Honzíkovy vláčky

O říjnové burze, nové poličce s šuplíčky a taky zase o Kalouskovi

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 16.10.2011

Tak jsem si musel na říjnové burze vyslechnout, že na webu Honzíkovy vláčky nejsou už více jak týden žádné novinky. Je a není to pravda. Faktem je, že na hlavní stránce více jak týden „visela“ upoutávka na seminář k digitalizace železničních modelů a kolejišť, který se uskuteční po skončení příští burzy. Možná i díky tomu je seminář téměř naplněn účastníky. Ale novinkou na webu je přece i to, že jsme v tomto týdnu otevřeli zcela novou rubriku pro příznivce velikosti Z, kterou začal naplňovat Jaroslav Vorlíček.

Pravda, stíhám toho obvykle hodně, ale někdy (jak se říká) s odřenýma ušima. Snad mi věrní čtenáři odpustí, že jsem místo sepisování trachtátů o modelařině taky chvilku sám modeloval. Měl jsem už z toho ne-modelaření div ne „absťák“, a taky jsem se při své skleróze bál, že zapomenu představu o rotundě, točně a zátiší s lokomotivním depem, kterou nosím v hlavě už dost dlouho. Na rotundě už mi chybí jen dveře a komíny a bude glajcha. Mám už i prostorovou představu, kam ji spolu s točnou umístím, dokonce se rýsuje i naprosto nové ovládání točny (což je ovšem ještě tajné). Jen ještě přesně nevím, jak a kudy natáhnu koleje v tom depu, tedy jak rozmístím ty všelijaké nezbytné věci, které tam musí být. Lepší ale bude, když o celé stavbě pojednám v samostatné stati.
Ačkoliv to možná podle obrázku v perexu vypadá, že jsem „jen“ slepil nějakou profesionálně vyráběnou stavebnici (znalci jistě poznají boční stěny od Arnolda), není tomu tak. Pravda, tenhle model rotundy nejspíš nemá nikde na světě svoji opravdovou předlohu – to na adresu zvídavých kolegů, kteří by si na kolejiště nedali nic, co neexistuje v reálu 87krát, 120krát či 160krát větší – ale takový už jsem já modelář 🙂 .
Říjnové výměnné setkání bylo plné známých tváří. Tím jak se svou veteší putuju sálem jako utržený vagon, jelikož pokaždé mám jiné místo, tak je obvykle vítání se stálými zákazníky provázeno slovy: „tak už jsem tě konečně našel…“. Tentokrát mi ovšem bylo přiděleno excelentní místečko hned vedle pánů Košťála (DK-model) a Cekula (Stavebnice modelů z leptaného plechu) a z druhé strany pánů z východní Moravy, což bylo organizátory naprosto správně okomentováno poznámkou, že takové místečko mám z odměnu :-). Však jsem si toho také celou dobu považoval a mezi zmíněnými pány se choval slušně.
Z nabídky N-šopíku zaujaly (konečně, jak jsem očekával) nové pilky OLFA, tenoučké „dekodérové“ vodiče v barvách NMRA a také pivní lavice vypálené laserem, ovšem v měřítku H0, které nabízíme spolu s firmou Miniatur. Jirka Šafář kromě velikosti 1 : 87 stihnul vyrobit tentýž výrobek i v měřítku 0, a jak mi sdělil, šlechtici mezi modeláři (tj. pánové holdující měřítku 0) se k tomuto výrobku vyjadřovali velmi pochvalně.
Zájem modelářů by byl i o naši telefonní budku, leč v měřítku H0; ta je ale zatím jen ve výrobních plánech. Proto jsem aspoň na požádání přidělovat stará telefonní čísla Čs. spojů bez mezinárodní předvolby :-). Naopak N-kaři a TT-čkaři mne opět svým NE-zájmem o lepty velmi zklamali.
Už mne ani nepřekvapuje, že modeláři v dnešní době nakupují s velkým rozmyslem, nejspíš až poté, když jim z výplaty zbude po zaplacení nájmu, elektřiny, benzínu, léků, školních pomůcek a hlavně mléka a rohlíků (a taky pokut za rychlou jízdu) pár korun na koníčky. Tohle nemá cenu komentovat. Při sledování nedělních večerních zpráv jsem se smál pod fousy nad příspěvkem jistého redaktora, který se zabýval tímtéž, co jsem popsal již na jaře. Totiž že výběr hodnoty DPH za zboží objednané ze zámoří naprosto ochromilo poštu a všechny další výběrčí daní, takže ačkoliv objednané zboží z Hong-Kongu (stejně jako z Ameriky) je v Praze za tři dny, naši celní exekutoři převalují balíčky ve svých skladech prý měsíc – já z vlastní zkušenosti vím, že tři měsíce – a to jen když si člověk bouchne do stolu! V jednom jsme se ale s panem redaktorem neshodli. On tento bordel svaluje na nějaké anonymní rozhodnutí EU, já ho vidím v naprosto konkrétní osobě, jistém Kalouskovi! Vždyť celou řadu evropských doporučení jsme nemuseli přijmout. Jenže, když chce být někdo papežštější než papež, to je holt těžké… Shodně s náhodným chodcem z reportáže proto už několik měsíců tvrdím, že mne už to nebaví! A opakovaně dodávám, že tuhle lumpárnu nebudu podporovat! Kdyby to samé udělal každý, tak by podle všeho musela Amerika těm všem evropským Kalouskům vyhlásit válku. Zatím jen americké obchodní firmy vysílají minimálně 2krát týdně skoro až prosebné maily s cenovými nabídkami a slevami, které už dávno pokryly oněch 23 % DPH (ne 20, jak tvrdí cit. pán), dokonce i vyhlašují amnestii na shipping, což bylo ještě na jaře okolo 40 dolarů… Pokud jde o mne, neuhnu. Minimálně do voleb!
Ale abych se nějak vymanil z těch scházejících financí lidem i státu. Sám jsem si (raději) udělal vánoce už v říjnu. Milostivá paní manželka mi sice zase vyčetla nehospodárné nakládání s rodinným rozpočtem, nicméně mne nechala žít i poté, co na mém ponku v „pokojíčku“ objevila zcela novou skříňkovou poličku. Páni truhláři mi totiž (nečekaně) zrealizovali objednávku z jara letošního roku, kterou jsem jim namaloval. A já mám strašnou radost, že tímto mohu jednomu kamarádovi z jihočeské metropole, který mne zkritizoval za nepořádek (co nepořádek, řekl bordel!) na a nad mým pracovním stolem (když jsem mu poslal fotku zkušební dráhy), ukázat, že jsem systematicky orientovaný člověk a že (občas) si umím na stole i uklidit. Kam se hrabou všelijaké organizéry z plastu na moje šuplátka. Už i vnouček Honzík začal před mámou nahlas mluvit o tom, že by takové skříňky potřeboval taky. A dokonce začal na dnešní procházce v Lánském zámku sbírat opadané větve. Na dotaz proč tak činí oznámil, že sbírá dřevo na ty svoje skříňky. Po svém si totiž zjednodušil mé dlouhé povídání o tom, jak se ze stromu na pile nařežou desky, které se musí vysušit, rozřezat na tenčí prkna a jak pak truhlář z toho dřeva v dílně vyrobí nábytek…