Honzíkovy vláčky

Pani, ako Vam zavidim…

… napsal Aleš Okša do diskuse k prvnímu dílu této minisérie obrazových reportáží ze setkání členů sekce N-scale Zababova v Blansku. Nevím sice, kde sebral informaci, že cit.: „na Slovensku nie je viac N-karov (viem asi o 2 – 3-och)“, protože dva členové Zababova z Bratislavy v Blansku byli. V této souvislosti vlastně ještě nezaznělo, že letos se v Blansku sešly skoro dvě desítky modelářských nadšenců, takže v přidělené místnůstce byl chvílemi „hustý“ vzduch, ale modelářsky velmi útulno. Prostě pohoda, klídek, tabáček…

  Do poslední obrazové reportážní sérii jsem zařadil některé účastníky sešlosti.
  Richard se trápil s naftovým zbrojením od firmy Třmínek. Pěkná věc, ale podle mého názoru v N-ku rozpracovaná do moc maličkých a obtížně zpracovatelných detailů. Kdo se na to ale cítí, klobouk dolů. Na své kolejiště jsem proto použil pro mne sympatičtější model od Ratio.
  Bob jen tak po chvilkách zhotovil hned dva kratičké moduly (zapomněl jsem, jak se jim říká). Koukal jsem mu po chvilkách přes rameno a žasnul s jakou grácií mu jde práce od ruky. Jo, když se to umí, tak je to brnkačka…
  Přijel se podívat i pan Lepieš, který se zabývá výrobou doplňků z leptů pro modelová kolejiště. Přivezl moc pěkný model Čmeláka (letadlo) vyrobený na zakázku a také několik svých výrobků. Vzájemná výměna zkušeností stála za to.
  Někteří pánové si přivezli kromě nářadí a materiálů i své manželky. Paní Krásová (výpravčí z Prahy-Krče), manželka výpravčího Krásy z Vršovic, se okamžitě zapojila do práce a zhotovila model z jednoho testovaného polotovaru. Sklidila za to pochvalu ostatních. Teď je už jasné, jak to u Krásů vypadá po nedělním obědě. Manželé se posadí za stůl, rozbalí si (každý své) nářadíčko, lepí si modýlky vláčků a přitom si povídají, jak jim jezdí vlaky…
  Ondro z Bratislavy (který na chvilku někde odložil manželku a synka) a Martin ze Štrasburku (kde pracuje) si něco povídali nad cizokrajnou modelářskou literaturou, kterou někteří kolegové přivezli. Našel jsem tam fůru inspirace do dalších let.
  Spisovatel Milan byl také doprovázen manželkou Věrou, která nám vařila kafe, pletla a vyprávěla nám o jakémsi asijském cvičení, jež provozuje a se kterým se dostala až do Kanady.
  Také čecho-američano-čech Ivan – který se tady narodil, pak odešel za oceán, kde postavil mnoho modulů a vybudoval kolejiště velkého (tedy amerického) formátu, aby to tam nakonec všechno zabalil (do kontejnerů) a vrátil se na stáří domů do Čech – se velmi intenzivně zapojil do našich modelářských diskusí. Jeho studnice zkušeností je nevyčerpatelná. Pravda, člověk se musí smířit s tím, že v Americe je všechno větší, lepší a dávno vymyšlené, ale tuhle mozkovou masáž už máme vžitou za posledních 20 let z médií, takže není problém se v nezbytném případě na chvilku „vypnout“. Nicméně, slyšet a mít možnost si udělat porovnání se stavem u nás je k nezaplacení…
  O tichém a pracovitém Michalovi už byla řeč v předešlých dílech seriálu. A také o tom, jak to vlastně bylo s přeříznutím jeho modulu…
  Pavel se celé čtyři dny poctivě věnoval modelařině. Pájel, piloval, lepil, předával know-how, stvořil přitom třeba kinematiky k vagonům, dokonce prý i nějaký vagonek, ale to mi nějak uniklo. Nováčkům (já) přivezl ukázat i některé své zdařilé výrobky z leptu. Akorát se mi zdály větší než ty, co mám doma. Že by to snad byla TT-čka?

  Musím ještě dodat, že s Pavlem jsme se cestou zpátky do Prahy zastavili ve Žďáru nad Sázavou podívat se na kolejiště budované v přízemí tamního kulturního domu Radkem Wimmerem a partou jeho nadšených modelářů. Od léta, co jsem tam byl s Honzíkem, je na žďárském kolejišti vidět značný pokrok. Ale to už jsem nefotil…

[Show as slideshow]

12►

Foto hlav

Počet přečtení: 68 135 | Tisknout: | Poslat: