V přírodě není jenom tráva, asfalt nebo dlažba

Většina kolejišť má prakticky všechny volné plochy upravené. Buď je na nich vysázená tráva, nebo je zde méně či více vzrostlý les, nebo jsou tyto plochy vydlážděné či vyasfaltované. Nesmím zapomenout na vodní plochy. Renomované firmy nám k tomu nabízí bezpočet polotovarů a modelářských hmot. V nejhorším případě je každá rovná plocha natřená barvou – viz obr. 1 – a tak se z kolejiště stává někdy až kýčovitá placka. Je tomu tak ale i ve skutečnosti?

  Samozřejmě, že není. V reálu jsou asfaltové silnice plné děr a opravených výtluků, o dlažbách nemluvě. Jen okolo nových provozních objektů je neporušená zámková dlažba. Všude jinde je uježděná hlinito-písčitá zem plná výtluků a děr, při dešti naplněných špinavou vodou.

Obr. 1 – Jedno z kolejišť (ve stánku Trix – Märklin) vystavované na nedávném Veletrhu hraček v Norimberku (foto autor)

  V jiných reálných případech je plocha posypaná drobným štěrkem. To se týká například parkovacích ploch před nádražími, stejně jako   skladových ploch, továrních dvorů atd.

Obr. 2 – Velmi často je prostor okolo kolejišť vysypaný štěrkem (foto autor – nádraží Bechyně)

  Lesní a polní cesty také nejsou rovné, zpravidla mají vyjeté koleje mezi kterými roste tráva. Ani rozsáhlé plochy okolo tratí nejsou vždycky zatravněné a se stromy. Nejjednodušším příkladem je zorané nebo uvláčené pole. 

Obr. 3 – Lesní cesta – perfektní diorama (autor Dan Buchtela)

  Když jsem stavěl diorámu pily, tak jsem trošku váhal, jaký povrch vymodeluji na skladových plochách a na cestě okolo budovy pily. A to mne přivedlo na pokus vytvořit nezpevněnou plochu imitující udusanou hlínu, štěrk nebo písek.

Obr. 4, 5 – Skladové dvory u dioramy pily

  Jelikož základ dioramy tvořila Kapa-deska, která má alabastrově bílou barvu, musel jsem desku několikrát natřít akrylovou barvou. Namíchal jsem zeleno-hnědý odstín.
  Jako ideální pro základ plochy imitující hlinito-písčitý podklad se mi jevil Pappmaché1). Pro ty, kteří se s touto modelářskou hmotou ještě nesetkali připomenu, že se prodává v 200 g balení v papírnictvích nebo v obchodech pro kutily. Neznám přesné složení, ale podle všechno se jedná o buničinu smíchanou se sádrou, plnidlem a lepidlem. Rozmíchá se ve vodě a dále se ním pracuje jako se sádrou. Na rozdíl od sádry je lehoučká a tuhne pomaleji (než se vypaří voda). Když ztvrdne, je velmi pevná a tvrdá. Brousit a jinak mechanicky upravovat se ale dá snadno. Po vyschnutí vody (není-li obarvená) má šedavě béžový nádech. Pappmaché se dá barvit buď přidáním akrylových nebo vodových barev do hmoty při míchání, nebo natřením (nastříkáním) po  vytvrdnutí.

Obr. 6 – Pappmaché – prodává České tradice.cz

 

Zhotovení hlinito-písčité plochy

  Do misky jsem nalil trošku vody2), rozmíchal v ní maličko hnědé a ještě méně tmavě zelené akrylové barvy a postupně přisypával několik lžiček Pappmaché. Vytvořil jsem dosti hustou hmotu, kterou jsem špachtlí nanesl na plochy (skladů a další) a uhladil je.
Pappmaché se jakoby táhnul za špachtlí a zdálo se mi, že vytvořit rovnou plochu bez stop po špachtli nebude snadné vytvořit. Do rána ale pomohla zemské gravitace. Plocha byla dokonale rovná.
  Finta vytvoření modelové hlinito-písčité plochy spočívala v tom, že jsem po rozetření Pappmaché pečlivě (a dosti) cukroval plochu jemňoučkým pískem, který jsem si dovezl od Balatonu (a dokonale ho pročistil vodou). Opravdu fantastický materiál pro modeláře – a zadarmo. Pro srovnání – dvěstěpadesáti gramový pytlík písku od Nocha přijde na cca 50 Kč!
  Cukroval jsem tak dlouho, až se do písku na některých místech přestala vsakovat vlhkost z Pappmaché. Vnikaly zde vyvýšeniny o průměru několika málo milimetrů až centimetrů „modelové“ výšky. Když Pappmaché do druhého dne uschnul, měl jsem povrch podobný jemnému smirkovému papíru. A to byl cíl. Písek nasypaný do čerstvě nalitého Pappmaché dokonale drží a nepotřebuje zakapávat naředěným disperzním lepidlem.
Celý povrch plochy jsem pak ještě „ušmudlal“ patinovacími pražky od Nocha a nastrouhanou barevnou školní křídou – viz obr. 7.

Obr. 7 – Polodetail skladových ploch po patinování

Závěr
 
  Smyslem článku je upozornit jednak na to, že je potřeba stále dokola sledovat, jak to vymyslela matka příroda (a jak my lidi její přirozené výtvory ničíme), a také připomenout přírodní materiály vhodné pro modelaření – viz písek od Balatonu. Jinými slovy naznačit, že zatímco modelářova manželka se na pláži vypéká na slunci, on sám nelení a do dopité pet-láhve sype a sype píseček, který se bude hodit…

______________________
1) Pappmaché hmota, 200g, výrobce Nerchau, prodává např. Česke-tradice.cz
2) Platí zde stejná zásada jako při míchání sádry. Sádra (pappmaché) se sypou do vody v misce, nikoliv, že se nasypaný prášek v misce zalévá vodou. Při správném postupu se docílí nejvhodnějšího poměru vody a sádry (pappmaché) k jejímu zavlhčení. Pak už se jen zavlhčená hmota rychle a dokonale promíchá a odlévá se s ní. 

Hlav, 21. 2. 2010

 

 

Rubrika: DÍLNA, Zpracování

Vložit komentář

Text komentáře: