Sádru bych v modelařině nezatracoval

Sádru prý už znali Řekové (nebo Římani?). Aniž bych to kontroloval, nejspíš to bude pravda. Přes dnešní nebývalou nabídku nejrůznějších syntetických odlévacích hmot zná sádru i většina modelářů, byť vím o jednom kamarádovi, kterého sádra irituje :-). Já si ale myslím, že sádra má při modelaření své nezastupitelné místo. Uplatní se všude tam, kde je potřeba zhotovit pevný a tvarově neměnný odlitek, jindy i formu pro jeho zhotovení. Může sloužit i jako fixace jiných (silikonových) forem. Je levná a dobře se s ní pracuje. Ačkoliv je nabíledni, že o sádře a jejím zpracování už bylo všechno napsáno, nemohu se o ní nezmínit na svém webu, protože bez sádry by byla rubrika „Dílna – zpracování“ neúplná. Není ale sádra jako sádra.

Troška teorie opsaná z vysokoškolských skript

  Sádra se řadí mezi vzdušné maltoviny1). Mezi maltoviny patří například i cement. Jsou to anorganická prášková pojiva, vyráběná z pálených hornin. Konkrétně sádra vzniká dehydratací sádrovce2), což se provádí v pecích při teplotách mezi cca 200° – 1 000° C. Stejně jako dehydratace sádrovce je i zpětná hydratace sádry z chemického hlediska velmi jednoduchou reakcí. Ve skutečnosti se jedná o složitý krystalizační proces s přímými důsledky na vlastnosti zatuhlého produktu – blíže např. zde3) 4).
  Sádra tvoří s vodou dobře zpracovatelnou směs, která po dokončení chemického procesu (i 7 až 10 a více dní) ztuhne do zářivě bílé, příp. šedé, či modravé hmoty, poměrně pevné a tvrdé, se značnou pevností v tlaku. Sádra ale nesnáší trvalý styk s vodou.  Při zvlhnutí dochází k poklesu pevností až o 45 %.
  Podle podmínek při výrobě sádry a v závislosti na přísadách, které se do ní přidávají, se mění jednak rychlost jejího tuhnutí (viz tab.), ale lze tím navíc docílit celou škálu výsledných produktů s různou tvrdostí, pevností a barvou atd.5)

Tab. 1

Druh Počátek tuhnutí Doba tuhnutí Změna objemu
A – rychle tuhnoucí (hemihydrátová) 2 min 15 min +1%
B – normálně tuhnoucí 6 min 30 min +1%
C – pomalu tuhnoucí (anhydritová) 20 min 90 min +2%

  Ztuhnutí sádry urychlují soli (NaCl nebo KCl); klih, kasein nebo kyselina mléčná naopak tuhnutí zpomalují. Existuje stará osvědčená finta kriminalistických techniků, kteří když musí odlít trasologickou stopu ve sněhu, přidají do míchané sádry obyčejnou kuchyňskou sůl v množství asi hrst na kilo sádry. Sádra tím pádem rychle ztuhne a i když při tom vzniká teplo, sníh se obvykle nestačí rozpustit. Někdy to ale bývá „hop – nebo trop“. Modeláři obvykle nemají starosti s tuhnutím sádry ve sněhu, ale rychlost tuhnutí je velmi důležitý parametr. I když ne v přímé úměře, přece jen zde ale existuje vazba na výslednou tvrdost sádry. Tvrdší bude ta sádra, která obsahuje soli aj. látky a ztuhne rychle. A naopak.

Kde nakupovat

    Sádru si lze koupit podle tvrdosti viz tabulka ad A), B) či C), tedy pokud má kupující štěstí a natrefí na výrobky se správně označenými sáčky. Vím o čem mluvím. Nedávno jsem si třeba koupil v drogerii sádru, která byla deklarovaná jak na sáčku tak prodavačem jako rychle tuhnoucí. Neztvrdla mi ani do druhého dne a odlitek šel do koše. Byla to sádra stavební. Pro modeláře naprosto nepotřebná! V modelářské praxi se tedy uplatňují dva typy sádry – rychle tuhnoucí a normálně tuhnoucí.
  Rychle tuhnoucí sádry obvykle mívají označení „dentální“ (tedy zubařská). Tato sádra má velmi jemnou strukturu, zatuhne během několika minut, ale při tuhnutí se vytváří poměrně hodně tepla. To může být katastrofální pro některé formy (plastelína, vosk). Rychle tuhnoucí sádra zvětšuje svůj objem až o 1%, ale to je u malých odlitků zanedbatelné.
  Samozřejmě, i v rámci jednoho druhu sádry jsou vyráběny různými výrobci různě kvalitní produkty. Ověřil jsem si pravdivost reklamního tvrzení e-shopu „Svíčky-GARANT“, že nejkvalitnější sádra (rozuměj dentální), kterou lze na našem trhu sehnat a jež je tvrdší než běžná sádra a má menší sklon k vytváření nežádoucích bublin, je dentální modrá sádra HINRIDUR6) (kat. č. 5667; cena vč. DPH 38 Kč/kg). Dodává ji třeba i firma FLAVA.
  Domnívám se, že pro modelaření je vhodnější normálně tuhnoucí „modelářská“ sádra (takto je i na obalu označovaná). Tato sádra zatuhne během několik desítek minut, také při tuhnutí „topí“, ale ne tak moc, měla by se ale odformovat až po několika hodinách. Někdy – když je například některá stěna odlitku tenká – je vhodné počkat až do druhé dne, až sádra získá dostatečnou pevnost, a teprve pak ji lze opatrně vyndávat z formy.
  Po odformování dejme tomu za 4 – 6 hodin je stále dostatečně měkká (obsahuje hodně vody) a tím pádem vhodná k event. opracování. Jde o to, že i při nejpečlivější práci se někde objeví důlek od zatvrdlé bublinky vzduchu, nebo se při odformovávání ulomí kousíček rohu atd. V této fázi je možné odlitek škrábat, brousit (zalepují se ale zuby rašplí a pilníků), opatrně vrtat apod. obrábět, je možné i jemně seškrábanou sádrou někde na zadní straně špachtličkou „zaretušovat“ rýhy, prasklinky či dolíčky po bublinkách. Pokud je v odlitku vyrobena struktura zdi z cihel nebo kamene, lze spáry pročistit modelovacími nástroji (velmi vhodné jsou právě dentální nástroje – např. ZDE). Samozřejmě, sádrový odlitek lze obrábět nástroji i po jeho dokonalém vytvrdnutí, ale jde to již ztuha.
  Jestli mohu doporučit, dostatečně kvalitní sádru koupíte – a bezkonkurenčně levně – u společnosti TRIGON MEDIA7). Za pár dní máte doma jak „modelářskou sádru“, tak i „dentální sádru“, a k tomu si můžete za pár korun objednat také řadu dalších potřebných pomůcek a nářadí.
  Jak bylo uvedeno, sádrový odlitek je stabilní až po několika dnech (7 – 10), kdy se z něho odpaří voda. To, že čerstvý odlitek obsahuje značné množství vody lze zjisti zvážením. Po týdnu může mít až poloviční hmotnost. Do té doby se rozhodně nedoporučuje jeho povrchová úprava barvením nebo impregnováním 8 ).
  V Ottově naučeném slovníku lze u hesla „sádra“9) nalézt i další praktické ponaučení, na které se obvykle zapomíná, cit.: „Obyčejná pálená sádra pohlcuje ze vzduchu vlhkost a ztrácí pak schopnost tuhnutí, proto je třeba přechovávati ji v uzavřených sudech nebo plechovkách.“ A tohle opravdu nelze podceňovat! Třeba uskladnění sádry ve vlhkém sklepě, kde se naopak daří ovoci či bramborám, jí rozhodně neprospívá.

Příprava formy

  Samostatnou kapitolou je forma pro sádrový odlitek a její dokonalá fixace.
  Nejdříve pár slov o formě: Kdysi dávno jsme odlévali sádru do sádry. Kdo ví o čem povídám, dá mi za pravdu, že to byl děs. Kdo to nezažil, ať to už ani nezkouší. Dnes jsou dokonalejší možnosti. Preferuji silikonové kaučuky. Některé jsou tvrdší, tedy i méně pružné, jako třeba celá série Lukoprenů N z Lučebních závodů Kolín. Neřešme nyní, jestli Lukopren N 1522 nebo 5541 nebo 8100. U sádry to totiž není vůbec podstatné, Sádra, i když má velmi jemnou strukturu, rozhodně není resin nebo polyuretanová pryskyřice a tudíž výsledek bude velmi podobný, bude-li forma vytvořena z „obyčejného“ (a levného) Lukoprenu N 1522, nebo ze špičkového a drahého výrobku N 8100 nebo 8200.
  Dalším vynikajícím silikonem pro odlévání jsou například silikonové kaučuky dodávané ELCHEMCo. Nejměkčí a nejpružnější kaučuk má označení ZA 00. Svým způsobem i po vytvrdnutí připomíná sulc. O něco tvrdší je pak ZA 4LT (je červený). A stupnice z hlediska tvrdosti pokračuje dalšími typy. Zástupce střední tvrdosti je silikonový adiční kaučuk na výrobu forem typ HT 33 Transparent. Je plně kompatibilní se sádrou, polyuretanovými a akrylátovými pryskyřicemi. Silikonové kaučuky od ELCHEMCo jsou vynikající, ale mají jedinou vadu – vysokou cenu! Vysokou tvrdost má pak silikonový adiční kaučuk ZA 50LT. Před vytvrzením je to dobře tekoucí hmota, čímž se dosahuje vysoké reprodukční přesnosti. Po vytvrdnutí má velkou rozměrovou stabilitu, mechanickou pevnost, chemickou odolnost a vysokou odolnost proti roztržení a opotřebení. Díky mechanické pevnosti je obrobitelný i laserem.

K fixaci silikonové formy

  Je nabíledni, že jakákoliv forma musí být vymyšlena tak, aby z ní šel odlitek vyjmout. Pokud se má jednat o „jednorázovku“ – je možné formu zničit (zpravidla při odformování). Aby šel odlitek vyjmout, musí být někdy forma dvou- a více dílná. Silikonové kaučuky od ELCHEMCo ale mají obrovskou pružnost, takže z formy lze doslova vyjmout i zalitá kulička velikosti míčku. A forma nepraskne! Opravdu, žádný problém.
  Jenže, jelikož jsou silikonové kaučuky velmi pružné, odlitá forma prakticky nedrží tvar (jako např. formy z Lukoprenu). Proto je nutné vnější stěny formy zvenku fixovat, aby se neprohnuly, nevyduly apod. Jak na to?
  S touto vlastností silikonu je potřeba počítat od počátku konstrukce formy. Úplně nejlepší je zhotovit si rámeček (z překližky, sololitu, plastu, hliníku apod.), nebo použít vhodnou krabičku, která vykoná stejnou funkci, o rozměrech, které jsou přiměřeně větší než master. Možná se někdo zamyslí nad touto radou a bude ji považovat za zbytečnou. No, při ceně silikonového kaučuku je každá ušetřená kapka znát. Jistě, není problém vyplácat celou plechovku kaučuku ZA 00, ale jsou to podle mne zbytečně vyhozené peníze.
  Bude také záležet, zda-li forma bude plochá – např. bude sloužit pro odlitek kamenné či cihlové stěny tloušťky 5 mm, anebo se bude jednat dejme tomu o formu pro most nebo propustek. Podle toho se zvolí výroba „bednění“.
  Někdy se až později ukáže potřeba fixace silikonové formy. Lze použít levnou sádru. Více než slova ukáží obrázky (obr. 12, 13).

Jak správně namíchat sádru a nalít ji do formy?

1. Protože v tomto článku jde hlavně o odlévání sádry, taktně pomlčím o podrobnostech vztahujících se k výrobě masteru a formy. Byť by to mělo logicky předcházet odlévání kopií. Prostě vycházejme z faktu, že máme například lukoprenovou formu pořízenou z masteru (obr. 1). Možnosti jejich pořízení popíšu příště.

2. I když je sádra levná, vždycky je dobré si předem orientačně spočítat (nebo kvalifikovaně odhadnout), kolik jí bude potřeba namíchat k zalití formy. Jde o to, že sice platí, že méně znamená více, ale ne u sádry. Nedá se domíchávat a když už začíná ve formě tuhnout, nová řídká vrstva se s ní nemusí spojit. A novou dávku zase hned tak nepřipravíme…

3. Proto je nutné – s ohledem na fakt, že sádra rychle tuhne – předem si připravit pracovní stůl, formu, nádobu na míchání, sádru a všechny nástroje (obr. 2). Pokud jde o přípravu pracovního stolu, není bez významu mít promyšlené, kam vytvořený odlitek postavíme, aby mohl ztuhnout. Nechci být za pitomce, ale obvykle – když se nejvíce chce -, tak jako naschvál není stabilní vodorovná plocha k dispozici. Ještě se vám to nestalo?

4. Forma – ať už je z čehokoliv – by měla být předem naseparovaná. Není účelem tohoto článku rozepisovat se o separačních látkách. Proto jen jednoduchá rada: Zatím mne nezklamal Parafínový separátor Lukopren (obr. 3). Také šelak je dostatečně spolehlivý. Jednoduše formu vytřu jemným štětečkem několika vrstvami separátoru a chvilku (stačí pár minut) nechám separátor zaschnout. Teprve pak liju sádru.

5. Pří míchání se sádra zásadně vsypávání do vody (obr. 4). Ne naopak! Do nějakého plastového měkkého kelímku či jiné pružné nádoby (prodávají se gumové nebo jakoby-gumové misky) se nalije zhruba ½ až 2/3 množství vody z odhadnutého objemu odlitku.

6. Sádra se lépe nabírá z pevné (plechové) nádoby (např. od nějakých bonbonů, piškotů apod.), jak z igelitového sáčku, ve kterých se obvykle prodává. Všelijaké lžičky na nabírání nabízí potravinářský průmysl, kde se vyskytuje bezpočet všelijakých obalů, které se vyhazují. Se vsypáváním sádry není třeba se moc párat, prostě lžička za lžičkou se vsypává do vody, až se nad hladinou vytvoří kopeček ze sádry, který se už nechce dál propadat do vody (obr. 5). Směs se nyní pořádně rozmíchá od dna špejlí, špachtličkou aj. nástrojem, podle okolností se přisype sádra nebo se přikápne troška vody, aby byla dosažena konzistence řídké kašičky. Při promíchávání by se měly uvolnit bublinky vzduchu, které se tam dostaly se sádrovým práškem (obr. 6).

7. Zmíněná řídká konzistence sádry ale není dogma. Bude záležet na tom, co se z ní má vlastně vyrobit. Jestliže má být sádra vlita do formy, rozhodně musí být řídká (obr. 7).

Poznámka: Naopak, má-li se s ní tvarovat třeba skála, bude muset být hustší. Hustě namíchaná sádra se ale rychleji stane nezpracovatelnou. Renomované modelářské firmy (např. NOCH aj.) nabízející pro tvorbu skal sádru plněnou drobným štěrkem a pískem. Pravda, s touto hmotou ředěnou ve vodě se dobře pracuje, jen kdyby nebyla tak drahá. Stejnou stavební hmotu si však lze připravit nasypáním vhodného plnidla (drobný štěrk, písek aj) do modelářské sádry. 

8. Jestliže se po vlití sádry do formy objeví po chvilce na povrchu voda, je účelné ji nějakým savým materiálem odsát (papírovou utěrkou, toaletním papírem apod.) . Ona by se sice odpařila, ale taky může zafungovat jako řeka při povodni a odtéct – spolu s ještě řídkou sádrou – do nežádoucího místa (obr. 8).

9. Vlévání sádry do formy musí být rychlé, protože to je boj s časem. Proto je tak důležité dbát na přípravu všeho, co s odléváním souvisí. Hledat špachtli, vodu, lepicí pásku, utěrku (když někde forma teče na koberec) atd. po rozmíchání sádry – to je špatně! Jo, a lekaví by si také měli vypnout mobilní telefon :-).

10. Ani ta nejlepší sádra nezaručí, že se do ní při míchání nedostanou bublinky. Částečně se dají odstranit při promíchávání před litím (obr. 6), ale především pak po zalití sádry do formy. Jestliže je forma se silikonové pryže nebo jiného pružného materiálu, není žádný problém vložit do zalitých prostorů špachtličku či špejli a pěkně jemně poťukávat na boky a dno formy (obr. 9). Anebo opatrně poklepávat celou formou a sledovat, jak bublinky unikají přes hladinu. Pozor ale u dvoudílných forem, aby se nám náhodou nerozpadla!

11. Doporučuje se ještě další možnost, a tou je vytřít funkční plochy formy a všechny záhyby štětečkem namočeným v rozmíchané sádře ještě před zalitím formy sádrou. Má to nevýhodu v tom, že se musí pracovat opravdu velmi rychle (a pak se ještě postarat o štětec, nářadí a misku, aby v nich nezatvrdla sádra).

12. Jestliže se použije normálně tuhnoucí sádra, lze větší formy zalévat na dvakrát (i vícekrát). Ale rozhodně by mezi litím vrstev neměla být pauza delší jak 10 – 15 minut. A to znamená vzít si k ruce pomocníka, který když zaléváte, on míchá novou várku sádry. Rozhodně bych se ale bál použít tuto metodu u rychle tvrdnoucí sádry (pokud nemáte opravdu extra rychlého pomocníka :-).

13. Co se zbytkem nezpracované sádry? Rozhodně ji nelijte do umyvadla či záchodu. Sádra totiž částečně ztuhne i pod vodou tam, kde se v záhybech potrubí usadí. To nemusím být ve vašem syfonu, to může být dál v potrubí. O to hůře se pak ucpání hledá. A žádný chemický krtek sádrový špunt neodstraní. Takže, zbytek sádry vylijte třeba na staré noviny; v misce nechte sádru vytvrdnout, díky pružnosti stěn misky se snadno vyloupe. A zbytky vyhoďte do komunálního odpadu. 

14. A konečně – odformování. Dentální sádra se dá odformovat (podle tvaru odlitku) po 20 – 30 minutách. Propustek na obrázku (obr. 10, 11) je vyrobený z dentální sádry HINRIDUR. Byl odformován za 25 minut po zalití.

Závěr

Zkušenosti s odléváním sádrových odlitků mám vcelku dobré, možná především proto, že používám kvalitní značky sádry (podle charakteru odlitku volím sádru rychletuhnoucí (dentální) nebo obyčejnou). A hlavně proto, že formy vyrábím především z pružných  silikovanövých kaučuků. Do hry nyní vstupují i další modelovací hmoty – např. plastelína Marsclay, kterou jsem pospal ZDE. Dobrou zkušenost mám i s produktem firmy NOCH kat. č. 60880, který jsem výše okrajově zmínil, a o němž jsem psal podrobněji v článku „Jak jsem stavěl pilu“ (kap. Zdi a skály). Ale to už je jiné užití sádry a sádrových produktů.

_____________________________________________________________________________

1) Existují vzdušné, hydraulické a speciální maltoviny
2) Sádrovec (chemický vzorec CaSO4•2H2O) je hornina vyskytující se v několika variantách
3) L. Š.: Sádra. Cit.: „Sádra se vyrábí zahříváním sádrovce. Při teplotě asi 200° C vzniká tzv. rychle tuhnoucí sádra, která se používá k drobným opravám stěn, na keramické formy, pro modelářské a štukatérské práce apod. Nejkvalitnější sádra (s vysokou pevností po ztvrdnutí) se získá dehydratací sádrovce v autoklávu. Nejčistší je sádra alabastrová, která se používá v zubním lékařství. Pomalu tuhnoucí sádra (s počátkem tuhnutí po 2 – 5 hod.) se vyrábí pálením sádrovce na asi 1 000° C; používá se pro stavební účely. Zvláštním druhem je tzv. mramorová sádra (též zv. Keenův cement), jež se získá vypálením sádrovce nasáklého roztokem síranu hlinito-amonného; má vysokou pevnost a používá se k dekoračním účelům. Pro výrobu sádry lze využít také odpadní síran vápenatý z chemického průmyslu.“ In: Leccos – viz http://leccos.com/
4) Kotlík, P. a kol.: Cement, sádra – teoretická část. VŠCHT, Praha, 1999. In: http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/labor/res_cement_sadra/teorie.htm
5) Wikipedia.cz In: http://cs.wikipedia.org/
6) ERNST HINRICHS GmbH, Dental- und Gipspräparate, Borsigstr. 1, D-38644 Goslar; tel.: +49-53 21 – 351 90 40; fax: +49-53 21 – 5 08 81; http://www.hinrichs-dental.de
7) Trigon Media, s.r.o., Výhledová 280, 250 75 Káraný; objednávky faxem: po – ne (po celý den) na čísle 326329144; objednávky telefonem: po – pá (8:30 – 15:30) na čísle 326329144; mail: dvorak@trigonmedia.cz; http://www.trigonmedia.cz/
8) Už Ottův slovník naučný tvrdí, že „sádrové odlitky jsou vůbec dosti měkké a ve vlhku nestálé (ve 400 dílech vody sádra se rozpouští), proto navrženy jsou rozličné způsoby k jich tvrzení a ochraně proti vodě. K impregnování hotových odlitků hodí se: paraffin, ceresin, stearin, ozokerit, vosk, kalafuna, dehet nebo smíšeniny těchto látek. Provádí se to tak, že odlitek zahřátý na 88° C ponoří se do roztopené mastnoty; pryskyřičné pokosty se neosvědčily“. Od dob vydání Ottova slovníku se zajisté leccos změnilo, ale tohle asi platí. Pravda, modeláři (kromě zahradních) se s impregnací sádrových odlitků asi trápit nemusí. A ti, kdož budují nebo provozují zahradní železnice, beztak používají beton.
9) Ottův slovník naučný: Sádra (angl. gypsum, plaster, franc. plátre, něm. Gips) je práškovitý, bezvodý síran vápenatý (CaSO4), vyrobený mírným pálením sádrovce (CaSO4+2H2O). Sádrovec ztrácí svoji vodu krystallovou (21 %) již při zahřívání na 110 – 150°C a není radno tuto teplotu překročiti, protože při vyšší teplotě (v červeném žáru) dostane se již s. přepálená, která se nehodí na výrobu sádrových odlitků pro sochaře a štukatéry. Lepší druh s-ry pro sochaře, t. zv. »vařená s.«, vyrábí se mírným zahříváním rozmělněného sádrovce v železných kotlích za stálého míchání. Rozdělá-li se s. s vodou, slučuje se s ní opět na malinké krystallky sádrovce za vývoje tepla, zvětšujíc při tom svůj objem asi o 1% a tuhnouc dosti rychle na bílou, úhlednou hmotu. Pro tuto vlastnost hodí se s. znamenitě na výrobu odlitků, tím totiž, že se poněkud zvětšením objemu roztahuje, vyplňuje znamenitě i nejmenší záhyby formy. Tuhnutí způsobeno je tím, že povstávají protáhlé špičaté krystallky, které v různých směrech se proplétají. Užije-li se velikého množství vody na rozdělání s-ry, je odlitek po ztuhnutí řidší a měkčí; přidá-li se roztok kamence, uhličitanu neb síranu draselnatého, urychlí se tuhnutí a odlitek je tvrdší; přísadou roztoku boraxového, klihového neb prášku z kořene proskurníkového zvolňuje se tuhnutí. Odlitky obsahující posledně jmenovanou přísadu lépe se obrábějí. Sádrové odlitky jsou vůbec dosti měkké a ve vlhku nestálé (ve 400 dílech vody s. se rozpouští), proto navrženy rozličné způsoby k jich tvrzení a ochraně proti vodě. K impregnování hotových odlitků hodí se: paraffin, ceresin, stearin, ozokerit, vosk, kalafuna, dehet nebo smíšeniny těchto látek. Provádí se to tak, že odlitek zahřátý na 88 °C ponoří se do roztopené mastnoty; pryskyřičné pokosty se neosvědčily. Též se doporučuje rozdělati pálenou s-ru s roztokem kamence, znovu vypáliti, rozmělniti a před odléváním opět rozdělati s roztokem kamence, tím dostanou se odlitky tvrdší. Rozpustné sklo nehodí se k tvrzení odlitků sádrových. S. rozdělaná s roztokem klihu tvrdne pomaleji a dává odlitky pevnější, obrábění schopné; této smíšeniny užívá se na t. zv. stucco v stavitelství. Přidají-li se různé barvy minerální, dostane se umělý mramor, který se hodí na výzdobu stěn uvnitř stavení, nikoliv tam, kde jsou vydány účinkům povětrnosti (deště). S. rozdělaná s klihovou vodou s přísadou vápna a písku a nanesená na drátěné pletivo dává t. zv. rapizovou omítku. S-ry užívá se též jako strojeného hnojiva, je ve vodě rozpustná, třeba pomalu, poskytuje rostlinám vápník a síru a kromě toho váže ammoniak. Přepálená s., t. zv. analin, s vodou sice netuhne, ale, ježto je to bílý prášek, užívá se jí jako laciné bílé barvy, zejm. za přísadu k papírovině. Obyčejná pálená s. pohlcuje ze vzduchu vlhkost a ztrácí pak schopnost tuhnutí, proto je třeba přechovávati ji v uzavřených sudech nebo plechovkách.
_______________________________________

Zdroje:
– Kotlík, P. a kol.: Stavební materiály historických objektů –  VŠCHT, Praha, 1999
– http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/labor/res_cement_sadra/teorie.htm
– http://www.svicky.net/-tmely-hliny-sadry-modelovaci-hmoty-dentalni-sadra-modra-hinridur.php?_ShopSearch%5BSearchType%5D=0
– http://cs.wikipedia.org/wiki/Hemihydr%C3%A1t_s%C3%ADranu_v%C3%A1penat%C3%A9ho
– http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1drovec

Obrazová příloha

Obr. 1 – Master propustku

   

Obr. 2 – Forma a kelímek s vodou připravená pro namíchání sádry

Obr. 3 -Parafínový separátor Lukopren

Obr. 4 – Vsypávání sádry do vody

Obr. 5 – Kelímek s vodou je nasycený sádrou

Obr. 6 – Při krátkém promíchání sádry se vyplaví bublinky vzduchu

Obr. 7 – Sádra se co nejdříve po rozmíchání naleje do formy

Obr. 8 – Kousek odlomené formy znamená únik sádry

Obr. 9 – Jemným poťukáním nástrojem na stěny formy sádra dobře zateče a ovolní se bublinky 

Obr. 10 – Odformovaný odlitek

Obr. 11 – Odlitek a forma

Obr. 12, 13 – Fixace formy ze silikonového kaučuku sádrou

Foto: hlav

Rubrika: DÍLNA, Materiál, Zpracování

komentářů 5

  1. Ondra napsal:

    Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli je možné udělat místo silikonové formy formu ze sádry a tu z ní pak udělat odlitek také ze sádry. Děkuji

  2. hlav napsal:

    Dobrý den, samozřejmě, že to jde. Ostatně, byly doby, kdy se to ani jinak nedělalo, protože nebyly odlévací silikony atd. Základem je, že se musí sádrová forma nechat dokonale vyschnout (i několik dní) a musí se separovat, aby se nespojila s odlitkem. K tomu jsou určeny všelijaké separátory (používal se šelak, vodní sklo aj., dnes jsou na to spreje). Pak lze s velkou určitostí předpokládat, že se odlitek „neslepí“ s formou. A další věc: Bude záležet na složitosti masteru, přinejmenším se forma musí dělat dvoudílná, ale někdy i vícedílná. Na rozdíl od silikonové formy, ze které lze „vydolovat“ i velmi složitý odlitek.
    Hlav

  3. Verča napsal:

    Když odléváte sádru do sádry jako separátor můžete použít i vazelínu – funguje dobře – odlejvala jsem s ní trilobity 🙂

  4. Petr napsal:

    Zdravím, prosím o radu, chtěl bych si vyrobit ze sádry imitace betonových panelů, nenapadá mne ale, jak udělat takové ty bublinky a důlky na povrchu. Lehce rozmístit na dno formy pár kamínků a pak zalít sádrou a nakonec vydrolit ven? Nebo posypat solí a tu vymýt ven po zatvrdnutí? Chtěl bych to jako imitaci povrchu letiště ….

  5. hlav napsal:

    Hezký problém 🙂 . Až na povrchu odlitku bublinky nebudete chtít, tak jich tam budete mít plno. To je zákon schválnosti. Ovšem, jak je „programově“ vyrobit, to nevím. Rozhodně si nemyslím, že by to šlo se solí, jak uvádíte, protože ta se začne rozpouštět hned po styku s vodou (která je pochopitelně v namíchané sádře) a nic z ní nezbyde. Sůl ale působí jako zpomalovač tuhnutí (v zimě jsme tak odlévali stopy obuvi ve sněhu). Neuvedl jste měřítko, ve kterém modelujete, takže nevím jak velké „bublinky“ potřebujete. Písek nasypaný na dno formy by možná fungoval, ale protože jednotlivá zrníčka mají velmi nepravidelný tvar, asi by byl problém s jejich vydrolením. Napadají mne tedy jen skleněné mikro-kuličky nasypané na dno formy, ale i ty když budou zalité sádrou půjdou hodně špatně ze svých lůžek. Možná bych to zkusil tak, že bych odlitý panel odformoval ještě před tím, než odlitek dokonale vytvrdne a potřebná „poškození“ panelu udělal nějakým nástrojem: důlčíkem, škrabkou atd. Taky bych asi na panelech vyrobil pár prasklin (škrábnutím do povrchu), ale pokaždé na jiném místě, ty pak při konečné úpravě natřel tmavou „asfaltovou“ barvou. Chce to chvilku experimentovat a určitě nějaké řešení nejdete. Sádra je vděčný materiál. hlav.

Vložit komentář

Text komentáře: