Honzíkovy vláčky

Vnoučci nemohou za to, že máme prezidenta, co se mu líbí průpisky!

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 17.4.2011

Přepadový oddíl z Kladna, jak familiárně označuji své nejbližší, přijel tentokrát na celý víkend. „Táta Péťa se učí,“ vysvětlil mi vnouček Honzík a já si v duchu říkal, že by bylo fajn, kdyby se táta učil ještě hodně dlouho, protože není nic hezčího než skutečný kontakt s vnoučaty. Kdo je má, ví o čem mluvím. Kdo je ještě nemá, měl by doma udělat vítr, aby je měl..! V sobotu jsem „pracoval“ na burze a pak ještě s pány modeláři ze sekce „gigantických“ měřítek chvilku klábosil v jedné maďarské restauraci, ale neděli jsme si s vnoučátky užil…

  „Babičko, jeli jsem dvěma vlaky a pěti tramvajemi,“ zvěstoval pln nadšení Honzík po návratu z dopoledního výletu po pražských nádražích. A přitom stačilo sednout u nás na Břevnově na „22-ku“, u Národního divadla přesednout na „17-ku“, pak na Výtoni na „sedmíčku“ (přitom jsme stihli z refíže zkouknout na vodě zakotvené čluny milionářů a jeden rychlík drnčící po železničním mostu směrem na Smíchov). Na Vršovickém nádraží bylo i na nedělní dopoledne tradičně živo, takže vnouček měl co komentovat. A když přijel Elefant, co nás zavezl na „Hlavák“, dostoupilo jeho nadšení vrcholu, protože čekal nějaké „obyčejné“ regio. No a z pražského hlavního nádraží jsme se ještě svezli na Smíchov, a to už věděl, že pojedeme přes ten železniční most, co tak drnčí, když po něm jede vlak, nicméně víc jak hlomoz (který ostatně nebyl v novém, čisťounkém Elefentu slyšet) ho zaujal výhled na řeku s loděmi, které tam nejsou každý den.
  Na Smíchovském nádraží se mne snažil přesvědčit, že by bylo dobré jet domů stejnou cestou, ale opačně, nicméně, tohle jsem ustál a k domovu jsme se vydali tramvají poté, co jsme shlédli několik vlaků projíždějících Smíchovem, a taky v detailu viděli připojení lokomotivy k soupravě. Dlužno dodat, že Honzík stačil taky pozdravil jednoho „koloťuka“, který se neurazil, když kolem nás procházel a já jsem ho tak neodborně pojmenoval.
  Ale bylo by ode mne nespravedlivé vůči naší osm měsíců staré Aničce, abych hovořil jen o Honzíkovi. Anička, která ještě před 14 dny měla ke všem pro ni cizím lidem – kromě mámy a táty – nanejvýš odtaživý vztah, nejspíš změnila názor. Když jsem si ji vzal do náruče, očividně se jí to líbilo a vůbec neprotestovala. Vytrhala mi sice pár chlupů na hrudi, které objevila pod tričkem, taky knír a brýle byly častým bodem jejich nekoordinovaných útoků – ale podstatné bylo, že už „kníkáním“ neprotestovala, že ji chová někdo jiný než máma. A protože je to holka šikovná, posečkala mi i při fotografování při „pasení koníčků“. Nevím ovšem, zda-li ji za dva či tři roky budou interesovat naše „chlapské“ záliby, jako třeba výlety po pražských nádražích.
  Poslouchal jsem shodou okolností včera cestou domů z burzy rozhovor s ombudsmanem ČD Petrem Fejkem, kterého si každý bude stále dokola spojovat s pražskou ZOO. Pan Fejk je sice plný optimismu a vypouští z úst jen pozitivní myšlenky. Nemohu si ale pomoci, jeho možná upřímná přání mi spíše připomínají teze, které nám vtloukali do hlavy otcové-revolucionáři čerstvě po převratu na jaře v roce 1990. Budeme se mít lépe! A všichni to žrali! Pak když titíž revolucionáři rozkradli první miliardy, tak nám ještě tvrdili (a davy to zase sežraly), že si musíme šáhnout na dno a vymysleli úsporné balíčky. Pětadvacet reforem následovalo, možná více, nicméně státní bankrot už je za pátou zatáčkou… A kdo ještě věří, že je třeba svěřit desátky z platu na fiktivní budoucí důchody soukromým subjektům – je vůl! Mafiány, o kterých jsem zde už psal před časem a označil je podle jejich příjmení, sice teď dostala do kolen šestadvacetiletá pipka, co bych si o ni neopřel ani rezavé kolo, nicméně – vo, vo, vo tom to je – ta naše slavná politická elita, jejíž prezident krade „průpisky“ od předních chilských klenotníků, nestojí za víc než za zlámaný groš. Pamatuji si ze školy cosi o pražské defenestraci. Krajní řešení jsou jistě možná, ale nedemokratická. Nicméně, býti světu za blbce – tak za to se stydím! A mým vnoučkům to nepřeju!

Jan Hlaváček

 

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 4 531 | Tisknout: | Poslat: