Zaprvé – perfektní článek!
Ad zlobení se s cukřenkou – potvrzuji, ale jen do doby, než jsem se s ní naučil správně třepat. V určitém režimu dokonce seje i bez třepání.
Ad bordel – ano a nejen to. Pohyb vláken při emisi z velké cukřenky, ale i z jakékoli jiné, je dána snahou vláken kopírovat siločáry magnetismu způsobeného statickou elektřinou. Jenže ne všechna vlákna se udrží v silovém poli. Ta na okraji obvykle vyletí dopryč a jsou zmítána vzhledem ke své zanedbatelné váze dalšími poli v prostoru. Tím se mohou klidně dostat nejen na lustr, ale i na velmi „neobvyklá“ místa, např povrch manželky. A to bez ohledu na to, zdali je statická, nebo dynamická 🙂 Faktem je, že vlákna, která bijí o flokovaný povrch na okraji pásma silového pole, mohou utloukat čerstvě nanešenou trávu. Tohle jde ošetřit pouze cvikem a zkušeností a flokováním raději menších ploch v jednom kroku.
Ad sypání na malý prostor – jednoduše jsem sítko cukřenky zaslepil lepící páskou a nechal jen malý otvor pro emisi vláken. Vaše tužka je dobrý nápad a má opodstatnění zejména při flokování na nepřístupných místech. Nicméně, jsa inspirován tímto článkem a na základě drobnějších zkušeností s flokovací technologií kompletně převzatou též od Mnitky, spíše než tužku z úzké trubky použiji na standardní cukřenku nádstavec ubastlený z běžného kuchyňského trachtýrku, trýchtýřku, lieviku, či jak se tomu safra říká 🙂
Vzpomínám si na jeden příspěvek Jindry Fučíka na diskuzním fóru. Psal tam, že pro nabití vláken stačí, když projdou uzavřeným očkem z drátu, nemusí se sypat přes sítko. Zkusím to. I když sítko je dobré pro „rozčesávání“ a usměrnění emise jednotlivých vlákének z chomáče v cukřence.
Perfektný článok, aj dnes pri jeho čítaní vo vlaku cestou do práce som sa uchechtával nad bonmotmi v tomto príspevku. Tubu z cigary už mám, tak to idem skúsiť. Vďaka za nápad.
3.7.2015 at 17:28
Dobrej nápad, Honzo jsi šikula a musím tě pochválit.
Pavel
3.7.2015 at 20:12
Zaprvé – perfektní článek!
Ad zlobení se s cukřenkou – potvrzuji, ale jen do doby, než jsem se s ní naučil správně třepat. V určitém režimu dokonce seje i bez třepání.
Ad bordel – ano a nejen to. Pohyb vláken při emisi z velké cukřenky, ale i z jakékoli jiné, je dána snahou vláken kopírovat siločáry magnetismu způsobeného statickou elektřinou. Jenže ne všechna vlákna se udrží v silovém poli. Ta na okraji obvykle vyletí dopryč a jsou zmítána vzhledem ke své zanedbatelné váze dalšími poli v prostoru. Tím se mohou klidně dostat nejen na lustr, ale i na velmi „neobvyklá“ místa, např povrch manželky. A to bez ohledu na to, zdali je statická, nebo dynamická 🙂 Faktem je, že vlákna, která bijí o flokovaný povrch na okraji pásma silového pole, mohou utloukat čerstvě nanešenou trávu. Tohle jde ošetřit pouze cvikem a zkušeností a flokováním raději menších ploch v jednom kroku.
Ad sypání na malý prostor – jednoduše jsem sítko cukřenky zaslepil lepící páskou a nechal jen malý otvor pro emisi vláken. Vaše tužka je dobrý nápad a má opodstatnění zejména při flokování na nepřístupných místech. Nicméně, jsa inspirován tímto článkem a na základě drobnějších zkušeností s flokovací technologií kompletně převzatou též od Mnitky, spíše než tužku z úzké trubky použiji na standardní cukřenku nádstavec ubastlený z běžného kuchyňského trachtýrku, trýchtýřku, lieviku, či jak se tomu safra říká 🙂
Vzpomínám si na jeden příspěvek Jindry Fučíka na diskuzním fóru. Psal tam, že pro nabití vláken stačí, když projdou uzavřeným očkem z drátu, nemusí se sypat přes sítko. Zkusím to. I když sítko je dobré pro „rozčesávání“ a usměrnění emise jednotlivých vlákének z chomáče v cukřence.
26.8.2015 at 17:46
Perfektný článok, aj dnes pri jeho čítaní vo vlaku cestou do práce som sa uchechtával nad bonmotmi v tomto príspevku. Tubu z cigary už mám, tak to idem skúsiť. Vďaka za nápad.