Brejlovec v N-ku od MTB a TRIX – radost a zklamání?

Brejlovec v NMNMDlouho jsem váhal, zda na stránkách HV publikovat recenze Karla Brejši na nové lokomotivy T 478.3 Brejlovec v měřítku N, které shodou okolností téměř ve stejný čas daly na trh hned dva výrobci – tuzemská a relativně velmi mladá firma MTB a po mnoha odkladech velmi zkušená a věhlasná německá firma TRIX.

.

  Váhal jsem především proto, že jsem ani jeden z modelů sám netestoval (byť jsem je oba držel v ruce 🙂 ) a tudíž všechno dále napsané vychází z písemných zpráv, ústních sdělení a fotografií autora recenzí (samozřejmě s jeho souhlasem), a dále z diskuse kamarádů z Modelářské besedy Nagano. Jen okrajově jsem sledoval další diskusní fóra, kde se mi některé příspěvky zdají velmi tendenční podle zásady „nejlepší je právě to moje“. Váhal jsem i proto, že nemám v úmyslu přilévat oleje do ohně, neboť recenze modelu od TRIXe nevychází nikterak lichotivě, což bude mít nejspíš fatální dosah především pro některé prodejce či překupníky, kteří svým zákazníkům dávno dopředu slibovali hory-doly. A ono se jaksi nezadařilo… Neváhal jsem o jediném: Že mašinky vyzkoušel ze všech stran a recenze objektivně napsal jeden z našich nejzkušenějších modelářů, stavitel modelů v N-ormálním měřítku a  zkušený opravář modelů, bývalý mašinfíra, Karel Brejša. To zdůrazňuji především na adresu těch, kteří si už stačili otřít hubu o jeho názory prezentované na webu Mašinky.cz (viz dále).

.

Brejlovec od MTB

  Ucelenou recenzi Karla Brejši spolu s firemními obrázky (MTB) publikoval na svém webu Mašinky.cz majitel stejnojmenného kamenného obchodu v Kladně Martin Valter – ZDE.

  Nutno úvodem sdělit, že Karel Brejša dostal od výrobce k otestování prototypy modelu a některé finální detaily byly dopracovány podle jeho zjištění, rad a doporučení.

  V úvodní části recenze Karel Brejša píše: „Model lokomotivy je v krabičce uložen v molitanovém lůžku, které kopíruje obrys lokomotivy a je i na dně krabičky. Lokomotiva je v krabičce uložena přes proužek průhledné folie, takže ji nemusím z krabičky pracně dobývat. V levém horním rohu je výřez pro sáček, ve kterém je jedno bandážované dvojkolí, které jde použít pro zvýšení tahu lokomotivy, a další doplňky, tj. sada houkaček na střechu lokomotivy, samozřejmě nad obě stanoviště.“

  K úpravě povrchu modelu recenzent uvádí: „Lokomotiva je kvalitně nastříkaná, bez zjevných přestřiků a dalších nedostatků. Je samozřejmě opatřena i potiskem. Potěšující je, že pod lupou jsou všechny potisky krásně čitelné, a to nejen na rámu, ale i na nádrži a jinde. Prostě, z kvality obtisků jsem doslova nadšen!“

  Hodnocení provedení karosérie modelu vychází rovněž velmi příznivě. Brejša uvádí: „Jsem nadšen čelním pohledem na model. Velmi dokonale je provedena maska čelního okna, která model lokomotivy činí snad ještě krásnější než v reálu. Právě tento detail se ještě u žádného jiného modelu této lokomotivy nepodařil tak dokonale, ať už se jedná o model v provedení z odlitku, nebo leptu. Tento detail prostě snese ta nejpřísnější hodnocení a myslím, že i kdejaký renomovaný tovární výrobce s letitými zkušenostmi by to jen stěží dokázal. Je totiž nutné připomenout, že firma MTB připravila tento zdařilý model lokomotivy, která se neodmyslitelně zapsala do provozu ČSD, v poměrně krátkém čase.“ Za další zdařilý prvek modelu považuje Brejša to, „že se i u modelu v měřítku N výrobci podařilo znázornit i stanoviště strojvedoucího, samozřejmě na obou stranách. Snad poprvé je skrz okna z bočního pohledu vidět pult a části sedadel. Toto zdařilé provedení dává možnost si stanoviště strojvedoucího dovybavit např. figurkami strojvedoucího,“ dodává.

  Stejně pozitivně recenzent hodnotí i boční stěny a střechu. „Se zaujetím prohlížím kruhová okna na boku a střechu, vše je tak, jak má být a v precizním provedení. Znovu je nutné vyzdvihnout, že i na modelu v malém měřítku lze docílit kvalitních detailů a celkově dokonalého povrchu karosérie.“

  V další části recenze se Karel Brejša zaměřil na podvozky a jejich spojení s tělem modelu. „Při otočení modelu na střechu a pohledu na podvozky nejprve vidím na obou krajích po dvou šroubcích. Usuzuji, že s nimi bude zajištěna ona zdařilá nástavba. Na plochém dně nádrže je ve středu také jeden šroubek. Po jeho vyšroubování se obnaží kovový odlitek rámu; ukazuje se, že na jedné straně je trochu místa, které se může hodit pro budoucí digitalizaci modelu.“

  Model Brejlovce od MTB je – jak je dosud tradiční – nabízen zákazníkovi v analogovém provedení, ale s kompletní přípravou pro osazení i zvukovým dekodérem. „Po odšroubování čtyř šroubků na podvozku zjišťuji, že jednak drží krásně vyvedené pluhy s výřezy pro spřáhla a také i karoserii. Zasunuji mezi rám a oba boky karosérie planžety pro její uvolnění a zjišťuji, že na zámcích drží pevně, což je jenom dobře. Po sejmutí karoserie odhaluji, že zámečky jsou dva na každé straně v místě nad podvozky a blíž k vnitřní nápravě každého podvozku.“

  Po sejmutí karosérie je patrné, že „vnitřek odlitku karoserie je bez zbytečných otřepů a velmi čistě proveden.“

  Pokud jde o přípravu modelu k osazení dekodérem je u modelu Brejlovce od MTB netradiční, že je vybaven nikoliv obvyklou (šestipinovou) paticí NEM 652, ale malou paticí Next 18, tedy rozhraním podle NEM 662. „To samozřejmě znamená, že se podle toho musí objednat (koupit) dekodér s příslušnou paticí,“ upozorňuje Brejša a dodává: „Lokomotiva má standardně zabudován i reproduktor na ozvučení. Horní tištěný spoj (pod střechou) je také pěkně proveden a rovněž osvětlení modelu pomocí LED (v provedení SMD) je vynikající!“

Testy jízdních vlastností Brejlovce od MTB

  Ve druhé části recenze Karel Brejša popisuje, jakým způsobem testoval model lokomotivy. „Nejdříve jsem jízdu lokomotivy zkoušel v analogovém režimu na testovacím oválu s nejmenšími poloměry oblouků R1, a byl jsem zvědavý, jestli se celý hotový model chová podobně (nebo jinak) jako samostatné pojezdy, které jsem měl od výrobce na předběžné testování a u kterých jsem doporučil udělat několik drobných úprav pro zlepšení jízdních vlastností.“

  „Model jsem postavil na koleje a pomalu rozjel. Při rozjezdu i při jízdě se nekýval, nevydával rušivé zvuky a velmi plynule se rozjel a pokračoval v jízdě. Zvyšoval jsem napětí do kolejí až na 10 V, kdy rychlost přibližně odpovídá rychlosti skutečné lokomotivy, tedy 100 km/hod. Pro testování rychlosti modelů mám k dispozici měřicí zařízení z produkce DIGI-CZ z tvůrčí dílny Jindry Fučíka.

  Při jízdě svítí na lokomotivě dopředu obrysová světla i reflektor, dozadu je osvícena klasickými červenými koncovými světly. Nechal jsem lokomotivu jezdit v jednom směru vždy několik minut danou rychlostí a tu po čase zase změnil na vyšší a tak až do maxima! Lokomotiva ani jednou nevykolejila a ani při jízdě minimální rychlostí necukla, takže spojení kolejnice-motor funguje nad jakoukoliv pochybnost spolehlivě! Po 15 minutách jízdy jsem otočit směr a nechal model jezdit ve stejných cyklech a opět bez jediné závady.“

  Při testování výkonu modelu postupoval Brejša následovně: „Nejdříve jsem připojit jeden rychlíkový vůz od Arnolda, který se řadí k těm delším a zkusil jsem s ním objet několik okruhů. Měl jsem trochu obavy, zda-li je dostatečný výřez v pluhu pro pohyb spřáhla, ale jak jsem za chvíli zjistil, mé obavy byly neopodstatněné! Lokomotiva s jedním vagonem kroužila různými rychlostmi neúnavně svá kolečka a ani jednou nedošlo k vykolejení podvozku nebo jiné závadě. Následně jsem k lokomotivě připojit další tři rychlíkové vozy a opět lokomotivu rozjel. Byl jsem překvapen, jak krásně celá souprava jezdí minimální i maximální rychlostí po testovacím okruhu, kde jsou doslova „utažené“ oblouky R1!“

  Závěr testů jízdních vlastností modelu od MTB v analogovém režimu Brejša hodnotí následovně: „Musím smeknout klobouk před tím, co se podařilo MTB vyrobit!“

  Jenže to ještě nebyl konec testování modelu (v analogovém režimu) zaměřeného na ověření kvality podvozku a jeho jízdních vlastností. Karel Brejša vyzkoušel značně náročný test, který u svých výrobků nerealizují ani renomovaní výrobci. Test spočíval v sunutí celé soupravy, tedy jakoby poslední vůz soupravy byl řídícím vozem a lokomotiva byla na konci vlaku a celou soupravu „tlačila“. „Je nutné konstatovat, že výrobci se povedl opravdu husarský kousek. Lokomotiva dokázala celou soupravu sunout i přes oblouky R1 po ovále stejně, jako by vagony táhla! To myslím hovoří jasně o tom, že celý podvozek je velmi zdařilý. Nádherně nastříkaná karoserie celý model umocňuje!“

  Brejša uvádí, že testy modelu budou pokračovat, až mu bude dodán příslušný dekodér. Poté model vyzkouší v plném provozu na jeho známém „školním“ kolejišti, včetně jízdy ve stoupání na lokální trati. Zřejmě dojde na výměnu jedné nápravy za bandážovanou. V této souvislosti doporučuje těm, kteří se rozhodnou instalovat bandážovanou nápravu, aby vyměnili některou z vnitřních dvojkolí podvozku, protože na tu je přenášena větší síla při rozjezdu.

  Závěr recenze Brejlovce od MTB vychází velmi pozitivně. Mj. chválí výrobce, že dostál jeho rad a doporučení po předběžných testech pojezdů. „Výrobce opravdu nic neošidil a model co možná nejvíce přizpůsobil mým připomínkám. Tím se mu podařilo vyrobit myslím ojedinělou lokomotivu pro modeláře vyznávající měřítko 1 : 160, která splňuje nejpřísnější kritéria výroby modelu. Určitě snese srovnání s výrobky továrními a dovolím si tvrdit, v mnohém je i předčí!“

.

Brejlovec od firmy TRIX (Minitrix)

  V krátké době po recenzi Brejlovce od MTB poskytl Karel Brejša okruhu svých známých další recenzi modelu stejné lokomotivy, ovšem z produkce věhlasné německé firmy TRIX (Minitrix). Všichni zasvěcení, kteří alespoň částečně sledují novou produkci modelů v měřítku N jistě vědí, že právě na tento model se čekalo hanebně dlouho od doby, kdy sama firma zveřejnila, že model Brejlovce připravuje (psali jsme o tom např. ZDE). Rozhodně nelze recenzenta obviňovat, že při popisování kladů a nedostatků obou modelů jednomu straní a druhého zatracuje. Je ale s podivem, že jinak věhlasná firma, která v historii připravila bezpočet kvalitních modelů, doslova „mercedesů“ mezi „trabanty“, nabízí nyní něco, co – dovoluji si nezdvořile odhadnout – bude za požadovanou cenu obtížně prodejné. Nicméně, protože se necítím povolaný k jakémukoliv hodnocení komerčních prognóz, omezím se jen na osobní konstatování, že současný model si rozhodně nepořídím (možná, že v budoucnu TRIX přijde s lepší verzí modelu), protože by to podle důvěryhodných testů provedených Karlem Brejšou byla špatná investice.

  V recenzi Brejlovce od firmy TRIX se Brejša na rozdíl od prvního modelu od MTB detailněji  nezabývá tvarem a rozměry karosérie, jejím provedením, barevným nástřikem a obtisky. Sice uvádí, že hodnocení těchto faktorů nechává jiným, myslím si ovšem, že tím zbytečně nahrává různým „taky-odborníkům“, kteří budou na všelijakých fórech zbytečně polemizovat o nepodstatných věcech, ostatně jak už je patrné v diskusi na webu Mašinky.cz.

  Brejša zdůrazňuje, že se při psaní recenze věnoval především mechanickým částem modelu s cílem srovnat vše podstatné s modelem od MTB. Věnuje se ale také významným faktorům týkajícím se elektrifikace a elektronizace modelu.

  V této souvislosti je možná vhodné doplnit poznatky z diskuse modelářské besedy, že model Brejlovce je z výroby osazen speciálním klonem (tvarově upraveným) dekodéru DH10C od firmy D&H (která, jak uvádí zasvěcení, odjakživa spolupracuje s producentem modelů Märklin/TRIX) – návod v angličtině ZDE nebo v češtině ZDE;  zvukový dekodér by měl být nejspíš klon Dietz X3 (návod v nemčině ZDE). Oba dekodéry by měly jít „normálně“ programovat. Uvedené údaje si lze ověřit na webu 1zu160.net – ZDE – (kde se autor rozplývá nad dokonalostí italské verze Brejlovce, který bude mít bezpochyby stejné uspořádání jako verze ČSD) a v diskusi k tomuto textu.

  Pro některé diskutéry bylo záhadou, co je uloženo na  „SIM-kartě“ obsažené v krabičce. Podle všeho je určena pro mobilní stanice Märklin/TRIX (ovladač). Uživatel zasune SIM-kartu lokomotivy a má ji na ovladači.

Základní testy jízdních vlastností Brejlovce od TRIX

  Testy zapůjčeného modelu začal Brejša obvyklým „projetím“ modelu na kolejišti: „Po naprogramování adresy CV1 pokládám model s velkým očekáváním na kolejiště,“ píše Brejša. „Nejdříve jsem ho nechal projet samotného a byl jsem nadšen velmi tichým chodem motoru a převodů a celkovou jízdou. Lokomotiva se nekývá a chodové vlastnosti pojezdu nezapřou zkušenosti továrny TRIX. Bohužel, nerad musím konstatovat, že to asi je to poslední, čím jsem byl nadšen.“

  Při dalších testech jízdních vlastností se začaly dít věci: „Při další jízdě velmi pomalou rychlostí přes výhybky a „angličany“ (používám kolejivo Fleischmann a Trix) jsem rozhodně nečekal, že se lokomotiva zastaví při průjezdu přes plastové srdcovky. Dvakrát mi centrála zkratuje bez vykolejení, což je podezřelé. Beru lokomotivu do prstů, otáčím ji podvozky vzhůru a zjišťuji, že bandáže jsou na jednom kole vnitřních dvojkolích, vždy do kříže proti sobě. Vracím lokomotivu zpět na koleje a na výhybce zjišťuji, že bandáže vycházejí přesně na ony plastové díly na výhybce. Napadá mne, že by mohlo pomoci nasadit bandáže na kola jedné nápravy. Při vyšší rychlosti modelu se tento nedostatek neprojevuje, asi pomáhají setrvačníky na motoru.“

  „Trošku nesystémově (jsa notně zvědavý) pouštím na ovladači zvuk a – jsem opět zklamán. Ačkoliv je v palivové nádrži dost místa, je tam dán nějaký kulatý reproduktor, ale jako by byl bez ozvučnice, protože zvuk je prostě „hrozný“. Rozhodně daleko za mým očekáváním.“

Rychlé srovnání hmotnosti obou modelů a od toho odvislý výkon:

Hmotnost modelů:
T 478.3 od MTB má váhu 104,9 g (a to i po ubrání váhy pro kvalitnější reproduktor s ozvučnicí);
T 478.3 od TRIX má váhu 98,6 g.

  Při jízdě na lokálku do stoupání s oblouky R1 utáhnou obě lokomotivy přibližně stejně, se soupravou devíti dvounápravových a jedním čtyřnápravovým vozem obě lokomotivy vytáhly vlak nahoru, lokomotiva od TRIXu však viditelně zpomalila, od MTB skoro neznatelně. Oběma  před testem nastavena maximální rychlost na 100km/hod, je to 50% výkon na ovladači.

Pokus o úpravu modelu od firmy TRIX

  „Po dohodě s majitelem modelu se rozhoduji celou lokomotivu demontovat za účelem prostudování její konstrukce a rozhodnutí se, co by se dalo upravit, aby se především zlepšily její jízdní vlastnosti. Zaměřuji se na uložení podvozků a vymyšlení lepšího sběru napájení, stejně tak na možnost úpravy zvuku.“

  „Při rozborce moje zklamání pokračuje. Závěsky na pojezdu jsou plastové, nacvaknuté a volné. Podvozky při vytočení do nich naráží a umožňují tak sice volnější pohyb podvozku, ale „fajnšmekrům“ se za jízdy zdá, že každou chvíli upadnou! Je pravda, asi je takto nikdo neulomí, protože při mírnějším tlaku se vycvaknou samy a vypadnou.“

  „Pokračuji odšroubováním nádrže a zase překvapení. Velmi nekvalitní zvuk je s největší pravděpodobností zapříčiněn „levným“ čínským kulatým reproduktorkem používaným do „mluvících“ hraček. Nemá označení výrobce ani impedance. Tak tady je příčina zklamání „zvukových nadšenců“. Na vině špatné reprodukce zvuků modelu bude ale nejspíš i dekodér, ale to nechám na posouzení dalších odborníků.“

  Karel Brejša se nakonec rozhodl pro dosti zásadní zásah do modelu, aby se dostal k podvozkům a mohl stáhnout bandážovaná kola a dát je na jednu osu. Samozřejmě, tímto zásahem zrušil záruku prodejce. „Odpájel jsem tišťák nad motorem, abych se dostal k podvozkům. Po zjištění, jak jsou převodovky zajištěny, odcvakávám jejich vrch a zjišťuji, že dvojkolí nejdou z podvozku vyndat bez jejich demontáže z rámu lokomotivy. Jinak to hrozí neopravitelnou závadou.“

Systém sběru napájení – katastrofa!

  „Přicházím na další věc, která mě u modelu této lokomotivy hodně překvapuje! Výrobce použil pro sběr proudu z dvojkolí systém, který už byl před mnoha lety zkoušen firmou Bachmann, ale neosvědčil se. A hle, TRIX ho nyní použil u úplně nového moderního modelu  lokomotivy, ovšem bohužel si ho ještě upravil k horšímu. Jde o to, že napájení je řešeno přes hrotové uložení dvojkolí! Z dost pevného plíšku je vytvořena jakási objímka s otvorem, do kterého zapadá hrot dvojkolí! No a jelikož plíšky jsou pevné a nikoliv pružné, tak i setinová axiální vůle vedení dvojkolí způsobuje, že se někdy nějaký hrot nedotýká a není tak zajištěn sběr, resp. přenesení proudu z dvojkolí dál. A nezachrání to ani drátkové vedení mezi stranou podvozku a vrchního tišťáku a ani dalšími drátky mezi tišťákem a motorem! To už se asi u TRIXu poučili s vyhřátými dlouhými planžetami, které dříve převáděly proud mezi podvozkem a tišťákem, časem se vyhřály a ztratily pružnost a lokomotivy také nejezdily stoprocentně.“

  Poznámka recenzenta: „Podobný systém „s plíšky z vnější strany dvojkolí“ zkoušel i TOMIX, ale ten raději ani nevyvrtal otvory pro hroty os dvojkolí a jen do plíšků prolisoval důlky, navíc to bylo z pružících plíšků. Ale stejně po nějaké době i on od této konstrukce odstoupil.“

  V diskusi modelářské besedy zazněl hlas Honzy Plutnara, jenž vzpomenul, že stejný systém (tzn. dvojkolí s ostrými hroty uložené do důlků v mosazných plíšcích) používala firma KATO (nevěděl, zda to platí i nyní). Tento způsob sběru napájení Plutnar považuje za jeden z nejpodařenějších. Jenže, to co předvedl TRIX je způsob, který je dosti nešťastnou variantou tohoto systému.

  Brejša se ve své recenzi dále zamýšlí nad možnými způsoby úpravy pojezdu. „Pokud někdo bude chtít, aby mu tato lokomotiva jezdila dobře, musel by si sehnat nápravy bez bandáží a nechat celou lokomotivy nebandážovanou; ale z mých zkušeností to nikdy nebude super. Je s podivem, že u modelu této cenové relace použil výrobce zastaralý a nevhodný systém. V této souvislosti ještě více vynikají výhody systému použitého u stejného modelu firmou MTB. Není nad dvě pružící planžety umístěné na vnitřní straně každého kola – toto řešení hned tak něco nepřekoná.“

  Dále  uvádí: „Je asi zbytečné slisovávat kola s bandážemi a dávat je na jednu nápravu, neboť se stejně nic nezmění a sběr proudu bude vždy nedokonalý. Při nachytání prachu to bude ještě víc znát.“

  Špatný (nepravidelný) sběr napájení má samozřejmě vliv na činnost dekodéru. „Pokud jde o zvuk, je to katastrofa. Doporučuji proto u této lokomotivy zvuk raději nepouštět. Jednak proto, že za moc nestojí, ale hlavně díky výpadkům sběru napájení má dekodér tendenci se stále restartovat a to se nedá poslouchat.“

  Tomu by šlo zabránit jedině zásadní úpravou sběru napájení, tedy instalovat zcela jiný systém, uzavírá Brejša. „Je s podivem, proč taková věhlasná firma, jakou TRIX bezesporu je, nepoužil i u modelu Brejlovce osvědčený, vyzkoušený a spolehlivý systém přenosu proudu mezi kolem a tišťákem.“

Závěr recenze modelu Brejlovce od firmy TRIX

  Je pochopitelné, že po zjištění výše uvedených fatálních chyb vyznívá závěr recenze Karla Brejši velmi negativně až pesimisticky s ohledem na možnosti nápravy zjištěných chyb. Je nabíledni, že ne každý si bude umět chyby odstranit. Ostatně, proč by to měli modeláři dělat, když model stojí i více jak 7 tisíc Kč. To nejsou malé peníze a lze litovat prodejce tohoto modelu, kteří budou řešit jistě nikoliv ojedinělé reklamace. Brejša zcela nepokrytě varuje: „Lituji od této chvíle každého, kdo si tuto lokomotivu koupí, a ještě víc ty, kdo ji měli dlouho před-objednanou u různých obchodníků a překupníků, a teď se nemůžou dočkat, až ji vybalí z krabičky a budou si ji chtít za nemalý peníz užívat!“

  V této souvislosti lze jen nechápavě kroutit hlavou nad důvody, které vedly výrobce k uvedení pouze plně osazené digitalizované varianty modelu (tzn. s řídícím i zvukovým dekodérem) a zcela pominul variantu analogovou (byť s přípravou na digitalizaci), či variantu digitální, ovšem bez zvukového dekodéru – jako je tomu například u slovenské verze Brejlovce. Takové produkty by si jistě své zákazníky nalezly a počet nespokojených či zklamaných by byl nepochybně menší.

  Závěr recenze Karla Brejši je jednoznačný: Na první pohled velmi pěkný výrobek je s největší pravděpodobností po všech možných zoufalých pokusech o dokonalé zprovoznění stejně určen jako nepojízdný exponát do vitrínky.

*        *        *

Poznámka vydavatele:

  S ohledem na fakt, že každý si za své peníze může koupit co chce, není cílem výše publikovaných slov odradit kohokoliv od záměru koupit si Brejlovce, ať už od firmy MTB, nebo TRIX. Ostatně, stále je zde možnost vyrobit si model z leptu (DK-model), vymyslet a zabudovat do něho pojezd vlastní konstrukce, model digitalizovat a ozvučit – a pak už si jen tiše nadávat sám sobě.

  Anebo naopak prezentovat svůj modelářský výtvor a popsat jeho klady a zápory, jako to udělali například Jozef Fetterik ZDE, anebo Jirka Kubík – ZDE. Honzíkovy vláčky jsou pro takové odvážné modeláře vždy otevřené.

Hlav

Ilustrační foto v perexu hlav

.

Rubrika: Lokomotivy, MODELY, ZPRÁVY

komentáře 2

  1. standa napsal:

    Divím se, že si v dnešní době ještě vůbec někdo kupuje výrobky „německých“ firem. Pokud je mi známo, a to mi tedy opravdu je, veškeré „německé“ výrobky se vyrábí v Číně. Proto uvádím slova německé v uvozovkách. Sám jsem si několikrát nabil čuňu koupí těchto šuntů. Teprve po zjištění, kde se tato parodie na modely vyrábí, jsem prozřel a od té doby kupuji jen výrobky české. Nemám s nimi jediný problém a jsou to výrobky, které jsou nejen krásně a kvalitně provedené, ale také krásně jezdí. Vím, že mne nyní budou kamenovat všichni příznivci předražené čínskoněmecké produkce. A věřte mi, že je mi to jedno – zatímco já si vesele jezdím, oni řeší problémy svých „skvělých značkových“ výtvorů na různých diskuzích…

  2. pepin rataj napsal:

    Zdravim N-kare, mam oba modely, myslim to co jsme pred tim mely a byly jsme spokojeni je tohle super. MTB mam brejle i bertu provoz analog, bude digi. Tak bez bandazi taham 8-10 rychlikovych nebo 20-30 nakladnich vozu. To same mi utahne brejlak od TRIXE, ale ma bandaze a co se tyce zberu napeti nemam problem pouze na jedne vyhybce mi obcas vypadne zvuk, ale to jen oblouk. vyhybka Fleischmann a ta zarukou na dobre jizdni vlastnosti opravdu neni. Do MTB bych rad nacpal i zvuk, ale pry je trosku problem s repro.

Vložit komentář

Text komentáře: