Honzíkovy vláčky

Prosím nastupte si k jízdě železnicí údolím říčky Přísečnice!

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 3.3.2011

Zajímavou nabídku na poznání železniční historie pár kilometrů za krušnohorskou hranicí nabízí občanské zájmové sdružení Pressnitztahlbahn, aneb po česku – přátelé Přísečnické železnice. Koncem 19. století založená, po desítkách let provozu nakonec zrušená a opět obnovená úzkorozchodná železnice s rozchodem kolejí 750 mm mezi příhraničními saskými městy Johstadt a Steibach v délce 8 km navštíví od roku 2000 desetitisíce turistů ročně. Proč ne zrovna vy?

V roce 1890 se po 25letém úsilí podařilo vrchnosti a průmyslníkům horní části saských Krušných hor vymoci si na tamním parlamentu schválení stavby železnice v údolí říček Přísečnice a Černý potok. Stavba úzkorozchodné vedlejší trati trvala dva roky. Vedla mezi městy Wolkenstein a Jöhstadt a měřila 23 km. Do provozu byla dána 31. května 1892.
Jak uvádí archivní materiály, „přednost na úzkorozchodné trati měla nákladní doprava, přeprava osob byla druhořadá a neměla velkého významu“. Přestože se s rozvojem turistiky v 70. a 80. letech min. století zvyšoval i počet zde přepravených osob, nakonec došlo k rozhodnutí o zániku této úzkorozchodné tratě. Nejspíš k tomu přispěly nedostatečná údržba kolejí a vozového parku. Tím na železnici vznikaly nenahraditelné škody, takže v roce 1984 byla zastavena přeprava osob. Nějaký čas byl ještě zachován na krátkém úseku z Wolkensteinu do Niederschmiedebergu provoz nákladních vlaků.
Pak ale přišel v roce 1986 definitivní konec provozu staré Pressnitztahlbahn, nebo-li Přísečnické železnice. S pomocí těžké techniky byly rozebrány koleje a mosty. Nákladní a osobní vagóny našly tak akorát uplatnění u soukromých osob, které si z nich vytvořili sklady, boudy a kurníky. Parní lokomotivy byly předisponovány na jiné úzkorozchodné tratě. Nic nemělo připomínat, že údolími zmíněných říček vedla malá železniční trať.
Z myšlení lidí se ale historie vytlouká špatně. A tak ještě za bývalé NDR se dalo dohromady několik místních obyvatel a železničních fandů, aby zachránili poslední zbytky „své“ úzkokolejky. Stalo se totiž, že v nádraží Grossrückerswalde byl zapomenut na jedné koleji pracovní vlak, který byl jakousi základnou pro demontáže kolejí a mostů. Paradoxně právě tento vlak se stal základem nového vzkříšení Přísečnické železnice. V roce 1998 bylo založeno občanské zájmové sdružení Pressnitztahlbahn a byl položen základní kámen pro malou muzejní železniční trať.
V dalších letech se podařilo vytvořit podmínky pro obnovu této železnice. Aktivity byly nasměrovány do koncového nádraží Jöhstadt, kde byla zahájena obnova výtopny – lokomotivního depa. Nápad na opětovné postavení a provozování této tratě přilákal mnoho nadšenců. Zvětšoval se jak počet členů sdružení, tak i metry kolejiště před výtopnou. Ke 100. výročí úzkorozchodky Wolkenstein – Jöhstadt (v roce 1992) byla uvedena do provozu první originální parní lokomotiva.
To byl ale začátek. Bezmála deset let usilovné práce oněch „bláznů z přísečnického údolí“ ještě muselo být učiněno, než vznikla muzejní železnice v dnešní podobě. Bylo nutné sehnat od kolejnic po parní lokomotivy všechno a taky to poskládat tak, aby to jako železnice vypadalo. A pochopitelně, všechna vozidla musela být zcela obnovena do povodních detailů.
Vrchol muzejní železnice nastal v roce 2000, kdy byl uveden do provozu celý 8 km dlouhý úsek z Jöhstadtu do Steibachu. Od tohoto data navštěvují Přísečnickou železnici desetitisíce turistů ročně, kteří tvrdí, že patří k nejhezčím v Evropě.

Důležité informace

Přísečnická muzejní železnice není napojena na veřejnou železniční síť. Musí se k ní dojet autem nebo autobusem. Z České republiky je dostupná přes hraniční přechody Hora Sv. Šebestiána, Vejprty, Boží Dar, anebo pěšky přes turistické přechody v Černém potoce a Kryštofových Hamrech.
Jak je možné nastudovat z plánku trati, anebo z jízdního řádu ZDE, jízdu vláčkem lze kdekoliv přerušit a pokračovat pěšky nebo na kole.
Není nepodstatné připomenout, že psí mazlíčci jsou přepravováni zdarma.
Všechny vlaky jsou taženy historickými parními lokomotivami.
Muzejní železnice jezdí pouze ve dnech, které jsou přesně datumově vyznačeny v jízdním řádu. Jedná se vesměs o víkendy a o svátky v Sasku. Tyto svátky však mohou být v České republice pracovními dny.
Provozovatel muzejní železnice doporučuje, že pro větší skupiny návštěvníků je vhodné si předem zajistit vagon (školy, školky, důchodci apod.), a to nejlépe přes e-mail nebo telefonicky.
O možnost výstupu na zastávkách (Hp) Loreleifelsen a Wildbach je nutno požádat vlakový personál. Pro nástup vlak zastaví automaticky, jsou-li na nástupišti cestující.
————–
Je nám ctí vyhovět žádosti provozovatele Přísečnické muzejní železnice a jednak pozvat návštěvníky z České republiky k projížďce historickým vláčkem. Hlavně však zveřejnit, že údržbu této železnice zajišťují členové společnosti, kteří tuto práci vykonávají nezištně bez nároku na finanční odměnu, nicméně budou vděčni za jakoukoliv podporu.
Sponzorské konto je 412 267 700 u Commerzank Chemnitz (BLZ 870 400 00) IBAN: DE13 8704 0000 0412 2677 00 – BIC: COBADEFFXXX

„Zu Fahrt mit der Pressnitztalbahn bitte einseigen!“

(Podle bulletinu „Die Pressniztalbahn- úzkorozchodná železnice se zajímavou minulostí; foto tamtéž)