Kdo maže, ten jede
Vydáno: 31.1.2010
Není olej jako olej. Naopak, jen EU se domnívá, že RUM není TUZEMÁK (mně je to jedno, protože stejně piju slivovicu!). Mohlo by se zdát, že není kritické, čím se mají namazat hýbající se mechanické součástky modelových lokomotiv; hlavně když to bude něco fajnového. Tento pragmatický přístup ale neobstojí v očích zkušených praktiků. Všechno chce své. Železniční modely jsou strojky hodně podobné strojkům hodinovým, takže jestliže se má hledat vhodný olej, tak nejlépe v hodinářských dílnách nebo prodejnách. Přečíst celé…
Počet přečtení: 1 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat: 
Včera jsem si od mladých převzal na hlídání vnoučka Honzíka. Bylo domluveno, že ze soboty na neděli u nás přespí, takže bude dost času na ježdění s vláčky. Do terénu jsem nemohli kvůli viróze, kterou prodělává. „Kobercové kolejiště“ jsem připravil s předstihem, jen jsem se zase nervoval s připojováním vodičů od „centrály“ ke kolejišti pomocí standardní kolejové příchytky tvořené dvěma mrňavými samosvornými plíšky s ještě mrňavější dírkou. Kdo tohle vymyslel..! To mne konečně donutilo k naletování dvou kousků vodičů na nejkratší kolejový díl, která jsem našel v šuplíku; příště už bude připojování kolejí snazší, jak o tom píšu jinde.
Digitální systém Lenz (ale i jiné) umožňuje programovat dekodéry buď na tzv. programovací koleji, nebo během provozu. Detailně o tom pojednává manuál firmy Lenz (česká verze např. Libor Schmidt, Marathon Model Brno) 1). Stejně tak lze na toto téma nalézt několik rad na webech zkušených kolegů2, 3). Někdy je vhodné mít při ruce tzv. laboratorní kolej pro rychlé programování a zkoušení naprogramovaných hodnot. Kdo má vedle dílny vlastní kolejiště, má možnost zabudovat si přepínání signálů J, K a P, Q přímo do tohoto kolejiště.
Ještě jedna vzpomínka na letošní vánoce mi přišla na mysl. Mohu ji doložit fotkou našeho malého výpravčího s „Tomáši“. Každá generace dětí má své oblíbené hračky nebo hrdiny. Moje dcery prodělaly období „céček“ a „Barbín“, dnešní děti mají mašinky Tomáše a jako kamarády. Chtěl bych být malý kluk, anebo ten britský kněz, co Tomáše a kol. vymyslel. Jak už jsem napsal, Honzíkovi se rodinka Tomášů o vánocích rozrostla. V naší rodině to funguje tak, že když chce někdo přispět do sbírky, musí se nejdříve zeptat správkyně depa (dcery), který „Tomáš“ je na řadě. Neomylně poradí. Před vánocemi se nemluvilo o jedné, ale hned o několika mašinkách. Tak jsme vzali papír a namalovali Ježíškovi, které – cit. vnuka: „nutně potřebujeme!“ Pod stromečkem v Praze byly čtyři nové exempláře. Kladenský Ježíšek ještě donesl ruksak na „Tomáše“. Už vidím, že to bude nejdůležitější zavazadlo, až v létě pojedeme k Balatonu. 
Kamarád Honza Merhaut za nějakých 6 hodin odjíždí na spanilou jízdu po našich, německých a francouzských kolejích. Vydal se s ženou na čumendu do Paříže, ale zvolil k tomu stylově jízdu rychlovlaky. V Drážďanech nasedne do ICE3, v Kolíně pak přesedne do Thalyse (TGV), který ho přiveze do Paříže. Tam má připravený bohatý kulturní a společenský program, který ale přede mnou tajil. Já když jsem s manželkou a přáteli vyrazil před pár lety s jednou pražskou cestovkou do Paříže, tak nás ubytovali v hotelu hned vedle Muzea sexu na Boulevard de Clichy, jen co by kamenem dohodil k Moulen Rouge. Kousek od nás byla světoznámá Pigalle. Nejenom z vybavení chambre séparée v hotelu mi bylo jasné, že bydlíme v bývalém (?možná funkčním?) bordelu. Ostatně, Čechům to mělo stačit. Odtud jsme vyráželi za pařížskými pamětihodnostmi. Když jsme se večer vraceli utrmácení z poznávacích výletů, den bohužel nekončil. Okolo jedenácté (v noci) začala dole v baru hrát kapela, což se rozléhalo celým hotelem, jako když řvali Kabáti na Vypichu a celý Břevnov nespal. Paříž je ale krásná, jen nevím, jak to tam funguje, když mrzne. To mi snad bude Honza vyprávět. Nazpátek se prý sveze TGV směrem na jih a pak ICE do Norimberku, odkud se vrátí autobusem do Prahy. Tož, šťastnou cestu. 
Někdy je na modelu stavby efektní, když se vrata či dveře, resp. i okna (okenice) otevírají. U velkých modelových měřítek by to snad šlo zajistit zhotovením imitací pantů, ale ve velikosti N? Nevím, jak to dělají jiní, nikde na internetu jsem na toto téma žádný příspěvek nenašel. Napadlo mne využít vlastností igelitu. Způsob otočného uchycení vrat jsem si vyzkoušel při stavbě 
Jednopatrová pošta s podkrovím, s nakládací rampou v zadní části a mnoha okny v měřítku H0 je jedním z pěkných výrobků firmy Auhagen GmbH. Stavba se podle mne hodí i do českého prostředí. Není na ní zdůrazněna nějaká typická národní architektura. Model pošty má katalogové číslo 12 240. 
Brejlovec (T 478.3, 4) je jedna z nejpopulárnější českých lokomotiv. V reálu i v modelech. Váže se k ní historka s pravdivým základem o jejím pestrém barevném ztvárnění. Když byly v 70. letech min. st. rozhodnutím FMD natřeny všechny lokomotivy jednotně, uniformně, a pak se ukázalo, že nejsou vidět v kritických situacích v přírodě, vyšlo v r. 1982 další nařízení FMD, že čela lokomotiv musí být opatřena žlutým nebo oranžovým pruhem. Jak se lze dočíst v 
Dotázal jsem se v českém zastoupení německé firmy Bachmann/Liliput, zda-li nemají informaci o tom, kdy firma Liliput dodá do ČR letos avizované novinky v měřítku N – tří, resp. 
Modeláři se snaží zakomponovat do svého kolejiště nějaký segment ze skutečné přírody, nebo reálné nádraží či jinou stavbu apod. Je to běžné a při tvorbě modelového kolejiště či diorám je správné hledat inspiraci v reálném životě. Jinak pak kolejiště vypadá hůř jak vánoční betlém. Někdy samozřejmě nejde přenést si do bytu zmenšenou realitu. Až když jsem si narýsoval v měřítku Bechyňskou duhu (most přes Lužnici), pochopil jsem, že se mi do prostoru vymezeného pro budoucí kolejiště prostě nevejde. Takový most by snad šlo zakomponovat jen do modulu. 
Loading ...
