Digitalizace čistící lokomotivy Fleischmann 7968

P1100511_1kMezi modeláři, jenž holdují Normálnímu měřítku, je velmi oblíbená čisticí lokomotiva od firmy Fleischmann kat. číslo 7968. Firma tento model nabízí už několik let i v dalších úpravách, například jako třínápravovou lokomotivu pro ozubnicové dráhy (kat. č. 7307). Jelikož jsem kdysi dávno uvažoval, že si udělám alpskou železnici a vlaky mi budou šplhat nad postelí po zdi, nakoupil jsem několik těchto lokomotiv v různých barvách a začal vymýšlet jejich digitalizaci a osvětlení, což výrobce v modelu nepřipravil.

Rozdíly mezi modely

  Ačkoliv čisticí i ozubnicová lokomotiva se zdá být konstrukčně totožná, není tomu tak. Shodná je jen vnějším tvarem karosérie, pantografem a doplňky na střeše. Pokud hovořím o vnějším tvaru karosérie, tak je potřeba zdůraznit, že tento plastový výlisek je až na detaily shodný i vevnitř, vč. přepážek a otvorů pro okna a dveře.

  Už na první pohled se ale oba modely liší podvozkem – ozubnicová je třínápravová, čistící má místo prostřední nápravy zabudovaný mechanismus, ze kterého dosedající přes pružinku kolmo k oběma kolejnicím otáčející se čisticí kotoučky.

  Po sejmutí karosérie (vypružením spodní hrany na jednom z čel, kde jsou na rámu dvě západky) se objeví odlišností daleko více. Motorky jsou stejné (pomineme-li starší a novější verzi), ale pohon a převody jsou konstrukčně jiné. Ozubnicová mašinka má na konci osy motorku šnek, který zapadá do příčně uloženého šnekového kola, na které navazují další převodová kola spojená s pojezdovými koly na všech třech nápravách, vč. ozubeného kolečka v podvozku, jež zapadá do třetí ozubnicové kolejnice (vyrábí rovněž firma Fleischmann). Ta umožňuje mašince „šplhat“ do kopců ve velmi ostrém úhlu. Čisticí mašinka má na konci osy motorku pastorek, který zapadá do podélně uloženého ozubeného kola; převod je pak proveden přes úhlová kola. Součástí převodu je i již zmíněný čisticí element.

P1130782_1k

Obr. 1 – Model Fleischmann 7968 – čisticí (vlevo) a Fleischmann 7307 – ozubnicová (vpravo)

  Odlišné jsou zátěže. Zatímco ozubnicová mašinka má zátěže dělené (nad motorkem je ve tvaru „L“, v druhé polovině pak kopíruje vnitřní tvar a má vybrání pro šnek na ose motorku a převody), čisticí mašinka má kupodivu zátěž jen jednu. Nad motorkem chybí. Což je divné, protože právě čisticí lokomotiva potřebuje ke své spolehlivé činnosti co největší hmotnost, kterou například Karel Brejša vyřešil tak, že zlikvidoval pantograf a bez ohledu na to, že změnil její charakter, přidal pěkných pár gramů olova na střechu. Toto racionální řešení sice může estétům připadat jako devastace modelu, ale nám praktikům to bezvadně vyhovuje.

Cistici-ver-Brejsa

Obr. 2 – Čisticí lokomotiva Fleischmann 7968 v úpravě Karla Brejši. Na střeše je patrná nástavba s masivní zátěží

   Shodná jsou i plexisklová čela vykrývající zasklení čelních oken a vytvářejících slepé světlovody spodních světel a horního reflektoru. Také boční zasklení oken, řešené plexisklovými výlisky, jsou u obou mašinek stejné. 

P1130788_1k P1130789_1k

Obr. 3 – Plexisklové čelo; na pravém obrázku jsou patrné světlovody

  Proč se tolika slovy věnuji shodnostem a rozdílnostem obou modelů? Protože chci naznačit, že digitalizace a osvětlení obou modelů není možné řešit stejně. Rozhodně to nejde jako přes kopírák. Přestože jsem se nejdříve připravoval na digitalizaci a osvětlení ozubnicové lokomotivy, nakonec to dopadlo jinak. Avšak z těch dob jsem měl v šuplíku několik destiček plošného spoje (obr. 4), které jsem vyvíjel pro osvětlení obou čel lokomotivy. Počítal jsem s tím, že lokomotiva bude mít na obou čelech žlutá světla dopředu a červená dozadu a nahoře bílý reflektor. Předpokládal jsem použití dvoubarevných LED v provedení SMD. Komické je, že mi dodnes nikdo nevysvětlil, co je u této lokomotivy předek a co zadek. 🙂 Ostatně, teď mne napadá, jak se zvenku pozná předek a zadek symetricky stavěné lokomotivy?1) To bude určitě vědět Karel…

P1130695_1k P1130698_1k
P1130809_1k schema-DPS_2

Obr. 4 – Destička plošného spoje, která po osazení LED, rezistory a „ochrannou“ diodou nahrací plexisklové čelo; a) vylepatný polotovar, b) otvory připravné pro připájení LED SMD, c) připájené LED SMD a rezistor a přilepená okna, d) schéma zapojení

.

Příprava DPS pro čelní osvětlení modelu

  Původně jsem si myslel, že onu DPS, do které připájím LED a odpory, instaluji za plexisklovou originální výplň interiéru (obr. 3b). Nakonec jsem po dlouhém bádání přišel na úplně jinou fintu, totiž, že plexisklovou výplň nahradím upravenou destičkou s připájenými LED (obr. 4). 

  Vyndal jsem tedy onu čelní výplň (nejdříve se musí velmi opatrně vyndat obě boční výplně) a trny světlovodů jsem na měkké podložce vtiskl do kousku obyčejného papíru. Vyznačené otvory jsem propíchl špendlíkem a postupně vycentroval takto zhotovenou masku na DPS v místech, kde budou připájené LED (dvě spodní a jedna horní).

P1130700_1k

Obr. 5 – Postup nalezení přesného místa pro připájení LED SMD 

   Je třeba předeslat, že u čisticí mašinky, která bude jezdit jen jedním směrem, protože bude za sebou tahat čisticí vysavače TOMIX – blíže ZDE -,  nebudu řešit zadní osvětlení. Ale jelikož tím pádem zbude jeden nevyužitý funkční výstup dekodéru, použiji jej na osvětlení výstražného majáku (viz dále).

  Zpátky k DPS pro LEDky. Podle masky jsem v ní vyvrtal otvory o průměru 0,8 mm. A pak přišlo jedno velké úskalí: Vypilovat v provrtaných otvorech obdélníkové(!) otvory o rozměru odpovídajícímu tvaru „svítící nástavby“2)  LED SMD, tj. cca 0,9 x 0,6 mm. Proč? Protože jsem si usmyslel, že LED SMD vložím (a připájím) na desku plošných spojů opačně, než se běžně na desky plošných spojů pájí ostatní SMD součástky. Tedy onou „svítící nástavbou“ dovnitř desky. Byl jsem sice následně poučen, že takto se LED SMD na desky plošných spojů pájí běžně a není kvůli tomu třeba pilovat hranaté otvory, že stačí jen vyvrtat otvor přesně definovaným průměrem vrtáku3), ale šedá je teorie a zelený strom života… Mnou použité LED SMD buď nešly do vyvrtaného otvoru zastrčit, protože tomu bránily rohy „nástavby“, anebo otvorem propadaly a de fakto je nešlo připájet.

  Tohle se špatně vysvětluje, ale představte si to: Musíme nahradit plexisklovou destičku, která má směrem vně tři čudlíky (světlovody) zapadající zevnitř do otvorů pro světla (a reflektor) v čelní stěně karosérie (obr. 3a). Přesně v místech čudlíků musí být instalovány LEDky, ale nesmí na vnitřní ploše čelní stěny modelu zavazet. Musí být „schované“ v desce. I když DPS jsou vyrobené z kuprextitu jen tl. 1 mm, LED SMD se tam bohatě vejdou. Trošku problém byl s jejich připájením „v obráceném gardu“, ale i to se nakonec poddalo. Vypilované otvory nesměly být příliš velké, aby se LED SMD měla možnost zachytit za boční pájecí plošky a otvory nepropadávaly. Možná vše lépe objasní obrázky.

  Do míst pro okna kabiny jsem zalepil vypilované obdélníčky z průhledného plastu (ideální jsou vložky z krabic na CD-čka) a celý blok DPS i s okny jsem přesně zapiloval na rozměr podle původního plexi (obr. 4c). Střední sloupek jsem zkrátil (spiloval) a přemýšlel nad tím, jak docílit, aby LEDky přesně „seděly“ proti otvorům pro světla. Nakonec jsem vyjmul ze střechy „okrasu“ (snad zvon) a nahradil ji kouskem tyčinky používané na světlovody, kterou jsem korigoval výškovou polohu DPS s LEDkami a to tak, že jsem pozici LED proti otvorům kontroloval v protisvětle. Do otvorů po původních světlovodech jsem nakonec instaloval kousíčky světlovodné tyčinky o průměru 1 mm, zalepil je a obrousil do kulata. Složité? Nevadí. Tohle si jistě každý vyřeší po svém  🙂  .

.

Instalace LED na DPS a jejich ochrana

  Daleko složitější bylo zajistit, aby LEDky správně svítily. Protože u čisticí lokomotivy jsem použil dvě žluté a jednu bílou LED v patici 0603, kupodivu nakonec stačil jediný rezistor 560 Ohm zapojený v sérii z LEDkami (obr. 4). Až při testování mašinky jsem ale byl poučen, že jestliže nepoužiji plus výstup přímo z dekodéru (dle normy označovaný modrým vodičem), můžu sice využít připojení světel k jedné z kolejí, tedy k černému, NEBO červenému vodiči, ale zásadně přes „ochrannou“ (také se říká usměrňovací) diodu.

  A to je strašně užitečné vědět. Tohle už sice dávno popsal Martin Pinta na svém webu, konkrétně v článku „Dekodéry – mapování funkcí“ – ZDE, ale copak si toho člověk všimne, když to autor pětkrát nezdůrazní? Já si toho tedy nevšimnul, i když Pintovy články obvykle studuju poctivě. Jenže, on o digitalizaci a elektronice píše jakoby pro blbé a blbější, ale stejně tomu rozumí jen „fučíci“. O co jde? Že bez „ochranné“ diody v sérii může „svítící“ dioda časem odejít.4,5) To sice není žádná ekonomická ztráta, ale té práce, co taková oprava zabere..?

  Takže, cituji ze stati M. Pinty:  „Pokud není „+“ na lokodekodéru k dispozici, snadno si pomůžeme dvěma diodami (viz násl. obrázek“ – tím obrázkem je třetí v pořadí v cit. článku – pozn. J. H.). Jednoduše řešeno – anodou směrem ke kolejím, tedy k černé NEBO červené se zapojí v sérii se svítícími diodami a odporem ještě „ochranná“ dioda. Třeba 1N4148 v SMD provedení. A je to.

  Nakonec jsem po delší diskusi s dalšími kolegy tuhle diodu zapojil tak, že chrání nejen tři LED na popisované DPS, ale i další LED od majáku (viz schéma na obr. 4d).

.

Umístění dekodéru

  Ačkoli jsem na několika zahraničních webech studoval stejnou úpravu útrob modelu této lokomotivy pro digitalizaci, nepovažoval jsem za nutné provádět nějaké frézování zátěže, jak někteří autoři doporučují. Ale možná to je dáno tím, jaké dekodéry předchůdci použili. Osobě – a to jsem vyjádřil bezpočtukrát – fandím rakouským dekodérům cTelektronik (je jedno které série) a stejně tak po zkušenostech i bavorským dekodérům značky Doehler-Haass. A to především kvůli jejich spolehlivosti, rozměrům a ceně.

  Oba dekodéry jsou pro N-kové modely důležité z toho důvodu, že jsou nejmenší na trhu a mají dostatečnou provozní spolehlivost. Dvě základní a dvě přídavné funkce obvykle uspokojí i potřeby fajnšmekrů, a co není zanedbatelné, jsou relativně levné. Martin Pinta například opakovaně píše, že jeho „koněm“ jsou dekodéry ZIMO. Proč ne? Ale Martin si ve svých pologigantických modelech nemusí lámat hlavu s místem a zřejmě dvě stovky cenového rozdílu má nějak před manželkou zdůvodněné 🙂 . Ale to bylo jen takové drobné šťouchnutí, abych opakovaně připomenul, že nemám (správněji nemáme) dost slov upřímného uznání pro jeho badatelské úsilí na poli digitalizace modelové železnice.

  Bohužel – a to mi není jasné proč – místo aby rakouští a němečtí výrobci poskytovali detailní informace o funkcionalitě dekodérů, resp. o jejich možnostech a omezeních, omezují se na více či méně stručný návod, navíc jen v jejich rodném jazyce. Teprve experimentátoři přicházejí na detailní funkce a svými dotazy na diskusních fórech uvádějí do rozpaků nejen výrobce, ale i prodejce. Vím o čem mluvím, když jsem se zapletl s prodejem dekorů D-H. Ale o to nejde.

  Pro digitalizaci modelu jsem použil dekodér cTelektronik DCX 75. Bezproblémově se vejde pod zátěž. Na rámu podvozku je tam taková dostatečně velká ploška a zátěž nad ní spočívá na opěrkách. Tím se tam vytváří snad 2,5 milimetrová mezírka, do které se dekodér vejde.

 

P1130792_1k P1130824_1k

Obr. 6 – Pod zátěží je dostatek místa pro dekodér cTelektronik (vlevo); dekodér je přilepen na plošce pod zátěží

 

Zapojení dekodéru

  Motorek se vzadu opírá o lůžko v plastovém rámu, vepředu pak je zacvaknut do dvou plíšků vyústěných z pomocné destičky přinýtované jedním maličkým nýtkem k rámu lokomotivy. Dutý nýtek (ve středu) je potřeba opatrně odvrtat a pomocnou destičku sejmout (před tím vyndat motorek). Na destičce jsou připájené dvě součástky potřebné pro analogový provoz, které se odpájí.

P1130790_1k P1130798_v800
P1130863_1k P1130864_1k

Obr. 7 – Úprava podvozku: a) součástky, které je třeba odpojit (červená šipka), nýtek, který se musí odvrtat, aby šla vyjmout pomocná destička (žlutá šipka); b) odvrtávání nýtku; c) pomocná destičkě, která drží motorek a ke které jsou připájené šedý a oranžový vývod dekodéru; d) úprava spojů na pomocné destičce – červeně = odstranit, zeleně = propájet

  Přiznávám, že moje původně špatná úprava destičky byla hlavní příčinou potíží, kterými jsem při digitalizaci prošel, ale detaily jsem svěřil jen přátelům při modelářské besedě v Naganu a pro tento popis není podstatná. Propojení na spodní straně destičky (obr. 7d) je potřeba udělat tak, aby vodiče barvy šedé a oranžové od dekodéru směřovaly jednoznačně ke svorkám motorku. Není podstatné, že jeden pól motorku je ukostřen na rám motorku. Motorek totiž „leží“ v plastovém lůžku, takže zkrat nehrozí.

004-motorek 005-motorek

Obr. 8 – Levá a pravá strana motorku; propojení od kontaktu na kostru je řešeno (bůhví proč?) snadno přehlédnutelným plíškem. Tahle „hloupost“ může někdy připravit hodně trápení, ale jak se ukázalo, v tomto případě to nebylo příčinou potíží při oživení dekodéru

  Červený a černý vodič od dekodéru se připájí k pravé a levé liště přinýtované k rámu pojezdu, sbírající přes kolečka napájení z kolejnic. Norma říká, že červený vodič by měl být připájen k pravé liště, resp. koleji, ale není to kritické, protože  jízdu vpřed a vzad lze přeprogramovat. (Na jízdu tam a zpátky má větší vliv kam, na který kontakt motorku, se připájí šedý a oranžový vodič; ale i to lze změnit. Nejjednodušeji otočením mašinky na kolejích, pokud nezáleží na tom, kde je předek a kde zadek lokotky 🙂 .)  Zmiňuji-li pájení na této liště, vřele doporučuji používat pájku s velmi nízkou teplotou tavení, např. slitinu olova a bizmutu, která se taví již při 150°C, anebo ještě lépe Woodův kov (bod tavení cca 80°C). A ještě – když se kouskem mosazného nebo alpakové plíšku (např. zbytku z nějakého leptu) při pájení podloží stávající lišta, aby se lépe odvádělo teplo z hrotu pájky, nedojde k poškození rámu z plastu.

P1130819_1k P1130800_v800

Obr. 9a – Detail připájení vývodů dekodéru na boční lišty (červený, černý) a oranžového a šedého na konektory pomocné destičky/držáku motorku

Obr. 9b – DŮLEŽITÉ: Kontakty na bočních lištách (ozn. červenými šipkami) se musí před opětovným přilepením pomocné destičky/držáku motorku na rám přihnout, aby v žádném případě nebyly v kontaktu s desičkou! 

.

Zbývají bílý a žlutý výstup z dekodéru. Samozřejmě, budou použity pro světla. Já si vytvořil tento plán:

  Bílý vodič bude ovládat přes funkční tlačítko F0 na ovladači (Lenz) čelní světla (dvě žluté a jednu bílou LED). Žlutý vodič, který se standardně používá pro rozsvěcování zadních světel, použiju na maják. Ten jsem vytvořil z oranžové LED SMD (0603) přilepené v trubičce ke kousku světlovodu o prům. 0,75 mm.

P1130811_1k

Obr. 10 – Maják: V tenčí trubičce je zalepný světlovod (zelená šipka). V silnější drubičce (oranžová šipka) je schovaná (a zalepená) LED SMD oranžové barvy s připájenými dráty.  Jeden drát je „přerušen“ rezistorem (910 Ohm). Po prostrčení světlovodu otvorem ve střeše je maják pojištěn přilepeným kroužkem. Vše ja natřeno černou matnou barvou, aby se  zabránilo parazitnímu vyzařování světla

.

Naprogramování dekodéru

  Protože se popis zapojení a naprogramování CVček velmi shoduje s tím, co jsme popsali při programování dekodéru vysavače TOMIX – ZDE, omezím se pouze na základní informaci, tj. na hodnoty CV, které jsem na dekodéru naprogramoval.

Lokomotiva dostala adresu „56“, tzn. CV1 = 56.
Aby svítila čelní světla při jízdě vpřed i vzad, je v CV33 zadaná hodnota 1.
Stejná hodnota 1 je i v CV34.
V CV35 je hodnota 2.
A konečně, v CV155, který má vazbu na žlutý výstup a volí se v něm způsob svícení LED, v daném případě majáku, je hodnota 2 (může být i hodnota 1; rozdíl je v rychlosti kmitání světla).

.

Detaily v úpravě modelu

  Málem bych zapomněl zmínit dva detaily, které jsem ještě na modelu udělal. Zaprvé jsem model vybavil magnetickou spojkou pro přenos napájení z čisticího vagonu TOMIX k motorku lokomotivy. Důvod proč tomu tak je už bylo popsán minule. Magnetickou spojku jsem přilepil na zadní čelní stěnu lokomotivy, tenké vodiče od magnetů jsem pak připájel k bočním lištám sbírajícím přes kolečka napájecí napětí. Nemusím snad zdůrazňovat, že musí být zachovaná polarita mezi lokomotivou a vagonem.

  Druhá drobnost na konečné úpravě modelu spočívala v instalování drobné zátěže nad motor. Z kousku liteřiny jsem vypiloval zátěž podle tvaru otvoru ve střeše a zátěž jsem tam zalepil plastickým lepidlem UHU. Pro jistotu jsem na okraj motorku a naproti na okraj zátěže přilepil proužky lepenky pro případ, kdyby se zátěž odlepila, aby se nedotkla rotoru motorku.

P1130813_1k P1130797_1k

Obr. 11a – Magnetická vodivá spojka na zadním čelu modelu;

Obr. 11b – Dodatečná zátěž instalovaná ve střeše modelu

.

Sestavení modelu

  Nebudu zakrývat, že sestavení lokomotivy osazené dekodérem, LED na DPS a majákem byla doslova hodinářská práce. Samozřejmě, problémy dělaly vodiče (na některých spojích lakované drátky), které – ač zkrácené na rozumnou míru – zavazely. To je ale vždy. Je známé, že když se podaří všechno potřebné instalovat na pojezd a pak už se jen „přiklopí“ karosérie, všechno jde v pohodě. Ale jestliže jsou např. nějaká světla (maják, DPS s čelními světly) instalovaná v karosérii, jako v tomto případě, je sestavení modelu hororová záležitost s nevylučitelným předpokladem, že se podaří někde něco uskřípnout. Bohužel.

  Na druhý či třetí pokus se mi mašinku podařilo sestavit, aniž bych mezi prsty cítil, že se někde něco šprajcuje. A když jsem ji postavil na koleje, nejen že reagovala na „plyn“, ale i svítila a blikala  jak bylo naplánováno.

Video z testovací jízdy: ZDE

.

Poděkování

  Ale to, že nakonec  všechno fungovalo, jak jsem si naplánoval, bylo jenom proto, že mi výrazně svými radami, pomocí i výtkami – jak při samotné digitalizaci, tak při sepsání této stati – pomohli zejména Honza Plutnar,  Jindra Fučík, Bohouš Partyk a Martin Pinta. Díky, pánové!

_____________________________________________

1) Možná podle toho, že na předních dveřích je číslo 1 a na zadních číslo 2 – pozn. J. F.  a stejně tak J. P. 
2) Omlouvám se, ale neznám přesný český název této části LED SMD; budu rád, když mne někdo poučí
3) Asi se budeš divit, ale to co popisuješ je správné osazování LEDky. Má svítit na hladkou stranu plošňáku. Proto mají na spodní straně šipečku označujíc polaritu – viz ZDE . Někteří výrobci vyrábějí na LED SMD i kulaté „svítící nástavby“, abys nemusel vrtat obdélníkovou díru – pozn. J. F.
4) Je třeba poznamenat, že v originálních manuálech k dekodérům je obvykle toto zapojení nakreslené, jenže tam jsou většinou použity žárovky, nikoliv LED. Žárovkám střídavé napětí nevadí, LEDkám ano, protože nemají moc vysoké napětí v závěrném směru. Proto se tam ty „ochranné“ (resp. usměrňovací) diody dávají. Pozn.: M. Pinta
5) To je proto, že LED má dost malé „reverzní napětí“. Tedy maximální napětí, které snese, pokud je připojená obráceně. Pokud nesvítí, tak nic nespotřebovává elektřinu, takže v reverzním směru je na ní plné DCC napětí. Na druhou stranu tu ochrannou diodu lze nahradit svítivou diodou, takže pokud máme v sérii minimálně dvě LED, tak už ochrannou diodu nepotřebujeme. Pozn.: J. Fučík

 

Foto a video hlav

.

Rubrika: Analog - digitál, Digitalizace trakčních vozidel, MODELY, TECHNIKA, ZPRÁVY

komentářů 7

  1. Jan napsal:

    Jak poznat předek a zadek symetrické mašiny? To je jednoduché. Zadek je ta část, kde při jízdě nesedí fíra… 😉

  2. Jindra napsal:

    Jan: Ale na parních lokotkách přece naopak sedí vzadu 🙂
    Levá ruka je ta, kde máme palec na pravé straně 🙂

    K poznámce po čarou 2): Někteří výrobci to hrdinně označují „optika“, jiní se drží skromnějšího „ochrané sklo“ (nebo akrylové sklo)

  3. brejsak napsal:

    Na originální karoserii je číslem 1 označeno přední stanoviště, 2 v tomto případě zadní stanoviště.
    Ale oboje není důležité, co je na čistící lokomotivě důležité je, že pokud bude trvale jezdit s vysavačem, potřebujeme nečistoty z čistících kotoučků odhazovat mezi obě koleje dovnitř, aby to mohl vysavač vysát! Pokud si loko otočíme, kotoučky nečistoty(třeba při broušení) odhazují ven na obě strany pražců a vysavač, ačkoli je dobrý, tak tajkový sací účinek nemá!
    Takže čistící lokomotivu nejdříve postavit a vyzkoušet, aby čelo lokomotivy bylo tam, kdy kotoučky nečistoty z obou kolejnic odklízejí do středu, tam to vysavač stoprocentně nasaje.
    Pokud Vám lokomotiva netočí takto, musíte otočit motorek o 180 stupňů v loži motorku.

  4. Honza (aka Jan) napsal:

    Jindra: Nojo, máš pravdu, není symetrie jako symetrie… 😉 Řekněme že v kontextu článku jsem měl na mysli spíš mašiny symetrické i podle příčného než jen podle podélného řezu… 🙂

    A pokud jde o tu ruku – všechno je relativní, moje levá ruka má palec nalevo i napravo… 🙂

  5. Bohouš napsal:

    S poznámkou pod čarou číslo 5 – poslední větou nesouhlasím. Pokud dáme do série dvě LED a budou obě polarizovány v závěrném směru (lidskou mluvou: bude na nich „opačné napětí“ a nebudou svítit) mohou se tímto napětím prorazit úplně stejně, jako jedna dioda. Proč? LED jsou stejné (jináč by to asi nemělo smysl) a tím pádem se napětí na nich rozělí v poměru 1:1, tedy na polovinu. Typické průrazné napětí LED v závěrném směru je několik voltů. Když tuto dvojici dáme na DCC, kde je podstatně vyšší napětí, bude na každé polovina DCC. Copak asi milá dioda udělá … (Určitě se zde najde alespoň jeden modelář, kterému to tak svítí a neshořelo – ono to průrazné napětí se udává jako nejhorší možné. Najdou se diody, které snesou více, ale je to bez záruky výrobce …).
    Řešení je jednoduché, za padesátník si koupit diodu 1N4148 a dát ji do serie s LED (Ta má max. napětí 75V).

  6. Jindra napsal:

    Jan: A k té relativitě – u nás většina strojvůdců sedá na zadku. Ať už ho má symetrickej a nebo nakopnutej.

  7. brejsak napsal:

    A ještě jednu technickou poznámku – čistící lokomotiva od Fleischmanna potřebuje při delším provozu ( provoz na školním kolejišti) pomoci s vnitřním větráním, tak je dobré dvě okénka v karoserii udělat jako částečně stažená, motorek se uvnitř podstatně lépe chladí a vznikající teplo má kam unikat!

Vložit komentář

Text komentáře: