Honzíkovo kolejiště (27) – elektrifikace modulu remízy

P1100527_1kV sedmém a dalších dílech seriálu Honzíkovo kolejiště jsem popisoval stavbu modulu s točnou, remízou a odstavnými kolejemi, kde budou v pohotovosti pracovní vlaky. Po měsících věnování se jiným modelářským úkolům 🙂 (a také hodně lelkování) jsem se jednoho dne probudil a při ranní kávě jsem dostal nápad, který jsem začal hned realizovat.


Stalo se přesně to, co předvídal jeden vážený a ctěný přítel, když jsem si mu stěžoval, že nemám motivaci pokračovat v budování kolejiště. „Neboj, ono to najednou přijde…“ Stalo se!

  Jsa motivován novým nápadem se snad prolomila stagnace ve výstavbě kolejiště. Nebylo to tedy tak, jak tvrdí opozice, že návrat k budování kolejiště zavinila manželka, která mi to prý postavila jako buď…,  „anebo ti to zatracený nádraží vyhodím do popelnice!“ Tak to fakt nebylo. Ženy se nebojím, spíš kritiky ze strany vnoučat, která se nemohou dočkat dokončení stavby.
Ta náhlá aktivita spočívala v tom, že dozrál nápad s úzkokolejkou. Úzkokolejku má na svém kolejišti kde kdo, tak proč ne já, říkal jsem si? Jenže, kam s ní? Došlo mi sice, že nemám šanci vybudovat tak krásnou dráhu pro maličký vláček na úzkém rozchodu H0e kroužícím mezi gigantickými modely, jako to má vymyšlené třeba Pavel Tvrz. Navíc, v N-ku je reálné udělat „úzkou“ jen v měřítku Nm, tj. realizovat ji na rozchodu 6,5 mm, kterýžto – jak známo – patří modelům v měřítku 1:220 (Z). Pravda, na výstavách v Lipsku nebo Drážďanech jsem viděl i variantu úzkorozchodné v měřítku Ne, kde se používá rozchod kolejí kolem 4,5 mm. Jenže tento rozchod (pokud vím) není podporován profesionálními výrobci. To by bylo moc složité…
Vzal jsem tedy dávno předtím zakoupenou šedesáticentimetrovou flexi kolej v měřítku Z od PECO a přiměřil ji kolem rotundy. A ejhle, od místa, kde bude skládáno v depu uhlí se akorát vešla do prostoru za rotundou. Posunovací lokotka (v „zetku“) s několika výklopnými vagonky na uhlí (již připravené z leptu N-detail) bude automaticky pendlovat díky časovému obvodu tam a zpátky. Přijede, dělnicí vyklopí z vozíků uhlí, které pak přeloží do zásobníků portálový jeřáb (ZDE), mašinka se vrátí kamsi pro novou várku uhlí možná až na Kladno, tedy dozadu za rotundu, kde postojí, aby se vytvořilo zdání, že odjela – no a po chvíli zase přijede.
No, a tahle pitomost vlastně zapříčinila, že od onoho dne, kdy jsem dostal tento střeštěný nápad, zase poctivě makám na kolejišti. Když jsem totiž přišpendlil Z-kovou kolej na modul remízy, tak bylo hned jasné, že musím nejdřív definovat, kde skončí paprsky kolejí směřující od točny, že musím dořešit osvětlení a tisíc dalších věci. A tak jsem nejdříve vysypal z krabičky šturce, které jsem v průběhu doby vybavil maličkými LED SMD modré barvy, jak o tom píšu v dílu XXIII. – ZDE – a postupně začal okrášlovat modul remízy.

Způsob  zapojení šturců

  Ve zmíněném článku píšu, že LED SMD je třeba chránit odporem 1,5kΩ, pro případ napájení stejnosměrným napětím 12V (příště popíšu usměrňovač se stabilizátorem, což se může hodit..). Pro ty, kdo by mě chtěli následovat sděluji, že je to málo. Ona totiž ta mrňavá modrá mrcha svítí jako blázen. Naopak opravdová lampa na šturcu je spíš světlo z kategorie bludiček. Jelikož jsem systematicky vychováván v oboru elektro odborníky z Nagana, a v dané věci konkrétně poučen o významu Ohmova zákona pro život na planetě, snažil jsem se spočítat, jaký odpor by to chtělo, abych na šturcu docílil modrého světla intenzity bludičky. Zkrátím utrpení s výpočtem odporu. Dospěl jsem k závěru, že mi lže kalkulačka. Pro všechny ostatní nechť je poučením, že nesmí věřit údajům z data listu cit. diody. Existuje též varianta, že Ohmům zákon platí jen někdy 🙂 .
No, tak jsem jako obvykle začal laborovat, z čehož vzešlo následující zapojení, ze kterého nejspíš budou odborníci šílet, ale mně se to zdá odpovídající:
Zapojil jsem do série pět šturců, resp. v nich instalovaných pět LED SMD, u které každé je připájen odpor 1,5 kΩ. A hle, svítivost LED je odpovídající a na druhou stranu modré světlo je pěkně patrné, leč neobtěžuje. V modulu mám tři série po pěti šturcích.

P1080076_1k

Obr. 1 – Šturc s LED SMD 0402 modré barvy s odporem 1,5kohmů svítí jako blázen.. Teprve pět LED v sérii i s odpory  odpovídalo mé představě o osvětlení šturců

Příprava osvětlovacích stožárů

  Další elektrifikace se týkala osvětlovacích stožárů. Tedy, kdyby bylo po mém, tak bych se na tento doplněk kolejiště vykašlal, protože neznám nikoho, kdo by si nezazuřil, když např. při nasazování vykolejeného vagonu na koleje, ale častěji při čištění kolejiště nějakou lampu neurval, No jo, ale kolejiště bez světel, to je jako lízání nanuku v prezervativu.
Našel jsem v šuplíku několik typů světel na stožárech – nejhezčí jsou od Zdenka Slabého (Vlaky-taky – ZDE). Dříve zakoupených pět kusů mi vyšlo právě tak na osvětlení podélných kolejí, které běží podél točny. Lampy mají přirozené žluté světlo (LED), musí se k nim pochopitelně připájet odpor, který je přiložen v sáčku (580Ω).
A pak jsem také objevil (skoro už zapomenuté) krásně tenoučké stožáry s LED SMD (studená bílá) od Číňana. Pamatuji si už jen, že jsem jich za pár dolarů nakoupil celý pytlík. Tak jsem je natřel šedou barvou, připájel k nim odpor 680Ω a vyzkoušel je.

Instalace světelných stožárů do kolejiště

  Instalace světelných stožárů do kolejiště mi dlouho nedala spát – právě kvůli tomu nebezpečí jejich poškození při čištění, demontáži modulu apod. A tak jsem použil stejnou fintu, kterou jsme vymysleli s Fuldou při vývoji patice světelných návěstidel. Ačkoliv obrázky jsou dostatečně návodné, přece jenom popíšu postup montáže stožárů do patice.
Na výrobu patice jsem použil plastový žlab o prům. 7 mm (Rab 0356) a plastovou trubku s  prům.  8,7 / 7 mm (EV 231) z nabídky Petra Litomyskéko – ZDE. Jelikož plochu modulu tvoří styrodur tl. 30 mm, nařezal jsem trubky i žlaby na tuto délku. Ke žlabu jsem vteřiňákem přilepil dvoupinový konektor se zámkem (sameček) typ XINYA PSH02-02PG – ZDE , ke kterému jsem připájel vodiče od anody a katody (zde byl ještě vložen odpor) LED. Jakmile jsem měl takto připravené všechny lampy (celkem 15 kusů), připravil jsem si z obyčejné dětské plastelíny lůžka, do který jsem fixoval žlaby s připájenými lampami. Rychleschnoucím dvousložkovým lepidlem jsem spoje zalil a současně definoval přesné zapuštění stožárů do žlabů. Jakmile lepidlo vytvrdlo, naplnil jsem jím druhou půlku žlabu, přiklopil jej a spoj pojistil kolíčky na prádlo. Po zaschnutí lepidla jsem spoje začistil a vyzkoušel vsunutí stožárů do trubek, které jsem mezi tím instaloval do styrodurové desky modulu a zalepil je tam lepidlem UHU.
Elektrické propojení všech osvětlovacích stožárů (paralelně) je zajištěno pomocí konektorů se zámkem (samiček) typ XINYA PFH02-02P – ZDE. Vodiče jsou vyvedeny na pájecí očka lišty a  odtud ke svorkovnici na rámu kolejiště. Bude následovat zapojení světel, šturců, drážních budov atd. přes vypínače v ovládacím panelu.

P1100518_1k

Obr. 2 – Konektor přilepený ke žlabu, k vývodům konektoru jsou připájeny vodiče od anody a katody LED (u katody je odpor 680 ohmů)

P1100520_1k

Obr. 3 – Několik lamp připravených k zalepení

P1100522_1k

Obr. 4 – Kompletní lampa zalepená v patici; vlevo je konektor (samička), dole plastová trubka určená k zalepení do kolejiště, do níž se zastrkuje lampa s paticí

P1100545_1k

Obr. 5 – Konektor (samička) zespodu připojený k patici lampy

  Na testovacích snímcích je vidět osvětlení modulu remízy. Některé lampy ještě nejsou natřené…

Foto hlav

Rubrika: Honzíkovo kolejiště, STAVBY, ZPRÁVY

Vložit komentář

Text komentáře: