Veletrh hraček v Norimberku – 2012 (1)
Vydáno: 5.2.2012
Když jsem vkročil do haly č. 4A na norimberském výstavišti, měl jsem pocit, že jsem odtud včera odešel. Vše se mi zdálo na stejném místě, dokonce i tváře vystavovatelů, i rozmístění exponátů u jednotlivých výrobců bylo více než často stejné. To není jako u nás v prodejně, kde pod vlivem jakési přitroublé reklamní školy musím kvůli jedné konzervě leča prošmejdit všechny regály, abych ji našel. Registroval jsem nejen pramálo změn v rozložení stánků jednotlivých výrobců, ale i novinek se mi zdálo málo. A když, tak se musely hledal. Leč vidět Spielwarenmesse považuji za užitečné. Zvláště když se s užitečným spojí i příjemné, jako je setkání s přáteli…
V předvečer odjezdu jsem se dušoval, že letos si do Norimberku vezmu jen doklady a pár euro do kapsy, do ruky maličký Panasonic a možná igelitku pro sem tam nějaký leták. Po několik let jsem tam totiž jezdil s ruksakem foťáků a odvážel si tunu prospektů. Ráno jsem ale vyměknul a cestovní batůžek si raději vzal. Večer jsem dřel domů s několika kily prospektů jako každý rok.
Lámu si teď hlavu, jak zde popsat věci podstatné, které byly v Norimberku k vidění, a přitom být stručný… Nejlepší bude, když pár vět proložím nafocenými obrázky – ty mají větší vypovídací hodnotu než jakýkoliv text. Raději však úvodem zdůrazňuji tři věci, abych předešel kritice věčných nespokojenců: Zaprvé, popisuji jen to, co mne zaujalo, ne všechno, co bylo na veletrhu vystaveno. Za druhé, ze všeho co tam bylo k vidění vybírám – až na výjimky – jen věci vztahující se k měřítku N. Za třetí, přece jenom jakési stručné utřídění učiním, protože všechno se do jednoho článku nevejde. Začínám firmami nabízejícími modely vozidel a co s tím souvisí, v dalším dílu nabídku informace o firmách věnujících se stromečkům a domečkům a s různým se svezou i firmy elektronické.
Vstupujeme…
Kupodivu naprosto první stánek, na který jsem narazil hned ve vstupním koridoru k hale č. 4A, kde jsou tradičně vystaveny železniční modely, byl stánek německého prodejce modelů DM-TOYS, od kterého jsem před pár dny koupil model Nohabky – ZDE.
Kousek za ním pak byla na svém tradičním místě modelářská lahůdka – modely v měřítku 1 : 450 (T-gauge). Tentokrát si mladí Číňané z Honk-Kongu, sídlící v Británii, vymysleli hodně šikmou plochu, aby ukázali, že jejich modely s kolečky z neodymových magnetů zajistí dokonalou přilnavost kol ke kolejím, což je podmínkou pro kvalitní přenos napětí i u tak lehounkých modelů. Zdá se, že v nabídce firmy přibylo pár nových modelů.
Hobbytrain
Společnost Hobbytrain, která sdružuje několik výrobců, předváděla pěkné, leč již prezentované modely v měřítku H0 a N. Zaujaly mne soupravy pracovních vlaků.
Hornby
Podobně společnost Hornby je dnes sdružením několika výrobců. Ze všech nejvíce mne vždy imponují modely od firmy Arnold.
Fleischmann – Roco
Donedávna dvě stálice na modelovém trhu, které již ale také měly několikrát namále, jak se lze dočíst z referátů odborníků, nyní již pár let spolupracují. A snad se jim daří. V šedi průměru a okoukaných expozic bez inovace se mi jevil jejich společný stánek nový a na současnou zchudlou Evropu až bombastický. Rozhodně poprvé jsem viděl jejich zajímavě řešené kolejiště (v měřítku H0) vyrobené z plexi. Jistě, domů bych jej nechtěl, ale naopak na veletrhy se velmi hodí.
Kato
Ačkoli modely japonské firmy Kato v měřítku N bylo možné spatřit ve stánku Hobbytrain anebo Noch, firma měla v Norimberku na svém tradičním místě svůj tradiční stánek s tradičními modely rychlovlaků. Ve vitrínce byly i všechny tři Nohabky, o kterých už byla řeč.
Ladegüter Bauer
Firma se zaměřuje na výrobu nejrůznějších nákladů převážených na vagonech. Těžko říct, jestli vystavovali věci známé z loňska, nebo zda nechali zrezivět jiné předměty, které pak navagonovali. Tak či tak si myslím, že s tímto zaměřením má firma velkou budoucnost. Jen kdyby ceny jejich vesměs hezky vypadajících nákladů byly přístupné také pro české modeláře. Inspirace je ale obvykle zadarmo. Hodně minut jsem studoval jejich moc pěkně vymodelovaný kamenolom (v H0).
Modellbahn Union
V Německu sídlící firma prezentuje několik výrobců, zejm. z Japonska a Británie, např. TOMYTEC, TOMIX, DAPOL, MODENO a jiné. Zaměřuje se hodně na velikost T. Škoda. Měli na stánku moc pěkné bagry, jeřáby a další zemní stroje… Ale i moderní příměstské soupravy v měřítcích N a H0.
Märklin
Ačkoliv před matkou modelářských firem německou firmou Märklin je třeba se sklánět s úctou, minimálně za to, kolik let už vyrábí železniční modely ve velmi vysoké kvalitě, přece jenom popularita třech kolejnic není v našich podmínkách nikterak velká. To samé už zřejmě pochopili i u Merkuru a nově přišli na trh vedle tradičních produktů také s kolejivem jen se dvěma kolejnice (viz dále). Märklin sice již před lety zakamufloval třetí kolejnici do maličkých puntíků na každém pražci, ale stejně… K Märklinu já osobně sice vzhlížím s úctou, ale je to pro mne něco jako asijské auto, které bych v životě nechtěl do garáže (tím neříkám, že japonská, či korejská auta jsou špatná, určitě ne; ale nejsou pro mne. Jako ten Märklin). Ale i tak jsem studoval jejich gigantické kolejiště v jednom z největších stánků na veletrhu, protože na něm měli řadu zajímavých vychytávek…
Trix
Bratříkem Märklinu je jak známo Trix. Věru překrásné modely v sérii Minitrix nabízí tato firma modelářům. Radost se na ně dívat. Dokonalá a nápaditá expozice umocňuje zážitek. Modely jsou instalovány v takových dokonale nasvětlených boxech. Každý vytváří dojem uměleckého předmětu (což ostatně každé model je). Jen bacha na dekodéry Seletrix, které jsou u Märklinů/Trixů obvyklé. Ne ve všem se mají rády se systémy Lenz nebo Roco. Ale to je možná jen otázka mé nezkušenosti…
Brawa
Po pravdě řečeno, nic moc.
Peco
U tradičního výrobce v česku velmi rozšířeného kolejiva nebylo opravdu nic nového. A že jsem koukal seč mi síly stačily. Bohužel, ani náznak toho, že by se jim chtělo vyrobit „zrcadlově“ konstruovanou nedávno na trh dodanou trojcestnou asymetrickou výhybku – blíže ZDE.
Letos neudělám stejnou chybu jako loni, kdy jsem drobné a pěkné doplňky upřel firmě Weinert, která v Německu zastupuje Angličany (jak mne opravil Dan Buchtela) a přisoudil je firmě Peco. Ale pokud někdo chce porovnat loňskou a letošní fotografii vystavované produkce firmy Weinert, stejně jako Peco, asi tam rozdíly nenajde. Škoda.
Tak mne napadlo, že kdybychom měli prachy na účastnický poplatek, a dejme tomu spojili síly několika našich firem, např. v čele s Miniatur, tak bychom možná udělali díru do světa. Jen ať si někdo spočítá, kolik novinek přinesl na trh za loňský rok Jirka Šafář. Bohužel, česká kotlina je děsně maličká a modeláři jsou zde chudí.
NMJ
Pod touto značkou se v Norimberku každoročně prezentují Norové. Mají překrásné modely, bohužel v měřítku H0. Neznám historii norských železnic, v roce 2000, když jsem se vydal na Nord cap, jsem sice filmoval příjezd vlaku na severní polární kruh, ale to je asi tak všechno… Že jsem u každého statku v Norsku viděl obytný přívěs, se kterým prý Norové každou volnou chvíli vyrážejí poznávat svoji překrásnou zemi, to je fakt. Že ale mají i přívěsy (na lyže?) za lokomotivy, to jsem nevěděl…
Liliput
Už v předloňském katalogu firmy Liliput, která se podle mne vždy orientovala na měřítku H0, jsem zaregistroval model soupravy FLIRT v N-ku. A to mne zaujalo. Jenže než je konečně dodali na trh, tak můj zájem opadl. V současnosti už firma nabízí ne tři, ale hned pět barevných verzí tohoto zdařilého modelu.
Piko
Co vyrábí nebo bude vyrábět firma Piko se tradičně v Norimberku nelze dozvědět. Gigantický černě laděný stánek, dvě či tři malá okénka a v nich jakési modely, katalogy přivázané na lanku. Už několik let stejné…
Merkur
Už loni se tato naše tradiční firma z Police nad Metují vypracovala v nomenklatuře veletrhu z kategorie hraček a plyšáků mezi opravdové železniční modely. Psal jsem o tom loni – ZDE. Letos jsme mohli u Merkurů s Petrem Litomyským obdivovat několik modelů vagonů se špalkovou brzdou. Co na tom, že předlohou jim byly vozy z Velké Británie. A taky už jejich vlaky umí jezdit jen po dvou kolejnicích. Hned vypadají více jak modely a ne jako hračky…
IGB
Neznám celkový sortiment firmy IGB (vlastně ani nevím, že tato firma existuje) a ani modelům v super-gigantickém měřítku nefandím, protože nemám zahradu a hlavně peníze na jejich nákup. Nicméně výjimku učiním několika snímky, jednak proto, abych udělal radost kamarádovi Mírovi, který si už dávno tyhle velké vlaky představuje na své zahradě, a jednak proto, že mi koupil v Norimberku pivo :-).
Stangel
Jestliže jsem na začátku poznamenal, že v Norimberku jsem věnoval svoji pozornost pouze měřítku N, tak na závěr této první části udělám další výjimku a zmíním se o produktech polské firmy Stangel. Moc príma modely a vskutku pěkný stánek. Jen to měřítko… :-).
V jiné části haly, kdykoliv jsem šel kolem, jeden pán stále plnil olejíček do kouřového generátoru velké a krásné parní lokomotivy v super-gigantickém měřítku, která popojela sem, a vrátila se tam, a přitom zafuněla a vypustila dým… V tomto rohu haly to smrdělo od toho „kadidla“ jak v kostele o Božím těle. Docela jsem litoval vystavovatele u vedlejších stánků. A doma bych to rozhodně mít nechtěl…
Pokračování příště…
Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY
Počet přečtení: 11 048 | Tisknout:
| Poslat: 
Nahrávání ...
5.2.2012 at 17:55
Tak, pánové. Jen již založit v klubu Zababov modulovou sekci „T“ a je vymalováno. Akorát Honzo, máš na prodej dost lup?;-)))