Jak jsem našel a vyzkoušel průsvitnou odlévací hmotu

Neumím si představit modeláře, který by občas nepotřeboval něco odlít. Pomineme-li v této chvíli takové materiály jako sádra, modelářská hmota na bázi papíru ozn. Pappmaché apod., většina ostatních komerčně dostupných produktů je založena na dvou složkách synteticky připravených směsí (ve kterých již jsou obsaženy, nebo se dají přidat různá plnidla), které po smíchání vytvoří chemickou reakci a ztuhnou. Formy nebo odlitky (podle toho co vyrábíme) jsou sice dostatečně pevné, jindy pružné, drží tvar atd., ale jejich optické vlastnosti – pokud se jedná o průsvitnost – nejsou ideální. V rychle tuhnoucích hmotách navíc zpravidla zůstávají vzduchové bublinky, které se do směsi dostávají při míchání.

  U některých odlitků užívaných u železničních modelů není důležité, jakou mají výslednou barvu, ale zda-li jsou nebo nejsou průsvitné. Jsou vyžadovány vlastnosti skla, tedy čiré, průhledné a dobře vedoucí světlo. Takovým drobným předmětem jsou třeba světlovody. Profesionálně jsou nejspíš vyráběny z tzv. organického skla (plexiskla). K jeho výrobě je ale potřeba vyhřívaná kovová forma, ve které výsledný produkt vzniká pod tlakem a za určité teploty. To v amatérských podmínkách není možné realizovat.

Pár slov o odlévání

  V amatérských podmínkách se úspěšně rozšířilo tzv. vakuové odlévání. V tomto smyslu mne zaujal příspěvek P. Hájka Jak odlévám1). Autor v něm popisuje vyrobení silikonové formy a vytvoření odlitku z pryskyřice pomocí vakuové metody. Při vakuovém lití totiž dochází k uvolnění bublinek z namíchané směsi a vytvrzený odlitek je pak bez nich. To je první způsob, jak lze získat odlitek bez bublinek.
  Existuje ale i další možnost jak vyrobit kvalitní odlitek bez bublin. Záleží jen na tom, jestli potřebujeme odlitek „obyčejný“, nebo odlitek s vynikajícími optickými vlastnostmi na úrovni plexiskla.
  Pro kvalitní odlitky (s barevným nádechem a neprůsvitné) lze úspěšně použít pryskyřice typu Axson. V případě, že potřebujeme získat odlitek s vlastnostmi plexiskla, lze použít čirý epoxid TRANSLUX D150, nebo čirý polyuretan PX 521HT, výrobky firmy ACR CZECH, s.r.o., se sídlem v Mostě2) . Anebo tzv. „Křišťálovou pryskyřici“, kterou popíšu dále.

Materiál pro formy

  Hájek popisuje, že formu pro odlévání si připravuje ze silikonového kaučuku LUKOPREN 15223) , který se vyrábí v Kolíně (ekvivalentem může být například silikon Axon-Essil nebo Silastic od ACR Czech). Tento typ Lukoprenu je sice levný, ale forma vydrží jen několikeré použití. Fajnovější a odolnější formy lze vyrábět z Lukoprenu řady 8100 nebo 8200, který je ale zhruba třikrát dražší než standardní kaučuk. Jeho kvalita je však srovnatelná se špičkovými zahraničními výrobky.

Materiál pro odlitek

  Odlitek pak vyrábí z dvousložkové polyuretanové pryskyřice Axson označené F16. V nabídce firmy ACR Czech, s.r.o., je několik druhů těchto pryskyřic s různými finálními vlastnostmi, ale i rychlostí zpracování. Např. F16 má krátkou zpracovatelnost (do 1 minuty) a ztuhne do 4 minut, F18 tuhne pomaleji. Koho zajímají detaily, tady je odkaz na tabulku všechny rychle tuhnoucí polyuretany zn. Axon.

Vlastnosti pryskyřic Axson

  Z firemní prezentace k charakteristikám rychle tuhnoucích pryskyřic Axson cituji: „Rychletuhnoucí polyuretany se vyznačují snadným zpracováním, rychlým odformováním, výbornou zatékavostí, výbornými mechanickými a tepelnými vlastnostmi. V široké škále naší nabídky můžete nalézt základní pryskyřice s plnivem (F1, F15), pryskyřice s možností přidání plniv (F16, F18, F19), neplněné pryskyřice pro tenkostěnné odlitky (F32, F38) a pryskyřice speciální – snadno leštitelná a brousitelná F23 pro předlohové modely a vysoce otěruvzdorná F40 pro slévárenské modely. Úplnou specialitou je pak pryskyřice F50, která se využívá pro velmi objemné odlitky, formy a výplně. Tuto pryskyřici lze odlévat v řádově stovkách kilogramů až do tloušťky 400mm. Nejvhodnější plniva jsou RZ 30150 (jemné minerální plnivo) a RZ 209/6 (hliníkový pudr).“
  Jistý problém spatřuji v tom, že balení těchto výrobků je pro modeláře nevýhodné – dvakrát 1 kg je přece jenom mnoho. Může to být výhodné jen pro toho, kdo odlévá ve velkém. Cena tohoto „velkého“ balení je přes 1 000 Kč. Pryskyřice Axon všech uvedených typů lze koupit například v obchodě firmy CHEMEX4) .

