Úprava nákladních vagonů (N) Peco I. – Dovážení hmotnosti

Mám ve své sbírce zhruba tři desítky nákladních vagonů od anglické firmy Peco několika typů. Tím jsem zřejmě vybočil z řady a asi uslyším kritiku od zastánců češství na modelových kolejích, ale budiž. Zastávám názor, že nechť si každý na svých kolejištích jezdí s čím chce a podle pravidel, které mu vyhovují. Něco jiného jsou klubové akce, výstavy atd. Tam je třeba ctít stanovená pravidla. Ale jelikož se na žádné prezentace nechystám, v mých zásuvkách jsou lokomotivy a vagony všech epoch, tvarů, i barev. Jediné co je jim společné je rozchod 9 mm.

  Pravda, designově  jsou modely Peco jiný svět, ale jiný svět je vlastně celý britský ostrov. Barevnost a detailní propracovanost vagonů Peco je jedna věc. Konstrukční jednoduchost (které odpovídá i nízká cena) je věc druhá – vagony mají menší hmotnost, což má vliv na jejich jízdní vlastnosti. Nejsou ideální. Na vině je jednak zmíněná hmotnost a jednak uložení plastových náprav v plastových domečcích – o instalování mosazných ložisek a výměně náprav bude 2. díl tohoto příspěvku.

Obr. 1a, b – Vagony Peco v měřítku N

Co říká norma NEM 302

  Podle Normy evropských modelových železnic NEM 302 – Hmotnost vagonů1), jež je směrnicí pro zjištění požadované hmotnosti vozů (vagónů) potřebné k zajištění spolehlivého provozu průmyslově nebo amatérsky vyráběných modelových vagónů. Hmotnost je určena tak, aby byla zajištěna bezpečnost proti převržení vozu při jízdě v běžném oblouku při provozu na kolejišti s ohledem na další působení celkové hmotnosti vlaku. Tato norma neplatí pro lokomotivy.
  Zřejmě empiricky byla stanovena a do normy NEM 302 zakotvena minimální hmotnost, která je vztažena na délku vagonu přes nárazníky, přičemž stanovený koeficient je odlišný pro jednotlivá měřítka modelů. Přehledně to ukazuje tabulka.  

Tab. 1: Minimální hmotnost vztažená na mm délky vozu přes nárazníky

Velikost Z N TT H0 S 0 I
Hmotnost (g/mm) 0,12 0,17 0,25 0,40 0,60 1,00 1,50

  Jak říká norma, minimální hmotnost uvedenou v tabulce lze považovat za vyhovující, pokud se nevyskytne některý z těchto případů:
– vysoko uložené těžiště modelu,
– velký přesah (nárazníků přes krajní osy),
– nevhodné umístění spřáhla (vhodné je umístění spřáhla co nejblíže krajní ose případně otočnému čepu podvozku),
– spřáhlo zavěšené přímo na otočném podvozku.
  Výše uvedená minimální hmotnost vyplývající výpočtem z tab. 1 může být zvýšena až o 30 %. Překročení hmotnosti je potřeba zohlednit při výrobě modelu (říká norma). Oproti minimální hmotnosti by měla být zvýšená hmotnost při průmyslové výrobě dle možností zajištěna závažím (např. kousky plechu). Uživatel by ale měl mít možnost závaží odstranit nebo změnit.
  Při provozu v obloucích o malém poloměru a při použití převýšení koleje v obloucích (definuje norma NEM 114) nastává u lehkých vozů nebezpečí převržení. Toto lze částečně vyrovnat pomocí dodatečného závaží (např. náklad).

Měření a vážení

  Vagony na uhlí (obr. 1a), které jsem upravoval jako první, mají přes nárazníky délku 40 mm. Jedna série má bočnice vysoké 10 mm, druhá jen 7 mm. Ložná plocha je u obou typů vagonů ve výšce 9,5 mm od roviny, které se dotýkají okolky kol. Průměr velmi pěkně tvarovaných koleček náprav, vyrobených však z plastu,  je 6,08/7,33 mm (rozměr za lomítkem je průměr okolku), šířka nápravy přes hroty je 14,86 mm.
  Hmotnost obou vagonů na uhlí je 4 gramy (hmotnostní rozdíl mezi oběma typy vagonů moje „kuchyňská“ digitální váha nezaregistrovala).
  Minimální hmotnost podle normy MEN 302 by tedy měla být 40 x 0,17 =  6,8 g. Zhruba třemi gramy proto bylo nutné vagony dovážit.

Dovážení

  K dovážení jsem použil jednak náklad zhotovený z modelářské hmoty DAS2), a jednak jsem ho ještě dovážil závažíčky z olova, protože se ukázalo, že samotný náklad z DASu nevytvoří potřebnou hmotnost pro dovážení.

Obr. 2 – Základ pro náklady vytvořený z modelářské hmoty DAS jsem tvaroval přímo ve vagonech (na snímku již po vytvrdnutí hmoty, když jsem kontroloval, zda náklad sedí…)

 

Náklad a jeho zhotovení

  Ke zhotovení nákladu jsem použil metodu mnohokrát publikovanou a doporučenou. Do ložného prostoru vagonu jsem zhotovil výplň z již zmíněného DASu (obr. 2), který jsem v závěrečné fázi natřel černou akrylovou barvou a posypal skutečným nadrceným a přesátým uhlím, které jsem po kapkách „prolil“ disperzním lepidlem.
  DAS jsem modeloval přímo ve vagonu, ale abych ho neupatlal, tak jsem ložný prostor přes bočnice překryl kouskem fólie z tzv. mikrotenového sáčku. Promísenou hmotu jsem opatrně vtlačil pomocí zubařské špachtličky, přičemž jsem dbal na to, aby hmota vyplnil hrany a zvláště rohy. Přebytečnou hmotu jsem odstranil. Snažil jsem se o vytvarování jakýchsi dvou hromádek, které vznikají pod násypkou3). Do povrchu jsem pak naděla rýhy a dolíky, protože jsem předpokládal, že v nich bude lépe držet nadrcené uhlí. Nakonec jsem pomocí fólie vymodelovaný náklad vytáhl z vagonu a dal ho vysušit. Výroba 10 základů nákladů mi trvala snad asi hodinu, ne déle.
  Stejným způsobem jsem pak zhotovil náklady do dalšího typu vagonů na přepravu štěrku.

Obr. 3a, b – Základ nákladu vytvořený z modelovací hmoty DAS

 

Příprava olověných  závažíček

  Zdánlivě jednoduchá záležitost mi dala zabrat. Nejdříve jsem se vydal špatnou cestou, když jsem chtěl maličká závažíčka odlévat. Sehnat olovo není žádný problém – rybáři mají na jejich prodej zvláštní obchody :-). Naštěstí mne napadlo si tam koupit za pár korun rybářská „olůvka“ různých tvarů a velikostí, byť jsem je šel původně nakoupit jen jako materiál; tvar mne zase až tak moc nezajímal.
  Našel jsem dobře uschovaný plynový vařič, který jsem kdysi dávno používal při stanování. Ze zachráněného nádobíčka po dceruškách jsem vybral hliníkovou mističku s držátkem (chyba, oceláři používají kokily ze železa, drží totiž teplo). Rozpustil jsem v ní první kousek olova. Odlévat jsem chtěl do otvorů v hliníkovém fólii silné 1 mm, kterou používají zedníci pro ochranu rohů před štukováním. Fólii jsem položil na silnější hliníkovou desku kvůli rychlému odvodu tepla. Předpokládal jsem, že vytvořím jakési pecky o přesném průměru s rovným dnem. Nedařilo se mi olovo odlévat po kapkách díky rychlému tuhnutí olova při lití na hraně hubičky.Vznikaly pecky velikosti knoflíku od košile a větší. Brzo mne to přestalo bavit.
  Nikoliv ze vzteku, ale protože nějak jsem musel svá závažíčka vyrobit, vzal jsem na pomoc kladivo. Z kulatých „olůvek“ s dírkou pro rybářův vlasec jsem na bukovém špalíku nadělal placky, jak je patrné na obr. 4. Nebyly sice tak kulaté, jak jsem si přál, ale každopádně byly stejně těžké.

Obr. 4 – Olověná závažíčka připravená ránou kladivem z rybářských „olůvek“

 
Umístění olověných závažíček

  Mistři modeláři doporučují, že závaží musí být umístěna co nejníže kvůli těžišti. Původně jsem je chtěl umístit zespodu ložné plochy do prostoru nad nápravami, kde je malé obdélníkové vybrání. Po nezdaru s odléváním jsem to zavrhnul.
  Olověná závažíčka jsem instaloval do nákladu z DAS. Toto řešení se nakonec ukázalo jako nejschůdnější a jednoduché.
  Do spodků nákladů z DASu jsem vyfrézoval pomocí zubního vrtáčku otvory pro olověná závažíčka a tato jsem do otvorů zalepil lepidlem UHU – viz obr. 5.

Obr. 5 – Olověná závažíčka zalepená do dna základu nákladu z DAS. Otvory byly vyfrézovány zubními vrtáčky

 

Povrchová úprava nákladu

  Náklady samozřejmě nemohly zůstat v barvě DASu, aby náhodou bílá barva po zasypání uhlím neprosvítala. Proto jsem náklady pro uhlí natřel černou akrylovou barvou. Náklady pro vagony na štěrk pak barvou smíchanou ze žluté a černé (vyšla hodně divná šedo-zelená :-)). Koukám, že po vyrovnání barev ve Photoshopu jsem si udělal barevný podklad a la „army“. Hned mi to připomnělo doby, kdy jsme na vojně v Kašperských Horách před návštěvou velitele divize natírali tímto odstínem i záchodová prkýnka :-). Do těchto vagonů ale nejspíš nasypu štěrk používaný na štěrkování kolejí.

 

Nakládáme uhlí a štěrk

  Chvilku jsem řešil problém, zda-li budu náklad z vagonu vyndávat. Nebudu. To proto, že bych tím negoval smysl popisované úpravy. Tohle rozhodnutí mi usnadnilo realizaci konečné úpravy nákladu.
  Nebudu zatím (do promlčení) popisovat, jak jsem doma v kuchyni drtil uhlí, protože kdyby si náhodou tento příspěvek přečetla manželka, zase by mne chtěla vyhodit z bytu :-). Nadrcené a proseté uhlí (mimochodem, na poslední burze v Opletalce jsem objevil profi-výrobek od Nocha) jsem polehoučku sypal na základ nákladu z DASu a kapátkem ho postupně „proléval“ disperzním lepidlem Pattex (po vytvrdnutí je průsvitné).

  A tím bylo naloženo a může se jezdit.

_________________________________
1) Z německého originálu Normen Europäischer Modellbahnen NEM 302 Wagenmasse volně zpracováno na základě překladu J. M. a pomoci J. S. dne 15. 10. 2004. In: JiSa; © by MOROP – Nachdruck auch auszugsweise erlaubt, Belegexemplar an MOROP-Generalsekretär.  Originály překladu NEM 302 do češtiny jsem převzal z webu „Jirkovo kolejiště“ Jiřího Sládka.
2) Jiří Sládek v článku „Uhlí“ – viz http://kolejiste.jbchocen.cz/ řeší základ pro výrobu nákladu vaničkou zhotovenou z černého fotokartonu. Tohle řešení se mi zdá velice pracné. Modelářská hmota DAS navíc umožňuje různé varianty „kopečků“ uhlí na vagonu. Poučení z článku J. Sládka pro mne spočívá v dodržení rozumné výšky „kopečků“ a naopak „nedosypání“ uhlí u bočnic. Má k tomu v cit. článku obrázek. V měřítku N 1:160 by mělo být převýšení nákladu oproti bočnicím asi o 3 mm a u samotných bočnic by měl být náklad asi 1 mm pod jejich úrovní.
3) viz pozn. ad 2)

Hlav,  27. 2. 2010

 

Rubrika: MODELY, Vagony

Vložit komentář

Text komentáře: