Honzíkovy vláčky

Arnold Rapido 200

Autor: RoBertino Vydáno: 8.4.2024

Historie velikosti N má několik drobných tajemství a zavádějících informací, dlouhodobě předávaných a objevujících se i v respektovaných publikacích. Je to nešvar stejný v době internetu, prostě stejně jako v éře dominance sociálních sítí: opisuje se a neověřuje. Podívejme se tedy na prehistorii „eNka“ přímo na jejím startu.

Norimberský veletrh hraček měl v roce 1960 mezi vystavovateli doslova vlastní želízko v ohni. Zdejší firma Arnold zde představila svůj nový program nazvaný Rapido 200. Číslovka odkazovala na poměr zmenšení modelu oproti reálu na 1:200. U Arnoldů se ale nespokojili pouze s lokomotivami a vagóny. Součástí prezentace byl i celý prefabrikovaný panel z polystyrenu. Měl označení 05 a byl vybaven momentálním sortimentem kolejí. Byl značně omezený – dvě rovné koleje o délce 100 a 200 mm, dvojice oblouků o radiusu 30° a 90° a konečně levá a pravá výhybka. V první verzi byly ještě ručně ovládané. Kolejnice dutého profilu (stejný systém vyrábělo PIKO) s měděnými „trny“ byly přichyceny k lisované podložce ohýbanými jazýčky a poté přilepeny k základní desce. Cena 175 DM.

Mýtus 8mm rozchodu

Mnohé zdroje uvádějí, že rozchod kolejnic byl 8 mm, a činí tak i publikace jako Das Arnold-Buch (H. Schmidt, 1989) nebo Faszination Arnold (G. Kruschke, 2000), odvolávajíce se na článek z veletržního zpravodaje (12/1961). Do hry však vstoupili fanoušci a modeláři a pustili se do důkladného pátrání. Dotazovali se přímo v továrně Arnold v Mülhausenu a tam jim bylo řečeno, že vždy byly vyráběny pouze „devítky“; rozchod 8 mm nikdy neexistoval.

Ale: Veškeré dostupné koleje byly změřeny a nejčastější rozměr činil 9,2 – 9,3 mm. Dospěli také k názoru, že první lokomotiva připravená s tímto setem – V 200 – by na osmimilimetrovém rozchodu nemohla jezdit. Lze tu vysledovat jistou návaznost na předchozí pokusy (Kerstin-Bahn) a z toho plynoucí nepřesnost.

Krátká doba

Pojďme ale zpět ke zmíněnému kompletu. V jeho levé polovině byl pahorek, jímž procházel tunel a trať byla vedena přes dva mosty, v pravé straně byl nakolejovací úsek vyvedený jako přejezd. Bezesporu je zajímavé svědectví jednoho bývalého zaměstnance firmy Arnold: „Když byl produkt připravován pro veletrh, přišel kdosi s připomínkou, že je málo barevný. Tak jsme polystyrénový výlisek odvezli do lakovny, ovšem pořád to byl materiál poměrně neznámý. Nastříkali ho barvami určenými na plechové hračky, takže se deska během několika vteřin scvrkla…“

Zajímavé bylo umístění již zmíněné dieselové lokomotivy V 200 a tří rychlíkových vagónů v samotném platu. Zespodu byly čtyři prostory, do nichž byly tyto produkty uloženy a zafixovány lepicí páskou. První set 05 ještě neměl tunelové portály, ty byly z litografického plechu vytvořeny až pro druhou sérii. Součástí plata byl i domek z vysekávaného tenkého kartónu – první výhybky s černým knoflíkem byly ještě mechanické, až ve druhé variantě byly dálkově ovládané. Nelze určit s jistotou počet oněch velmi ceněných původních souprav, hovoří se o několika stovkách. V každém případě se set 05 prodával už v roce 1960 a 1961, ale nové měřítko zpočátku velký úspěch nemělo. Těžko říci, zda byl jedním z problémů i jistý nepoměr – rozchod odpovídal ryzímu „N-kovému“ měřítku 1:160, veškerá produkce lokomotiv a vagónů se ještě drží „dvoustovky“. Součástí kompletu byla i bateriová ovládací skříňka (položka 0701, samostatně prodejná za 5 DM) – cena při představení a v dalších měsících byla stanovena na 175 DM.

Mašinky bylo možné pohánět i transformátory, tím nejikoničtějším byl typ 0705 (1960) v tyrkysové barvě, svým názvem odkazující na program Rapido 200. Měl výkon 8 V při rozsahu 50 – 60 Hz, ale zvládal pohánět jen první výrobky Arnoldu – pro další modely už byly nutné výkonnější dvanáctivoltové jednotky. Tehdejší cena trafa 0705 činila 16 DM.

Optimistická budoucnost

Stále více bylo zřejmé, že Arnold se pustí do klasické velikosti N, ostatně Max Ernst, jednatel a zeť majitele firmy, investoval do rozvoje podniku 800 000 DM. Jeho heslem byl výrok: „Jsme modelovou železnicí budoucnosti.“

Už během roku 1962 se začíná připravovat přechod na měřítko 1:160. Muselo se vlastně začít zcela znovu, protože původní produkce měla i jiná spřáhla a nebyla ještě tak detailně provedená. Onen první set 05 se prodával ještě několik let, ale pochopitelně ve chvíli, kdy se objevily první „stošedesátky“, skončily v propadlišti doby. Tím víc jsou dnes vyhledávané a ceněné.

Foto: archiv autora

Obrazová dokumentace

Obr. 1 – E03 Dresden Hauptbanhof – Jedna ze tří muzejních lokomotiv E03 při vzpomínkové jízdě na drážďanském nádraží

Obr. 2 – Arnold Rapido 051 – Německá firma Arnold nabízela lokomotivu pod katalogovým číslem 0236 nebo v setu – č. 051

Obr. 3 – Dokumenty – V úctyhodné krabici dlouhé 52 cm našel majitel servisní příručku k lokomotivě, reklamní letáček Arnold a záruční list s fotografií skutečné soupravy TEE