Seminář a výstava v Pečkách

Říká se lepší jednou vidět jak třikrát slyšet. To je pravda, leč taky by se dalo dodat, že ještě lepší je si to vyzkoušet. A tak jsme s Bohoušem Partykem neodolali pozvání a zajeli se podívat do Peček na workshop, který připravili pánové z klubu SŽM Pečky na téma patinování s využitím výrobků NOCH. V Pečkách se totiž tento víkend uskutečnila veřejnosti přístupná výstava tamního modelářského klubu a věru bylo na co koukat. Ale postupně…

Seminář o patinování

  V dispozicích stálo, že účastníci semináře si mají s sebou vzít nějaký malý, starý model, třeba uhlák, krytý náklaďák, cisternu, malou lokomotivu apod. Jelikož nejsem zastánce „špinění“ vozového parku (zatím), tak jsem si do ruksaku zabalil dva právě slepené domečky a pro sichr i sestavu naftových cisteren od firmy Ratio. Vyučovalo se na vagoncích, takže jsem byl rád, že jsem si ty cisterny přibalil. Hodlám je instalovat do depa. Cisterny se totiž vagonkům dost podobaly.
  „Pořádně nepatinovat lokomotivu je práce tak na 3 hodiny,“ konstatoval lektor úvodem. A to se to ještě musí umět, pomyslel jsem si při těchto slovech. „Vyzkoušíme se výrobky firmy NOCH, především katalogová čísla 61165, 61167 a 61151,“ dodal. V překladu to znamená patinovací prášky (61165), patinovací pasty (61167) a lepidlo „Haftfix“ (61152). Ve skutečnosti jsme jako první prostředek v pořadí ještě použili metalickou patinu (61168). Bohužel, organizátoři semináře nepředpokládali, že účastníci půjdou od nádraží v Pečkách kolem bankomatu, a že budou mít potřebu si tyhle preparáty nakoupit.
  Před aplikací prášků či pasty je nutné na všechny patinované objekty nanést v tenké vrstvě matný lak, nebo tzv. „fixatér“, což firma NOCH řeší nabídkou fixačního spreje (61152). Patinovací pasty a prášky pak lépe ulpívají na povrchu plastových dílů, ze kterých jsou obvykle modely vozidel i staveb vyrobeny.
  K nanášení cit. patinovacích prostředků se používají malé štětečky, jednak s velmi jemným chlupem (pro nanášení metalické patiny, která je v kapalném skupenství), nebo naopak štětečky s „ostrým“ chlupem (k nanášení past a prášků). Již dříve jsem vyzkoušel, že se také hodí speciální šmudlátka z dámských šminkovacích sad. Za pár korun je prodávají v parfumériích i samostatně. Na obou stranách tyčinky jsou přichycené molitanové polštářky ve tvaru čepičky. Ostatně, šminky se dají velmi úspěšně použít i při patinování modelů. Jen bacha na jejich křiklavé barvy. Stejně se dají pro patinování velmi úspěšně použít mnohem levnější (ve srovnání s cenami NOCH aj.) křídy na malování – těch je v našich papírnictvích obrovské množství odstínů. Stačí je obrousit na smirkovém papíru, čímž vznikne prášek, se kterým se dá šmudlat podle libosti.
  Lektor ukázal, že pokud jde o patinování vagonků, je vhodné začít stříbrným odstínem ze sady metalické patiny. Maličkým jemným štětečkem se nabere na konce chlupů kapička barvy, která se vytře do papírové utěrky. A de facto metodou suchého štětce se nejdříve nabarví hrany modelu, tam, kde se bude zvýrazňovat rezivění. Po té se stejná místa stejným způsobem přetřou tmavě šedivou barvou. Tyto barvy poměrně rychle zasychají, nicméně, když se někdy mázne vedle, je pár desítek vteřin na to, aby se barva setřela nasliněným prstem, nebo navlhčeným tamponem apod.
  A pak přijdou na řadu patinovací pasty. V sadě NOCH (61167) jich je šest. „Je to o hraní si s barvami, jejich odstíny, ať už v podobě past nebo prášků,“ vysvětluje lektor slovy obtížně vyjádřitelný proces patinace. Jak jest uvedeno v prefixu, parafrázováno, je lepší si to jednou vyzkoušet jak si o tom desetkrát přečíst.
  Pomocí patinovacích past by se měly zdůraznit dominantní barevné prvky objektu a současně upozadit barvy plastu z výroby. V mém případě – opakuji, že na semináři jsem patinoval naftové tanky – jsem se snažil původní černou barvu plastu zjemnit, ale současně napodobit korozi způsobenou působením povětrnostních vlivů, a také nafintit šmouhy z potřísnění naftou odkapávající při plnění tanků. Takže, konkrétně, asi třemi odstíny rzi a černé jsem „patlal a patlal“ místa, kde byly před tím naneseny stříbrná a šedivá metalická patina, a navíc na boku tanků pod poklopy jsem vytvářel tmavší šmouhy ve směru gravitace (tohle zdůrazňuje i Mistr patinace Michal Dalecký).
  Poslední fází patinace vagonků je aplikace patinovacích prášků. „Tohle je pánové práce na dlouhé minuty. Nebojte se nanášet prášky s přebytkem, dají se snadno sfouknout, nebo setřít,“ vysvětluje lektor. A je potřeba kombinovat a míchat barvy. Nic není definováno, nic ale také není definitivní… Problém je – jak na to? Jaké odstíny, v jakém pořadí…?
  Žádná rada není dostatečně návodná. Prostě – „patlámá, patláma“… Ale ne tak doslova. Osobně zastávám jednu velmi obecnou radu, která nejspíš platí i v modelařině – méně znamená více. Takže, ano, osobní představa barevného provedení je skutečně individuální, ale udělat si na kolejišti z nákladního vagonku nebo domečku amazonského papouška je blbost. Jelikož ale současně nejsem zastáncem „fádní šedivosti“ kolejiště, přehnaně korespondující s realitou, líbí se mi (ve smyslu principů barevné fotografie), když jsou některé dominantní prvky zdůrazněny příslušným barevným odstínem. Ale to je fakt velmi individuální. Připomínám známe pravidlo fotografů – červená hraje!
  Lektor nakonec k mému výtvoru spáchanému za hodinu a půl namítnul, že by to ještě chtělo nějakou světlejší barvou zdůraznit uzavírací poklopy, které se často otevírají, a tudíž mohou být více odřené.
  Poslední fází je celý proces patinace nějak uzavřít. „A nyní znovu přestříkněte svůj výtvor fixačním lakem,“ zdůraznil lektor. „Když se vám vaše práce třeba na denní světle nebude líbit, můžete klidně pokračovat v barevných variacích, a na jejím konci znovu všechno přestříkněte fixatérem. Nemusíte mít strach, že si třeba zašpiníte zasklení. Fixatér od firmy NOCH průsvitnost zasklení nenaruší,“ doplnil lektor. A to bylo pro mne hodně poučné.
  Zbývá dodat už jen to, co se na semináři nestihlo vyzkoušet, ale o čem se zde několik minut diskutovalo, tj. jak patinovat stavby. „U staveb je potřeba nejdříve tmavými patinovacími prášky zaplnit mezery, tj. spáry (např. v cihelném zdivu, u střešních krytin atd.). A pak postupně světlejšími odstíny barev odpovídajícími realitě obarvit povrch zdiva, střech atd.,“ vysvětlil lektor. I tohle jsem stihnul aplikovat na svém „naftovém hospodářství“.
  A ještě závěrečná poznámka: Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Nepamatuji si autora těchto slov, ale v přeneseném významu lze toto pravdivé ponaučení parafrázovat i tak, že i v otázce patinování mohou existovat různé názory a postupy odlišné od popsaného.

Výstava provozu železničních modelů a kolejišť

  Na pozvánce bylo uvedeno, že na ploše 240 m2 bude realizován TT víkend v Pečkách. Když mi tuhle zprávu přeposlal vážený a milý pan kolega v jihočeské metropole, který se nepřeje být jmenován, vrátil jsem mu depeši, že prezentaci gigantickým modelových měřítek neabsolvuji. Nakonec jsem ho zradil, protože jsem se do Peček vypravil, ale na moji obhajobu – jen kvůli semináři (viz výše). Nicméně, vystavená kolejiště v modelářském klubu SŽM Pečky byla sympatická, poučná a motivační – byť vesměs realizovaná v gigantických měřítcích (tedy až na jednu výjimku!!).
  Jelikož jsem šťoura, při prohlížení jsem se zaměřil na detaily. Skály na H0-kolejišti hned za pokladnou se mi zdály maličko nepřirozené, takové sádrové. Zato točna s remízou byla na tomto kolejišti velmi pěkná, byť jednoduchá. Hodně minut jsem sledoval cvrkot na TT-čkovém kolejišti naproti. Tam jsem nenašel žádnou chybu (ale já vlastně žádné chyby pánů kolegů nehledal – to jsem jen použil takový slovní obrat). Naopak, autoři kolejiště mi poskytli náměty na řadu detailů, které mne na mém kolejišti teprve čekají k řešení. Třeba kamenolom, zalesnění, depo atd. Lidská paměť je nedokonalá, fotografie si toho pamatují víc. Budu se na pořízené snímky vracet, až budu tvořit detaily na svém kolejišti.
  Jediné N-kové kolejiště, které jsem v Pečkách našel, zde sice bylo Popelkou, nikoliv nepodstatnou. Ve vitrínách v prostoru klubu bylo k vidění bezpočet usilovné práce modelářů. Škoda, že všechna ta překrásná modelářská díla v takovém případě, jako je hromadná výstava, splynou do jednoho pytle. Přikláněl bych se k titulkům se jmény. Autor každé přiblblé (i té nejstupidnější) písničky se všude uvádí, a ještě k tomu bere za každou veřejnou prezentaci nehorázné poplatky. Tak proč by se alespoň bez poplatků neměla uvádět autorství modelářských děl. I tak si práce takto anonymních modelářů zaslouží velké uznání.
  V druhé (zadní) místnosti klubu bylo instalováno několik kolejišť. Dominuje zde H0-kolejiště ve tvaru písmene „L“. K vidění tam bylo skoro všechno. Mosty, nádraží, silnice s jezdícími modely. V některých případech i detaily, které se obvykle na kolejištích nevidí, třeba vinné sklípky, které rozhodně nejsou obvyklé v kraji okolo Kolína, ale u nás na Jižní Moravě. Nebo vojenské bunkry. Prostě takové hala-bala nacházející se v české a moravské kotlině. Bohužel, pan kolega, co to tam hlídal, mi nebyl schopen sdělit, zda-li autobusy RTO či „vébácká“ AVIA 21 Furgon (se kterou jsem kdysi jezdil) po kolejišti pojížděla na systému Faller, nebo nějakém jiném, čistě českém, byť zbastleném. No, všichni nemusíme vědět všechno…

  Takže, Míro, kamaráde, děkuji ti za tip na Pečky. Bylo tam k vidění dost poučného. Pánům z klubu KŽM je třeba poděkovat a panu „presidentu“ klubu Frantovi Dvořáčkovi popřát hodně zdraví a pohody při řešení neřešitelných problémů.

Foto hlav

 

Rubrika: DÍLNA, FOTOGALERIE, Kolejiště, Zpracování, ZPRÁVY

Komentáře: 2

  1. Jarda napsal:

    Docela mne mrzí, že vám někdo s našich kolegů nedokázal odpovědět na otázku ohledně autíček. Standardně pokud někdo něco nezná, odkáže návštěvníka na někoho s nás „starších“, kteří vědí (skoro) všechno (nebo si to alespoň myslí). Tak tedy alespoň já odpovídám, jak to je s autíčky u nás.
    Jedná se o standardní Faler Car system. RTO, Avie a podobně mají karoserie vyrobené ručně, s využitím modelů českých malovýrobců. Karoserie jsou posazeny na standardní Faler podvozky, kterým byl upraven rozvor náprav. V autech je dosazena elektronika pro bezztrátové snížení rychlosti, aby auta jezdila alespoň trochu přirozenou rychlostí, protože v originále „lítají“ skoro jako formule. Výhybky pro Car system a řídící elektronika provozu je naší konstrukce, z dílny našeho hlavního elektronika.
    I když jsme se asi pravděpodobně nepotkali osobně, protože jsem dorazil až po 14té hodině, jsem moc rád že se vám u nás líbilo.
    Za SŽM Pečky, Jarda

  2. František Dvořáček napsal:

    Rád bych doplnil a upřesnil počáteční věty ohledně výstavy a TTvíkendu v Pečkách. Stávající výstava je prezentací práce SŽM Pečky a veřejnosti ji otvíráme každy celý první víkend v měsíci, tzn. následující bude 7. – 8. 4. 2012.
    Bohužel, ne každý dělá zlaté měřítko středu. TT Tillig klub víkend se koná při akci ,,Jede, jede mašinka, aneb dětská pouť v Pečkách“ dne 9. 6. 2012. Na této akci se bude vystavovat na dalších cca 700m2. Nedílnou součástí bude i workshop s již uveřejněnými českými modely od f. Tillig.
    Samozřejmě se při akci bude prezentovat i mnoho dalších modelářů a výrobců a to nejen v TT. Vždyť inspirace nemusí být jen v přesném měřítku.

Vložit komentář

Text komentáře: