Honzíkovy vláčky

Na burze došlo málem na facky, zato na semináři k pojezdům vládl pracovní duch

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 22.5.2011

Sobotní výměnné setkání v Menze v Opletalově ulici v Praze 1 opět žilo. Jednu chvíli až dost divoce. U vedlejšího stolku si totiž dva pánové vyměňovali názory tak důrazně, že to dlouhé minuty vypadlo, že si dají do huby. A přitom šlo nejspíš „jen“ o nějaký ojetý vagonek, navíc v gigantickém měřítku H0, kterých je všude mraky. Napadlo mne, že ta strkanice „o nic“ vlastně koresponduje se současnou atmosférou v naší společnosti. Nenávist, zloba, podrazy… A také jsem si tak trošku připadal jako na nedávném hokejovém mistrovství, konkrétně při zápase s Ruskem. Myslím, že pořadatelé by měli pro tyto případy zvážit někde v koutě zřízení trestné lavice, kde by mohly chladnout horké hlavy…

Možná, že vyšší hladina adrenalinu byla u obou modelářských kohoutů způsobena jen nedostatkem kyslíku, protože v menze bylo zase nedýchatelno, i když těžko říct? Třeba se oba hádající se a vzájemně se urážející pánové jen předváděli (je jaro) před svými drahými polovičkami, které je jistily z několik kroků. Naštěstí do hádky nezasahovaly, což byla klika. Kdyby bývalo došlo na facky, tak bych asi ty svoje leptíky na stolku neubránil.
Hodně lidí a málo čerstvého vzduchu je jediné negativum těchto jinak vynikajících setkání modelářů. Vendulka, které má s Viktorem stánek u okna, se nás sice jednu chvíli snažila osvěžit čerstvým vzduchem, ale musela přitom přidržovat ventilačku, což samozřejmě dlouho nevydržela. I za těch několik hektolitrů čerstvého vzduchu jí dodatečně děkuji.
Po novince, kterou byla na mém stánku telefonní budka v N-ku (výroba Miniatur), se jen zaprášilo. Zklamáním naopak pro mne byl nezájem o nosníky trolejí (N), které jsem (ve větším počtu) zhotovil na přání kamarádů, jenž se nakonec ani nezastavili. Zájem byl též o LED SMD 0402 čtyř barev s připájenými lakovanými drátky. Není se třeba stydět za to, že připájet drát k tak maličké součástce nezvládne každý. Naopak. Každý nemusí umět všechno. Zatím tuto službu modelářům stíháme. V prodeji byla i limitovaná série táborových ohníčků s dvoubarevnými LED SMD imitujícími oheň.
Mrzí mne, že naši vládní pohlaváři skočili jako obvykle na lep Evropské komisi a zavedením vybírání cla a DPH u předmětů nicotné hodnoty vlastně zlikvidovali drobný obchod s USA a asijskými zeměmi. Nejsem naštěstí ekonom ani politik, takže všechny ty lži šířené kolem tohoto opatření mi jdou jedním uchem tam a druhým ven, protože si dovedu svým selským rozumem spočítat, co tahle blbost ve svých důsledcích přinese a proč vlastně byla zavedena. Především je namířena proti obyčejnými lidem, které tato vláda jednoznačně nenávidí a snaží se je ožebračit všemi možnými způsoby nejen dnes, ale hlavně do budoucna. Snahy o důchodovou a zdravotní reformu toho jsou příkladem. Ve svých důsledcích opatření našich vládních panáčků nemůžu podporovat, takže po vyprodání maličké skladové zásoby věcí zejm. od firmy Micro Mark končím s jejich nákupem v USA. Budou jiní, kteří budou pokračovat, jenže pro koncového uživatele bude zboží z těchto zemí o cca čtvrtinu dražší. Žádných 20 % DPH, jak lžou, ale 23,5 %, dalších 180 Kč za poplatek poště, která balíky otevírá, další poplatky za složenku aj. To je moje čerstvá zkušenost!

Seminář ke konstrukci pojezdů trakčních vozidel

Seminář ke konstrukci pojezdů trakčních vozidel jsme tentokrát uskutečnili v kinosále Království železnic. Ačkoliv jsme poprvé naše dosud komorní akce virtuálního Modelářského spolku starších pánů oznámili veřejně a pozvali tam každého vážného zájemce, nikdo z dalších modelářů neprojevil zájem. Důvody nebudu zkoumat, nejspíš bylo toto téma příliš odborné. Anebo platí to, co říká jeden kolega: Skutečných modelářů je u nás pět a půl ve srovnání s množinou sběratelů.
Pavel Gülich, který se stavbou pojezdů v měřítku H0 již delší čas zabývá (Pojezdy pro modelovou železnici), vysvětlil ve své prezentaci řadu technických principů, které musí dobrý pojezd splňovat, aby se vůbec rozjel po kolejích a hlavně, aby nepřerušovaně jezdil. Na četné otázky přítomných pak neodpovídal sám, neboť naše semináře jsou spíš otevřené diskuse nad konkrétním tématem. Bylo možné se detailně seznámit s konstrukcemi několika Gülichových pojezdů. Řeč pochopitelně přišla i na miniaturní motorky. K tomu sdělil hodně praktických informací Viktor Pohořelý a Jirka Kubík.
Zdeněk Krušinský a Jirka Kubík předvedli v akci dva překrásné modely – „prasátko“ a „muvku“ v měřítku N. Oba pánové postavili dokonale jezdící (v případě Kubíkovy „muvky“ též svítící) modely, nad jejichž dokonalostí pomlaskávali i zkušení borci. Snad se nám podaří získat k publikování detailnější informace „jak na to“. Menší než „muvka“ a „prasátko“ jsou snad už jen dreziny Tatra z produkce DK-model. Měl jsem sice velké řeči o možnosti jejich rozpohybování, ale už když jsem vystříhal jednotlivé díly z aršíku, bylo mi jasné, že to nejde. To ale neznamená, že co neumím sám, nedokáže někdo jiný. Jirka Kubík nás jistě ještě mnohým překvapí.

Model T211 „Prasátko“ v měřítku N, který upravil a zpojízdnil Zdeněk Krušinský

Bylo užitečné se dozvědět i řadu dalších zajímavých informací o součástkách, ze kterých se pojezdy staví, zejm. o kvalitě některých dílů vyráběných z delrinu. Došlo i na materiál pro výrobu koleček a jejich čištění od prachu a „kolejové špíny“. V této souvislosti jsem poskytl nejnovější informace o čištění kolejí a důsledcích na jejich povrch po aplikaci nejrůznějších způsobů jejich „odírání“. S pomocí moderních vědeckých přístrojů (scanovací mikroskop) jsme zjistili katastrofické důsledky těchto „zaručených“ čistících metod na koleje. Připravuji o tom podrobnější informaci.
Seminář se povedl, jsem rád, že tradice předávání odborných informací pokračuje. Už teď víme o dalším tématu, které jistě také zaujme.

Foto J. K. Nvlaky a J. Štich