Zastávkopedie, anebo zastávkománie?

Mezi bezpočtem odkazů, které denně kolují internetem, jsem nedávno dostal i odkaz na web Zastávkopedie – ZDE. Novotvar názvu dával tušit, že by to mohla být nějaká amatérsky vytvořená encyklopedie (typu wikipedie). A opravdu. Když jsem ho otevřel, a přečetl si pár vět na hlavní stránce, nevěřil jsem vlastním očím. Autor zde uvádí:

.

 … téměř všechny výpravní budovy stanic, čekárny a přístřešky zastávek na české železnici…
 … všechny zde uvedené stanice a zastávky jsem osobně projel nebo navštívil a všechny fotky jsou mé…
… do některých fotek jsou navíc vloženy lepenkové jízdenky z mé sbírky…
… nafoceno bylo celkem 2 871 železničních stanic a zastávek v ČR…

 

  Následují bloky fotografií železničních stanic a zastávek seřazené podle abecedy, s uvedením názvu a (většinou i) data pořízení fotografie. Každou fotografii lze rozkliknout na zvětšení 800×600 bodů. Podle statistického čítače TOPlist byl web zprovozněn v listopadu 2017 a dosud ho navštívilo přes 32tis. návštěvníků.

  Napsal jsem autorovi webu Janu Vyskočilovi z Krnova, jestli by souhlasil se zveřejněním odkazu na webu Honzíkovy vláčky, protože rád upozorňuji na zajímavé počiny v komunitě milovníků železnice a modelářů s dovětkem, že se skláním před prací, která vedla k vytvoření tak rozsáhlého díla a především před jeho výsledkem. Coby „taky-fotograf“ si velmi živě dovedu představit, co musel autor vytrpět…

  Jan Vyskočil obratem napsal, že sám je taky modelář (TT), že moc děkuje za pochvalu i za nabídku šíření jeho stránky, k čemuž mi dává souhlas. (Nicméně, dovoluji si pro čtenáře HV poznamenat,  že na publikované fotografie Jan Vyskočila se i nadále vztahují autorská práva a v případě jejich převzetí je potřeba si vyžádat souhlas autora – pozn. J. H.)

O tom, jak vznikala Zastávkopedie.er.cz

 „Máte pravdu, je až neuvěřitelné, co všechno se dá zažít při focení a sestavování webu. No, každopádně těch dobrých situací je víc než těch špatných. Jen jedna vzpomínka pro zasmání. Když jsem fotil zastávku Pohleď, tak se mi to povedlo až na pátý pokus!

  Poprvé jsem to zkusil bez přípravy přímo z jedoucího vlaku. Exponoval jsem starým fotopřístrojem, snímek byl rozmazaný a nepoužitelný…
… podruhé už jsem byl připravený, ovšem venku byl tak hrozný slejvák, že se nedalo otevřít okno…
… na potřetí – to už jsem pracoval s novým foťákem – jel v tom nejlepším momentu k focení na protější koleji nákladní vlak…
… po čtvrté už to musí vyjít, říkal jsem si; jenže zastávkou jsem projížděl na podzim a dost pozdě odpoledne, takže venku už byla tma…
… až po páté ty vyšlo; musel jsem ale kvůli tomu naplánovat zvláštní výletem na trati mezi Světlou nad Sázavou a Havlíčkovým Brodem, zakalkulovat do toho dobu s denním světlem a dobrým počasím! (Jen pro neznalé místních poměrů – kousek dále za Havlíčkovým Brodem směrem na Žďár na Sázavou je na trati další zastávka s podobným jménem, kterému ale chybí háček na „d“ – Pohled – pozn. J. H.)

  Boj o vyfocení zastávky Pohleď trval čtyři roky. A stejné to bylo se zastávkou Stříbrné Hory, což je jen o kousek dál na trati směrem na Žďár nad Sázavou.

  Web budu i v letošním roce rozšiřovat o další fotky (opravené budovy, stanice po demolici atd.).“

  Takže se máme na co těšit.

Další weby Jana Vyskočila a jeho koníčky

  Ovšem, téměř tři tisíce snímků železničních stanic a zastávek v ČR soustředěné na webu Zastávkopedie.cz, vytvořené Janem Vyskočilem, není ani zdaleka všechno, co tento cestovatel dosud na kolejích a okolo nich vytvořil.

  Jan Vyskočil provozuje ještě dva další weby. Tím prvním je web „Jízdenky“, o kterém autor skromně dodává: „To je můj první web, dokumentující moji sběratelskou vášeň – jízdenky“ZDE.

  Tím druhým je web rovněž se skromným názvem „Moje fotografie“ZDE. (Na tomto místě není třeba řešit jeho dosti archaické, leč naprosto funkční  provedení; také jsem kdysi dělal weby stejným jednoduchým způsobem; ostatně podobně vypadá i „Lokopin“ Martina Pinty a další –  pozn. J. H.). 

  Tento doslova „fotografický gigant“ obsahuje několik oddílů nazvaných „Cestopisy“, „Krnov“, „Okolo Krnova“, Nádražní budovy, železniční stanice, zastávky a různé foto na jednotlivých tratích“, „Německo“, „Zrušené tratě“ a „Ostatní fotky“.  Sám autor o něm říká: Na mém prvním webu http://www.tady.cz/facko/menufotky.htm v odkaze ´Nádražní budovy…´ stále dokumentuji další tratě a přidávám co nejvíce snímků co jsem udělal v té či oné stanici. Pravda, všechny fotky tam dát nelze s ohledem na místo na webu a rozsah stránky, takže musím vybírat tak dva či tři obrázky od každé stanice…“

  „Dále mám nachystáno,“ doplňuje Jan Vyskočil,  „dalších asi padesát cestopisů – ale to je tak práce na dva roky. A další fotky z akcí, od nás z Krnova, parní vlaky, demolice stavědel, rekonstrukce nádraží atd.“

  Zdá se, že kolega Vyskočil si plánuje práci pro několik další životů! A to je dobře.
  
  Zajímalo mne, jak Jan Vyskočil pořizoval fotografie železničních stanic a zastávek, zda je fotil z jedoucího vlaku, nebo na nich vystupoval, také jakým fotoaparátem fotí a co ho jeho koníčky stojí?
 
Co napsal o sobě

  Původně jsem jako dítě začínal s panelem vláčků v měřítku TT. Poté jsem přidal sbírání lepenkových jízdenek a až i toto bylo naplněno a sbírka se již dál nerozrůstala, přidal jsem focení. Mým cílem bylo nafotit všechna nádraží a zastávky na celé síti ČD.

  Nejsem žádný profík a nic mne zatím nedonutilo mít velký fotoaparát, a tak se držím těch tzv. kompaktních. Ty pro moje potřeby stačí. Nejprve jsem měl stařičký Olympus FE 130, ten byl parádní a nedám na něj dopustit. Pak jsem fotil s Canonem A 1000, i ten byl na svou dobu výborný, nafotil jsme s ním spoustu kolejí. Výdrž jeho baterie byla nepřekonatelná. Až se stalo, že ze dne na den mi po nějaké době focení odešel snímač a byl jsem bez přístroje. Chtěl jsem si pořídit stejný, ovšem ten už se nadal koupit a tak jsem šel do jeho nástupce Canon A1400 a doufal jsem, že bude ještě lepší. Ale pěkně jsem se zklamal, byl naopak velice špatný. Nicméně jsem na něm nafotil celou Moravu – nic jiného mi ani nezbývalo. Bylo to v době krize a nic dalšího jiného jsem si nemohl dovolit. V dalším roce krize pominula a já si koupil fotoaparát Sony RX 100 a dokoupil i nějaké filtry. Právě s tímto foťákem fotím prakticky doteď. Opět mne při dalším výběru nikdo nepřesvědčil o nezbytnosti nákupu velkého fotopřístroje. Stál jsem si za svým vyhlídnutým a dobře jsem udělal.

  Ze začátku jsem hodně fotil za jízdy z vlaku – v plné rychlosti. To ale znamenalo patřičné nastavení – deset snímků za vteřinu a čas 1/2000. Můj Sony v takovém režimu udělá lepší fotku než starý Canon, když bych s ním stál na nástupišti mimo vlak. Což mi moc vyhovuje. Stativ nikdy nepoužívám a vše i v noci fotím z ruky.

  Ovšem i takové „rychlo-focení“ bylo pro mne po čase málo. Při svém projíždění republikou jsem si vytipoval místa, která bych chtěl fyzicky navštívit. A tak při dalších cestách tento můj pomyslný seznam míst pomalinku odškrtávám. Takže, i některá místa, resp. zastávky, které jsem dříve jen projel, jsem později navštívil a nafotil podrobněji. Zajímavé je pak sledovat jak se zastávky či stanice za určité období změní (rekonstrukce, demolice, redukce budov atd.).

  Dalším hlavním rysem mých fotek na Zastávkopedii je, že jsou zcela bez lidí. Toho jsem docílil buď opakovaným focením při dalších cestách, nebo jsem prostě čekal tak dlouho, až tam nikdo nebude – třeba v Kojetíně jsem čekal dvě hodiny než bylo nádraží zcela prázdné.  No a když už nejde pořídit snímek bez lidí, tak pak doma lidi mažu v editoru 602PHOTO SUITE. Za roky praxe jsem se v tom „likvidování zavazejících cestujících“ dopracoval k dokonalosti, o čemž svědčí ukázka ze stanice Brandýs nad Labem.

