Ježíšek přece jenom poslal Honzíkovi Brejlovce
Vydáno: 28.3.2010
V sobotu jsem byli na otočku za Honzíkem. Celou cestu jsem vymýšlel legendu, Jjk mu vysvětlit, že ačkoliv nejsou vánoce, Ježíšek se na něho nevykašlal a poslal mu Brejlovce, kterého marně hledal pod stromečkem. Přitom mi bylo jasné, že mu nemohu motat hlavu tim, že nějací pánové od Rivarossi si z nás udělali prču, když nám slibovali, že mašiny budou na vánoce, a nestihli je dodělat ani do prvního jarního dne. Tak jsem na něho spustil takové ty úplně blbé řečičky jestli byl hodný, že mi Ježíšek napsal, že když nebyl hodný, tak že mu nemám dávat tu lokomotivu, co tak chtěl, a mával jsem mu přitom před očima fakturou od Franse van der Bena (kterou jsem dovezl tátovi pro případ reklamace). Honzík nakoukl na ten papír a snad si i myslel, že je to dobropis od Ježíška, ale stejně jsem v jeho klukovských očích viděl, že si v duchu říká: „Dědo, co mne tady lakuješ, tak už mi tu krabici dej…“. No, tak jsem mu tu krabici dal, táta Péťa se jal ometat kolejiště od prachu, což mi signalizovalo, že už dlouho nejezdili, pokusil se mašině přidělit adresu, abychom ji mohli vyzkoušet, ale jaksi mu to nešlo, takže Honzík se začal věnovat jiným věcem než vláčkům. Zatímco jsme se snažili s tátou pochopit systém programování v ROCO metodou Parkinsona (návod se používá až tehdy, kdy selžou všechny možné pokusy), Honzík se začal zajímat o to, kdy dostane masíčko s brambůrkami a špenátem, co mu přivezla babička k večeři. Dlužno dodat, že špenát od babičky miluje. Máma Eva mu řekla, že je ještě čas, že večeře bude až az odjede děda s babičkou. Tak za pět minut ke mně přišel a povídá: „Dědo, uz byste měli jet domů, už je večer ..“ což jsem bez znalosti jeho předešlé diskuse s mámou nejdříve nepochopil, ale když dodal, že už má hlad, bylo všechno jasné. Tak mu ženské daly ten špenát s brambůrkami a masíčkem, táta Péťa oživil Brejlovce a my s babičkou jsem jeli domů.
Počet přečtení: 9 656 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat: 
V posledních dnech se čeští modeláři dočkali dlouho očekávaného modelu české lokomotivy řady 753 Cargo, které se přezdívá Brejlovec. V měřítku H0 ji na náš trh dodalo sdružení HORNBY z Německa. Výrobcem je firma Rivarossi. Už vzorky předvedené na veletrhu v Norimberku dávaly tušit, že se bude jednat o skvostný model. Skutečnost předčila očekávání. Zajisté se najdou kritici, kteří budou hledat hnidy, ale tak už to v životě chodí. Litovat mohou jen zastánci měřítek TT a N, že pro ně tak pěkný model (zatím) zhotoven nebyl. 
Napadlo mne, že by bylo hezké, kdyby některé z mých modelů v měřítku N mohly disponovat zvuky. Tak jsem věnoval čas úpravě dvou modelů z produkce Jirky Heráčka z Paříže. První model, který jsem k tomu zvolil, byl motorový vůz M262, kterému se přezdívá (mimo jiné) Kraksna. Druhým modelem pak byl další motorový vůz M152 – Orchestrion. Podotýkám, že oba modely jsou ve velikosti N, takže prioritním úkolem bylo vyřešit místo pro dekodér a reproduktor. V těchto modelech rozhodně není místa nazbyt. 
Zřejmě nejsem jediný v Česku, kdo hledal inspiraci pro tvorbu kolejiště (mimo jiné) ve videích z produkce anglické firmy PECO. V jednom již prastarém titulu nazvaném Creating Classic Layouts1) jsem si všiml, jak Dr. Michael Watts – dnes přední lektor firmy Peco2) – centruje čela modulů kolejišť. Používal k tomu součástku, kterou jsem do té doby neznal. Naivně jsem si myslel, že ji nebude problém koupit v nějakém zdejším nadnárodním supermarketu s potřebami pro domácnost, dílnu či zahradu, ale opak byl pravdou. 
Dnešní bursa v Opletalce, vlastně výměnné setkání modelářů, se mi líbila, i když tam ze začátku opět nebylo k hnutí. Potkal jsem tam pár zajímavých lidí a dozvěděl se od nich hodně praktických rad (díky, pánové). Dostalo se mi také ponaučení, kde hledat miniaturní motorky pro drezínu Tatra, jejíž lept jsem koupil minule od 
Na vagony patří náklad. Variant je bezpočet, stejně jako způsobů jejich výroby1). V příspěvku „
A docela mne překvapilo, odkud tentokrát facka přiletěla. Vůbec jsem netušil, že zájmově orientovaný časopis může mít jiný než odborný náhled, jak vyjímám z citace níže. Když ne odborný náhled, tak jaký jiný? Snad ne politicky orientovaný? Spíše bych předpokládal opak. Jenže, dneska, když jsou za vším peníze a s tím související styky na sponzory a jejich kamarády, a kamarády kamarádů… a vůbec…, tak se člověk nemůže divit. 
Zajímavý prostředek pro modeláře nabízí firma Busch pod názvem Modellbau Platten – Busch kat. č. 7201 (cena cca 5,50 €). Jedná se o tři milimetry silnou desku z jemné a měkké pěnové hmoty se speciálně upraveným (zpevněným) povrchem, který má navíc (na líci) velmi jemnou strukturální ražbu. V jednom balení jsou dvě desky rozměru 308 x 158 mm. Lícová strana má strukturu podobnou struktuře ručního papíru, jedna z desek je nastříkaná šedivou barvou; na rubové straně mají obě desky strukturu drážek vzdálených od sebe 3,8 mm hlubokých cca 0,3 mm. 
Obdivuji švýcarské železnice (a nejen železnice). Na této alpské zemi je pozoruhodné, že přes netradiční konfederativní uspořádání státu, kde se navíc (z našeho pohledu) ke každé „hlouposti“ konají referenda, se lidé dohodnou na všem, co je pro ně a pro přírodu výhodné. Projel jsem s poznávacím zájezdem velký kus Švýcarska (vřele doporučuji každému). Zažil jsem Zermatt bez aut, vyjel horskou železnicí až na Gornergrat ve výšce 3 130 metrů n. m., viděl jsem autobusy a kamiony na vagonech, ochutnal jsem nefalšovaný sýr i čokoládu.
Neskutečné. I v Česku fungují slušné firmy s kvalitní výrobou. Čím víc se člověk poohlíží kolem a získává nové a nové informace o oboru, který ho zajímá, má díky už „jen“ druhému nejbohatšímu muži planety (Bill Gates letos víc rozdal jak vydělal ) stále více starostí s tím, jak ty informace z prostředí internetu zpracovat a zapamatovat si je. Jak jsem tak po večerech studoval weby a pročítal, co je kde nového, zaujal mne článek předsedy Klubu železničních modelářů Zababov Zdeňka Waltera s názvem 
která opět přikryla pražskou špínu a psí hovínka, kterých zde máme na rozdávání. Dnes sice v mrazu ztvrdla a tak nebyla tak nebezpečná, jako miny v Kambodži, ale přesto jít po zasněžených chodnících a teprve pak po zasněžené louce bylo dosti riskantní. Vysvětlete to ale dítěti. Vnouček se naštěstí v žádném psím exkrementu schovaném pod sněhem nevyválel, takže jsem měl štěstí, protože bych to v naší rodině stejně odnesl já… Sídlišťoví chovatelé psů jsou vesměs prasata (a nejen v Praze) a nikdo mi to nevymluví! 
Nedávno jsem si vzpomněl na jednu letní příhodu (vlastně dvě), jak jsem jel po několikaleté absenci opět vlakem. Psal se rok 2003. V tom roce se nestalo nic zásadního, jen každý na všechno nadával – a to bylo ještě do krize daleko. Víc byli slyšet jen rolníci (špatná úroda), učitelé (chtěli stávkovat) a kanoisté (vyschly jim řeky). Ostatní mohli prožít fůru pěkných prázdninových zážitků. 
Nejmodernější vlaková souprava provozovaná na našem území Českými dráhami, a. s., elektrická jednotka řady 620 – Pendolino stále přitahuje pozornost veřejnosti. Ne každý v něm ale už cestoval. Právě proto vznikly další nové virtuální prohlídky interiéru soupravy. Se svolením firmy 
Nahrávání ...