Proč jsem chtěl vyzkoušet Axson?

  Vznikla mi potřeba zhotovit světlovod pro osvětlení vagonu zn. ROCO. Samozřejmě, že existuje celá řada jiných způsobů vnitřního osvětlení vagonů. Já se ale inspiroval u jednoho výrobce modelů rychlovlaků, který vyvinul světlovod ve formě destičky obdélníkového průřezu (cca 110 x 8 x 3 mm), který je umístěný pod střechou vagonu. Destička má příčné zářezy rozvádějící světlo do prostoru vagonu od jediné LED, která svítí z boku na čelo světlovodu. Zářezy způsobují, že se na jejich ploškách světelné paprsky lomí o 90 stupňů k ose světla zdroje. Vyzařování světla napomáhá stříbřitě lesklá plocha nad světlovodem.
  Materiál světlovodu má vlastnosti plexiskla – je naprosto čirý, průhledný a tvarově stabilní. Nezdálo se mi, že by bylo možné předmětný světlovod vyrobit z plexi-desky, zářezy v ní vypilovat či vyfrézovat a pak všechny plochy vyleštit. Proto jsem hledal nějakou odlévací hmotu.
  Dlouho jsem váhal, zda-li mám utratit více jak 1 000 Kč za něco, o čem nevím, jestli to nebude fungovat jako zubařský dentakryl. Nakonec jsem podlehl reklamě a koupil si Axson F18. Neudělal jsem špatně; rozhodně všechno funguje, jak popisuje návod výrobce. Žádné bublinky, dokonalé ztuhnutí za pár minut. Jediným problémem je výsledná barva odlitku. Mléčně béžové zabarvení odlitku ale téměř vůbec nepropouští světlo. Tak tudy cesta nevede, usoudil jsem. Co budu dělat s dvěma kily F18 nevím. 

Hledám čirou pryskyřici, ale v malém balení

  Přes výrobce produktů Axon jsem se dostal k českému zastoupení firmy v Mostě. Dotázal jsem se, zda-li firma ACR CZECH připravuje i malá komerční balení nějaké odlévací hmoty, která má po vytvrdnutí vlastnosti čirého plexiskla. Obratem mi odpověděl David Bílek a pro světlovod mi jednoznačně doporučil dva materiály z produkce firmy ACR CZECH, cit.:
  „TRANSLUX D150 – čirý epoxid bez nutnosti vakuování, dlouhý čas pro odformování (až 72 hodin), bez UV filtru časem mírně žloutne. Možnost volby tvrdosti – od tvrdé gumy po plexi změnou mísícího poměru; 
  PX 521HT – čirý polyuretan s UV filtrem s vysokou teplotní odolností. Nežloutne, ale musí se vakuovat!  Z tohoto materiálu se odlévají i celé vagony a lokomotivy, materiál je velice mechanicky odolný.
Oba materiály je vhodné odlévat do silikonu (ESSIL 125).“

  D. Bílek ještě doplnil i doporučené ceny a balení a přiložil firemní prospekty (v .pdf) obou pryskyřic:
TRANSLUX D150 (1+1) kg  -    990,- Kč (bez DPH)
PX 521HT (1+0,55) kg   -        2 486,- Kč (bez DPH)
  Dokonce mi nabídnul i event. doporučení na spolehlivého výrobce požadované součástky blízko Prahy, pokud budu mít zájem.

Bude Translux D150 to pravé ořechové?

  TRANSLUX D150 se mi zdál jako ideální, ale trápil mne stejný problém ve velikosti balení a ceně. A tak jsem metodou „znásilňování“ internetových vyhledávačů hledal dál nějaké menší (levnější) balení této pryskyřice. Nebylo to snadné, ale měl jsem štěstí.

Kdo hledá najde

  Nakonec jsem na webu České tradice našel produkt nazvaný „Křišťálová pryskyřice“. V základní strohé informaci u nabízeného výrobku je uvedeno, že se jedná o dvousložkovou pryskyřici imitující sklo, která tuhne více jako 24 hodin, prodává se v balení ve dvou nádobkách o objemu 200 + 100 ml (viz obr. v perexu), že se jedná o odlévací materiál k tvorbě i složitých odlitků a že směs je možné tónovat barvami na sklo, např. zn. Vitrail. Hotové odlitky mohou být taktéž na závěr dekorovány barvami na sklo. Cena 418,-Kč vč. DPH (navíc ve slevě) se mi zdála přiměřená.
  Jakmile jsem z cit. webu zjistil, že ho dodává firma Gédeo (pod kódem 766334), opět jsem se dotázal D. Bílka, jestli tuto pryskyřici nezná. Dostalo se mi překvapivé odpovědi, ze které vyplynulo, že „Křišťálová pryskyřice“ je vlastně další produkt od firmy ACR CZECH: „Axson vyrábí pro firmu Gédeo materiál nazvaný Translux D153 (což je upravený D150). Gédeo prodává Translux pod názvem „Crystal Resin“. Minimální objednávka pro velkoprodejce je ale 200kg sud. Takže resin Gédeo mohu doporučit!“ uvedl D. Bílek.
  A tak jsem „Křišťálovou pryskyřici“ objednal, vyzkoušel a mohu ji rovněž každému doporučit. Pravda poměr množství – cena není tak výhodný, jako v případě 2x kilového balení pryskyřice Translux D150, ale zase mohu obě nádobky bez problému uložit do příruční skříňky.

Postup přípravy a aplikace „Křišťálové pryskyřice“

  „Křišťálové pryskyřice“ od Gédeo je vhodná pro vytvoření průhledných dekorativních předmětů, v mém případě již zmíněných světlovodů apod. Skladuje se v neprodyšně uzavřených nádobách při teplotě 25oC. Po odlití do formy tvrdne 24 hodin a více.
  Její příprava je velmi jednoduchá. Ve vhodné nádobě se smíchá jeden díl objemu tužidla (B) se dvěma díly pryskyřice (A). Obě tekutiny medovité konzistence se pečlivě zamíchají špachtlí, dřevěnou (skleněnou) tyčinkou apod., přičemž se dbá na promíchání i u stěn a dna nádoby. Míchá se pomalu, materiál se nepřevaluje, jako např. při míchání těsta na knedlíky. Tím se eliminuje zamíchání bublinek vzduchu do směsi. Ale i když se bublinky do směsi dostanou, žádný problém, proto díky dlouhé době pro vytvrzení mají čas vybublat.
  Je-li to nutné, v této etapě přípravy se pryskyřice může tónovat barvami Vitrail.
  Formu, do které bude pryskyřice nalita, je nutné předem natřít separátorem. Vhodně je, když separátor dostatečně zaschne. Sice se tvrdí, že formu zhotovenou ze silikonového kaučuku Lukopren  není nutné separovat, ale přesto jsem formu několikrát vytřel parafínovým separátorem téže značky.
  Na rozdíl například od Dentakrylu, který se při tuhnutí velmi scvrkne, „Křišťálová pryskyřice“ prakticky nemění objem (alespoň jsem nepozoroval rozdíl). Proto je nutné ji nalévat pouze po okraj formy. Její medovitá konzistence vytvoří při nadbytečném množství jakousi kapkovitou „střechu“. Pokud by byla potřeba docílit rovnou horní plochu odlitku, možná by šlo po nalití formy položit na formu kousek skleněné destičky, jež by vytvořila horní rovnou plochu odlitku, ale asi by se muselo v okraji formy vyříznout jednu či dvě drážky pro odtok přebytečné pryskyřice. Toto jsem ale nezkoušel.
  Před nalitím formy je ale potřeba si předem připravit naprosto rovnou plochu, na kterou se položí forma a nechá se zde pryskyřice tuhnout při pokojové teplotě. V opačném případě hrozí její částečné vylití z formy.
  Odlitek se doporučuje vyjmout z formy až druhý den. Tuhnutí lze urychlit (bez změny kvality odlitku) umístěním formy s nalitou pryskyřicí ke zdroji tepla. V mých podmínkách pokládám formu na skleněnou či sololitovou destičku a na radiátor UT, který mi (nejspíš náhodou) zaručuje absolutní rovinu. Rozhodně v něm ale netopím na plné pecky.
  Kdo chce šetřit beztak dranou odlévací hmotu, může pro odměření přesného množství jednotlivých komponent nejdříve nalít do formy až po okraj vodu. Objem vody se změří v odměrce. Do jedné třetiny objemu odměrky se po jejím důkladném vysušení(!) nalije nejdříve tužidlo (roztok B) a zbývající objem se doplní pryskyřicí (roztok A).
  Poměr pryskyřice a tužidla má vliv na konečnou tvrdost odlitku. Např. při smíchání pryskyřice a tužidla v poměru 1:1 se získá odlitek, který po ztuhnutí zůstane měkký (asi jako guma), naopak při základním poměru až do 1:2 bude odlitek tvrdý.

Upozornění

  Pryskyřice i tužidlo jsou chemikálie nebezpečné pro životní prostředí, jsou toxické pro vodní prostředí. Dráždí dýchací orgány, oči i kůži. Jsou škodlivé při styku s kůží a při požití. Je nanejvýš nutné věnovat pozornost bezpečnostnímu upozornění v příbalovém letáku.

______________________

1) Hájek, P.: Jak odlévám; web Mo-na-ko.net
2) ACR CZECH s.r.o., Žatecká 1899/25, 434 30 Most, telefon/fax: 476 704 212, e-mail: acr@mybox.vol.cz
3) Lukoprenu N 1522 nakupuju za 357 Kč u e-obchodu Garant Štemberk; mají tam slušné ceny. Například Polyester – LAMIT 109 (0,5 kg) tam stojí 118 Kč, Dentacryl bal 2x100g jen 146 Kč
4) Chemex, v.o.s., Ke Klíčovu 160/7, 190 00 Praha 9

Obrazová dokumentace

Obr. 1 – Forma pro světlovod zhotovená podle originálu z Lukoprenu N 1522

Obr. 2 – Odlitek světlovodu z  „Křišťálové pryskyřice“ (odlitek je k nerozeznání od originálu)

Obr. 3 – Profil odlitého světlovodu, kde jsou patrné různě hluboké příčné zářezy způsobující lom světla od LED, která osvětluje bok světlovodu. Na snímku je patrné, že odlitek světlovodu je průsvitný (viz zobrazení černých teček na podložce)

Autor děkuje pracovníku firmy ACR CZECH, s.r.o., v Mostě Davidu Bílkovi za velmi užitečné informace a ochotu pomoci řešit zdánlivě malicherný problém.

Hlav, 4. 2. 2010, rev. 7.11.2012

 

Rubrika: DÍLNA, Materiál, Zpracování

Komentáře: 3

  1. sisa napsal:

    Diky za tip, hledala jsem „neco lepsiho nez dentakryl“ a tohle vypada vazne zajimave :-) . Diky

  2. loser napsal:

    Jendo, dnes jsem v Chemexu viděl cca jednoletý vzorek Translux D150. Velice se mi líbila jeho průsvitnost (opravdu skoro jako sklo), ale jeho lehce jantarová barva mne pro odlévání skel pro vagony zvlášť nenadchla.
    Je to zabarvení (zežloutnutí) u křišťálové pryskyřice stejné, nebo zůstává i po více letech čirá?
    Měnit u motoráků každý rok okna by mi přišlo na … Ta dodávaná stojí za pendrek.

  3. hlav napsal:

    Jednou mi v prodejně Chemexu ukazovali vzorky odlité snad z pryskyřice D150 a tvrdili mi, že jsou „křišťálové“ barvy. Nebyly. Byly podle mne hodně nažloutlé. V té době (odhaduji, že to bylo když jsem psal tento článek, takže dejme tomu v únoru 2010) jsem měl čerstvě odlité světlovody z popisované „Křišťálové pryskyřice“ a ty byly fakt „křišťálové“. Mimochodem, výrobce mi napsal a je to citováno v článku, že „Křišťálová pryskyřice“ je de facto Translux D153, tedy upravná D150. V čem a jak je upravená – to opravdu netuším. Za čas (dobu jsem si nepoznamenal) se mi zdálo, že některé odlitky z „Křišťálové pryskyřice“ začínaly mírně žloutnout, nicméně zachovaly si hodně z původní (tj. po odlití) kvality. Je to ale velmi subjektivní hodnocení, které může každý vidět jinak. Navíc, moje odlitky byly vysoké několik milimetrů, kde se podle všeho ve vrstvě „nasčítá“ barevný nádech. V tenké vrstvě (okno) to tak výrazné nemusí být, nevím. Někde jsem četl, že všechny tyto odlévací pryskyřice jsou náchylné na UV záření, které je příčinou postupného barevného nádechu. Možná má někdo více zkušeností. Co vím, tak podobnými neduhy netrpí plexisklo, ale to je z chemického hlediska naprosto něco jiného a také si ho doma nikdo neodlije (vyrábí se lisování při určité teplotě). hlav.

Vložit komentář

Text komentáře: