Modelářský veletrh ve Vídni, aneb v Rakousku oslavují (bez nás) 175 let od vzniku železnice
Vydáno: 27.10.2012
Včera cestou z Vídně jsem ve vlaku přemýšlel, jak co nejobjektivněji popsat, co jsem na tamním modelářském veletrhu viděl. Přitom se mi stále honilo hlavou všelijaké srovnávání s obdobnými veletrhy v Lipsku a v Praze. Jenže, každé srovnání kulhá a já se navíc necítím dostatečně fundovaný pro objektivní analýzu stavu modelaření v Německu, Rakousku a u nás – pokud ji lze vůbec vytvořit. A tak v této reportáži budu popisovat jen to, co jsme ve Vídni viděli, co jsme rovnou na místě zhodnotili, anebo co jsem si tam vyfotil.
Modelářský veletrh ve Vídni přilákal velké množství návštěvníků
Modellbau–Messe ve Vídni je tradiční výstava modelů (modelářů). Já tam byl letos poprvé. Ve dvou velkých halách vídeňského výstaviště se letos (2012) ve dnech 25. až 28. října představilo hodně profesionálních výrobců modelářského zboží, prodejců a také modelářů. K vidění byly modely všechno druhu – letadla a vrtulníky, lodě, auta, ponorky, rakety a samozřejmě také vlaky. Prostě taková všehochuť.
Český MERKUR nemohl ve Vídni chybět
Při této první charakteristice veletrhu si dovolím první srovnání. Jestliže v Lipsku a v Praze se mi zdály jednotlivé stánky v jakémsi ladu, zde jsem si připadal jako na arabském tržišti. Možná to bylo dáno i faktem, že v pátek byl v Rakousku státní svátek a tak výstaviště bylo plné návštěvníků. „Ber to tak, že Rakušané se rádi setkávají a holdují přitom svým požitkům,“ komentoval davy lidí Fulda. Asi má pravdu, protože zejména to holdování u pivních stánků bylo velmi patrné. Do kolen mne ale dostala cena 0,25 l piva za 4,20 €. Markantní rozdíl v počtu návštěvníků v pátek oproti zahajovacímu čtvrtku nám potvrdil i náš důvěrně známý vystavovatel Josef Jungmann u stánku MERKUR. „Včera zde byla určitě polovina lidí,“ řekl a pozval nás na medové pivo fy Opat, abychom si spravili chuť. Mimochodem, plechové vláčky z Police u Jemnice přitahovaly hodně malých i velkých.
Prodejci nářadí a strojů
U prodejních stánků firem Fohrmann, a řady dalších, které nabízely nářadí, nástroje a materiály, byly tlačenice, protože zde bylo možné si vystavené zboží zakoupit. Pochopitelně jsem podvědomě srovnával ceny například nástrojů, které shodně nabízím v N-šopíku – ZDE. Pokud jde o chirurgické a zubařské nástroje, tak jsem jednoznačně levnější, navíc ale s tím, že nabízím značkové zboží od firmy MEDIN, zatímco ve dvou stáncích ve Vídni jsem prezentované zboží odhadl na výrobky made in Asia. Vždycky se se zájmem zastavím u rakouské firmy The cool tool – ZDE -, která nabízí obráběcí stroje Unimat. Z pohledu kutila či modeláře je zajímavé, že mají asi tři řady těchto strojů odlišujících se z hlediska užití (resp. provedení a ceny). Ty pro amatéry jsou jednodušší, s využitím plastů, ty pro profíky jsou v kvalitnějším provedení. Celou sadu si koupím až v dalším životě. Teď už bych na ně z důchodu nenašetřil.
Také firmy nabízející modelářům spotřební materiál a všelijaké pomůcky pro tvorbu modelů, krajiny apod., jako jsou Rewell, Noch, Faller, Busch, Kibri, Vollmer, Preisner atd., byly rovněž v obležení zákazníků. U jednoho stánku byly ke koupi i výrobky naší velmi známe firmy POLÁK. A věru zájem o foliáže, travní vlákna a další sortiment byl patrný. Sympatické bylo, že Polákovy výrobky i zde nesly žluté označení firmy, nikdo je nevydával za „no-name“ či dokonce je neschovával pod jinou značku. Zatímco u stánku jiné firmy (FERRO TRAIN) se mi zdálo, že poznávám Šafářův vodní jeřáb (hned v několika měřítcích), ale nikde jsem logo MINIATUR nenašel. Tak se budu muset Jirky zeptat, jestli ho náhodou zase někdo naklonoval, anebo jestli jeho výrobky do Rakouska neprodává nějaký náš známý překupník.
Velké firmy
Prezentace velkých výrobců modelů, pokud jsem se dobře díval, se zde omezila – až na rakousko-německou firmu Fleischmann – ROCO – pouze na firmy Tillig a Kato, a to ještě asi jen prostřednictvím zdejších obchodních zástupců. Jistě, modely od firem TRIX, Bachmann, PIKO, HORNBY a dalších zde byly také k vidění, ale na stáncích obchodníků. Docela se zájmem jsem si vzal letáček německé firmy nabízející náhradní díly pro modely zn. Arnold. To se může hodit – ZDE.
Malé firmy
Ve stínu větších prodejců (firem) se na výstavišti úspěšně prezentovaly firmy maličké. Například Ing. Arnold Hübsch prezentovat zajímavé mechanické převodníky pro serva. Zaujalo mne zde rovněž, že nabízel světlovody hodně podobné koncepce, jakou jsem sám použil při osvětlení svých vagonů – ZDE. Jejich prapůvod je u firmy KATO.
Mezi všeobecnou šedí prezentovanou na jednotlivých stáncích, mezi než počítám i několik „hrabáků“ (kterých zde ale bylo rozhodně méně, než bylo v Lipsku), vyčnívala poměrně velká výstavka souprav modelů uložených v exkluzivních dřevěných kazetách mnichovské firmy FINE SCALE MÜNCHEN. Výborný nápad. Jeho autoři vsadili na sběratele. Zřejmě od výrobců modelů nakoupí lokomotivy a vagony, sestaví je a třeba i barevně upraví do uceleného vlaku, nebo vytvoří tématickou sadu modelů, pěkně všechno nainstalují do úhledné dřevěné kazety a v tomto provedení sety prodávají. Oči jsem mohl nechat na pracovních vlacích, které si chci dát na své kolejiště. Tak jsem si je aspoň vyfotil. Vystavovatel ke mně přišel a s úsměvem povídá: „…áá, pán si dělá špionážní snímečky, nejste vy konkurence?“ Moc pracně jsem mu svojí lámanou němčino-angličtinou vysvětloval, že na jeho schopnosti nemám, ale že jeho sety ukážu na svém webu ostatním. To jej asi uspokojilo… Takže odkaz na web Helmutha Schwinghammera je ZDE. Jo, a uvedl jsem, že se jedná výlučně o sety v měřítku 1:160?
Nebýt Bohouše Partyka, tak jsme s Jindrou Fučíkem svoji obchůzku mezi stánky vůbec nepřibržďovali u stánků s gigantickými měřítky. Kvůli příteli jsme se ale přece jenom párkrát u modelů v pologigantickém provedení zastavili. Pravda je ovšem taková, že stejně jako v Lipsku i ve Vídni se mi zdálo, že těch malých měřítek zde bylo více jak těch ostatních. Ale spočítané to nemám.
DCC a tanky
I když měřítko H0 nás de facto nemohlo ničím oslovit, protože modelovat ve velikosti 1:87 dovede každé malé dítě a všechny nýty zde jdou snadno spočítat :-), Fuldu pochopitelně zajímaly produkty a la DCC. A v tom případě se měřítka v některých chvílích stírají. Ostatně, pokud šlo o samotné DCC, nic objevného jsme zde neviděli.
Elektrikářsky zajímavé však byly tanky na stánku firmy Neumuth Modelle GmbH z Torgelow – ZDE. I když jejich webová stránka se dělí na část military a civil, na výstavišti jsem si všiml jen vojenské techniky. Dokonce i pracovní stůl byl pokryt maskovací plachtou, aby snad lépe ladil s prostředím. Nevím, jestli ke stánku patřily i dvě trofejní zbraně z dávných let, protože okop ani plot z ostnatého drátu nikde kolem nebyl, ale to co bylo vidět na poměrně malém panelu a kolem něho bylo úžasné. Na panelu totiž jezdil tank Leopard 2A6 bez věže, takže bylo vidět do jeho útrob. Což o to, ale ten tank jezdil a hlavně zatáčel sám. Jak nám posléze vysvětlit vystavovatel, řízení je založeno na podobném principu jaký si patentovala fa Faller v podobně car-systemu. V případě tanku jsou na ovládání pásů použity dva motorky. Pod dráhou je kovový drát, který kopíruje magnet spojený s důmyslným pákovým systémem, jenž ale neovládá jako u fallerova car-systému přední nápravu, ale spíná na každé straně pár jazýčkových magnetů, čímž vyřazuje motor na jedné či druhé straně a tím tank zatáčí. Moc pěkný nápad. Docela věřím tomu, že Fulda cestou z Vídně už přemýšlel o tom, jak mu díky této fintě bude jezdit bagr, který se už dnes umí otáčet nástavbu kolem osy a zvedá výložník a lžíci.
Hory a sníh
Modeláře, kteří mají rádi hory a velehory (jenž u nás nemáme), se snažily zaujmout minimálně tři či čtyři vystavovatelé. Jednak firma JCcollection, která ukazovala lanovky, ale v hóódně velkých měřítcích – 1:32 a 1:87. Nicméně pěkné modýlky to byly. Pak se na několika velkých kopcích vyskytoval umělý sníh. Řekl bych nic moc…, protože sníh byl strašně moc umělý. U již zmíněné firmy FERRO TRAIN se na kratičké, zato však velmi strmé koleji s ozubením nahoru a dolu projížděl vyhlídkový vláček věrně kopírující švýcarské horské železnice. Zatím jsem takové modely viděl jen z produkce Fleischmann, tady jich měli několik (i parních), zřejmě vyrobených v malosérii.
No a konečně, hory, doly, řeky a hluboké strže byly k vidění na jednom modulovém kolejišti, leč prezentujícím americkou přírodu. Bylo velké, rozlehlé, velmi detailně propracované a fungující.
Kolejiště všech měřítek
Závěrečnou část reportáže tedy budu několika poznámkami věnovat vystaveným kolejištím. Bylo na nich hodně poučného, nejen proto, že jsem dosud žádné z nich neviděl. Některá německá kolejiště už znám. Hodně prezentací kolejišť ve Vídni bylo modulového charakteru. Byla zde k vidění měřítka od velikosti N do 0 (aspoň ta, kterých jsem si všimnul). Jedno či dvě z nich byla vskutku inspirující řadou velmi dokonale propracovaných detailů. Každého zajímá něco jiného, takže se nebudu pouštět do nějakých detailních popisů. Navíc, při běžném prohlížení se člověk nemá čas zabývat druhou stránkou mince, tj. systémem napájení a ovládání. Ostatně, více jak slova asi poví přiložené fotografie. Ale protože nebudu všechny zde uvedené snímky detailně popisovat, rád bych připojil, že ne všechno vystavované se mi líbilo. Byly tam i kýče a modelářské prezentace, které si nezaslouží nejmenší poznámku. Na některých snímcích to je vidět. Pro poučení českých modulářů, kteří čas od času prezentují svoji celoroční práci na veřejných výstavách, nechť je zdůrazněno, že i do modulů jde nenuceně instalovat komerci – třeba skříňky s výrobky (viz obr.). A taky, že koncové moduly mohou být klidně ve tvaru smyčky, kde se vlaky mohou otočit, a nikoliv jen koncového seřadiště bez funkční točny, zeleně a logiky.
Musím po pravdě říct, že vídeňský modelářský veletrh mne nějak výrazně neoslnil. Možná jsem měl podle předchozích referencí od kamarádů moc velké představy. Ale to v žádném případě neznamená, že jsem tam byl nespokojený, nebo že cestu do Vídně považuji za zbytečnou. Rozhodně nikoliv. Poučení tam bylo mnoho. Faktem ale je, že jsem si tam moc modelů či nářadí nebo materiálů nekoupil, ve srovnání s Lipskem, ale bylo to i tím, že jsem nic konkrétního nesháněl. Vnoučátkům (Honzíkovi a Aničce) jsem dovezl „hýbající se“ čínské hračky, tak možná budu i pochválen.
Až cestou zpátky jsem se v jednom letáku dočetl, že rakouské dráhy letos oslavují 175 let od svého vzniku. Tak mne napadlo, že tohle výročí bychom měli správně oslavovat s nimi, protože tenkrát jsme byli jeden státní celek a jak je historicky prokázáno, bez vyspělé průmyslové výroby v českých zemích by se v tehdejším Rakousku neobešli. Ale pamětníci dob Rakousko-Uherska už téměř vymřeli a tahle doba se u nás dnes moc nepřipomíná. Jako by těch několik stovek let pod Habsburky bylo stále tabu. No, ale to nechám historikům a politologům. Zajímavé je, že právě v těchto dnech současně proběhla zpráva, že za pár dní se konečně změní jízda vlaků po staré severní Ferdinandově dráze (z Břeclavi do Bohumína) zleva doprava. A pak že Rakousko-Uhersko už dávno zaniklo…
Foto hlav
Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY
Počet přečtení: 18 942 | Tisknout:
| Poslat: 
Nahrávání ...
