mikroserva

  Pro jeho zhotovení jsem si nejdříve vyrobil „master“ z desek Evergreenu (vlastně dva – podle dvou základních velikostí mikroserv – „malého“ a „velkého“). Vypiplaný master (kytování jsem vykonal pomocí dvousložkového polyesterového jemného tmelu SUPERplus od PolyTmel®) jsem zalil silikonovou hmotou ZA 4TL (Elchemco) – blíže viz ZDE. Je to vynikající materiál, který vřele doporučuji vyzkoušet těm, kteří dosud věřili jen Lukoprenu. Už jsem do formy odlil více jak dvě desítky držáků a forma stále drží! A není třeba ji patlat separátorem.
  Do silikonových forem jsem vyzkoušel odlévat nejdříve mnou samotným doporučovaný polyuretan PU501LR – PH27 od Elchemco, v barvě žluté i černé, ale už ho doporučovat nebudu, protože: 1. míchat něco s něčím v poměru 100:27 je pakárna; 2. při míšení je to husté a už nasátí do injekční stříkačky není snadné; 3. tvrdne to šest hodin; 4. po odformování je to jako žvejkačka a dalších několik dnů to zraje (kdoví, jestli to uzraje, tedy ztvrdne).
  Proto jsem se vrátil k již vyzkoušenému (byť nekřesťansky drahému) produktu firmy Axon ozn. F18 (blíže viz ZDE). Obě složky jsou krásně řiďounké, snadno se nacucnou stříkačkou, stejně dobře se za pár vteřin dají promíchat dřevěnou špachtličkou, směs krásně zatéká do formy a hlavně – hmota vytvrdne za 20 minut a hned se dá odformovat. Za 24 hodin je to tvrdé jako skála. Na boky držáku lepím vteřiňákem hranolky Evergreen (9,5×4,8 mm) s provrtanými otvory, do kterých šroubky M2 upevním mikrospínače.

Závěr

  Všechno chce své, říkal můj děda, který byl krejčí a šil uniformy důstojníkům. Rád jsem ho sledoval při práci. Pamatuji si, že nejvíc klel, když prošíval výložky. Byla dřina propíchnout jehlou látku pod kterou tvořil výztuž karton. Jehlu tahal kombinačkami. Kdybych na to tenkrát měl, asi bych mu vymyslel nějaký přípravek… V přeneseném slova smyslu, celá modelařina je vlastně o vymýšlení všelijakých udělátek, přípravků, kombinování materiálů atd. No, a tak je také třeba chápat můj příspěvek o držácích serv, které lze získat v N-šopíku – ZDE.

Foto hlav

Doporučuji k prostudování:

1) Urban, D.: Domáci modulovka. In: http://www.domacimodulovka.cz/stavba/stavba/stavbaN3/ipage00001.htm

 

Rubrika: Mechanika, TECHNIKA, ZPRÁVY

1 komentář

  1. Viktor Pohořelý napsal:

    Deleni na mala a velka serva je fajn, ale pod pojmem velke servo si predstavuju neco jako HX-12K, ktere ma v tahu silu 12kg/cm a vazi 120 g. Oproti HXT900, ktere „utahne“ 1.5 kg/cm a vazi gramu 9. Obvyklejsi je deleni podle hmotnosti serva nez jeho velikosti, i kdyz to s tim dost souvisi. Hranice byvaji napr. < 5g / 5-10g / 10-20g.
    Dále citovaná věta z článku, "Mikroserva s vývodem vodičů do základny serva (takové servo např. nabízí Pojezdy.eu) budou mít problémy s uchycení" není pravdivá, protoze takove servo nenabizim uz vice nez rok a na webu se vubec neobjevilo. To, co realne nabizim, je shodne se zde prezentovanými HXT900.
    S přáním hezkého dne Ing. Viktor Pohořelý, Pojezdy.EU

Vložit komentář

Text komentáře: