Autor: admin
Vydáno: 28.2.2010
Jenom tři kolejiště, ale ve vitrínách desítky lokomotiv. To čeká na návštěvníky výstavy železničních modelů ve Chrudimi. Zdejší modeláři připravují ve spolupráci s tamní Besedou výstavu, která se uskuteční ve víkendových dnech 5. – 7. 3. a následující víkend 12. – 14. 3. 2010 vždy od 9 do 17 hodin. V prostorách kavárny divadla Karla Pippicha v ul. Čs. partyzánů budou k prohlídce tři kolejiště v měřítku H0, TT a N. Měl jsem možnost si výstavu prohlédnout týden dopředu. Odvážím si poznání, že v Česku je „improvizace z nedostatku“ nedostižitelná. Pojezd z americké lokomotivy zkrácený o několik milimetrů a doplněný několika drobnými odlitky z vlastní dílny, na který se nasadí dentakrylový odlitek karoserie p. Číže = Ragulin (nebo Sergej?). Je to úplně jedno. Nejspíš nikdo na světě neumí tímto způsobem vytvářet neskutečně pěkné modely železničních vozidel v měřítku 1 : 160. Český modelář, který nezavítá do Norimberku o nic nepřijde. Všechno najde v katalozích nebo na internetu. Modelář, který nepřijede do Chrudimi však přijde o hodně. O motivaci, inspiraci a pocit, že je doma.
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 325 | Vložit komentář | Tisknout: 
| Poslat: 
Autor: admin
Vydáno: 27.2.2010
Mám ve své sbírce zhruba tři desítky nákladních vagonů od anglické firmy Peco několika typů. Tím jsem zřejmě vybočil z řady a asi uslyším kritiku od zastánců češství na modelových kolejích, ale budiž. Zastávám názor, že nechť si každý na svých kolejištích jezdí s čím chce a podle pravidel, které mu vyhovují. Něco jiného jsou klubové akce, výstavy atd. Tam je třeba ctít stanovená pravidla. Ale jelikož se na žádné prezentace nechystám, v mých zásuvkách jsou lokomotivy a vagony všech epoch, tvarů, i barev. Jediné co je jim společné je rozchod 9 mm. Přečíst celé…
Rubrika: MODELY, Vagony
Počet přečtení: 544 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: Jan Hlaváček
Vydáno: 23.2.2010
Když za mnou přijede Honzík, tak obvykle vyžaduje nějaké svezení. Někdy mu stačí svezení autem, ale obvykle mi naplánuje v přesném pořadí tramvaj, metro, autobus. Občas musím smlouvat, jestli mohu pořadí prostředků MHD přehodit, protože bychom se nedostali tam, kam chceme. Pravda, nakonec mi to vždycky dovolí. Ale metro nesmí při naší projížďce Prahou chybět. Fascinují ho nejspíš „jezdící schody“. Stejně jako jeho tetu Ivetu (30+). Když byla tak malá jako on (4) a přijela s rodiči do Prahy, strávili jsme dlouhé hodiny v podzemí a projeli snad všechny tehdejší stanice metra. Nevím proč ten „krtek“ děti tak fascinuje? Jeden podzimní víkend jsme ale s Honzíkem vynechali metro a popojeli jen pár stanic od nás autobusem a zašli do Muzea městské dopravy v Praze-Střešovicích. Kupodivu se mu stařičké tramvaje docela líbily.
Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
Počet přečtení: 79 | Komentáře nejsou povoleny | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 22.2.2010
Mezi Prahou a Tokyem je vzdušnou čarou 9 095 km. Kdyby jel po této hypotetické trase Šinkanzen svojí obvyklou rychlostí, tj. 300 km/hod., cesta by mu trvala asi 30:20 hodin, to je den a čtvrt. Kdyby Šinkanzen přidal a jel svojí rekordní rychlostí (581 km/hod.), byl by v Praze za necelých 16 hodin. Jsou to hlouposti, vím. Ale o moc déle netrvalo dodání zboží, které jsem si objednal v firmy Hobby Search v Tokyu minulé úterý v noci. Dnes je pondělí a nervózní pošťák na mne vyzváněl už ráno chvilku po osmé. To je fofr ve srovnání se všemi tuzemských, evropskými i americkými dodavateli modelářského zboží! Tedy až na výjimky – podle mé zkušenosti Japoncům směle konkuruje pouze Lukáš Košťál z dk-model, který vyřizuje objednávky druhý den. A ptáte se kolik stálo balné a poštovné z Tokya? Obchodník mi naúčtoval 2400 jenů, což je pod 500 Kč, zatímco za zboží z USA se běžně platí okolo 35 dolarů (cca 600 Kč) a na zboží se obvykle čeká mnoho týdnů.
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 182 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: Jan Hlaváček
Vydáno: 21.2.2010
Poslední říjnový víkend se v prostoru nádraží Praha–Smíchov konala moc pěkná výstava modelářů, kteří nosí na tričkách nápis „Moduláři Praha–Bubny“. Jejich doménou jsou vlaky velikosti H0. V menší míře zde bylo vidět o stupeň menší měřítko, ale jen pokud jde o rozchod. Modely velkosti HOe jejich autor zasadil do prostředí starého lomu a věru se trefil do reality. Tolik nepořádku v modelové velikosti jsem ještě neviděl. Zatímco já fotil a chvilku si povídal s Mirkem Hrůzou, kterého je mj. dost často vidět za pultem obchodu Království železnic na Smíchově, Honzíka uchvátil přejezd v jedné části trati. Stál u něho dlouhé minuty a pozoroval přijíždějící vlaky, které automaticky spouštěly signalizaci. Také velký most přilákal jeho pozornost. Původně jsem šli vyprovodit pár vlaků na Smíchovské nádraží, aniž bychom tušili, že tam bude výstava modelů, ale dobře, že jsme tam šli…
Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
Počet přečtení: 954 | Komentáře nejsou povoleny | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 21.2.2010
Většina kolejišť má prakticky všechny volné plochy upravené. Buď je na nich vysázená tráva, nebo je zde méně či více vzrostlý les, nebo jsou tyto plochy vydlážděné či vyasfaltované. Nesmím zapomenout na vodní plochy. Renomované firmy nám k tomu nabízí bezpočet polotovarů a modelářských hmot. V nejhorším případě je každá rovná plocha natřená barvou – viz obr. 1 – a tak se z kolejiště stává někdy až kýčovitá placka. Je tomu tak ale i ve skutečnosti? Přečíst celé…
Rubrika: DÍLNA, Zpracování
Počet přečtení: 763 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 17.2.2010
Od tvůrčí práce na webu mne v současné době trošku zdržuje ta zimní olympiáda ve Vancouveru. Stíhám tak akorát o přestávkách mezi rychlobruslením, lyžováním a hokejem cpát na web Fan klubu Zadov – ZDE – články a fotky od kamarádů, kteří tam přece jenom vyjeli.
A jen ve zbytku času studuji lepty, pojezdy, pájení a všechno co s tím souvisí, protože mne tato technologie tvorby modelů zaujala. Při poctivém čtení příspěvků zejm. na webu výtopna.cz a dk-model.cz (aj.) jsem našel i upozornění na nejvhodnější pájecí stanici. Ačkoliv Mistři mi tvrdí, že pájí obyčejnou českou trafopájkou, někteří připouštějí, že špičkou je WellerWS-81.
A tak jsem prošel pár webů a zjistil, že zatímco v Česku lze koupit tento přístroj za cca 6 700 Kč, v Německu (v přepočtu) za 6 000 a v Anglii za 5 200 Kč – podotýkám, že u stejného značkového obchodu! Dále raději bez komentáře. Tak jsem nad Wellerem mávnul rukou a zajel do jedné prodejny na Žižkov (dneska ji výjimečně nebudu dělat reklamu) a koupil si pájecí stanici BaseTech ZD-99 48 W (za 498 Kč). Na dotaz, jaký je rozdíl mezi Wellerem WS-81, kterou měli v tomtéž regálu za (tuším) 7 666 Kč, mi prodavač řekl, že Weller je značkový výrobek, ta páječka co si kupuji má o 20ºC vyšší tavnou teplotu, a že i toho Wellera nepochybně dělají v Číně, jako všechno, tak že to vyjde na jedno. Tak už jsem se raději dál na nic neptal, zaplatil a šel. Teď mi ale vrtá hlavou, v čem je tedy ten Weller jiný? No, nejspíš to asi bude stanice s vodotryskem.
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 510 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 14.2.2010
Možná si řeknete, že tato glosa nepatří na mašinkářský web. Budiž. Vysvětlující odpověď je jednoduchá: Já nemít outlook, tak si nemám jak posílat poštu po drátech a povídat si třeba s kolegy majícími jako já zájem o mašinky (ano, vím, jsou též Skype a ICQ atd., ale o to teď nejde). Přečíst celé…
Rubrika: VARIO
Počet přečtení: 345 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 14.2.2010
A podle toho se mi taky dařilo . Vzpomenu jen jednu epizodu, která nechť je varováním ostatním, kteří také chtějí ušetřit. Provozuji tiskárnu Canon Pixma iP4500. Už když při nákupu jsem byl upozorněn, že je to žrout inkoustů a že jí chutnají jen inkousty stejné značky. Asi dva roky jsem tuto zásadu dodržoval a nakupoval jsem jen originální zásobníky (cartridge). Jenže, v Datartu a i jinde už nevědí, co si za ně mají říct. Poslední zlodějská cena je 510 Kč/kus. Skutečně přemýšlím nad tím, jestli jsme v Česku potřebovali tyhle „skvělé“ velkoobchody, které stejně obvykle nemají, co člověk potřebuje, a proto vnucují něco jiného. A pokud jde o ceny? Škoda mluvit. Člověk si ale nepomůže, ani když chce jít opačnou cestou. Koupil jsem zásobníky zn. InkTec od jednoho internetového ochodu. Po včerejší zkušenosti varuji každého, kdo mne chce následovat. Už když jsem odlamoval pojistnou zátku, pocákal jsem se. Tohle zásobník od Canonu nikdy neudělal. Mělo to být varování. Nebylo. Za půl dne provozu mi barva přestala tisknout. Honem jsem ji vyměnil a zbytek dne jsem čistil tiskárnu. Ještě nevím, jak moc jsem byl úspěšný. Prostě, Hanzlíkovo ironické „nekupte to, když to bylo tak výhodné…“ (Slavnosti sněženek) stoprocentně platí!
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 165 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 11.2.2010
Jako mašinkář a obdivovatel moderních vlaků jsem se rozhodl, že ke služební cestě do Paříže využiju vlak. Snažil jsem se vybírat taková spojení, abych si vyzkoušel co nejvíce typů vlaků. Měl jsem tedy v úmyslu jet cestou tam po trase Praha – Drážďany běžný rychlík, Drážďany – Frankfurt nad Mohanem ICE, odtamtud dalším ICE do Kolína nad Rýnem a pak Thalysem do Paříže.
Jenže v Drážďanech jsem měl na přestup jen 8 minut, a to jak se ukázalo nestačí. Vlak z Prahy měl již v Děčíně zpoždění 9 minut, německý průvodčí který nastoupil před hranicemi sice oznámil předpokládaný příjezd do Drážďan jen s pětiminutovým zpožděním – jenže pak se vlak zastavil na trati a stál asi čtvrt hodiny. Výsledek byl příjezd do Drážďan se zpožděním 25 minut. Sen o cestě Thalysem se tedy rozplynul – jedinou další variantou byla o dvě a půl hodiny později jiná varianta, do Frankfurtu nad Mohanem a odtud TGV přímo do Paříže.
Dlužno poznamenat, že vlaky TGV a Thalys jsou konstrukčně stejné, takže šlo pouze o to, že nemohu prohlásit „jel jsem Thalysem“. Jízda TGV byl ovšem zážitek. Na posledním úseku z Forbachu do Paříže dlouhém 305 km, který vlak ujede za jednu a půl hodiny, totiž dosahoval na trati místy až 321 km/h (poctivě změřeno mojí GPS navigací). Cestující rychlost přitom nijak nepociťujete, jízda je podstatně klidnější než v Pendolinu z Prahy do Ostravy – přesto, že se jede poloviční rychlostí. Teprve tato zkušenost ukáže, jak propastný je rozdíl v kvalitě trati a kolejového svršku – vnitřním vybavením si Pendolino s TGV a ICE nijak nezadá.
Do Paříže jsme dojeli o minutu před příjezdem podle jízdního řádu. Zpáteční cesta probíhala zpočátku po téže trase, opět s TGV s 300 km/h rychlostí do Frankfurtu nad Mohanem, odtamtud opět ICE, tentokrát ale do Norimberku. ICE jede citelně pomaleji, nejrychleji jsme jeli něco málo přes 200 km/h – je to proto, že trať vede hornatou krajinou. Na můj dotaz u průvodčího jsem se dověděl, že jedeme modelem ICE-T, což je provedení s automatickým nakláněním v oblouku. (Toto řešení používá i v Čechách jezdící Pendolino, to však s tímtéž technickým řešením jezdí nejvýš 160 km/h).
Nesmím zapomenout na speciální zážitek, který poskytují modely ICE 3 a ICE-T: Motory těchto jednotek jsou umístěny pod podlahou vlaku a cestující proto sedí také v čelních vozech soustavy. A dokonce je možné průhledem přes kabinu strojvedoucího sledovat za jízdy trať před vlakem.
Z Norimberku jsem pak pokračoval „nemašinkářsky“ autobusem provozovaným „DB non stop“ do Prahy, a to za tři hodiny a 45 minut. Německé dráhy tohle spojení zavedly pro neschopnost (zřejmě zejména Českých drah) vybudovat solidní železniční trať, schopnou provozu rozumnou rychlostí. Pro srovnání, vlak z Norimberku do Prahy jede 4 hodiny a 53 minuty, a to je světlá výjimka, mnohé spoje jedou tuto trasu šest hodin.
V Čechách se bohužel takových vlaků, jako jsou TGV, Thalys, Eurostar nebo ICE ještě dlouho nedožijeme, zejména pak pokud se naši páni politici neshodnou nad jednoduchou otázkou, tj. jestli je lepší národní bohatství rozšiřovat a rozvíjet, nebo ho projíst.
-jm-
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 324 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 10.2.2010
Hned ráno jsem byl povolám do služby. Jednalo se o výměnu pračky v bytě dcery. Zeťák byl na cestách a tak děda přišel vhod. Už když jsem zazvonil, slyšel jsem vnoučka jak křičí: „Děda přijel.“ Jen co jsem sundal bundu, odtáhl mne do pokojíku a zkontrolovali jsem všechny jeho „Tomáše“ a ostatní lokomotivy. Jelikož jsem mu přivezl pár prospektů a katalogů v Norimberku, další hodinu jsme vybírali lokomotivy a vagony, které ještě nemá. Vždycky mu při tom listování v knihách a katalozích povídám o mašinkách a vagoncích na obrázcích nějaké povídačky, pravda občas si musím i vymýšlet… V jednu chvíli jsem se jen na chvilku začetl do textu v katalogu Roco a Honzík povídá: „Dědo, proč nic nepovídáš?“ A tak jsem mlel dál…
Dalším mým úkolem bylo opravit lokotku řady 1800 NL. Krásná žlutá mašina (H0), kterou přinesl Ježíšek, prý drncá a skučí. Z vyprávění dcery jsem usoudil, že drhnou převody. Ačkoliv nejsem žádný odborník na opravy modelových lokomotiv, tak jsem lokotku vzal do ruky, obrátil vzhůru nohama, zkusil, zda-li se protáčí kolečka (neprotáčela se, takže byla v záběru), trošku jsem s ní zahrkal… postavil na koleje a … mašina jezdila jako z učebnice. Honzík to okomentoval nějak jako „No vidíš…!“ A když už bylo vše vykonáno a nová pračka byla na svém místě, přišel vnouček, nasadil smutný kukuč a povídá: „A dědo, až opravíš tu pračku, tak pojedeš domů za babičkou?“ Řekněte vnoučkovi, že už jsem pračku opravil…
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 374 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Před veletrhem v Norimberku jsem se dotázal u Euroforce.cz, která u nás zastupuje mj. firmu Liliput, kdy lze na našem trhu očekávat ohlášenou novinku na rok 2010 – elektrickou soupravu Flirt L163990 SBB-CFF v měřítku N. Podle katalogu Liliput 2010 budou flirty vyvedeny hned v několika barvách a také v měřítku H0. Josef Vraný mi po návratu z Bavorska sdělil s odkazem na jednání se zástupci firmy, že dodávky flirtů se předpokládají až v posledním kvartále roku 2010. Novinky na tento roku jsou na stránkách 
Řetězec modelářských známostí začínající u Martina Pinty (
Loading ...
