Honzíkovy vláčky

Jaro je v plném rozpuku

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 13.4.2014

Mnozí už zase přezuli gumy na autech a přitom si tiše či nahlas zakleli nad tím mediálním humbukem, jehož hlavním cílem je zvýšení zisků majitelů výrobců a prodejců pneumatik. Pražští motoristé nechápavě zírají na aroganci některých mocipánů z radnice, kteří si nás vzali za rukojmí pro své politické zájmy. Jelikož za vším zlým je třeba vidět Kalouska, dá se předpokládat, že tunel Blanka otevřou hoši z „topky“ někdy těsně před podzimními volbami, aby ukázali, jak jsou dobří a jak bez nich by tu velkolepou stavbu nebylo možné dokončit. Ještě že máme ty vláčky… Takže, dál mohou v klidu číst i ti, kteří nemají rádi mé postřehy týkající se kritiky lumpáren, kvůli kterým se dnes mají obyčejní lidé blbě!

Už když jsme se minulý týden ve čtvrtek rovnali kolem stolu tentokrát v dosti přeplněném kumbálku hostince U Váhy, kde se scházíme od konce loňského roku na pravidelných modelářských besedách, obsluhující číšník Karel se tvářil nějak potutelně, až tajemně. Jeho chvíle přišla, když rozdával jídelní lístky. Jen tak mimochodem – při vzpomínce na minulé posezení – jsem vznesl dotaz: „A dneska by kačenka nebyla?“ Karel se nadechl, vyšponoval své službou zemdlené tělo do vykřičníku, zhoupl se ze špiček na paty a opáčil: „Pánové, naše paní šéfová (současně i kuchařka – pozn. J. H.) pro vás připravila takovou specialitku, že my tady slintáme už od odpoledne, jak se linou ty vůně z kuchyně…!“ Načež nám jen naznačil, že se jedná o kačení stehna, která byla prošpikována, obalena různorodým kořením a byla pečena s tou největší láskou. Tím bylo dáno, že všech asi osm lidí okolo stolu zvolalo: „ANO, to chci taky!“ Neudělali jsem rozhodně špatně. Byla to mňamka, o které se ani Polrajchovi nesnilo! Asi budu muset vymyslet nějakou zlatou samolepku s prozatím nedefinovaný logem, kterou udělíme této maličké smíchovské hospodě..! Hlavně se to ale nesmí dozvědět prezídium Zababova, protože by opět tento novátorský nápad neprošel, neb to není uvedeno v předpisech a ještě by někdo mohl dostat kartáč, že publikuju neschválené věty!

Rozhodně nechci tvrdit, že naše diskuse o modelaření se zvrhávají do kulinářských radovánek. To tedy ne. Ale s prázdným a nepromaštěným žaludkem se nejen špatně diskutuje, ale současně i nasává. Ostatně, jak bude patrné níže na reportážních fotografiích, tentokrát jsem si dal záležet, aby komentář odpovídal obrazu. Minule mi kdosi vytknul, že píši o nedopitých panácích a na obrázcích nejsou vidět. Tak tentokrát jsme si dali záležet, aby vidět byly. Ale pozor, mí spřízněnci, kteří je objednali, se mne zastali a záběr komentovali faktem, že je důležitá barevnost vlitých tekutin, neboť imitují rozličná světla semaforů.

A proč se tam ty panáčky s lahodnými nápoji nikoliv z likérky Drak objevily? No protože daleko na Moravě, konkrétně v Napajedlech, kde se každé září koná naše pravidelné modelářské setkání, se paní hlavní pořadatelce narodila druhá dcera. A to byl důvod zapít jejich zdraví, ne? Tak ještě jednou blahopřejeme!

O co však hlavně šlo z hlediska odborného? Minule přišel Fulda s dekodérem pro elektromagnetické přestavníky, které lze instalovat do kolejiva GeoLine (ROCO), jež má (jak se ukazuje) každý otec a děd – modelář připravené v šuplíku pro své ratolesti. Dokonce někteří na nich budují celé stacionární kolejiště. Za uplynulých pár dní se nám tyto dekodéry podařilo zařadit do nabídky N-šopíku (DIGI-CZ 024) i spolu s Jednoduchým ovladačem příslušenství (DIGI-CZ 025) – ZDE. No, a ve stejně krátké době byl dekodér upraven i pro obdobné kolejivo v měřítku 1:120 (TT). A právě to bylo předmětem ukázky a testování.

V této souvislosti byl také znovu představen bezdrátový ovladač, který byl vyvinut na přání kolegů TT-čkařů. Doslechl jsem se, že Pavel H. je ochotný připravit funkční ovladač s přijímačem i pro ostatní vážné zájemce. Stejně jako zmíněné dekodéry v měřítku TT.

Závěr čtvrteční modelářské besedy se nesl v duchu veselého plánování, neb příště to může být ještě větší pařba, než tentokrát. Proč? Protože jeden z nás, který si nepřeje být jmenován (snad aby ho manželka příště pustila), bude mít opět narozeniny. Loni jsem mu říkal, ať se připraví, že po padesátce se mu bude zdát, že mívá narozeniny dvakrát do roka… Tak moc ten život letí. Volba objednávky menu na příště byla jasná: Opět jsme zvolili Anas platyrhynchos f. domestica, tedy domestikovaného ptáka z řádu vrubozobých, chovaného pro maso, vejce a peří po celém světě, ale kterého umí špičkově připravit jen „naše“ paní vedoucí. 🙂 Prý raději upeče hned dva kusy.

[Show as slideshow]

* * *

Sobotní výměnné setkání modelářů (12. 4.) trpělo účastí návštěvníků. Jestli se železniční modeláři báli vyjít do pražských ulic, kde současně pochodovali fotbaloví chuligáni z Edenu na Spartu, nevím. Možná jen museli doma umývat okna před blížícími se Velikonocemi. To mívají ženské všelijaké nápady hraničící se šikanou… Anebo možná byli někde oslavovat 53. výročí letu Jirky Gagarina do kosmu 🙂 .

Zdálo se mi, že v několika chvílích bylo v Menze v Opletalce víc prodejců jak kupujících. Ještě se mi nestalo, abych hned několikrát viděl od svého stolku na pana kolegu Šafáře, který má svůj stolek někde uprostřed v protější řadě. Tedy viděl – přesněji, aby mezi námi naprosto nikdo nestál! Tak málo lidí snad ještě nikdy na burzu nepřišlo. A přitom do prázdnin už zbývají jen dvě setkání – 17. května a 14. června.

Jirka Šafář má na každé burze nějakou novinku. On to ale obvykle ví jen ten, kdo se podívá na jeho web těšně před burzou. Reklama se dělá obtížně. Tentokrát připravil pro N-kaře akumulátorový vozík s přívěsem, který odjakživa jezdil a snad ještě jezdí na každém pořádném nádraží a rozváží balíky k vlakům. Model, který připravil na ukázku a instaloval ho do krabičky, byl velmi obdivován. Nikdo z tuzemských výrobců doplňků pro modelové kolejiště nedokáže udělat tak precizně propracovaný výrobek s čímž souvisí i bezkonkurenční adjustace a zabalení výrobku. Velmi rád se pyšním další Šafářovou stavebnicí z vyleptaného mosazného plechu v N-šopíku – ZDE.

Při chabé účasti zákazníků ovšem opět přišla malá Karolínka, která už zřejmě tátu Fuldu nikdy nenechá chodit samotného. Opět si donesla tik-tak a stejně jako minule mi dva barevné bonbonky nabídla. Tentokrát se sice styděla o trošku víc, ale to slečny musí. Ta moje vnučka Anička se sice už osmělila a nebojí se jít se mnou na procházku (byly časy, kdy řvala, jen jsem se na ni podíval…), ale jak na ni promluví někdo cizí, schová se. Nedávno jsem byl povolán na Kladno, abych ji hlídal, protože nejmenší Vojta musel s mámou na nějakou lékařskou prohlídku. Tak jsme to vzali po pěší zóně a skončili jsme kde jinde než u pana Waltera v mašinkářském obchůdku. Důkladně si to tam prohlížela, když najednou kde se vzal, tu se vzal, školník Brejšák. Trošku jej rozhodilo zaprvé co tam dělám(e), a zadruhé, že nejsem s Honzíkem, kterého velmi dobře zná, ale s Aničkou. Ta se ale na družení se školníkem moc neměla. To přijde časem. Karel to s dětmi umí.

Kdosi mi na burze řekl: „Teda pane Hlaváček, vy tady máte vždycky takové vychytávky…“ Což mne pochopitelně potěšilo, protože pan kolega uhodil hřebík na hlavičku. Mám radost, když někde objevím něco, co by se mohlo hodit do dílny modeláře. Tentokrát jsem přinesl výrobky od pana Vaňhy z Jihlavy – třeba ruční vrtačku, rolovačky, pokosníky, anebo drobný sortiment od zlatníků a hodinářů, kteří se neobejdou bez maličkých vrtáčků nebo zvětšovací lupy. Pár se jich prodalo. Nabídka je ZDE, anebo ZDE (dole).

A taky jsem přinesl přípravek, na kterém jsem už v hospodě testoval „inteligenci“ :-). Vypadá takto (viz obr.), ale prozatím neprozradím, co to je! Třeba mi to někdo napíše…