Stavědlo Kladno St. 1 v podání Šikulů II. (shrnutí diskuse)

Před 14 dny jsem publikoval RECENZI stavebnice kladenského stavědla v měřítku N, kterou jsem si za vlastní peníze zakoupil a pokusil se sestavit. K publikované stati se sešla přemíra diskusních příspěvků (20 jsem jich publikoval, další 4, které se už nadbytečně věnovaly opadávajícím dlaždičkám, jsem smazal). Většina diskutujících se přiklonila k mým kritickým názorům na nedostatky stavebnice, někteří diskutující zdá se nepochopili, že recenze se týkala jedné jediné stavebnice firmy a nikoliv kritiky firmy Šikulové jako takové. Po uklidnění vášní a emocí považuji za nutné se k diskusi vrátit coby autor recenze, protože jak se zdá, téma pokračuje jinými prostředky jinde… Ale s tím už nemám nic společného!

Takže především:

1. Letec píše: „Tvoje recenze je hodně kritická…“. K tomu musím ocitovat z moudrých knih: „Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla. Recenze je také publicistický žánr, který seznamuje širší veřejnost s literárním dílem, divadelním představením, koncertem, výstavou a podobně. Úkolem recenzenta je posoudit odbornou kvalitu a původnost i zpracování příspěvku, připomenout jeho nedostatky a příspěvek doporučit nebo nedoporučit k publikaci. Recenzent by neměl být blízkým spolupracovníkem autora, pracovat na tomtéž pracovišti atd.“ (zvýraznění textu J. H.)

  Mám za to, že jsem v plném rozsahu splnil podmínky tohoto literárního žánru ve vztahu ke konkrétnímu výrobku. Stojím si také i za dvěmi poznámkami učiněnými mimo recenzi k ekologie a názvu firmy – viz dále.
  Naopak za recenze v pravém slova smyslu nepovažuji jinak velice kvalitní statě např. Houmra, který jím testované stavebnice od rozbalení krabice dopracovává (vlastně za autora, firmu aj.) tzv. „k obrazu svému“ a ukazuje modelářům, jak se dá výrobek vylepšit. Já tyto jeho statě velmi pečlivě studuji, jsem mu za ně vděčný, ale nepovažuji je za recenze. Jestliže jsem zmínil hned v úvodu připomínky Honzy Vacka, tak jestli jim rozumím správně, v sedmi z osmi bodů se v zásadě shodujeme.

2. V cit recenzi jsem popisovat zcela konkrétní stavebnici modelu železniční stavby deklarovanou výrobcem v měřítku 1 : 160. Všechny diskusní příspěvky srovnávající s touto recenzovanou stavebnicí, byť i stejnou stavbu, ale v jiném měřítku, považuji za zavádějící. Nemusím snad vysvětlovat rozdíly modelů různých měřítek. A není pravda, že to co je jasné u většího měřítka, je totéž u menšího. Mimochodem, reálná stavba je dosti (ale přiměřeně) zjednodušená i ve velkých měřítcích, jak dokladuji fotografiemi.

3. Jak se později ukázalo, osobním změřením reálného objektu bylo zjištěno, že sestavený model je o několik málo procent větší. Myslím, že nedodržení měřítka je v toleranci. Stavba v reálu je bohužel mohutná (neobvykle vysoká), takže sestavený model postavený na N-kové kolejišti se zdá být větší – ale to je velice subjektivní. Obrazně jsem ho nazval „starším bráchou“.
  Jirka Nvlaky k tomu napsal: „Za chybu bych považoval, pokud se prokáže, že nejsou modely v měřítku.“  Tak kritický jsem sám nebyl.

4. Diskutující mi vesměs dali za pravdu, že je zásadním nedostatkem, že ke stavebnici chybí dobrý návod. Dokonce uvedli, že návody chybí i u jiných stavebnic stejného výrobce. Tohle nemá cenu omlouvat ani dál rozvádět, to je prostě závažný fakt. Možná, že u jednoduchých stavebnic, jak uvádí Michal Dobrovolný, je možné návod odpustit. Každopádně ale existuje dostatek příkladů i u českých modelářských firem, kde dokonalé návody psát umí (namátkou třeba firma Třmínek).

  Ostatně, co znamená absence návodu v praxi jasně vysvětluje Karel Brejša, který má faktické (nikoliv jen teoretické) zkušenosti s dětmi. Jeho názor, že by firma měla nechat otestovat stavbu modelu dětem, je zcela legitimní a jistě každý to správně pochopí dodám-li, že něco jiného asi dokáže se stavebnicí Houmr.
  Také diskutující Jirka pochybuje, že „s modely od Šikulů by si těžko poradil bez pomoci dospělého průměrně inteligentní 11ti letý kluk“ (citace krácena – pozn. J. H.). A vyvozuje z toho, že tvrzení o určení výrobku pro modeláře od 8mi let je klamavé a zavádějící. (Až tak kritický jsem já nebyl, ale souhlasím..)
  Za hloupé plácnutí naopak považuji vyjádření jistého Peťase, který mne jednak veřejně obviňuje ze záměrného „zmaštění“ stavby a jako argument dodává něco o šikovnosti svého nejmladšího syna. Blahopřeju mu k takovému kloučkovi, doufám jen, že mu ještě nebylo osmnáct. Nicméně vzkazuji panu kolegovi, že má možnost dílko svého synka předvést. Rád jej zveřejním. Ale jen s doprovodným nesestříhaným videem dokumentujícím jak před něho položil krabici se stavebnicí a synek za dva večery budku slepil. Tyhle anonymní diskutéry mám opravdu rád!
  S návodem souvisí i absence označení dílů ve stavebnici, což diskutující rovněž uznávají.
  Pokud mi Rudolf Vařejka v souvislosti s cit. recenzí vyčítá, že postrádá u mnou prodávaného řezací diamantové kotoučku návod, tak myslím že srovnává hrušky s jablky.
  Opakuji, že v návodu postrádám kromě popisu postupu stavby (plus značení dílů) i zmínku o barvení, patině, také kytování, lepení prohnutých dílů atd., včetně event. úpravy modelu pro jeho osvětlení.

5. K lepidlu: Nikde jsem nenapsal nic špatného k nápadu přiložit do stavebnice lepidlo. Naopak. Zmínil jsem se v tom smyslu, že lepí jako čert a hodně ho zbude. To je ovšem běžné, že se do stavebnic se přidává příslušné lepidlo (viz např. stavebnice letadel firmy Hiesböck – ZDE). Ale absence českého návodu k lepidlu je porušením českých obchodních předpisů, které jsem rozhodně nevymyslel já. Takže jsem nepochopil kritiku ze strany diskutujících.

6.  Zbývá mi vyjádřit se k obecnějším záležitostem. V diskusi jsem si např. přečetl:

• recenze překvapila svoji útočností a zaměřením (ekologie) – TTBlecha,
• výrok převzatý z Houmrova hodnocení téže stavebnice, ale v měřítku H0 prý byl vytržený k kontextu – Houmr,
• recenze byla vůči firmě Šikulové zbytečně přísná – Míra,
• recenze vznikala pod stoupou z Nagana (v překladu to znamená, že se zřejmě autor domnívá, že jsem recenzi psal v opilosti)  – Michal Pažit,
• zbytečná a přemrštěná kritika českého výrobce – Rudolf Vařejka,
• politika do recenze o modelaření nepatří – Jirka Nvlaky,
• atd.

Tedy – závěrem:

1. Recenze nepopisuje výrobu, záměry, ani vlastní firmu Šikulové (jak je mi vytýkáno), recenze se týkala jejich jedné jediné stavebnice (netřeba opisovat název), navíc v měřítku N.
2. Aktivity firmy, jimi použitou technologii (pálení modelů laserem) jsem opakovaně vyzdvihl jako cestu kupředu.
3. Autora, který v počítači připravoval podklady pro strojní zpracování, jsem několikrát pochválil a ocenil jeho dokonalou práci. Pokud tyto zásadní klady moji kritici v recenzi nenašli, můžu si bohužel myslet, že je ani nehledali.
4. Přiznávám, že jsem se za život napsal bezpočet recenzí (a jednalo se o podstatnější věci, jak o jednu papírovou budku), takže to umím. A svůj kritický styl nehodlám měnit.
5. K ekologii: Trvám na tom, co jsem napsal v textu (mimo vlastí recenzi). Kdyby nebyla bývala na obalu zmíněna věta, cit.: „stavebnice je vyrobena ze zdravotně nezávadných, plně recyklovatelných materiálů…“, nemusel bych se na toto téma rozpovídat. A jelikož jsem se musel rozpovídal, tak jsem musel zabrousit i do filosofie a politiky. Mimochodem, politika patří i do modelařiny, protože politika není totéž co chování a jednání vybrané elity, jak je dnes lidem mylně předkládáno médii. 
6. K názvu firmy: Je mi jedno, jak se kdo jmenuje. Vyjádřil jsem pouze fakt, že internetové vyhledávače pod pojmem „šikulové“ nenajdou modelářskou firmu, resp. firmu vyrábějící železniční modely. A to je holý fakt. Každý si to může vyzkoušet. A všechny ty řeči o hrdosti a pýše zaměstnanců, nebo o zaměstnávání hendikepovaných občanů…? Nechápu, co to má společného s cit. recenzí.
7. K existenci firmy: Napsal jsem někde něco zásadně špatného proti firmě Šikulové? Možná jsem v obecné rovině naznačil otazníky s přáním „hlavně aby jim to vydrželo“… To připouštím. Ale v konkrétní stati, jednoznačně v titulku označené jako RECENZE, kritizuji některé nedostatky jednoho konkrétního výrobku – navíc přesně v duchu přání samotné firmy (upozorňujte nás na to co chcete abychom vyráběli, na nedostatky atd. – parafrázováno – J. H.).  Proč jsem tedy obviňován z přemrštěné kritiky české firmy, která všem chyběla? A proč by – jak píše Pavel Tvrz – neměly být na českého výrobce kladeny stejné požadavky, jaké chceme od ostatních (kvalitní návod)? Tomu prostě nerozumím. Upřímně – spíš jak co jiného jsem očekával děkovný dopis majitele třeba i s prosbou o pomoc při sestavení návodu. Ten ale nedošel.
8. A konečně: Ironie kolegy Eliáše, prohlašujícího se v diskuzi.biz za začátečníka, mě fakt baví. Škoda, že svůj popis téže stavby nezveřejnil před tím, než jsem napsal svoji recenzi. Pak bych mu i věřil.

*   *   *

  Přátelé, modeláři, děkuji všem, kteří jste si recenzi o stavebnici kladenského stavědla v měřítku N přečetli a zvláště těm, kteří otevřeně a s uvedením jména vyjádřili své názory. Je běžné, že někdo nemusí s mými názory souhlasit, já zase nemusím přijmout názory jejich. Naštěstí nejsme indiáni, takže není třeba vykopávat válečné sekery. Tímto považuji diskusi k cit článku za uzavřenou a pokud k tématu ještě někdo něco má, nebudu již dále diskusi rozmělňovat. Máte-li potřebu, pište na můj soukromý mail.

Všechny zdraví Jan Hlaváček

 

 

Rubrika: Budovy, STAVBY, VARIO, ZPRÁVY

Vložit komentář

Text komentáře: