Zemřel Miroslav Roubíček
Vydáno: 3.9.2025
V úterý večer 2. září jsem přijal šokující zprávu, že zemřel Miroslav Roubíček, nestydím se říct, že můj největší kamarád. Zavolala mi to jeho dcera Eliška. Bylo mu 73 let. Příčinu jeho nečekaného skonu budou možná několik dní zkoumat příslušní odborníci, ale pro mne tak jak tak skončila jedna krásná kapitola života, ve které sehrál Míra dominantní roli.
Poznali jsme teprve asi před 15 lety. Překvapivě reagoval na seriál článků věnovaných stožárům vysokého napětí, které jsem publikoval na stránkách Honzíkových vláčků. Prý mu různě sesbírané informace hodně pomohly při „šperkování“ jeho už tak dokonalého kolejiště. Pak jsme se setkali osobně a dlouhé hodiny diskutovali nad modely vláčků, ale i „normálním“ životě. A od té doby jsme byli v pravidelném týdenním spojení. Objeli jsme bezpočet modelářských akcí, výstav, prodejen a i jinak zajímavých míst. Pár modelářů se k nám přidalo, takže vznikla zajímavá komunita lidí nejen našeho věku. Vedlo to k bohaté výměně modelářských informací, vyzkoušení nových technik a pracovních postupů výroby železničních modelů, jako je například 3D tisk. Míra nelenil a sponzoroval nákup kvalitní litografické 3D tiskárny. Samozřejmě, párkrát došlo ale i k nezbytnému „špičkování“, když se někomu něco nepovedlo, ale vždy v nejvyšší míře korektnosti. Bez sprostých slov, urážek či mlácení berlí do hlavy.
Ačkoliv komunita modelářů, se kterou jsme byli v kontaktu, je vesměs výborná parta lidí, přece jenom moje kamarádství s Mírou bylo v něčem jiné. Bylo podpořeno vysokou mírou důvěry. Je pro mne těžké psát „bylo“, protože jsem pochopitelně ještě nevstřebal ten fakt, že Míra zde už není. Přestože Míra neměl potřebu se svěřovat s nejniternějšími osobními problémy, přesto jsem byl poctěn jeho důvěrou. Bylo to oboustranné. Prožíval jsem s ním jak jeho radosti, třeba když se mu narodili vnuci, tak i strasti jeho života. A že mu osud přihrál ty nejkrutější rány, které dospělého člověka mohou potkat. Úmrtí mladší dcery Šárky ho zlomilo, ale dokázal s touto strašnou ránou žít. I když, teď si říkám, že nevratné stopy na jeho srdci asi tato rána osudu zanechala. Bohužel to nebyl jediný a poslední šok, který ho v posledním období potkal. Trápil se, že už nic není takové, jaké bylo.
Obdivoval jsem ho i coby skvělého továrníka. Na okraji obce Pištín vybudoval továrnu na „okrašlování oken“, jak své firmě Praktic familiérně říkal. Starost o chod firmy s více jak padesáti zaměstnanci mu také nejspíš sebrala značný příděl „životní síly“, kterou má každý z nás v menší či větší míře souzen. Ačkoliv se před nedávnem konečně rozhodl odejít do důchodu a firmu prodal, stále s ní v duchu žil. I když tvrdil opak. Nelze se tomu divit, vždyť fabriku vypiplal prakticky od nuly. Zajímavé, nikdy (anebo nerad) právě o fabrice mluvil. Jako by se styděl za to, že dokázal něco co jiný nikoliv.
Tak a je konec. Zůstaly jen vzpomínky a ty také časem vyblednou. Bohužel. Přesto budu na Míru vzpomínat jen v dobrém. Byl bych rád, aby si kolegové modeláři a všichni kdo Miroslava Roubíčka znali, připomněli jeho skvělé modelářské úspěchy, o kterých jsme mimo jiné na stránkách Honzíkových vláčků psali. A především vzdali hold výbornému chlapovi.
Čest jeho památce. Míro, budeš mi chybět.
Jan Hlaváček, 3. září 2025
* * *
Poslední rozloučení se uskuteční v sobotu 6. 9. 2025 v 11 hodin v obřadní síni českobudějovického krematoria.
Dcera Eliška s rodinou
.
Rubrika: ZPRÁVYPočet přečtení: 22 | Tisknout:
| Poslat: 
