Honzíkovy vláčky

Honzíkovy vláčky (23), aneb Jak jsem „rozsvítil“ šturc

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 20.9.2012

Šturců není nikdy dost. S touto nadsázkou jsem přistupoval k jejich výrobě. Ano, mám na mysli kolejové zábrany, jak správně tuhle důležitou věc označuje např. předpis ČD D1. Brejšák mi řekl, že na kolejišti mám překolejováno. A má pravdu. Když jsem spočítal všechna místa, kde musím instalovat šturc, tak mi vyšlo, že jich budu potřebovat skoro tři desítky. Začal jsem tedy mapovat výrobce, abych si udělal představu, kdo co nabízí a za kolik. Když jsem spočítal náklady za profi výrobky, málem jsem upadl…

  Tuhle lekci (počítání nákladů) má jistě za sebou každý poctivý modelář. U nás – přestože nám svého času otcové-revolucionáři slibovali, že se budeme mít stejně, jako ti v západní Evropě, když budeme pilně pracovat a budovat kapitalismus – ale skutečnost předčila očekávání a tak zůstalo v platnosti staré socialistické, že co si člověk neudělá sám (nebo neukradne), nemá. Tož, je-li možnost a nutnost, kdo může, opráskne cokoliv, co vymyslel někdo jiný. Příkladů je bezpočet.
Nebudu tedy kličkovat a přiznám, že jsem si pro inspiraci zakoupil po jednom kusu několik „vzorků“ šturců od různých výrobců. Hezkých, horších i nejlepších. Vyšel jsem totiž z úvahy, že v reálu byly stejně v každé stanici různé kolejové zábrany. Prostě, asi jak byli na tom kterém drážním okrsku šikovní řemeslníci, tak takové tam měli šturci (též nádražní lampy, zábradlí, schody, peróny atd.).
Jelikož jsem vbrzku přišel na to, že šturc vytvořený jako svařenec kolejnic, nebo traverz profilů „I“ či „U“ je z hlediska vymodelování v měřítku N dosti pracnou záležitostí, rozhodl jsem se je proto „naklonovat“ metodou odlévání. Vybral jsem si ty masivní, tvořené dřevěnou bednou, do které je nasypané kamení, a jenž někdy mají ve výši nárazníků vagonů připevněn pražec, v lepším případě vyřazené nárazníky. Tohle všechno má za účel zastavit vagon, kdyby se náhodou někde urval a směřoval po kusé koleji ven z náraží. Když jsem byl malý kluk, pamatuji si, že tohle se stalo kdysi dávno v Brně. Byl jsem tam zrovna na návštěvě u dědy. Tehdy vylítly vagony z nádraží na ulici i se šturcem. Naštěstí to bylo nad ránem, kdy ještě všichni Brňané spali.

Jak se takové klonování dělá?

  Především, „klonovat“ se může jen pro vlastní potřebu, dělat to na kšeft je trestné (uff, to jste se lekli, co?). Pro výrobu formy lze vzhledem k poměrně jednoduchému tvaru šturce použít buď Lukopren, nebo silikonový kaučuk. Nějak víc jsem si oblíbil adiční dvousložkový silikonový kaučuk ZA 4 LT RED, který nabízí firma ELCHEMCo, s.r.o., Praha. Báječná věc! Tyhle kaučuky mají tu vlastnost, že po vytvrdnutí jsou neskutečně pružné, asi jako prezervativ, ale drží tvar a přenášejí i ty nejmenší detaily (pokud jde o přidržování tvaru, příměr s prezervativem neplatí!). Známé Lukopreny se v tomto ohledu nedají srovnávat. Ty jsou podstatně tvrdší, tudíž výborné pro jiné účely.
Originál šturce (slouží jako master) zaliju do silikonové hmoty. Položím jej na dno nějakého plastového obalu (potravinářského, od elektrosoučástek atd.) nebo krabičky (důležité je, aby tento obal neměl porézní stěny, ke kterým by se kaučuk přilepil). Ke dnu jej přilepím kapičkou lepidla, aby mi po nalití silikonu náhodou neplaval. Důležité je, aby okolo masteru (předlohy) a nad ním byl tak asi 1 cm materiálu (silikonu). Tloušťku stěny formy ale není třeba přehánět. V některých případech je však potřeba před litím pryskyřice formu vhodně fixovat s cílem udržet rozměry a celkový tvar formy.
Když forma vytvrdne (pár hodin), master opatrně vyjmu. Předesílám, že silikonová forma vydrží tak do dvaceti odlitků. Jak kdy. A odborníci doporučují první dva odlitky (které de facto „vyčistí“ formu) uchovat pro event. příští „klonování“ dalších sérií odlitků. To samozřejmě platí v případě velkých sérií (několik desítek kusů).
Aniž bych vytíral formu separátorem (v případě silikonů od ELCHEMCo není potřeba), naliju do ní další vynikající odlévací hmotu, kterou vřele doporučuji, a to pryskyřici AXON F18 (o pryskyřicích AXON blíže ZDE). Tahle hmota ztuhne za pár minut, vytvrdne za 24 hodin. (To je potřeba vědět v případě odlévání do několika forem najednou; je nutné si namíchat jen takové množství pryskyřice, které stihnu zpracovat.)

