Kočičí hlavy vyrábím razítkem

Jednou si můj brácha přibrzdil na motorce na kočičích hlavách a pěkně si natloukl. Bylo to na přibyslavském náměstí, kousek od pomníku Žižky. Mně se to podařilo na kole na Malostranském náměstí v Praze. Kdo se ještě nepodívat na kočičí hlavy zblízka, nejspíš ho to možná čeká. Viděl jsem taky jednou dámu, která si mezi kočičáky zlomila nejen podpatek, ale i nohu. „Kočičáky“ ale byly, jsou a nejspíš i budou a proto jsem přemýšlel, jak si je vyrobit na kolejišti.

  Nejvíc mne tahle dlažba z velkých kostek štvala na Letné, protože tam byly kostky kladeny v šárech příčně a asi s většími mezerami (na části pláně poblíž křižovatky u „kachlíkárny“ ještě jsou), aby na nich mohly jezdit tanky při přehlídkách. Podvozky normálních aut na ní neskutečně drnčely. Až následně jsem si všimnul, že tyhle kostky velikosti 17-19 x 17-19 cm se skoro všude kladou ve vodorovných šárech, ale kupodivu se mi zdá, že nikde tak nedrnčí, jak na Letné. Až menší dlažební kostky (je jich podle normy několik velikostí) se kladou do oblouků.
  První pokus s výrobou přípravku na kladení dlažebních kostek se mi nepodařil. Už jsem o tom psal. Až moc jsem spoléhal na všemocné vlastnosti leptů. Nepovedlo se to ani za pětistovku, co si vzal za zhotovený zmetek výrobce. Dlažba nakreslená v Corelu přepočtená do měřítka nešla vyleptat, protože mezery mezi kostkami jsou tak malé, že je prostě kyselina sežrala.
  Vyšel až nápad kamarádů vypálit dlažbu laserem. Jenže, zatímco Pavel Mihula pálí nástupiště z dlažebních kostek přímo do plastu, nebo kartonu, a ten pak instaluje do kolejiště, já stále trval na zhotovení předlohy pro výrobu „razítka“, kterým by se dlažba vytláčela do nějaké modelovací hmoty.

Obr. 1 – Dlažební kostky v N-ku vypálené laserem

  Vzal jsem tedy plastovou destičku s laserem vypálenými dlažebními kostkami podle předlohy, kterou jsem nakreslil v Corelu (podotýkám, že každá kostka z cca několik stovek je každá jiná :-)). Trošku jsem ji pro sichr napatlal separátorem, udělal si rámeček z dřevěných lištiček a mustr jsem zalil odlévací hmotou Axon F18. Tahle fantastická hmota začne tuhnout za několik minut. Jelikož už s ní mám bohaté zkušenosti, tak vím, kdy se dá odformovat a ještě dodatečně tvarovat, než úplně vytvrdne. Takže, když už byla dostatečně tuhá, ale ještě tvárná, vyprostil jsem ji z formy. Destičku (tloušťky asi 3 mm) na jejíž funkční ploše jsem měl negativ dlažby, jsem naformoval (obtočil) okolo cívky s izolepou (nic jiného jsem po ruce neměl), přitáhl ji gumičkou a šel spát.
  Druhý den ráno jsem vzniklý kruhový segment očistil, vyrobil a přilepil do něho bočnice z plastových desek a nalil do vnitřního prostoru Axon. A tak vzniklo razítko.
  Kdosi na internetu horoval a pro modelářské účely doporučil modelovací hmotu DAS. Vyzkoušeno jest a vřele doporučeno. Jen s tím, že momentálně není DAS na pultech běžných papírnictví (aspoň v Praze). Školáci zřejmě tuhle hmotu původem z Holandska vypatlali. Naštěstí se ale na trhu vyskytuje totéž, akorát to má jiný obchodní název. Má to stejnou barvu, smrdí to stejně, stejně to je i balené, jen na obalu je nápis „Carioca-art“.
  Tak tuhle hmotu jsem pěkně promísil mezi prsty, uválel z ní váleček a tento na tvrdé rovné podložce rozválel pomocí daktyloskopického válečku (víme, kde se dá koupit :-)) do placky silné tak 1 – 2 mm. Ten váleček je vynikající kvůli tomu, že je z tvrdého silikonu a hned tak něco se k němu nepřilepí.
  No a pak už bylo dílem okamžiku naválcovat do modelovací hmoty vyrobeným „razítkem“ dlažební kostky. Zatímco zhotovené vzorky dlažby z kočičáků schnou, já píši tyto řádky. Po nabarvení a nepatinování budou polotovary dlažby z kočičích hlav super.
  Už nosím v hlavě další verze dlažby – z kostek do oblouků, ze zámkové dlažby, z prken aj. materiálů.  Jde o to, že tahle dlažba je pokaždé jiná, ne jak panely pálené laserem stále se stejnými prasklinami…

Obrazová příloha

Obr. 2 – „Šulka“ uválená z modelovací hmoty

Obr. 3 – S modelovací hmotou „Carioca-art“ se pracuje snadno

Obr. 4 – Hmota se válečkem rozválí do pravidelné placky silné cca 1 – 2 mm

Obr. 5 – Takto vypadá razítko pro modelování kočičích hlav

Obr. 6 – A takto se s ním „razítkuje“

Obr. 7 – A takto vypadá výsledek…

Obr. 8 – Okraje se odříznou skalpelem…

Obr. 9 – Tady ještě jednou…

Obr. 10 – … a počká se, až vymodelované destičky s kočičáky vytvrdnout. V detailu je vidět, že se dílo podařilo… Ještě natřít a napatinovat a je to!

Foto hlav

 

Rubrika: Příroda, STAVBY, ZPRÁVY

komentářů 7

  1. Pavel Tvrz napsal:

    Tohle je dost dobrý.

  2. Jirka napsal:

    Tys to vychytal, to je výbornej nápad!! Ještě to patentovat. Jsi prostě jednička.

  3. brejsak napsal:

    Tak to je fakt dobrý nápad, škoda, že na to už někdo nepřišel dřív, silnice už mám skoro hotové! No co se dá dělat, určitě to využije spousta dalších! brejsak

  4. Ales Oksa napsal:

    Vypada to na vybornu vecicku, nedalo by sa to vyrobit i pre nas menej sikovnych – mooooc by sa mi to zislo.

  5. hlav napsal:

    Ha, ha, Brejšáku. Zítra ti přivezu ukázat vzorky dlažby, abys ještě víc záviděl, co umíme my staříci z metropole :-).
    A pro Aleše mám informaci, že od nynějška nebudu dělat nic jiného než razítka na kočičáky s vědomím toho, že konečně zbohatnu! A musím sebou hodit, než zase někdo opráskne můj nápad a bude ho nabízet v nějakém n-, tt- či jiném šöpu a vydávat ho za svůj projekt.
    A nyní vážně: Pokud by opravdu někdo měl zájem, tak až s Pavlem upravíme předlohy na rozumné šířky vozovek, a dejme tomu v rozumných měřítcích (znalci vědí, o který mluvím), tak jistě nebude problém vyhovět individuálním zakázkám… Nevylučuju, že nabídka se časem objeví v N-šopíku… Díky za zájem, hlav.

  6. Ales Oksa napsal:

    Tak si ma mozte evidovat ako zaujemcu, staci sa mi potom ozvat na mail. Dakujem

  7. jirik napsal:

    Já teda dělám techniku v 1/72, ale teď jsem dělal diorámu květen 1945 Praha, kde jsem dělal kostky do oblouků a jednoduše jsem si udělal řídkou sádru a těsně před uplnym zaschnutím jsem si podle víčka od spreje načmáral rydlem ty oblouky po cca 2 mm, pak jsem jen do oblouků dorýsoval mezery mezi kostkami, pak kartáčkem odmetl zbytky po rytí a ještě dokud to ještě nebylo zvrdlé, tak jsem to párkrát přejet dlaní, aby se dlažba uhladila. Zaschlou sádru jsem pak natřel penetrací, pak šedou barvou, přetřel černou, kterou jsem pak utřel toaleťákem, aby zůstala jen ve spárách a – vznikla parádní dlažba. Vytvoření plochy 10*40 cm mi netrvalo určitě víc jak 30 min., v porovnání se zbytkem práce to bylo nakonec to nejmenší, i když jsem se toho zprvu bál… Myslím, že sádra je v tomhle asi celkem dobrej materiál…

Vložit komentář

Text komentáře: