Honzíkovy vláčky

V přírodě není jenom tráva, asfalt nebo dlažba

Většina kolejišť má prakticky všechny volné plochy upravené. Buď je na nich vysázená tráva, nebo je zde méně či více vzrostlý les, nebo jsou tyto plochy vydlážděné či vyasfaltované. Nesmím zapomenout na vodní plochy. Renomované firmy nám k tomu nabízí bezpočet polotovarů a modelářských hmot. V nejhorším případě je každá rovná plocha natřená barvou – viz obr. 1 – a tak se z kolejiště stává někdy až kýčovitá placka. Je tomu tak ale i ve skutečnosti? Přečíst celé…

Počet přečtení: 6 218 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

V sobotu jsem viděl modelářské skvosty

Řetězec modelářských známostí začínající u Martina Pinty (LokoPin), pokračující přes  Honzu Sticha (Výtopna-Hekktor) dospěl minulý týden k Lukáši Košťálovi z dk-model.cz.  Celý týden jsem s ním vedl velmi zajímavou mailovou debatu týkající se leptů. Prozatím jsem si u něho koupil „na zkoušku“ lept drezíny Tatra ve velikosti N. Když koncem týdne přišla obálka a já zjistil, že model bude velký asi jako polovina krabičky na sirky, vyměkl jsem a objednal pro začátek tentýž lept ve velikosti H0. Na sobotní burze v Opletalce měl řetězec nových modelářských známostí pokračování. Od Košťála jsem dostal tip na Zdeňka Krušinského, jehož modelářská díla jsem znal z webu Petra Litomyského. Teď jsem ho poznal osobně. A tak jsme s Misterem modelářem trošku podebatovali o leptech a úskalích měřítka N. Zdeněk tvrdí, že hlavní problém je v pojezdech. Ukázal mi již dokončený model Vindobony a dalších modelů. Jsou to jedním slovem skvosty. Škoda, že v Česku není jediná profesionální firma typu Roco, Fleischmann aj.,  která by tyto (a samozřejmě další) prototypy od nejschopnějších modelářů byla schopná vyrábět ve větších sériích.   

Počet přečtení: 11 603 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Pájecí stanice BaseTech ZD-99 48 W

Od tvůrčí práce na webu mne v současné době trošku zdržuje ta zimní olympiáda ve Vancouveru. Stíhám tak akorát o přestávkách mezi rychlobruslením, lyžováním a hokejem cpát na web Fan klubu Zadov – ZDE – články a fotky od kamarádů, kteří tam přece jenom vyjeli.
  A jen ve zbytku času studuji lepty, pojezdy, pájení a všechno co s tím souvisí, protože mne tato technologie tvorby modelů zaujala. Při poctivém čtení příspěvků zejm. na webu výtopna.cz a dk-model.cz (aj.) jsem našel i upozornění na nejvhodnější pájecí stanici. Ačkoliv Mistři mi tvrdí, že pájí obyčejnou českou trafopájkou, někteří připouštějí, že špičkou je WellerWS-81.
  A tak jsem prošel pár webů a zjistil, že zatímco v Česku lze koupit tento přístroj za cca 6 700 Kč, v Německu (v přepočtu) za 6 000 a v Anglii za 5 200 Kč – podotýkám, že u stejného značkového obchodu! Dále raději bez komentáře. Tak jsem nad Wellerem mávnul rukou a zajel do jedné prodejny na Žižkov (dneska ji výjimečně nebudu dělat reklamu) a koupil si pájecí stanici BaseTech ZD-99 48 W (za 498 Kč). Na dotaz, jaký je rozdíl mezi Wellerem WS-81, kterou měli v tomtéž regálu za (tuším) 7 666 Kč, mi prodavač řekl, že Weller je značkový výrobek, ta páječka co si kupuji má o 20ºC vyšší tavnou teplotu, a že i toho Wellera nepochybně dělají v Číně, jako všechno, tak že to vyjde na jedno. Tak už jsem se raději dál na nic neptal, zaplatil a šel. Teď mi ale vrtá hlavou, v čem je tedy ten Weller jiný? No, nejspíš to asi bude stanice s vodotryskem.   

Počet přečtení: 14 539 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Martina Sáblíková má zlato!

Mašinkáři, víte o tom, že Martina Sáblíková je nejrychlejší rychlobruslařkou na světě na distanci 3 kilometry? Česká republika má první zlatou olympijskou vítězku v této disciplíně. Nejlepší ze 70 registrovaných sportovců v této zemi získala zlato na 21. zimní olympiádě jsem Vancouveru. Před 40 lety jsem k rychlobruslařům patřil, trénoval mne Jarda Doubek. Vlastně nic moc se od té doby nezměnilo. Jediná přírodní dráha v republice ve Svratce už zanikla, Martina trénuje na Pilském rybníku u Žďáru nad Sázavou. Porevoluční zlatokopové podporovaní zákonodárci sice zatím stačili rozkrást národní bohatství, ale na rychlobruslařskou dráhu nezbylo. Zatímco média každý večer referující o těchto „hrdinech“, za pár roků po nich ani pes neštěkne. Olympijští vítězové ale budou nesmrtelní! Martino, blahopřejeme!   

Počet přečtení: 9 765 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Taky používáte Microsoft Outlook?

Možná si řeknete, že tato glosa nepatří na mašinkářský web. Budiž. Vysvětlující odpověď je jednoduchá: Já nemít outlook, tak si nemám jak posílat poštu po drátech a povídat si třeba s kolegy majícími jako já zájem o mašinky (ano, vím, jsou též Skype a ICQ atd., ale o to  teď nejde). Přečíst celé…

Počet přečtení: 5 687 | 1 komentář | Tisknout: | Poslat:

Včera bylo třináctého

A podle toho se mi taky dařilo . Vzpomenu jen jednu epizodu, která nechť je varováním ostatním, kteří také chtějí ušetřit. Provozuji tiskárnu Canon Pixma iP4500. Už když při nákupu jsem byl upozorněn, že je to žrout inkoustů a že jí chutnají jen inkousty stejné značky. Asi dva roky jsem tuto zásadu dodržoval a nakupoval jsem jen originální zásobníky (cartridge). Jenže, v Datartu a i jinde už nevědí, co si za ně mají říct. Poslední zlodějská cena je 510 Kč/kus. Skutečně přemýšlím nad tím, jestli jsme v Česku potřebovali tyhle „skvělé“ velkoobchody, které stejně obvykle nemají, co člověk potřebuje, a proto vnucují něco jiného. A pokud jde o ceny? Škoda mluvit. Člověk si ale nepomůže, ani když chce jít opačnou cestou. Koupil jsem zásobníky zn. InkTec od jednoho internetového ochodu. Po včerejší zkušenosti varuji každého, kdo mne chce následovat. Už když jsem odlamoval pojistnou zátku, pocákal jsem se. Tohle zásobník od Canonu nikdy neudělal. Mělo to být varování. Nebylo. Za půl dne provozu mi barva přestala tisknout. Honem jsem ji vyměnil a zbytek dne jsem čistil tiskárnu. Ještě nevím, jak moc jsem byl úspěšný. Prostě, Hanzlíkovo ironické „nekupte to, když to bylo tak výhodné…“ (Slavnosti sněženek) stoprocentně platí!     

Počet přečtení: 9 325 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Vlakem do Paříže

Jako mašinkář a obdivovatel moderních vlaků jsem se rozhodl, že ke služební cestě do Paříže využiju vlak. Snažil jsem se vybírat taková spojení, abych si vyzkoušel co nejvíce typů vlaků. Měl jsem tedy v úmyslu jet cestou tam po trase Praha – Drážďany běžný rychlík, Drážďany – Frankfurt nad Mohanem ICE, odtamtud dalším ICE do Kolína nad Rýnem a pak Thalysem do Paříže. Přečíst celé…

Počet přečtení: 10 376 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Pračka, Honzík a lokomotivy

Hned ráno jsem byl povolám do služby. Jednalo se o výměnu pračky v bytě dcery. Zeťák byl na cestách a tak děda přišel vhod. Už když jsem zazvonil, slyšel jsem vnoučka jak křičí: „Děda přijel.“ Jen co jsem sundal bundu, odtáhl mne do pokojíku a zkontrolovali jsem všechny jeho „Tomáše“ a ostatní lokomotivy. Jelikož jsem mu přivezl pár prospektů a katalogů v Norimberku, další hodinu jsme vybírali lokomotivy a vagony, které ještě nemá. Vždycky mu při tom listování v knihách a katalozích povídám o mašinkách a vagoncích na obrázcích nějaké povídačky, pravda občas si musím i vymýšlet… V jednu chvíli jsem se jen na chvilku začetl do textu v katalogu Roco a Honzík povídá: „Dědo, proč nic nepovídáš?“ A tak jsem mlel dál…
  Dalším mým úkolem bylo opravit lokotku řady 1800 NL. Krásná žlutá mašina (H0), kterou přinesl Ježíšek, prý drncá a skučí. Z vyprávění dcery jsem usoudil, že drhnou převody. Ačkoliv nejsem žádný odborník na opravy modelových lokomotiv, tak jsem lokotku vzal do ruky, obrátil vzhůru nohama, zkusil, zda-li se protáčí kolečka (neprotáčela se, takže byla v záběru), trošku jsem s ní zahrkal… postavil na koleje a … mašina jezdila jako z učebnice. Honzík to okomentoval nějak jako „No vidíš…!“ A když už bylo vše vykonáno a nová pračka byla na svém místě, přišel vnouček, nasadil smutný kukuč a povídá: „A dědo, až opravíš tu pračku, tak pojedeš domů za babičkou?“ Řekněte vnoučkovi, že už jsem pračku opravil…  

Počet přečtení: 9 989 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Digitalizace elektrické lokomotivy MiniTrix řady 1800 NL (N)

Patřím k těm, kteří si kupují lokomotivy a vagony podle toho, jestli se jim líbí, a nikoliv podle jiných kritérií jako jsou epochy, železniční správy apod. Nedávno dostal vnouček Honzík od táty elektrickou lokomotivu série 1800 v holandských barvách (ve velikosti H0). Trošku jsem mu záviděl do okamžiku, než jsem zjistil, že Trix vyrábí tentýž stroj i ve velikosti N. Přečíst celé…

Počet přečtení: 9 504 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

„Žlutá“ začala jezdit

Vnouček Honzík dostal od táty model elektrické lokomotivy řady 1800 nizozemské železnice v měřítku H0. Když vnouček přijede k dědovi, který si hraje s N-ky, vidí zde jiné lokotky a ve věku svých čtyř let k tomu má příslušné průpovídky . Povedlo se mi ale pro něho připravit překvapení – díky chytrosti pánů konstruktérů od Trixe. Sehnal jsem stejný model elektrické lokomotivy v měřítku N. Docela jsem byl překvapen, jak snadná byla digitalizace tohoto modelu při srovnání s tím, co jsem si užil, když jsem digitalizoval „malého Arnoldka“. Zbylo mi ještě tolik času, že jsem to všechno stačil při televizních zprávách a „Růžové zahradě“ sepsat a publikovat ZDE.   