 

  Všechny originální fotky následně před publikováním na webu zmenšuji v programu EvJO Photo-Image Resizer na velikost 800 x 600 bodů. Tento program zmenšuje bez ztráty kvality. Následně fotky barevně upravuji ve Windows Live Photo Gallery a tyto pak vystavuji na web.

  Ještě se vrátím k těm „zavazejícím lidem“, potažmo ke kolegům zaměstnancům ČD. Mnohokrát jsem musel požádat cestující na zastávkách, zda by na chvilku mohli jít stranou, abych je na fotce neměl. Mám zkušenost, že cestující moji prosbu vždycky pochopili a vyhověli mi. Na rozdíl od kolegů zaměstnanců, kteří zřejmě focení na dráze neholdují a naopak se mnohdy ještě „štelují“ do záběru a nejlépe ještě s plnou pusou nepublikovatelných slov… Nebudu ale kvůli tomuto poznatku házet všechny zaměstnance do jednoho pytle, naopak vzpomenu na jednu situaci za všechny ty dobré. Na jedné trati jsem natrefil na zřejmě stejně nadšeného nádražáka-strojvedoucího, který mi na jednotlivých zastávkách nejenže zastavoval, ale i počkal až vystoupím, oběhnu zastávku a udělám potřebné snímky a zase nastoupím.  

  Ale i mezi cestujícími ve vlaku obvykle získávám dosti příznivců železnice všeho věku, ale i žen a studentů. (Tak mne napadá, jestli ti kverulanti z řad eizenboňáků náhodou někdy nečetli Dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška a nemají v sobě zakódované zásady ochrany státního tajemství na železnici, které platily v Rakousko-Uherska i v dobách socialismu – pozn. J. H.)

  Možná někoho napadlo, co mě ty cesty po českých tratí stály? Musím přiznat, že nic, nikdy v životě jsem si zatím nemusel koupit jízdenku. Což je trošku paradoxní s ohledem na to, že mým povolání je právě pokladní ve výdejně jízdenek u nás v Krnově. Jako dítě jsem měl tzv. režijku po rodičích, později po vystudování železniční školy jsem měl už svoji. Po škole jsem pracoval osm roků na stavědle a od roku 2001 jsem přešel k pokladně. Své poznatky z cest tak předávám u okýnka cestujícím. Nejednou se s cestujícím do Horní-Dolní zakecám, překvapím ho sdělením, že to u nich znám, že vím, jak zastávka vypadá a vždycky doplním, že je tam hezky. Překvapím je, když jim mohu poradit zkušenostmi s přestupy apod.

  Nicméně, úplně zadarmo se jezdit nedá. V roce 2016 jsem po ČR procestoval vlakem 35.000 km. Bylo to zhruba 35 výletních dnů s průměrnou útratou asi 300,- Kč, celkem mne to stálo dobrých 10.000,- Kč. 🙂 Statistiky z let 2017 i 2018 jsou podobné s rokem 2016. V roce 2017 i 2018 jsem navíc prošel dost zrušených tratí, anebo těch, kde se moc snadno nedá dostat vlakem a kde jsem nachodil skoro 200 km pěšky (například z Děčína do Telnice a dále do Teplic, nebo z Lokte do Horního Slavkova a dále do Krásného Jezu). Musím započítat dalších nejméně 300 km na kole (například z Chomutova do Vejprt).

A co plánuje na rok 2019?

Nově chci provést fotodokumentace úseků tratě tam, kde byla loni provedena revitalizace, tj. Lovosice – Třebenice – Most, Lovosice – Postoloprty. Chci doplnit fotogalerii o fotky z let 2016, 2017, 2018, což zahrnuje mimo cestopisů ze všech výletů také parní jízdy, demolice stavědel v Krnově, rekonstrukce budovy v Krnově, stejně tak fotky z revitalizace tratě z Krnova do Opavy a taky zahraniční fotky z Polska – konkrétně foto starých železničních mostů na zrušených tratích, foto polské stanice Baborów a tamních mechanických návěstidel. A mnoho dalších akcí… Prostě, mám toho naplánováno ještě na dalších několik životů. 🙂

 
 
 ________________________________________________________________

Poznámka autora Zastávkopedie pod čarou

„Když jsem dostal rukopis článku k posouzení, okamžitě mi bouchnul do očí zvolený titulek – Zastávkopedie či Zastávkománie? Musel jsem v duchu smát, protože právě mezi těmito názvy jsem se rozhodoval při volbě pojmenování mého webu. Nakonec to vyhrála Zastávkopedie, i když dnes bych asi volil tu -mánii :-). Někomu se sice může zdát, že jsem opravdu maniak, ale věřte mi, není tomu tak. A když – tak jen lehce… 🙂
.
Rubrika: VARIO, ZPRÁVY

1 komentář

  1. Miloš napsal:

    Nádhera, pan Vyskočil je borec, děkuji za odkaz a autorovi přeji hodně elánu do další práce… Obdivuhodné…

Vložit komentář

Text komentáře: