Nádraží Praha–Těšnov – provoz obnoven

013-Pha-TesnovKdyby byl pravdivý výrok v titulku, nejspíš by členové Společnosti pro znovupostavení Denisova nádraží v Praze (založena v roce 1991 v kavárně Mánes) slavili tři dny a tři noci v tahu a pak každý druhý čtvrtek v přízemní restauraci nádraží, jako my se chodíme radovat, besedovat a slavit cokoliv do Nagana. Ale jelikož tento titulek si „jen“ vymysleli organizátoři nové výstavy otevřené v Muzeu hl. města Prahy k přilákání návštěvníků, oslavovat se nejspíš nebude.

  Mnoho řádků už bylo napsáno na téma Nádraží Praha-Těšnov. Přestože jeho stržení v roce 1985 mělo svoji logiku, poté, co bylo v roce 1972 uzavřeno po zrušení tratě do Vysočan a vytratila se jeho faktická potřeba, rozhodnutí o zániku železničního objektu postaveného v letech 1872 – 1875 bude nejspíš navěky považováno přinejmenším za kontroverzní, ne-li za zbytečné. Nemohu se přiklánět k té ani druhé straně, protože mi chybí dostatek informací a argumentů pro či proti. Když se ale člověk zamyslí nad tím, jaké jiné zbytné ruiny se zachraňují, a na druhou stranu jaké hrůzy jsou dnes schopni architekti navrhnout, těšnovského nádraží je škoda – byť by sloužilo jinému účelu.

  Jak se lze dočíst ve Wikipedii.cz (ZDE) i jinde, Nádraží Praha-Těšnov patřilo ke trojici koncových nádraží pražského železničního uzlu (spolu s Hlavním a Masarykovým nádražím). Není bez zajímavosti, že vystřídalo několik názvů. Původně, když sloužilo jako konečná stanice Rakouské severozápadní dráhy, neslo označení Praha – severozápadní nádraží. Od roku 1919 pak bylo přejmenováno na Denisovo nádraží (po francouzském historikovi, politikovi a slavistovi Ernestu Denisovi). Za okupace dostalo název Moldau Bahnhof (Vltavské nádraží). Pak se znovu vrátilo k označení Denisovo a konečně od roku 1953 neslo svůj poslední název Praha-Těšnov.

  Mohutná novorenesanční budova nádraží byla dílem českého architekta Karla Schlimpa. Cit.: „Střední trojkřídlá monumentální budova o délce 115 m, která byla vstupem do odjezdové haly nádraží, byla honosně vyzdobena monumentálním triumfálním římským obloukem s dvěma postranními oblouky s korintským sloupovím. Nad těmito čtyřmi korintskými sloupy stály čtyři alegorické sochy znázorňující Obchod, Vědu, Průmysl a Hospodářství. Na samém vrcholu budovy pak bylo umístěno alegorické sousoší Austrie, po stranách Orba a Průmysl. Stěny, římsy a stropy interiéru měly štukové dekorace, zdobily je závěsné lustry. Pravé křídlo s bohatě zdobeným reprezentačním salonem a čekárnou bylo ukončeno čtyřpodlažní budovou, v níž byla přízemní restaurace. Levé křídlo sloužilo jako příjezdový trakt a sídlily tam kanceláře. Odjezdová hala s věšadlovou stropní konstrukcí byla vyzdobena portréty měst, jimiž procházela někdejší Rakouská severozápadní dráha. Interiér doplňovala v litině provedená sochařská výzdoba. Proto bylo nádraží Praha-Těšnov považováno za jednu z nejkrásnějších nádražních budov střední Evropy. Nádraží mělo tři koleje, doplněné blízkým manipulačním kolejištěm.“ 1)

____________________________________

1) https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD_T%C4%9B%C5%A1nov. In. Wikipedia.cz

*      *      *

  140 roků od otevření ožívá zaniklé pražské nádraží na výstavě, která začala 25. 11. 2015 v Muzeu hlavního města Prahy, odkud je to k místu, kde nádraží stálo, coby kamenem dohodil. Výstava bude otevřená do dubna příštího roku. Není bez zajímavosti, že před  definitivní demolicí byl objekt nádraží odstrojen, byly odmontovány předměty umělecké a architektonické výzdoby a tyto byly přeneseny do depozitářů cit. muzea.

  Ve výstavní síni muzea jsou po obvodu instalované velkorozměrové dobové fotografie prezentující přijíždějící a odjíždějící vlaky, provoz depa, zbrojení lokomotiv vodou a uhlím a jiné výjevy ze „života“ nádraží. Staré fotografie střídají litografie Jiřího Boudy, které jsou známé svojí detailností, barevností a přesvědčivostí. Historie minulých let je navozena dokonale.

  Třešinkou na dortu je pak model nádražní budovy, té, která je považována za jednu z nejkrásnějších ve střední Evropě. A jaká by to byla vzpomínka na železnici bez funkčního kolejiště, byť jen v měřítku 1:87? Příznivci „N-ormálního“ měřítka sice asi budou skřípat zuby, že se musí koukat na gigantické vlaky, no ale – vydržet se to dá 🙂 .

  Modelový železniční provoz zahrnuje část depa nádraží Praha-Těšnov poblíž Negrelliho viaduktu, což je další skvost mezi českými železničními stavbami, který naštěstí nepotkal osud těšnovského nádraží.

  Jelikož jsem v době návštěvy v první den výstavy nalezl pod oživovaným kolejištěm s nářadím v ruce přítele Libora Schmidta (MARATHON MODEL BRNO – ZDE), díky němuž v Česku a na Moravě (a prý i na Slovensku) „vyrostl“ nemnohý železniční modelář holdující výtečnému systému LENZ, nemám pochyby o tom, že digitalizovaný provoz kolejiště, představující část nádraží Praha-Těšnov, bude plně funkční a rozhodně i zajímavý. Nic víc, než hýbající se dekoraci ale nechť od vystavovaného kolejiště nikdo nečeká.

  Připomenutí výročí otevření Nádraží Praha-Těšnov je jistě užitečnou aktivitou Muzea hl. města Prahy a doporučuji tam zavítat. Nehledě na to, že hned ve vedlejším sále je unikátní papírový model Prahy od Antonína Langweila (z let 1826 – 1837). To je přece něco jako „povinná literatura“ pro všechny modeláře! Naopak nadbytečná se mi jeví „smyčka“ pouštěná v televizi v suterénu budovy, ve které p. Dejdar unavuje svými kecy a rádoby vtipnými poznámkami týkajícími se Negrelliho vyjaduktu a nádraží Praha-Těšnov. Ano, jsou tam vidět záběry z onoho moc pěkného televizního seriálu o české železnici, který podle mne právě Dejdar svými nehoráznými žvásty pokazil. 

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD_T%C4%9B%C5%A1nov

Obrazová příloha

Foto hlav (Autor děkuje organizátorům výstavy za možnost pořídit zde několik dokumentárních snímků)

.

 

Rubrika: VARIO, ZPRÁVY

Vložit komentář

Text komentáře: