Flokovací tužka

P1140617_1kVždycky když mám potřebu flokovat trávu, musím se k tomu trošku přemlouvat. Je to dáno zkušeností, kterou jen málo který „flokovač“ pravdivě popsal. Ano, mám na mysli nepořádek, který po flokování zůstane. Ne vždycky lze odnést předmět (modul, diorámu), na který má být tráva aplikována, do nějakého místa, kde nevadí do široka rozptýlená travní vlákna. Ale kolejiště nikam přenést nelze. A pak zde byla druhá věc, která mi vrtala hlavou. Všechny aplikátory, které jsem kdy viděl, měly otvor se sítkem o průměru několika centimetrů, což  přináší problémy při zatravňování maličkých ploch. Tak mne napadlo udělat si „flokovací tužku“.

  O tzv. flokování travních vláken toho bylo popsáno habaděj. Po internetu koluje bezpočet zaručených návodů, vč. návodů na výrobu udělátek na vytváření elektrostatického efektu1). Profesionální výrobky (NOCH aj.) jsou totiž neskutečně drahé, a tak se nelze co divit, že lidé přistupují k výrobě geretů z různých plácaček na mouchy, televizních elektronek apod., přičemž některé návody jsou na hranici riskování se životem. Ale co by člověk neudělal pro vědu, že? :-)

P1140622_1k

  Také jsem tímto vývojem prošel, jak popisuju ZDE a následně ZDE. Dokonce jsem se u toho pěkně vyzuřil na adresu ekologických teroristů hájících rozmnožování kůrovce na Šumavě; to se psal rok 2011; i po letech jsem se znovu u vlastnoručně napsaných článků bavil.

  Z obsažné diskuse pod oběma články jsem ovšem načerpal řadu zkušeností (od pánů Jáchymstála, Pinty, Mihuly aj.) a získal kontakty na opravdu zkušené modeláře-flokaře, z nichž bezpochyby vyčnívá Martin Krejčí, alias mnitka. Tohoto Pana Modeláře z Brna jistě není třeba představovat. Jeho skály, voda, stejně jako zatravňování je vysoká škola modelaření (Martin má několik webů plných vynikajících nápadů a ukázek – třeba ZDE nebo ZDE.)

  Od Martina jsem následně získal nejen další rady, ale naprosto bezpečný, výkonný a levný přístroj na flokování. Stačilo jej připojit k 16V trafu, koupit kvalitní travní vlákna zn. MiniNatur (trávu a další produkty lze koupit v Martinově e-shopu – ZDE) – a bylo vyhráno.

P1140629_1k

Obr. 1 – Kvalitní a bezpečný byť amatérsky zhotovený přístroj na flokování; upravená „cukřenka“ pravo dole

.

Úprava flokovací nádobky

  No vlastně, ne tak úplně. Dost jsem se potrápil s nádobkou na travní vlákna. Martin (kupodivu) s úspěchem používá obyčejné skleněné nebo plastové cukřenky s plastovým nebo kovovým víčkem, do jejichž obruby má zalepeny (připájeny) síťky s různou velikostí ok, ke kterým je připájený vodič od přístroje. Já jsem tytéž cukřenky nebyl schopen ochočit, aby mi sypaly vlákna tam, kam jsem potřeboval. Buď se jim nechtělo vyskakovat z cukřenky vůbec, nebo jen při silném třepání s cukřenkou a vztekání se. Dokonce jsem si myslel, že mám obráceně připojené vývody z přístroje, že používám špatně naředěné lepidlo, že odvádím statickou energii skrze své tělo do země (kolik já dostal při testování ran z výbojů) atd. 

  Dokonce ani konference v Nagánu nepřinesly kýžené zlepšení mých pokusů zatravnit kolejiště. Šlo to, ale dřelo to, jak se říká. Až mne napadlo, že skleněnou cukřenku vyměním za celokovovou (z nerezu), a hlavně, že přívod připájím na její dno, nikoliv na víčko (u nerezové cukřenky není připájení vodiče problém). Nemám pro to vědecké vysvětlení, leč domnívám se, že když je vodič připájen ke dnu nádobky, vlákna mají čas se v nádobce před sítkem srovnat a lépe pak („taženi“ statickou elektřinou) vystřelují na povrch a ulpívají ve vrstvičce lepidla. Ale nejspíš to bude blbost. Každopádně od té doby, co jsem zavedl nerezovou cukřenku, nemám s flokováním problémy.

P1140625_1k P1140631_1k

Obr. 2 – Flokovací nádobka z nerezové cukřenky s vodičem připájeným na dně;
Obr. 3 –  Původní nádobky z plastu (vlevo) a nerezová „cukřenka“

   Tedy, ne tak úplně :-) . Nevím proč, ale málokdo popisuje (jak už jsem uvedl), že flokování doprovází neskutečný bordel, který po něm zůstane. Travní vlákna ulpívají nejen na požadovaném místě, ale rozptylují se okolo široko daleko. Nevyjímaje oblečení, obruby brýlí či knír (když se věc kontroluje příliš zblízka :-) ). Našel jsem je i na lustru! A drží, mrchy jedny zelený! Stírání (jako když se utírá prach) nepomáhá, obvykle se musí čas počkat, až se z nich vybije statická elektřina a ony pak spadnou neznámo kam. No, a to je ten pravý důvod, proč vždycky když mám potřebu flokovat trávu, musím se k tomu trošku přemlouvat.

  Trápilo mne, že z cukřenky nemohu vlákna směřovat dejme tomu na plošku půl krát půl centimetru (což u měřítka N a menších je docela velká plocha). Zkoušel jsem vytvořit všelijaké (i doporučené) aplikátory ve tvaru komolého kužele z papírového kartonu, plastu, dokonce i z barevného kovu, nasazované na ústí cukřenky. Vlákna se většinou vůbec na zatravňovaný povrch nedostala, protože přece jenom se zvětšila vzdálenost mezi dipóly.

.

Výroba flokovací tužky

  Až mne napadla spásná myšlenka vytvořit si novou nádobku v podobě jakési „flokovací tužky“ (spíš jak o tužce by se asi mělo hovořit o popisovači, který má větší průměr). A víte co mne inspirovalo? Když jsem viděl jednoho spolustolovníka v Nagánu, jak si vyndal z tuby doutníček a odkráčel si ho vyblafnout. Jako odnaučený kuřák mu vždycky děsně závidím, ale tentokrát mne neinspiroval samotný doutník, ale ta tuba!

P1140594_1k

Obr 4 – Moje nová sbírka prázdných tub od doutníků

  No, a tak jsem ho požádal, jestli by mi příště nějaké prázdné kovové tuby přinesl. Stalo se. Vybral jsem tubu o průměru 19,5 a délce 140 mm (značku doutníku neprozradím). Ale měl jsem další problém. Jak takovou tubu z hliníku „elektrifikovat“?

  Dost jsem se natrápil s připájením vodiče ke dnu víčka tuby, které je rovněž z hliníku. I když jsem použil zaručené kapaliny na hliník, ovšem v zoufalství i jiné (ELCHEMCo), dále pájky s různou teplotou tavitelnosti, elektrické páječky i hořák, byl to horror. Opravdu rád přivítám zkušenosti těch, kteří umí připájet vodič (licnu z hliníkových drátků) k hliníkovému plechu. (Otázkou samozřejmě je, jestli tuba na doutníky vyrobená kdoví kde v Karibiku je vůbec z hliníku?)

Poznámka: Při předběžné recenzi článku mne Bohouš P. taktně upozornil, že funkčnost flokovací tužky by nebyla narušena, kdybych místo složitého a nejisté pájení použil k připevnění vodiče opatřeného kabelovým očkem šroubek s matičkou. 

P1140596_1k P1140615_1k

Obr. 5 – Odříznuté dno tuby (pro dokreslní je na obrázku vidět dno jiné tuby stejného rozměru)
Obr. 6 – Sítko bylo vystřiženo a vytvarováno z kovové síťoviny s velkostí ok 1,5 x 1,5 mm

  Odřízl jsem dno tuby (které vytváří polokouli) tak, aby vznikl maličký okraj, za který se zachytí sítko vystřižené do kruhu a vytvarované mezi prsty do polokoule. Oka sítka mají 1,5 x 1,5 mm.

  Vytvarované sítko jsem opatrně vsunul do tuby (směrem od víčka) a posunul špejlí až téměř na konec tuby před uříznuté dno. Pár kapkami vteřiňáku jsem sítko fixoval do konečné polohy. Spoléhal jsem na to, že bezpochyby některá kovová vlákna sítka se stále budou zevnitř dotýkat stěny tuby. Což se mi potvrdilo a dokonce tak vznikla hodně zajímavá fotka.

P1140607_1k

Obr. 7 – Pohled do tuby; na konci je vidět fixované sítko :-)

  Tubu jsem důkladně ovinul několika vrstvami elektrikářské pásky, abych eliminoval výboje statické elektřiny skrze vlastní tělo. I tak občas nějaká jiskřička přeskočí. Nebolí to, člověk se jen lekne. Ovšem, dnes, když pravou rukou flokuji, tak už v levé ruce nedržím druhý pól s jehlou, jako jsem to dělal kdysi. Kamarádi v Nagánu mi to vytkli jako hrubé podceňování bezpečnosti práce. Kdybych prý měl strojek na srdíčko, tak bych si ho mohl přeprogramovat.

P1140602_1k P1140599_1k

Obr. 8 a 9 – Flokovací tužka po ovinutí izolační páskou

  Do tuby nasypu travní vlákna, která po vyjmutí ze ZIP-sáčku nejdříve opatrně načechrám mezi prsty, protože někdy tvoří dosti velké shluky. Zašroubuju víčko, potřu kousek zatravňované plochy hustým lepidlem (Pattex na dřevo), zapíchnu jehlu do místa, kde je rovněž kapka lepidla, zapnu přístroj a přiblížím flokovací tužku na vzdálenost cca 2 mm k zatravňovanému místu. Potřepu tužkou, až začnou první vlákna vyskakovat. Je potřeba chvilku počkat, až se asi podložka nabije. Pak už stačí přejíždět těsně nad povrchem a kontrolovat sypání vláken. Ale to už každý flokovač zná.

VideoZDE 

*    *    *  

  Netvrdím, že od flokovací tužky se travní vlákna nešíří po okolí. Ale rozhodně to není tolik, jako když používám cukřenku. Má to logiku. Když to jde (malé předměty – viz kousek skály, která přijde zakomponovat do kolejiště), položím si předmět na noviny, ze kterých lze po určité doby (vybití statické elektřiny) přebytečná travní vlákna nasypat zpátky do ZIP-sáčku. Tam, kde nelze zatravňovanou plochu podložit novinami (kolejiště), je možné po zaschnutí lepidla okolí flokování vyluxovat (do hubice vysavače se vloží kousek silonové punčochy).

  Myslím si tedy, že flokovací tužka je vhodná pro zatravňování malých ploch, anebo v případech, že potřebujeme flokování přesně směřovat na určité místo. Samozřejmě, místo tuby na doutníky lze flokovací tužku vyrobit z kousku mosazného plechu stočeného do válce. Odpadnou aspoň problémy s pájením. Přibude problém s vytvořením víčka.

______________________________________________

1) Kdo chce blíže pochopit celou jednu velkou kapitolu fyziky o elektrostatice, má možnost třeba ZDE. Pro koho je to příliš složité (např. já), tak se jistě spokojí s konstatováním, že za určitých okolností se mikroskopická travní vlákna srovnají a v jednom šiku se napíchají do vrstvy lepidla. 
Foto hlav

.

 

Rubrika: DÍLNA, Nápady, Nářadí, Příroda, ZPRÁVY

Komentáře: 3

  1. Pavel Tvrz napsal:

    Dobrej nápad, Honzo jsi šikula a musím tě pochválit.
    Pavel

  2. MirekTT napsal:

    Zaprvé – perfektní článek!
    Ad zlobení se s cukřenkou – potvrzuji, ale jen do doby, než jsem se s ní naučil správně třepat. V určitém režimu dokonce seje i bez třepání.
    Ad bordel – ano a nejen to. Pohyb vláken při emisi z velké cukřenky, ale i z jakékoli jiné, je dána snahou vláken kopírovat siločáry magnetismu způsobeného statickou elektřinou. Jenže ne všechna vlákna se udrží v silovém poli. Ta na okraji obvykle vyletí dopryč a jsou zmítána vzhledem ke své zanedbatelné váze dalšími poli v prostoru. Tím se mohou klidně dostat nejen na lustr, ale i na velmi „neobvyklá“ místa, např povrch manželky. A to bez ohledu na to, zdali je statická, nebo dynamická :-) Faktem je, že vlákna, která bijí o flokovaný povrch na okraji pásma silového pole, mohou utloukat čerstvě nanešenou trávu. Tohle jde ošetřit pouze cvikem a zkušeností a flokováním raději menších ploch v jednom kroku.
    Ad sypání na malý prostor – jednoduše jsem sítko cukřenky zaslepil lepící páskou a nechal jen malý otvor pro emisi vláken. Vaše tužka je dobrý nápad a má opodstatnění zejména při flokování na nepřístupných místech. Nicméně, jsa inspirován tímto článkem a na základě drobnějších zkušeností s flokovací technologií kompletně převzatou též od Mnitky, spíše než tužku z úzké trubky použiji na standardní cukřenku nádstavec ubastlený z běžného kuchyňského trachtýrku, trýchtýřku, lieviku, či jak se tomu safra říká :-)
    Vzpomínám si na jeden příspěvek Jindry Fučíka na diskuzním fóru. Psal tam, že pro nabití vláken stačí, když projdou uzavřeným očkem z drátu, nemusí se sypat přes sítko. Zkusím to. I když sítko je dobré pro „rozčesávání“ a usměrnění emise jednotlivých vlákének z chomáče v cukřence.

  3. Žojo napsal:

    Perfektný článok, aj dnes pri jeho čítaní vo vlaku cestou do práce som sa uchechtával nad bonmotmi v tomto príspevku. Tubu z cigary už mám, tak to idem skúsiť. Vďaka za nápad.

Vložit komentář

Text komentáře: