Depo v měřítku N – stavba kruhové výtopny (I.)

Jak se píše ve Wikipedia.cz1), „lokomotivní depo je na železnici místo, které slouží k údržbě a zbrojení hnacích vozidel, zejména lokomotiv. Může též sloužit k jejich odstavení mezi jejich nasazením na jednotlivé dopravní výkony. V éře parních lokomotiv se pro lokomotivní depo používal výraz výtopna. Menší lokomotivní depa (např. pro jednu či dvě lokomotivy) pak bývají nazývána remíza.“ A jelikož si neumím představit, že bych na svém modelovém kolejišti neměl výtopnu, tak jsem ji začal vymýšlet a stavět.

  Už jsem se nedávno zmínil ZDE, že se stavba modelu výtopny přiblížila ke konci. Dnes mohu říci, že jsem výtopnu s pěti stáními dokončil. Také už je spojená s točnou (PECO), kterou jsem měl už delší čas upravenou a vyzkoušenou v krabici. Její pohon ale budu předělávat podle nejnovějších vědeckých poznatků :-), o čemž se časem zmíním. Zbývá jen vymyslet, jak v depu rozmístním koleje, aby to trochu vypadalo a hlavně aby to mělo i logiku. Pravda, všelijakých návodů je plný internet a také několik publikací nabízí bezpočet variant řešení, ale v tom je právě potíž (když je těch návodů mnoho). Když člověk šije něco na míru, pochopitelně takový návod nenajde. Takže to moje depo musím nejdříve prodiskutovat se zkušenými modeláři.
  V tomto příspěvku stručně popíšu, jak jsem stavěl výtopnu.

Stavba modelu výtopny

  Ačkoliv v zásadě není problém koupit si stavebnici kruhové výtopny hned od několika výrobců, neučinil jsem tak. Ne, že bych si nedokázal vybrat „značku“, ale protože jsem na e-Bay našel nabídku jednoho německého prodejce na velmi levné segmenty točny od firmy Arnold. A zrovna ta se mi zdála pěkná. „Za babku“ jsem tedy koupil vnitřní nosníky, boční stěny a mechanizmus zavírání vrat.
  Na inspekci u kamaráda Míry (jeho kolejiště je ZDE) jsem vyškemral jednu nepoužitou výseč půdorysu výtopny od stavebnice Fleischmann, jedno křídlo vrat, nějaká nepoužitá okna a další zbytky z různých plastových staveb v N-ku. Jirka Šafář (Miniatur) mi poskytl okna odlitá z bílého kovu, tenoučké lištičky a nakreslil předlohu pro vypálení vrat laserem. Tímto přístrojem pak v rámci testů vytvořil pět párů vrat další skvělý modelář Pavel (VlakyTT.cz). Taková kooperace se hned tak nevidí, že?

Dům se staví od základů

  Nejdříve jsem zvažoval, jestli pro základ stavby opět použiju oblíbenou KAPA-desku (5 mm). Na tento materiál určený architektům a reklamním pracovníkům sice došlo, ale až později, když jsem spojoval výtopnu s točnou. Pro základ stavby jsem objevil ve svém „skladu“ plastovou desku (tl. 3 mm), kterou používaly dcery ve škole jako modelovací podložku. Usoudil jsem, že to je to „pravé ořechové“, protože kruhová výtopna totiž zabere poměrně velkou plochu (díky svému tvaru).
  Přeskočím etapu rozměřování a rýsování a mazání a překreslování, což korespondovalo hlavně se zvažováním, kolik místa musí zůstat mezi okrajem točny a vjezdem do výtopny (vraty).
  Dlouho jsem také hledal a ověřoval, jestli je skutečně obvyklé, resp. normalizované (i v praxi), aby paprsky kolejí vycházejících se středu točny svíraly úhel 15º. Takovou normu jsem nenašel, ale to neznamená, že neexistuje, nicméně já se těch 15º držel.

Důležité rozměry

  Abych případným stavitelům výtopny dle vlastní fantazie budoucí stavbu modelu aspoň trošku usnadnil, sděluji, že rozhodující pro zmiňovanou minimální vzdálenost mezi okrajem točny a vraty je de facto šířka vrat, kterými mají projíždět do výtopny lokomotivy. Ale pozor – nemluvím o průjezdním profilu, který lze snadno zjistit podle normy (či šablony). To stačí např. při stavbě portálu tunelu. Jenže u vrat je nutné si dopředu navrhnout a hodně promyslet, jak budou vypadat křídla, za co budou viset v zárubních, jak široké musí být zárubně atd. A taky musí být vytvořen nějaký prostor mezi jednotlivými vraty, aby se jejich křídla dala otevírat. Atd., atd. Tady se fakt vyplatí si vjezdové čelo výtopny přesně a v měřítku (a třeba i ve variantách) narýsovat a udělat si makety. Teprve až je definována šířka čelní stěny, tak doporučuji ještě dva tři milimetry na každou stranu přidat, protože zakamuflovat nadbytečné milimetry třeba sloupkem se dá, ale zvětšit „malou díru“ nelze. No a pak je již snadné na půdorysný nákres výtopny s paprsky kolejí ustanovit čelní stěnu(y) a tím zjistit jejich vzdálenost od okraje točny.
  O druhém rozměru výtopny, její hloubce, již člověk nemusí přemýšlet, pokud použije díly, jaké jsem měl k dispozici já, tedy vnitřní nosníky a boční čela. Vnitřní nosníky de facto určí i členitost a tvar střechy. Pokud si někdo bude stavět i vnitřní nosníky a boční stěny, tak si jednoduše změří nejdelší lokomotivu, kterou chce ve výtopně parkovat, a přiměřeně a s rozumem přidá pár desítek milimetrů na každou stranu. Ale nepřehánět, protože zvětšováním hloubky kruhové výseče se zvětšuje i šířka.

Zhotovení montážní jámy

  Ještě než jsem postavil nosníky, tak jsem řešil montážní jámy. Rozhodl jsem se, že je vytvořím jen ve čtyřech polích z pěti. Ne proto, že by se mi nechtělo vymodelovat pět jam, ale nějak mi nevyhovovala symetrie. Původně jsem chtěl použít popelové jámy koupené od PECO, ale protože tyto plastové výlisky jsou po délce prohnuté, tak jsem je zavrhnul.
  Segment půdorysu od Fleischmanna mi posloužil jako šablona pro pořízení silikonové formy (krásně se vytvarovaly schody, dno a boky jámy), s jejíž pomocí jsem z plastových profilů a odlévací hmoty Axon F18 odlil a sestavil jámy. Následovalo jejich přilepení zespodu k základové plastové desce, ve které jsem nejdříve vyřezal otvory (speciálním nožem OLFA – ZDE).
  Celá podlaha výtopny, umístění montážních jam atd. bylo samozřejmě třeba uvažovat s ohledem na budoucí výšku hlav kolejí. A tato výška byla definovaná točnou, resp. jejím mostem. Musel jsem proto chtě-nechtě slepit k sobě výtopnu a točnu. Jelikož ale točnu jsem již dříve nainstaloval do zmíněné KAPA-desky, tak jsem tak učinil i s výtopnou. Slepením mi sice vznikl objekt, se kterým se kvůli celkové velikosti hůře pracovalo, ale na druhou stranu jsem měl jistotu, že paprsky kolejí ve výtopně budou směřovat skutečně do středu točny.
  Koleje vedoucí od okraje točny na konec výtopny jsem v místě nad jámou zbavil pražců. V těchto místech jsem je přilepil k okraji jámy dvousložkovým lepidlem. V ostatních místech jsou koleje s pražci přilepené disperzním lepidlem. Samozřejmě, při lepení kolejí nad jámou jsem kontroloval rozchod (mám na to měrky TRACKSETTA). Koleje jsem v místě napojení na most točny přesně zabrousil. Málem bych zapomněl upozornit, že před přilepením jsem ke každému paprsku připájel napájecí vodiče.

Poznámka: Konzultoval jsem s odborníky, zda-li lze pro plánovaný digitální provoz kolejiště vymyslet něco jako galvanické odpojení paprsků ve výtopně. To se prý doporučuje na analogovém kolejišti. Bylo mi vysvětleno, že nikoliv, protože to nemá cenu. Prostě s lokomotivou s adresou např. 222 se zajede do nějakého stání výtopny, tam se zastaví, přepne se jí směr, zhasnou světla a hotovo. Až na ní zase přijde řada, tak se na ovladači zadá její adresa a od té chvíle je funkční. Žádné vypínání „proudu“ v kolejích ve výtopně není třeba.

Další poznámka: Zmínil jsem, že jsem na eBay koupil i mechanismus zavírání vrat pro výtopnu v měřítku N. Viděl jsem to fungovat u několika modelů větších měřítek. Když jsem pak ale o tom přemýšlel, tak mi celá ta konstrukce připadá doslova jako velká blbost. V Lužné (ani nikde jinde) ve výtopně taky nic takového nemají.

A ještě k jednomu zjednodušení jsem se po vnitřním boji odhodlal. Vrata bude zavírat zřízenec (já) a nikoliv nějaká sada servopohonů. Prostě, šetřit se musím všude, jak nás učí bratr Kalousek.

Opatření proti zranění železničářů

  Prostor mezi kolejemi jsem u všech paprsků po celé délce (pochopitelně kromě jámy) vyplnil prkennou výplní zhotovenou z odřezků balzy namořených umbrou pálenou, stejně jako celý prostor uvnitř haly, aby si železničáři nepolámali nohy (obr. 1 a 2). Až bude vše nainstalováno do kolejiště, přijde řada i na vybetonování prostorů mezi kolejemi.

Nosná konstrukce výtopny

  Abych zpevnil konstrukci vnitřních nosníků, tak jsem je mezi sebou propojil pásky nařezanými z černého kartonu. Využil jsem spár v nosnících, do kterých jsem pásky zalepil vteřiňákem. Po zaschnutím lepidla jsem byl překvapen tuhostí konstrukce.

Obr. 1 a 2 – Snímky již sestavené konstrukce výtopny, na kterých jsou patrné vnitřní nosníky, boční stěny, zadní stěna, propojení nosníků i podlahy ze dřeva (balza). Také koleje jsou již zelepené

  V přední a zadní části výtopny jsem v této etapě stavby instaloval nad každým polem osvětlení interiéru z LED (3 mm se žlutým světlem) zapojených do série. Konce vodičů jsem protáhl podlahou a nechal je dostatečně dlouhé pro budoucí el. zapojení. Při následující konstrukci střechy a její krytiny (viz dále) jsem současně řešil systémem stínění, aby světlo nepronikalo z vnitřku budovy ven skrz škvíry a jiné nepřesnosti.

Zadní stěna výtopny

  Před sestavování střechy jsem vybudoval zadní stěny výsečí výtopny. Částečně jsem použil různé plastové díly, některé jsem si vymyslel a vyrobil z plastů a kartonu. Celkový dojem sjednotila barva. Mimochodem, zadní stěna výtopny nebude na mém kolejišti vidět, protože bude u stěny :-).

Střecha

  Střecha byla trošku oříšek, protože i přes maximální pečlivost při stavbě nosníků se pochopitelně sem tam nějaká desetina chybějícího či přebývajícího milimetru objevila. Horní část střechy jsem řezal z 1,2 mm silné limby2), střešní díly jsem přesně připilovával (pasoval) směrem od jedné boční stěny, které již byly přilepeny. Střešní díly této střední části jsem přilepil (naopak přední a zadní část střechy jsou odnímatelné kvůli nezbytné potřebě mít možnost přístupu dovnitř výtopny). Jako krytinu jsem zvolil „tér-papír“ zhotovený podle osvědčených návodů ze smirkového papíru hrubosti 400.
  Přední a zadní střešní díly jsem řezal (rovněž nástrojem OLFA) a dopilovával z materiálu Auhagen („vlnitý plech“). V N-kovém měřítku je použití tohoto materiálu možná sporadické, ale po zkušenostech s obtížným zpracováním aluminiového vlnitého plechu při stavbě pily – ZDE – jsem raději volil tento kompromis.
  Přesně sestavené a do střechy připasované díly jsem si položil lícem dolu na rovnou podložku, na rubu spoje podlepil kvalitní lepicí páskou, celek opatrně otočil, do spár zalil vteřiňák a celé zatížil svými spec. těžítky – ZDE. Druhý den byly přední a zadní díly střechy „srostlé“ v jeden pevný kus. V některých místech jsem zevnitř přilepil clony světla z tenčího kartonu, u zadního střešního dílu jsem pak ještě přilepil dvě zarážky z molitanu, které zabraňují spadnutí střechy z konstrukce výtopny.

Obr. 3 – Model výtopny s osazenou střechou

Čelní stěny a vrata

  Opravdu nejvíc jsem se vyblbnul při „vysochání“ čelních (vjezdových) stěn výtopny a výrobě a instalaci vrat. Ale postupně.
  Tvar plastového dílu, který slouží jako čelní stěna, je vidět na obr. 5. Jenže, jak se následně ukázalo, kdybych chtěl tomuto tvaru přizpůsobit přední část střechy, musel bych si nejdříve zopakovat středoškolskou deskriptivu. A to jsem pochopitelně zavrhnul. I tak se mi ale rovná plocha čelní stěny zdála škaredá. Tak jsem zase sáhnul po dvousložkové silikonové odlévací hmotě ZA 4 LT RED z ELCHEMCo (popsaná ZDE) a udělal si s pomocí zbývající boční stěny výtopny (Arnold) formu pro odlévání štukových parádiček nad vraty. Ty jsem si odlil z Axonu F18, upravil je na míru a přilepil k čelním stěnám segmentů výtopny. Sloupky mezi vraty jsou zhotovené z plastového materiálu typu cihla.

Obr. 4 a 5 – Snímek čelní stěny výtopny. Na obr. 5 je patrný výše popisovaný díl

  V popisu stavby výtopny přeskakuji etapy barvení a i částečné patinování modelu, protože to by si zasloužilo podrobnější výklad. Již dříve jsem ale získal zkušenost, že nechávat celé barvení modelu až na konec není nejšťastnější řešení, protože do mnoha míst se po slepení členitého modelu jednoduše nedá dostat. Nebo se třeba kvůli maličké ploše musí okolí složitě maskovat. Prostě, i když postupné (a promyšlené) barvení možná zdržuje, než barva uschne, je to lepší.

Vrata

  Jako předloha mi posloužilo jediné křídlo vrat (z neznámé stavebnice) získané od Míry (obr. 6). Schéma vrat pro výtopnu v Corelu vycházelo z této předlohy. Jednotlivá křídla vrat byla zhotovena vypálením laserem (obr. 7 a 8). Pro zpevnění a také pro efekt byly z vnitřní strany nalepeny svlaky a vzpěry, z čela pak na pravé křídlo „klapačka“. Křídla byla nastříkána barvou.
  Rámy oken jsem zabrousil, natřel hnědou barvou a zevnitř zasklil fólií (obr. 10). Po zaschnutím jsem je vlepil do otvorů ve vratech.
  Ze zbytků mosazeného plechu z leptů (0,16 mm) jsem ustřihl pásek široký 1,4 mm, ze kterého jsem stříhal dílečky stejné délky a z nich vyráběl dlouhé závěsy (obr. 11). Otvor závěsu jsem stáčel pomocí špičatých kleštiček a pasoval ho na mosazném drátu 1 mm silném. Místo stočení jsem pojistil kapkou cínu. Po očištění jsem závěry nastříkala základovým sprejem Mr. Surfacer 1000 a stříknul černou barvou. Následně jsem přilepil závěsy s pomocí přípravku z drátu na vrata (obr. 12 a 13). Výsledek mého dvoudenního snažení s pěti páry vrat je patrný na obr. 14. 🙂
  Připevnění křídel vrat na čelní stěny výtopny je řešeno pomocí plastové tyčinky 1,0 mm v průměru (Evergreen), která je ve dvou místech podlepena kouskem plastu cca 1 x 2 , tl. 0,8 mm. Vcelku se to povedlo. 🙂

Obr. 6 až 14 – Výroba vrat

 
  Pro výtopnu s točnou jsem připravil podklad ze styroduru, který bude takto jak je umístěn do budoucího kolejiště. Pro vystupující dílky skrz základovou KAPA-desku bylo nutné  upravit lůžko (obr. 15 a 16).

Obr. 15 a 16 – Lůžko pro výtopnu ze styroduru

 

Výtopna v konečném provedení

  To je dost zavádějící titulek, leč v tomto okamžiku pravdivý. Do doby, než budu oživovat točnu, nechci výtopnu ani vidět. Tak už to ale u mne obvykle bývá, když mám dokončeno něco, s čím jsem si dal práci. Uležení „díla“ obvykle také přispěje k odhalení pár chyb, které je pak časem nutné opravit. Výtopně samozřejmě prospěje oprava sem tam někde odřené barvy, také patinování, ale to si nechám až na čas po definitivním instalování výtopny do kolejiště, protože do té doby na ni určitě ještě tisíckrát šáhnu a patinovací prášky bych otřel. Musí se také ještě instalovat komíny, osvětlovací lampy do prostoru točny aj.

Obr. 17 až 20 – Výtopna v (dosud) konečném provedení

_________________________________________________

1) Lokomotivní depo. In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotivn%C3%AD_depo
2) Dřevo podstatně lepších vlastností než má tolik modeláři oblíbená balza

Foto hlav

 

 

 

Rubrika: Budovy, STAVBY, ZPRÁVY

komentáře 2

  1. brejsak napsal:

    Ahoj, koukám na to tvé depo a je fakt dobré. Jen chci objasnit vzdálenost kolejí z točny, tedy úhel paprsků.
    Ve skutečnosti se vrata nezavírala, byla celý rok vždy otevřená, na točně byla služba člověka, který kromě točnaře obsluhoval otvírání vrat.
    Když byla lokomotiva odstavená na delší dobu, stála s vypuštěnou vodou venku. Vše co mohlo zamrznout, tak v ní nebylo. Do rotundy se vždy odstavovalo jen za účelem revizí, prohlídek nebo umytí!
    Pokud se parní lokomotiva předtápěla, byla vysunuta před vrata, komínem ven, aby kouřila do ovzduší a ne do stropu výtopny. Stejně tak se stavěly i motorové lokomotivy při motorových zkouškách! Stály vždy z poloviny ven, samozřejmě za námezníkem. Vlastně ten průřez byl takový, že když byly lokomotivy vytažené ven, tak stály tak těsně vedle sebe, že se projet dalo, ale mezi nimi už projít nešlo!
    Nikdy se nezkoušelo v rotundě nic, co by extrémně hlučelo nebo kouřilo, i když výjimky se našly. Vrata se fakt zavírala jen v zimě nebo za lokomotivou, která byla delší dobu odstavená, např. kvůli vyvazování podvozků, opravě motoru apod.
    Tak to jen trochu slov k tomu, jak by to mělo vypadat podle skutečnosti. Zdraví brejsak

  2. hlav napsal:

    Abych byl Karle správně pochopen při lamentování nad vzdáleností mezi točnou a vraty do remízy. Byl jsem limitován celkovou šířkou této části kolejiště, takže jsem usilovat o to, aby ta vzdálenost mezi točnou a vraty byla co nejmenší, aby se mi kolem točny ještě vešly nějaké koleje. Ostatně, jaké a kudy, s tím mi budeš muset pomoct. Někdy to probereme… Každopádně Ti děkuji za praktické postřehy jak to chodí s těmi vraty. Kdybych tohle věděl, tak bych možná na svůj model místo vrat instaloval korále :-). To by byla frajeřinka, co?

Vložit komentář

Text komentáře: