Jelikož jsem svůj vozový park dosud skoro programově omezoval pouze na sbírání (minimálně i výrobu) nákladních vagonů (samozřejmě jen zlomku z těch, které jsou na trhu), nemám téměř žádný přehled o vagonech osobních, resp. rychlíkových. A přitom je bez diskuse, že právě s osobními vagony se může modelář zahleděný do výdobytků systému DCC pěkně vyblbnout… Přečíst celé…
| Poslat: 
Dovoluji si váženým čtenářům Honzíkových vláčků připomenout jednu historickou událost, která na dlouhé roky ovlivnila život lidí v Československu i jinde a dodnes vyvolává vášnivé debaty nejen mezi historiky. Váže se k událostem pohnutého roku 1968. Dokumentární film „Vážený Leonide Iljiči“, který v repríze uvede Česká televize 2 v pondělí (22. 8.) večer ve 22:25 hod. vypovídá o tom, kdo a proč vlastně zaštítil Brežněvovu „bratrskou pomoc“ provedenou spojeneckými vojsky některých států tehdejší Varšavské smlouvy. Na základě vědecky doložených důkazu a dokumentů jednoznačně identifikuje pět stranických pohlavárů, ale také ukazuje onen tragikomický příběh, který se při zkoumání tzv. zvacích dopisů přímo v Moskvě odehrál. Nebýt našeho námětu, včetně poskytnutí důležitých dokumentů, nejspíš by tento film nevznikl a veřejnost by se možná nikdy nedozvěděla, jak to vlastně bylo. Nejde o to, že hlavní aktéři zrady (jak leckteří tento čin pojmenovali) unikli potrestání podle trestně-právních zákonů. Ostatně, tak či onak, zase by se jednalo o odvetu části společnosti za politickou činnost, čehož už si tento stát užil dost. Podle mne mnohdy stačí pojmenovat věci pravým jménem a ukázat na viníky, aby veřejnost netápala v polopravdách, které obvykle časem přerůstají v mýty…
Blíže o celé události ZDE.
Ilustrační snímek ze znaleckého posudku KÚP
Rubrika: VARIO
Počet přečtení: 4 167 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Minulý týden proběhla v relativním utajením komorní akce Modelářské besedy Nagano. Byla při ní pokřtěna nová kniha „Historie železnice na německém území“ sepsaná Honzou Plutnarem a vydaná Honzíkovými vláčky. Při té příležitosti došlo i na oslavu nadcházejícího léta a svátku dvou Janů. Místo svěcené vody byla při křtu použita daleko výživnější slivovice z pravých valašských trnek. Přečíst celé…
| Poslat:
V dovětku k šestnáctidílnému seriálu článků o Historii kolejové dopravy v Německu – ZDE, který jsme publikovali od prosince 2015 do března 2016, jsme naznačili, že uvažujeme o vydání téhož v tištěné publikaci. Pokud bychom spoléhali na vyjádřený zájem našich čtenářů, asi by se nic neudálo. Naštěstí ale „Modelářská beseda Nagano“ a především pak nabídka sponzora, který si nepřeje být jmenován, rozhodly: Téma vydáme knižně v ucelené podobě. Přečíst celé…
| Poslat:
Vskutku zajímavou výstavu – a určitě nejen pro pamětníky – připravili v ČVUT v Praze-Dejvicích. Dali jí název „Století informace“. V jedné z provozních místností Fakulty elektrotechnické bylo a stále ještě je možné každou středu odpoledne spatřit skutečné začátky éry výpočetní techniky u nás, a to té, kterou si za nemalého odříkání mohl od cca poloviny 80. let min. století pořídit skoro každý zájemce. Přečíst celé…
| Poslat:
Mladí a zdraví lidé obvykle nemusí řešit mnohé záležitosti. Třeba dobré vidění. Oči, jako snad nejdůležitější orgán, kterým příroda člověka obdařila, jsou ale dosti zranitelné. A také se během života výrazně „opotřebovávají“. Navíc, na jejich ideální funkci má vliv genetika, životní podmínky, charakter vykonávané práce, životní styl a kdoví co ještě. Naštěstí už dnes existují možnosti, jak nejrůznější vady vidění korigovat. Zažil jsem to, jak se říká na vlastní oči, a jelikož už jsem docela stár, můžu si dovolit i radit…
| Poslat:
Pavel Weingartner z Lučice u Havlíčkova Brodu se obrátil na redakci webu Honzíkovy vláčky s tímto dotazem: „Dobrý den! Pokouším se pátrat po všem, co souvisí se spisovatelem Zdeňkem Matějem Kudějem a snažím se zjistit co nejvíce i o jeho rodinném zázemí. Jeho otec Ing. Jan Kuděj se podílel na výstavbě některých železničních tratí. Jmenovitě však vím jen o trati Ostroměř – Hradec Králové (tehdy bydlel v Hořicích, kde se dne 24. 11. 1881 narodil) a později pracoval na trati Jílové – Krhanice. Přečíst celé…
Rubrika: VARIO, ZPRÁVY
| Poslat:
Poválečný vývoj a konstrukce dieselových lokomotiv na východě Německa vycházel ze stejných základů, jako vývoj v části západní. Přeci jen ale byla situace v Německé demokratické republice o něco složitější, než v NSR. Průmysl, který by dodával součásti potřebné ke stavbě dieselových lokomotiv, jako jsou dieselové motory, převodovky a podobně, v podstatě neexistoval a bylo jej třeba vybudovat. Zejména z tohoto důvodu byl vývoj vlastních nových lokomotiv oproti západní části o několik let opožděn a první dieselové lokomotivy vyrobené v NDR vycházely z osvědčených typů předválečných lokomotiv. Přečíst celé…
| Poslat:
Po roce 1945 se jasně ukázalo, že je nezbytně nutné nalézt náhradu pro zastarávající vozový park, převážně parní lokomotivy, kterými byla zajišťována přeprava cestujících na lokálních tratích po celém Německu. Trend v nasazení tzv. kolejových autobusů se již před válkou ukázal jako ekonomicky výhodný, a tak bylo nasnadě jejich hromadnější použití.
.
Rubrika: VARIO, ZPRÁVY
| Poslat:
Prvními vozidly poháněnými spalovacími motory na německých kolejích se již koncem 19. století staly motorové vozy. Lehká vozidla s relativně malým výkonem se stala skutečnými průkopníky nasazení spalovacích motorů na železnici. Prvním německým „motorákem“ byl stroj navržený Gottliebem Daimlerem a vyrobený firmou Maschinenfabrik Eßlingen. Vozidlo o výkonu 12 HP, poháněné benzolovým motorem, provozovaly od roku 1887 Württemberské státní dráhy. Přečíst celé…
| Poslat:
Zvláštní skupinou lokomotiv se spalovacími motory byly lokomotivy určené pro armádu. Pro nasazení v armádě byly stroje se spalovacími motory jednoznačně výhodnější, nežli stroje parní. Takovou lokomotivu mohl obsluhovat jediný voják, celá lokomotiva byla menším a nedýmajícím strojem, tudíž hůře zaměřitelným cílem, bylo možné je bezpečně používat i při manipulaci s náklady v muničních skladech či na letištích, kde byl provoz parních lokomotiv vyloučen, spotřeba paliva byla nižší a jeho skladování a rychlý přesun do značné míry jednodušší, nežli u uhlí atd. Přečíst celé…
| Poslat:
V dobách, kdy světovým železnicím již téměř půl století vládly parní lokomotivy, přivedl belgický vynálezce Jean-Joseph Étienne Lenoir na svět první prakticky použitelný spalovací motor poháněný svítiplynem. V roce 1860 svůj motor, zatím pouze stacionární, předvedl veřejnosti. V roce 1863 absolvoval s vozidlem vlastní konstrukce vybaveným podobným dvoutaktním motorem 18 km dlouhou trasu v okolí Paříže. Přečíst celé…
| Poslat:
Poslední skupinou elektrických hnacích vozidel, o které zatím v našem seriálu v podstatě nebyla řeč, jsou – lokomotivy. Pokusy s různými typy napájení lokomotiv ukázaly již koncem 19. století, že stejnosměrné napětí není k napájení elektromotorů s velkým výkonem příliš vhodné. Praktické experimenty společnosti St. E. S. potvrdily, že nejvhodnější pro pohon lokomotiv je třífázové střídavé napětí, které umožňuje konstrukci velmi výkonných strojů. Přečíst celé…
| Poslat:
Od samého počátku elektrifikace železničního provozu v Německu lze vysledovat rozdělení hnacích vozidel do několika logických kategorií. První a nejrychleji se rozvíjející skupinou byly tramvaje. Obvykle nekladly velké nároky na výkon elektromotoru, kromě vlastní hmoty převážely relativně malý náklad pasažérů. Napájeny byly obvykle stejnosměrným napětím v řádu nižších stovek voltů. Přečíst celé…
| Poslat:
Stejně tak jako by nebylo parních lokomotiv bez vynálezu a zdokonalení parního stroje, nebylo by lokomotiv elektrických bez použitelného elektromotoru. První lokomotiva s takovým motorem byla představena 31. května 1879 na průmyslové výstavě v Berlíně. V tento den samotný Werner Siemens řídil po 300 metrů dlouhé úzkorozchodné trati svůj vlak, který se stal magnetem výstavy. Až tisíc lidí denně se s ním chtělo svézt. Miniaturní lokomotiva, která zdánlivě nepotřebovala žádný zdroj energie, dokázala uvézt přibližně 20 lidí rychlostí „povozu koňské dráhy“ (slovy W. Siemense). Přečíst celé…
| Poslat:
Do vývoje parních lokomotiv a celé železniční dopravy zasáhla citelným způsobem druhá světová válka (1939 – 1945). Byla ukončena výroba všech dosavadní typů lokomotiv. V některých případech byly nadále vyráběny v upravených, zjednodušených verzích, byly ovšem také zkonstruovány stroje zcela nové, konstrukčně i finančně co nejméně náročné. Poválečný vývoj pak jednoznačně směřoval k jistému konci pravidelného provozu supících krásek v Německu. Přečíst celé…
| Poslat:
Prudký rozvoj železničních společností a rychle se rozšiřující síť tratí po roce 1835 provázel také překotný rozvoj lokomotiv. Neustále se zdokonalující výrobní postupy spolu s novými poznatky v metalurgii a hromadící se zkušenosti z praktického provozu lokomotiv, které umožňovaly jejich neustálé vylepšování, vedly doslova k explozi různých typů hnacích vozidel. Lokomotivy té doby byly ovšem vyráběny v poměrně malých sériích, nezřídka čítajících méně než deset kusů. Přečíst celé…
| Poslat:
V předchozích dílech jsme se seznámili s rozvojem železniční sítě na území Německa. Také již víme, jakým způsobem jejich provozovatelé třídili flotily lokomotiv, které po této síti přepravovaly cestující i ostatní náklad. Tentokrát se blíže podíváme na dvě z nejstarších a dnes nejznámějších lokomotiv v Německu.
Rubrika: Historie dopravy v Německu, VARIO, ZPRÁVY
| Poslat:
Po sjednocení jednotlivých německých zemských drah a založení Říšských drah v roce 1920 vyvstal zásadní problém kategorizace převážně parních lokomotiv, kterých se naráz ocitlo pod jednou správou více než 400 typů ve více než 25 000 exemplářích. Jednotné značení, které mělo zavést řád do takto typově pestré flotily, bylo zaváděno od samého počátku existence DR až do 30. let min. století a neprobíhalo zcela bez potíží. Přečíst celé…
| Poslat:
V této části seriálu se konečně dostáváme k tématu, kvůli kterému vlastně vznikl. Seznámíme se se systémy značení hnacích vozidel, které byly používány státními společnostmi provozujícími železniční dopravu na území Německa před jejich sloučením do Říšských drah v roce 1920.
.
Rubrika: Historie dopravy v Německu, VARIO, ZPRÁVY
| Poslat:
V předchozích částech našeho seriálu o historii německé železnice jsme absolvovali výlet v čase do doby mezi první polovinou 19. století a počátkem století 20. Seznámili jsme se se vznikem a rozvojem železných drah a také s relativně složitou situací jejích provozovatelů. Vrcholem rozvoje železniční sítě na území Německa byla éra prvního desetiletí 20. století, až do vypuknutí 1. světové války, kdy délka všech provozovaných tratí atakovala 65 000 km. Prohraná válka a s ní spojené územní a majetkové reparace vedly k omezení rozsahu sítě a na nějaký čas i rozvoje železnice a předznamenala zásadní změny v jejím řízení. Přečíst celé…
| Poslat:
Jak jsme si ukázali v 1. dílu seriálu, stáli u základů rozvoje železnic v Německu (a ve stejné době i jinde v Evropě) podnikatelé, kteří viděli v nastupující technologii parního stroje způsob, jakým zvýšit obrat svého zboží. V samotných prvopočátcích pak zejména surovin, a to téměř výhradně uhlí a rud, jejichž přeprava v té době běžnými potahy byla velmi neefektivní a pomalá. Postupem času si rozvíjející sítě železných cest začali všímat i státní úředníci, a s nimi i armáda, kteří pochopili, že nový dopravní prostředek by mohl sloužit i posílení moci státu a akceschopnosti armády. Přečíst celé…
| Poslat:
Historie kolejové dopravy v Německu sahá až do 16. století. V publikaci Cosmographia Universalis z roku 1550 je zobrazen důlní vozík používaný v alsaském Markirchu (dnešní Sainte-Marie-aux-Mines v severovýchodním Alsasku ve Francii). V tamních dolech horníci používali jednoduché vozíky na dřevěných kolejnicích (dvě poměrně těsně u sebe položené fošny). Do mezery mezi “kolejnicemi” zasahovala dřevěná tyč, připevněná na vozíku, která zajišťovala udržování směru vozíku při jeho pohybu. Horník tlačící vozík tak zajišťoval pouze dopředný pohyb, správný směr byl udržován “tratí”. Přečíst celé…
| Poslat:
V 9:00 hodin 7. prosince roku 1835, tedy přesně před 180 lety, rozezněl ranní vzduch poblíž proluky v severozápadních hradbách města Norimberku výstřel z kanónu. Tímto výstřelem byla zahájena éra pravidelného provozu parních lokomotiv na německém území a toto datum je považováno za počátek rozvoje železnice v Německu.
| Poslat:
Před více jak třiceti lety jsme ve 2. patře obchodního domu v Praze na Petřinách nakupovali nábytek do nového bytu. Do přízemí jsme chodili nakupovat potraviny. Pro široké okolí to byl tehdy luxusní obchodní dům, něco jako Máj na Národní třídě. Po revoluci jeho „sláva“ pohasla a prý se uvažovalo i o jeho stržení. Před časem vedle vybydleného domu postavili stanici metra Petřiny a zdá se, že přirozené centrum této pražské čtvrti opět ožívá. A v tomto ideálním místě vyrostl zajímavý prostor pro železniční modeláře a milovníky mašinek. Přečíst celé…
| Poslat:
Kdyby byl pravdivý výrok v titulku, nejspíš by členové Společnosti pro znovupostavení Denisova nádraží v Praze (založena v roce 1991 v kavárně Mánes) slavili tři dny a tři noci v tahu a pak každý druhý čtvrtek v přízemní restauraci nádraží, jako my se chodíme radovat, besedovat a slavit cokoliv do Nagana. Ale jelikož tento titulek si „jen“ vymysleli organizátoři nové výstavy otevřené v Muzeu hl. města Prahy k přilákání návštěvníků, oslavovat se nejspíš nebude. Přečíst celé…
| Poslat:
Čas od času kontroluji, jestli odkazy na weby kamarádů a spřátelených firem, umístěné na pravé liště, jsou funkční a samozřejmě mne taky zajímá, co je tam nového. Občas zjišťuji, že některé weby jsou dlouhodobě neaktualizované, jindy, že už jsem tam dlouho nenahlížel. Před pár dny jsem náhodně kliknul na logo MODELPLAC a hned mi padl do oka odkaz na dvě publikace, které napsal Jakub Vilingr a jenž byly vydány už před dvěma, resp. třemi lety. Jak to, že jsem si jich dosud nevšimnul? Přečíst celé…
| Poslat:
Letní toulky s vnoučaty mne zavedly mimo jiné do Nižboru. Přes Nižbor teče řeka Berounka, na kopci stojí zrekonstruovaný zámek a za železniční tratí spojující Beroun s Rakovníkem je velká sklárna. A na místním nádraží je od roku 2013 v provozu stylová restaurace Zastávka Nižbor. Zbudoval ji herec a moderátor Tomáš Hanák s pomocí architektů ze studia Break Piont, řemeslníka Jana Janovského a dalších obětavých spolupracovníků. Jelikož se tato skutečnost rychle rozkřikla, z Nižboru se stává poutní místo. Za dva roky od otevření je dobré se řídit radou majitele: „Přijeďte, ale raději ve všední den a mimo hlavní sezónu.“ Přečíst celé…
| Poslat:
Nahrávání ...