Počet přečtení: 9 388 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Balíčky z Ameriky

Konečně jsem se dočkal. Po pěti týdnech mi pošta doručila balíčky z Ameriky. A hned dva. V prvním bylo již avizované poměrové odpichovátko (proportional divider), který mi poslala firma Canyongold z Arizony. Překvapil mne velký podíl ruční práce na odpichovátku z mosazi s ocelovými hroty. Mimochodem, bylo dodáno v dřevěné krabičce zabaleno a bylo v sedmi vrstvách obalů. Dvě perličky k tomuto zboží: zatímco cena odpichovátka byla pouhých 26,15 $ (jiné e-shopy v USA totéž zboží prodávají za cca 100 a více dolarů), za poštovné a balné jsem zaplatil 32,50 $! Lepší ale bylo, že jedna firma v USA mi odmítla odpichovátko poslat se zdůvodněním bezpečnosti letecké dopravy . Ten Bin Láďa ty Amíky ale vyděsil… Ve druhém balíčku jsem dostal další nářadí od firmy Micro-Mark – měřítka, svorky, diamantové výstružníky a velmi levné modelářské špachtličky z nerezové oceli. Postupně je představím a popíšu v rubrice Dílna. Zdroj: Tucson Arizona 85641-2351 – Mapy Google.   

Počet přečtení: 10 466 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Rychlovlaky na veletrhu v Norimberku

Po Japonsku a Francii, které patří k průkopníkům rychlé železniční dopravy, vyvinuli své vlastní soupravy inženýři v Německu, Španělsku, Itálii i jinde. Také v Česku už několik let jezdí po páteřní trase republiky Pendolino. Bouřlivý rozvoj této dopravy probíhá v Číně, také z Moskvy do St. Peterburgu začal jezdit Sapsan. A co modely? Jen několik firem se věnuje modelům nejmodernějších rychlovlaků a regionálních vlaků brázdících evropské železnice. Na stáncích v Norimberku tradičně dominovala firma Kato (v měřítku N) – viz obr. 1 – 7. Krok s ní drželo – zejména pokud jde o regionální vlaky – sdružení firem fungujících pod označením Bachmann (také ve velikosti N) – viz obr. 8 – 12. Podobně i sdružení Hornby (většinou v měřítku H0) – viz obr. 13 – 19. Sem tam byl vidět rychlovlak i v jiných stáncích. Pominu-li skutečnost, že naše Pendolino hned tak asi nikdo nevyrobí, tak jsem u Bachmannů postrádal „anglické Pendolino“, které už loni oznámila firma Graham Farish.

[Show as slideshow]

Počet přečtení: 15 226 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Jak jsem našel a vyzkoušel průsvitnou odlévací hmotu

Neumím si představit modeláře, který by občas nepotřeboval něco odlít. Pomineme-li v této chvíli takové materiály jako sádra, modelářská hmota na bázi papíru ozn. Pappmaché apod., většina ostatních komerčně dostupných produktů je založena na dvou složkách synteticky připravených směsí (ve kterých již jsou obsaženy, nebo se dají přidat různá plnidla), které po smíchání vytvoří chemickou reakci a ztuhnou. Formy nebo odlitky (podle toho co vyrábíme) jsou sice dostatečně pevné, jindy pružné, drží tvar atd., ale jejich optické vlastnosti – pokud se jedná o průsvitnost – nejsou ideální. V rychle tuhnoucích hmotách navíc zpravidla zůstávají vzduchové bublinky, které se do směsi dostávají při míchání. Přečíst celé…

Počet přečtení: 36 211 | komentáře 3 | Tisknout: | Poslat:

brelec.be – moc zajímavá firma

V Norimberku vystavovala fůra velkých a hodně známých firem, kterým by bylo možné po vzoru Oskarů předat medaile a čestné diplomy za rozvoj železničního modelářství (možná se to v zákulisí dělá, nevím; obyčejný smrtelník se to nedozví). Bylo tam ale i několik firem, které neznám z běžné prezentace na internetu, jenž sice měly maličké stánky (mimochodem, prý se za stánek platí 135 € za m2), někdy jen dva, tři jednoduché panely, ale vystavovaly moc zajímavé věci. Přečíst celé…

Počet přečtení: 14 779 | 1 komentář | Tisknout: | Poslat:

Výrobci modelů zřejmě objevili krásu našeho Brejlovce

Již vloni se na trhu objevily v měřítku H0 hezké modely (Roco) u nás vyráběné dieselové lokomotivy původní řady T 478.2, 478.3 (posléze řady 750, 752, 752.6, 753, 753.7, 754, 755), známější pod přezdívkou Brejlovec. Recenze na modely od firmy Roco v českých i slovenských barvách byly vesměs příznivé. Část modelářů ale stále čeká na model od firmy Rivarossi, spadající do skupiny Hornby. Model Brejlovce ohlášený na poslední týden minulého roku bude možná nabídnut do prodeje až koncem února 2010. V Norimberku sice bylo ve vitrínkách i na kolejích hned několik brejlovců, ale ten v celomodrém provedení, s nápisem Cargo, na kterého s Honzíkem čekáme, tak ten tam k vidění nebyl. Škoda. A ještě větší škoda, že si nemohu koupit Brejlovce z měřítku N. Jak ovšem zjistili zvědové v Paříži, Jirka Heráček už má (snad dokonce 2 roky) čela brejlovce v malém měřítku hotová, ale čas prý není…

[Show as slideshow]

Počet přečtení: 11 888 | 1 komentář | Tisknout: | Poslat:

V Peco nespí a myslí na své zákazníky

Anglická firma Peco se stala mezi našimi modeláři značně oblíbenou. A nejen mezi těmi, kteří se zhlédli ve velikosti N. Koleje code 55 (v N-ku vysoké cca 1,4 mm) se považují za modelovější než jiné. Možná, že už to brzy nebude platit, protože se objevilo ještě hezčí kolejivo, ale to bych bral vítr z plachet kolegovi, který mi s důvěrou ukázal rukopis článku, kde popisuje výrobek konkurence. Výrobky Peco mají dvě dobré vlastnosti – jsou kvalitní a současně levné. A možná lze dodat, že i konstrukčně jednoduché. Něco se ale také občas nepovede. Třeba již před časem avizovaná asymetrická třícestná výhybka ve velikosti N. Pod kódem SL-E399 bude k dispozici až během roku 2010. Firma Peco ale nejsou jen koleje. Jelikož má pod svými křídly též firmy Ratio, Model Scene či Wills-Kits, oznámila i několik dalších novinek, jako jsou vagony, stavby či příslušenství.

[Show as slideshow]

Počet přečtení: 9 990 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Výrobci modelů zřejmě objevili krásu našeho Brejlovce

Již vloni se na trhu objevily v měřítku H0 hezké modely (Roco) u nás vyráběné dieselové lokomotivy původní řady T 478.2, 478.3 (posléze řady 750, 752, 752.6, 753, 753.7, 754, 755), známější pod přezdívkou Brejlovec. Recenze na modely od firmy Roco v českých i slovenských barvách byly vesměs příznivé. Část modelářů ale stále čeká na model od firmy Rivarossi, spadající do skupiny Hornby. Model Brejlovce ohlášený na poslední týden minulého roku bude možná nabídnut do prodeje až koncem února 2010. V Norimberku sice bylo ve vitrínkách i na kolejích hned několik brejlovců, ale ten v celomodrém provedení, s nápisem Cargo, na kterého s Honzíkem čekáme, tak ten tam k vidění nebyl. Škoda. A ještě větší škoda, že si nemohu koupit Brejlovce z měřítku N. Jak ovšem zjistili zvědové v Paříži, Jirka Heráček už má (snad dokonce 2 roky) čela brejlovce v malém měřítku hotová, ale čas prý není…

[Show as slideshow]

Počet přečtení: 5 486 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Faller vyrábí modely staveb pomocí laseru

Ve stánku německé firmy Faller bylo na Veletrhu hraček v Norimberku 2010 vystaveno několik modelů budov v měřítku N, které bylo možné si tzv.“osahat“ – sundat střechu, vzít si model do ruky, podívat se zblízka. Všechny modely staveb byly zhotoveny z tvrdého papíru (prospekty hovoří o kartonu, ale při bližším pohledu se stavební hmota jeví spíše jako známý sololit). Zdá se, že tímto směrem půjde další vývoj při výrobě modelových staveb. Plast – v současnosti nejpoužívanější materiál pro modelové stavby – bude nejspíš vytlačen ekologičtějším „kartonem“. Osobně silně pochybuji, že onen „karton“ bude díky chemických plnidlům a výrobě skutečně ekologičtější. Ale jestliže se zeleným podařilo v zájmu betonového lobby (pod záminkou ochrany pěti mloků a deseti žab) uhnout dálnici, kvůli čemuž se musel vybudovat za miliardu tunel (viz jeden známý kopec u Plzně), proč by se jim nepodařilo zlikvidovat plasty při stavbě železničních modelů. Faktem ovšem je, že díly vyřezané laserem jsou bezkonkurenčně přesné a mají dokonale přesnou strukturu podle originálu (což v modelovém měřítku působí až neskutečně, ne-li kýčovitě). Jejich patinováni proto považuji za nezbytné.
 

[Show as slideshow]

Počet přečtení: 9 487 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

61. ročník Veletrhu hraček v Norimberku

Na tradičním již 61. ročníku Veletrhu hraček v Norimberku se představili vedle snad tisíců výrobců a prodejců hraček všeho druhu rovněž všichni přední výrobci železničních modelů a příslušenství. V rozsáhlém areálu výstaviště měli vyhrazen celý jeden pavilon. Při prvním pohledu měly zabranou největší plochu firmy Trix-Märklin, Roco-Fleischmann, Busch, Noch a také Bachmann. Sympatické se mi jevily stánky anglické firmy Peco a belgického výrobce osvětlení osobních vozů Brelec, protože zcela přehledně upozorňovaly na novinky pro letošní rok. U ostatních poznal novinky jen odborník. Prakticky nic nebylo k vidění ve stánku firmy Piko, tato firma neměla ani k zakoupení katalog velikosti N. Vystavovány byly modely všech velikostí. Úctu vzbuzovalo několik kouřících, funících a „zvučících“ parních lokomotiv rozměru O. Jestliže v prosvětlených skříňkách a na kolejištích bylo nejvíce modelů v měřítku H0, těžko říci, zda-li stříbro patří velikosti N nebo TT. Pravidelní návštěvníci veletrhu ocenili jakousi „otevřenost“ jednotlivých stánků. Návštěvník mohl i dovnitř stánků, kde si mohl nerušeně prohlížet vystavené exponáty. Dokonce u Fallerů bylo možné si modely staveb vzít do ruky a detailně si je prohlédnout. Větší katalogy byly požádání za cca 5 EUR, statní zadarmo. K veletrhu se ještě vrátím několika dalšími postřehy.   

Počet přečtení: 10 163 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Nabídky videí vláčků a mašinek z internetu

Také dostáváte od kamarádů a přátel videa a pps soubory (PowerPoint) s fotografiemi vlaků a lokomotiv z celého světa? Ty nejlepší budu postupně shromažďovat v této kapitole webu.

Vánoční vlak do stanice 2010

Železniční romance

Tisíc mil

Viadukty

Železnice v Kanadě

Švýcarské vlaky

Train festival 2009

Veterani

Vlak jede krajinou

Nejsem autorem výše uvedených videí, ani nevím kdo tato díla vytvořil, sestavil a poslal po internetu. Nepoužívám je ke komerčnímu účelu, pouze je šířím dál, k čemuž ostatně nepochybně byly i vytvořeny. hlav.