Obr. 1. 2 – Odlévání do forem. Vlevo forma ze silikonoveného kaučuku. Vpravo zapůjčená forma z Lukoprenu. Ve formách je zalita pryskyřice AXON F18

  Odlitek vyproštěný po půl hodině z formy je tuhý, ale měkký, takže na něm lze snadno udělat potřebné úpravy (lze oříznout skalpelem hrany, upravit montážní otvory aj.). Druhý den už je odlitek tvrdý jako šutr a jeho opracovávání už dá více práce.
Jelikož šturci tohoto typu (viz obr.) byly vlastně dřevěné bedny a v nich nasypané kamení či štěrk, není problematické najít barevný odstín k jejich nabarvení (dřevo, kámen, špína…). Použil jsem akrylové barvy Rewell – č. 84 na dřevěné díly a č. 46 spolu s č. 8 na zátěž. Až budou šturci instalované v kolejišti, přijde na řadu jejich další patinace a kamufláž.
Poznámka: Samozřejmě, popsanou metodou lze odlévat kterýkoliv jiný předmět.

Dokončení šturce

  Když už jsem byl se svým dílem skoro spokojený, přišla podstatná výtka kamarádů (kde jinde než v hospodě). Že prý na každém pořádném šturcu musí být připevněna návěst „Posun zakázán“¹⁾. Což o to, ale že v noci tam ještě musí svítit modré světlo. A tak jsem začal pátrat po tomto detailu. Jako vždy, všechno podle pravidel měl na svém kolejišti Pavel Tvrz. Tak jsem se k němu jel poučit (ale zapomněl svítící šturc nafotit).
Návěsti všech možných typů nabízí v měřítku N na fotografickém papíru se samolepicí vrstvou např. Lukáš Košťál (DK-model), ale není problém si je vytisknout. Maličké LED SMD velikosti 0402 modré barvy nabízím v N-šopíku – ZDE.

Obr. 3, 4 – Vystřižené návěsti „Posun zakázán“; na dalším  snímku návěstí s otvory vytvořené špendlíkem (jako naschvál jsem se netrefil, ale to odhalila až fotografie :-). LED SMD 0402 připájená na vodičích vypadá jako lapená blecha…

 

  Abych mohl do šturcu instalovat maličké LED SMD, vyvrtal jsem do odlitku zespodu montážní otvor o průměru cca 7 mm a z boku šikmo k tomuto otvoru (z příčného trámu) dva otvory cca 0,3 mm, kudy povedou drátky od LED. Drátky diod jsem ale nejdříve protáhl otvory zhotovenými špendlíkem ve vystřižené návěsti „Posun zakázán“, pak jsem protáhl drátky od LED SMD otvory ve šturcu. Návěst i diodu jsem pojistil mikrokapičkou disperzního lepidla. Kolega Jindra je toho názoru, že by se mohla LED SMD zapustit do maličkého otvoru v příčném trámu a toto místo přelepit vystřiženou návěstí. Že by tak prý nebyla dioda vidět, ale světlo by skrz papír prosvítalo. Asi by to šlo, ale nezkoušel jsem to. V měřítku 1:160  už stejně není z metru vidět, kde a jak bude dioda instalována.

Obr. 5, 6, 7 – Montážní otvory pro drátky od LED SMD 0402 a instalování návěsti „Posun zakázán“ s diodou

  Efekt modře svítícího šturcu je převeliký. Modrá diodová barva má totiž velmi příjemný odstín. Intenzitu svitu diody je potřeba srazit odporem cca 1,5 kohmu (při napájení 16V). To už je ovšem individuální záležitost a patří to do jiné kapitoly.

Obr. 8 – Efekt modrého světla na šturcu je působivý. Určitě by ale neměl být na kolejišti dominantní, neboť stále platí, že „méně znamená více“

  Snad nakonec jen prozradím, co jistě každý ví, tj. jak jsem spojil drátky od diody o průměru 0,1 mm s vodiči průřezu 0,14 mm2, protože ty drátky bych rozhodně nebyl schopen připájet nebo přichytit do svorkovnice. Nejdříve je nutné očistit lak z drátku. K tomu používám novodur, někdy zázračnou vodičku od ELCHEMCo. Acylpyrin děsně smrdí. Konec vodiče (cca 2 mm) si pocínuji a přichytím k němu konec drátku. Pak otáčím vodičem a drátek namotovám na vodič. Nakonec celý spoj opatrně pocínuji. Aby se mi náhodou drátky od LED nevytrhly, použil jsem smršťovací bužírku a vodiče jsem zalil pryskyřicí v montážním otvoru.

Obr. 9, 10 – Vodiče (pro sichr) zalité do montáčního otvoru ve šturcu. Až pod kolejištěm k nim přijde připájet rezistor

Foto hlav

________________________________

1) Kapitola V
Návěsti navýkolejkách, kolejových zábranách, točnách, přesuvnách
A. NÁVĚSTI
530. Návěst Posun zakázán (čtvercová, na vrcholu postavená modrá deska s bílým okrajem [denní návěst]; modré světlo [noční návěst]) zakazuje posunovat přes takto označené místo.
531. Návěst Jízda přímým směrem (svislý bílý obdélník postavený na kratší straně v černém poli nebo svislá bílá šipka v černém poli směřující nahoru) informuje po kontrole sklopení výkolejky, odstranění kolejové zábrany, přestavení točny nebo přesuvny o jejich poloze.
532. – 535. Neobsazeno.
B. DOPLŇUJÍCÍ USTANOVENÍ
536. Návěsti na výkolejkách, kolejových zábranách, točnách, přesuvnách se umísťují jak vpravo, tak i vlevo od koleje, pro kterou platí.
Návěst Posun zakázán může být pro kolejové zábrany, označení konce kusých kolejí nebo vrat umístěna i uprostřed koleje, pro kterou platí.
In: ČD D1 – Změna č. 2 – Účinnost od 1. 7. 2002 (jestli je tato norma platná bohužel nevím)

 

Rubrika: Honzíkovo kolejiště, STAVBY, ZPRÁVY
Počet přečtení: 8 570 | Tisknout: | Poslat: