[1]Vrtací bruska, síťový zdroj, vrtací a frézovací nástroje, svidřík, nebozez, ruční sklíčidlo, závitníky a očka
Vrtací bruska
viz ZDE [2]
S vrtací bruskou lze nejen brousit, leštit či gravírovat, ale i vrtat (do průměru cca 3 mm) a případně i frézovat.
Platí, že čím je menší průměr vrtáku, tím menší musí být osový přítlak na nářadí. Také platí, že do měkkého materiálu je možné vpravovat nástroj při větších otáčkách, do tvrdých materiálů je vhodné s otáčkami „šetřit“.
Také je třeba (u menších průměrů) častěji odstraňovat špony z odvrtaného materiálu (vysouváním nástroje z otvoru). Není na škodu nástroj chladit kapalinou, pokud se vrtá do kovu.
Směrování nástroje do otvoru musí být maximálně přesné, bez výkyvů do stran, jinak hrozí zlomení vrtáku.
Otáčky se volí podle materiálu. Příliš vysoké otáčky vrtáku mohou vyvinout vysokou teplotu na pracovních břitech nástroje, která zapříčiní, že materiál se začne tavit; materiál se napeče se na nástroj, takže vyvrtaný otvor je nakonec větší než bylo zamýšleno.
To samé se může přihodit, když je nástroj tupý. Problém je v tom, že nabrousit vrtáky malých průměrů je mimořádně obtížné, v amatérských podmínkách téměř nemožné; v současnosti jsem nenašel firmu, která umí nabrousit vrtáky pod 1 mm průměru. Obchodníci doporučují koupit si vrták nový. Jenže, takový maličký vrtáček praskne „coby dup“. A chodit stále nakupovat nové vrtáčky, to se prodraží? Proto doporučuji – pokud to jde – vrtat malé otvory s vrtací bruskou upnutou ve stojanu a vrtaný předmět upnutý ve svěráku.
[3]
Síťový zdroj
viz ZDE [2]
[4]
Vrtací a frézovací nástroje
V daném případě mám na mysli vrtáky a frézky pro strojní obrábění, například pomocí ruční vrtací brusky.
Na trhu jsou běžně dostupné vrtáčky od průměru 0,3 mm v obyčejném i tvrdokovovém provedení (ty jsou hodně drahé). Dvě sady vrtáčků v užitečných pouzdrech s průměry 0,3 – 0,4 – 0,5 – 0,6 – 0,7 – 0,8 – 0,9 – 1,0 – 1,1 – 1,2 a dále 1,3 – 1,4 – 1,5 – 1,6 – 1,8 – 2,0 – 2,2 – 2,3 – 2,4 – 2,5 (vždy v páru) nabízí firma Conrad, resp. FK Technics [5].
Do vrtací brusky by se neměly užívat vrtáky průměru většího jak 3 mm. Bezproblémové vrtání i menších průměrů však záleží na materiálu, ve kterém má být zhotoven otvor. Vrtací bruska bez problému zvládne karton, většinu plastů, hliník a většinu barevných kovů, také i tenké železné plechy. Problémy ale nejspíš nastanou s nerezovou a konstrukční ocelí a některými druhy tvrdých bronzů. Ruční vrtání u těchto tvrdých materiálů nepřipadá v úvahu, vrtačka upnutá ve stojanu nejspíš nevydrží.
K frézování přiměřeně tvrdých materiálů lze používat komerčně nabízené nástroje. Naprosto ideální jsou však zubní vrtáčky. Vyrábí je Medin, a.s., [6]v nejrůznějších velikostech a tvarech pracovní plochy. Některé z nich mají i diamantové hlavičky. Ty jsou však dosti křehké a náchylné na axiální tlak. Frézovací hlavičky je vhodné při práci s kovem chladit vhodnou kapalinou. Boční frézování je třeba natrénovat. Díky nástroji ubírajícímu materiál má vrtací bruska tendenci „táhnout“ k jedné straně. To je pro obráběný materiál nebezpečné při silnějším bočním přítlaku. Nástroj může vyskočit z obráběné drážky a poškodit okolí.
[7]
Zubní vrtáčky
Jak nejspíš nikdo z nás nechodí rád k zubaři, tak po nářadí, stejně jako např. odlévacích materiálech aj. pomůckách, které dentisté používají, by určitě rád šáhnul každý modelář. Není samozřejmě nic snadnějšího, než si toto nářadí a pomůcky koupit v prodejnách se zdravotnickými potřebami nebo v prodejně výrobce (Medin, a. s.). Znamená to ale přijít tam s hodně naditou peněženkou. Kdo má hodnou paní zubařku, jako já, může mu přát štěstí a dostane od ní něco málo z „válečných zásob“, které už nemůže upínat do kleštin moderních vrtaček. Tak jsem já přišel k exemplářům vrtáčkům, které vyráběla Chirana, n. p., někdy v 60. a 70. letech min. st. Pravda, pár krabiček jsem měl ještě z dob, když jsem tam kdysi pracoval.
Pracovní koncovky zubních vrtáčků jsou z tvrdého (resp. tvrzeného) materiálu. Jestliže s nimi lze opracovávat tvrdou zubní sklovinu, rozhodně si poradí se dřevem a plasty. Roztavený měkký plast ale může zanášet hlavičku vrtáčku. Na opracovávání kovu však nejsou určené. Jejich jistou nevýhodou je, že při větším přítlaku praskají ve stopce. Při šetrném zacházení ale vydrží dostatečně „ostré“ delší čas.
Je dobré mít vrtáčky s různými tvary hlavičky – válcové, kulaté, klínové; vlastním i několik vrtáčků pro čelní obrábění.
Diamantové frézky
Sada frézek s diamantovými hroty se hodí na frézování tvrdých materiálů. Škála pracovních ploch nástrojů umožňuje upravovat nejrůznější tvary obráběného materiálu.
[8]
Svidřík, nebozez, ruční sklíčidlo
Velmi užitečné nástroje.
Svidřík
Svidřík je vynikající pomocník pro rychlé vyvrtání otvorů třeba ve dřevě nebo jiném měkkém materiálu. Ten, který jsem si koupil, ale bude nejspíš z kategorie šuntů, protože se zasekává (nebudu proto ani doporučovat firmu). Otáčivý pohyb upínací kleštiny se vyvolává stlačováním držadla proti pružině. Přemýšlel jsem, jestli ho mám rozdělat, dřík promazat, či co s tím? Ale pak jsem usoudil, že by na mne mohla vyskočit pružinka a tím by bylo konec.
Lepší jsou svidříky, které mají dřík s vysokým závitem nahoře uchycen v otočném kolíku (rukojeti), na který se jednou rukou tlačí ve směru vrtání, a na dříku je kroužek s vnitřním závitem zv. posuvník, kterým se druhou rukou osovým pohybem dřík roztáčí. Nabízí ho například firma Antics [9] v Anglii (od které nakupuji pravidelně řadu dalších užitečných věcí pro modelovou železnici, vč. modelů lokomotiv).
[10]
Neodolal jsem, a svidřík od firmy Antics jsem si za 5 liber koupil. A rozhodně jsem neudělal špatně. Ten co jsem vyfotil na dalším snímku (v pořadí 5 nástroj shora) už nepoužívám pro velmi špatnou funkčnost.
Nebozez
Žádný truhlář se bez nebozezu se zauzlenou rukojetí neobejde. Dlouhé roky jsem je v žádném „železářství“ neviděl. Jeden jsem koupil někdy v 70. letech min. st., ale byl asi zhotovený z „bláta“. Po zavrtání do dřeva se mi normálně roztočil proti závitu. Až nedávno jsem nakoupil hned dva nebozezy s různými průměry v OBI. Nesly značku „Made in Germany“, což je pro mne záruka kvality.
Ruční sklíčidlo
Ruční sklíčidlo (někdy označované jako ruční vrtačka) je v něčem možná lepší než svidřík či nebozez. Umožňuje díky výměnným kleštinám upnout vrtáky či další nástroje různých průměrů stopky. Mám jich několik, v každém mám upnutý vrták jiného průměru. Práce pak rychleji odsýpá. Dodává je fa Litomyský [11], anebo je lze koupit u Antics [9] v Anglii, nebo v některých našich modelářských prodejnách.
Menší (stříbrné) sklíčidlo na druhém obrázku funguje jako tužka „Versatilka“. Po stisknutí kolíku ve směru osy se otevřou čelisti kleštin. Větší („zlaté“) sklíčidlo jsem koupil u firmy Parexo [12], Pardubice.
[13]
[14]
Rychloupínací sklíčidlo pro malé vrtáky
Univerzální rychloupínací sklíčidlo se třemi kleštinami roztahovanými pružinami určené pro všechny rotační nástroje (vrtáky, frézky, brousící a leštící nástroje), které mají průměř dříku od 0,4 do 3,2 mm (1/64″ = 1/8″).
Pro upevnění do vrtačky nebo ručního držáku slouží závit M8 (není vidět na snímku) nebo dřík průměru 3,2 a délky 17 mm. Doporučené pro rychlosti do 10.000 otáček za minutu.
Vyrábí Micro Mark (USA); zboží lze objednat prostřednictvím N-šopíku jako „speciální dovoz“ – ZDE [15].
[16]
hlav 15. 1. 2010 , rev. 20. 11. 2010