Počet přečtení: 3 720 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Návštěva u Martina Pinty

Návštěva u Martina Pinty. Cestou z Českých Budějovic jsem se dnes zastavil v Písku. Pozval mne Martin Pinta, se kterým jsme se poznal teprve nedávno přes internet. Na to, že jsme se viděli poprvé v životě, se mi po půl hodině zdálo, že se známe odjakživa. Martina a jeho LokoPin naštěstí nemusím představovat. Jeho praxí nabytá moudra dnes využívají všichni, kdo zabředli do digitalizace modelové železnice. Vskutku je u něho možné vidět leccos. Serva za stovku, která chodí pomalu („modelově“) a tiše, návěstidla svítící podle tuzemských drážních předpisů, a hlavně vlaky, které jezdí sami – vlastně řízené softwarem TrainController, ver. 5.8 (od firmy Railroad&CO). Více jak přečtení stohu návodů pro mne bylo vidět na vlastní oči, jak se provádí kalibrace digitalizované lokomotivy v praxi.   

Počet přečtení: 10 591 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Kdo maže, ten jede

Není olej jako olej. Naopak, jen EU se domnívá, že RUM není TUZEMÁK (mně je to jedno, protože stejně piju slivovicu!). Mohlo by se zdát, že není kritické, čím se mají namazat hýbající se mechanické součástky modelových lokomotiv; hlavně když to bude něco fajnového. Tento pragmatický přístup ale neobstojí v očích zkušených praktiků. Všechno chce své. Železniční modely jsou strojky hodně podobné strojkům hodinovým, takže jestliže se má hledat vhodný olej, tak nejlépe v hodinářských dílnách nebo prodejnách. Přečíst celé…

Počet přečtení: 10 848 | komentáře 2 | Tisknout: | Poslat:

Plány nám pokazila vyrážka

Včera jsem si od mladých převzal na hlídání vnoučka Honzíka. Bylo domluveno, že ze soboty na neděli u nás přespí, takže bude dost času na ježdění s vláčky. Do terénu jsem nemohli kvůli viróze, kterou prodělává. „Kobercové kolejiště“ jsem připravil s předstihem, jen jsem se zase nervoval s připojováním vodičů od „centrály“ ke kolejišti pomocí standardní kolejové příchytky tvořené dvěma mrňavými samosvornými plíšky s ještě mrňavější dírkou. Kdo tohle vymyslel..! To mne konečně donutilo k naletování dvou kousků vodičů na nejkratší kolejový díl, která jsem našel v šuplíku; příště už bude připojování kolejí snazší, jak o tom píšu jinde.
  Večer se ale vnouček osypal, jako by se o něho pokoušely nějaké spalničky či jiná dětská nemoc. Poplach. Byl odvezen na pohotovost, kde pan doktor usoudit, že to může být projev virózy. Zůstal už ale doma na Kladně.
  Když jsme projížděli lokomotivy, včetně dvou nových od Kroise z Vídně, všimnul jsem si, že kola náprav parní lokomotivy BR 24 se neprotáčí korektně, ale chvílemi se zastavená smýkají po kolejích. Tato lokomotiva má motorek v uhláku, takže „zbytek“ lokomotivy je tlačen. Musím se někde někoho zeptat, čím maže kolečka modelů. Usuzuji, že není oleje jako olej… Taky asi budu muset zatížit přední dvojkolí pojezdových kol, protože vyskakují z kolejí, směřuje-li například lokomotiva na obloukové výhybce do vnitřního okruhu.  

Počet přečtení: 10 695 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Přepínač k laboratorní koleji

Digitální systém Lenz (ale i jiné) umožňuje programovat dekodéry buď na tzv. programovací koleji, nebo během provozu. Detailně o tom pojednává manuál firmy Lenz (česká verze např. Libor Schmidt, Marathon Model Brno) ¹⁾. Stejně tak lze na toto téma nalézt několik rad na webech zkušených kolegů^{2, 3)}. Někdy je vhodné mít při ruce tzv. laboratorní kolej pro rychlé programování a zkoušení naprogramovaných hodnot. Kdo má vedle dílny vlastní kolejiště, má možnost zabudovat si přepínání signálů J, K a P, Q přímo do tohoto kolejiště.
Přečíst celé…

Počet přečtení: 17 390 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Malý výpravčí s „Tomáši“

Ještě jedna vzpomínka na letošní vánoce mi přišla na mysl. Mohu ji doložit fotkou našeho malého výpravčího s „Tomáši“. Každá generace dětí má své oblíbené hračky nebo hrdiny. Moje dcery prodělaly období „céček“ a „Barbín“, dnešní děti mají mašinky Tomáše a jako kamarády. Chtěl bych být malý kluk, anebo ten britský kněz, co Tomáše a kol. vymyslel. Jak už jsem napsal, Honzíkovi se rodinka Tomášů o vánocích rozrostla. V naší rodině to funguje tak, že když chce někdo přispět do sbírky, musí se nejdříve zeptat správkyně depa (dcery), který „Tomáš“ je na řadě. Neomylně poradí. Před vánocemi se nemluvilo o jedné, ale hned o několika mašinkách. Tak jsme vzali papír a namalovali Ježíškovi, které – cit. vnuka: „nutně potřebujeme!“ Pod stromečkem v Praze byly čtyři nové exempláře. Kladenský Ježíšek ještě donesl ruksak na „Tomáše“.  Už vidím, že to bude nejdůležitější zavazadlo, až v létě pojedeme k Balatonu.  

Počet přečtení: 9 960 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Spanilá jízda po německých a francouzských kolejích

Kamarád Honza Merhaut za nějakých 6 hodin odjíždí na spanilou jízdu po našich, německých a francouzských kolejích. Vydal se s ženou na čumendu do Paříže, ale zvolil k tomu stylově jízdu rychlovlaky. V Drážďanech nasedne do ICE3, v Kolíně pak přesedne do Thalyse (TGV), který ho přiveze do Paříže. Tam má připravený bohatý kulturní a společenský program, který ale přede mnou tajil. Já když jsem s manželkou a přáteli vyrazil před pár lety s jednou pražskou cestovkou do Paříže, tak nás ubytovali v hotelu hned vedle Muzea sexu na Boulevard de Clichy, jen co by kamenem dohodil k Moulen Rouge. Kousek od nás byla světoznámá Pigalle. Nejenom z vybavení chambre séparée v hotelu mi bylo jasné, že bydlíme v bývalém (?možná funkčním?) bordelu. Ostatně, Čechům to mělo stačit. Odtud jsme vyráželi za pařížskými pamětihodnostmi. Když jsme se večer vraceli utrmácení z poznávacích výletů, den bohužel nekončil. Okolo jedenácté (v noci) začala dole v baru hrát kapela, což se rozléhalo celým hotelem, jako když řvali Kabáti na Vypichu a celý Břevnov nespal. Paříž je ale krásná, jen nevím, jak to tam funguje, když mrzne. To mi snad bude Honza vyprávět. Nazpátek se prý sveze TGV směrem na jih a pak ICE do Norimberku, odkud se vrátí autobusem do Prahy. Tož, šťastnou cestu.  

Počet přečtení: 3 938 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Otevírací vrata

Někdy je na modelu stavby efektní, když se vrata či dveře, resp. i okna (okenice) otevírají. U velkých modelových měřítek by to snad šlo zajistit zhotovením imitací pantů, ale ve velikosti N? Nevím, jak to dělají jiní, nikde na internetu jsem na toto téma žádný příspěvek nenašel. Napadlo mne využít vlastností igelitu. Způsob otočného uchycení vrat jsem si vyzkoušel při stavbě pily. Přečíst celé…

Počet přečtení: 7 852 | Vložit komentář | Tisknout: | Poslat:

Pošta v H0 od Auhagen

Jednopatrová pošta s podkrovím, s nakládací rampou v zadní části a mnoha okny v měřítku H0 je jedním z pěkných výrobků firmy Auhagen GmbH. Stavba se podle mne hodí i do českého prostředí. Není na ní zdůrazněna nějaká typická národní architektura. Model pošty má katalogové číslo 12 240. Přečíst celé…

Počet přečtení: 7 703 | 1 komentář | Tisknout: | Poslat: