Honzíkovy vláčky

Při otočce v Rakousku jsme stihli hned dvě úzkorozchodky

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 5.6.2011

Cestou za obchody do jednoho tyrolského městečka s přítelem Honzou Merhautem bylo nasnadě, že dopadnou-li obchody dobře, prozkoumáme zde také nějaké železniční pamětihodnosti. Jirka Kubík, který to tam zná, nás nasměroval do Jenbachu. Ze zdejšího nádraží ležícího na trase Salzburk – Innsbruk, kde každou chvíli profrčí nějaký expres, vedou na obě strany údolí mezi velikány Tyrolských Alp úzkorozchodné železnice. Nebylo třeba se přemlouvat a obě jsme vyzkoušeli.

Achensee-Dampf-Zahnradbahn

Metr široká ozubnicová úzkorozchodná železnice z Jenbachu v údolí, kde protéká řeka Inn, do hor až k jezeru Aschen byla postavena v letech 1888 – 1889. Trať dlouhá 7 km má značné převýšení, maximální sklon je uváděn 1 : 62, resp. 160 promile. Parní ozubnicová lokomotiva vyrobená v roce 1888 vídeňskou továrnou na lokomotivy má výkon 180 HP (koňských sil). Je pouhých 5 650 mm dlouhá a má jen dvě hnané nápravy, zato do ozubnice mezi kolejnicemi zabírá prakticky od počátku trati až na nejvyšší vrchol stoupání masivní ozubené kolo. Lokomotiva pojme 350 kg uhlí a 3 m³ vody. V současné době před sebou do kopce tlačí dva vagony, do kterých se vejde maximálně 350 pasažérů. Také vagony mají v podvozku ozubené kolo, které je spřaženo s brzdou ovládanou z kopce dolů průvodčím.
Ozubnicová úzkorozchodná trať je velkou turistickou atrakcí, vlaky zde jezdí několikrát denně. Cesta z Jenbachu až k jezeru trvá asi 45 minut. Na nejvyšším místě trati lokomotivy přepřahají (další zajímavost pro turisty). Na konečné stanici lze přestoupit na loď, se kterou mohou turisté obeplout poměrně velké jezero. Více jak slova napoví několik obrázků zařazených do rubriky Fotogalerie – ZDE.

Zillertalbahn

Na rozdíl do ozubnicové úzkorozchodky vedoucí k jezeru Achen, která je v provozu vysloveně kvůli turistům, na jihovýchod od Jenbachu vede dalším údolím Tyrolských Alp sice taky úzkorozchodná trať, ale v mnoha směrech odlišná.
Zillertalbahn má rozchod mezi kolejemi pouhých 760 mm. Trať dlouhá 32 km vede téměř po rovině, samozřejmě s trvalým mírným stoupáním do cílové stanice v Mayrhofenu. Je modernizovaná, takže motorové soupravy o třech až pěti vozech po ní frčí vskutku svižně, hlavně však klidně, bez drncání, hluku či jiných nectností našich železnic. Bohužel, jakékoliv srovnání například s českými vlaky Regio Nova není možné – ať už z hlediska pohodlí cestování v kabině, či klidné jízdy soupravy.
My jsme se ovšem do Mayrhofenu vydali historickým parním vláčkem. A dlužno dodat, že jsme měli nebývalé štěstí. Když jsme se totiž domáhali ve stanici Jenbach koupě jízdenek, byli jsme odmítnuti se slovy, že dnes se jízdenky neprodávají. Nejdříve jsme se tedy domnívali, že v sobotu jezdí vlaky jen pro turistické skupiny. Hodný pan průvodčí nám ale vzápětí vysvětlit, že tento víkend nazvaný „Den otevřených údolí“ se jezdí zadarmo – coby přivítání nadcházející turistické sezóny. Ušetřili jsme tedy každý 17,50 €.
Stejně jako u nás, když je něco zadarmo, účastníků akce je dostatek. Také cestujících parním vláčkem bylo až dost. Ale všichni se do soupravy sestavené z mnoha vozů vešli. Čtyřnápravová parní lokomotiva nesoucí označení 83-076 svištěla údolím plným typických tirolských chalup, pastvin s krávami, dřevařských pil a dalších podniků patřících do hor. Prostě, v prosluněném počasí s velkými bílými (až kýčovitými) mraky nad vrcholkami hor bylo na co koukat. A ještě jeden vjem jsem registroval – vůni kouře a páry, což mi připomnělo časy před více jak 50 lety, když jsem jezdil za dědou do Brna.
Na končené v nádražním bufetu jsme si dali jedno vcelku dobré pivo za 2,40 €, udělali jsme pár obrázků – ZDE – a hurá na cestu zpátky. Byl to super výlet do Tyrolska. Honzíkovi by se tady líbilo…