Vodárna „Protivec“ z dílů vypálených laserem

Čas od času, obvykle vždycky když vypěním nad nějakou mašinkou, jejíž digitalizace se nedaří, mám osvědčený způsob na zklidnění duše. Tím je postavení nějakého domečku. Po letech praxe to považuji za oddychovku, i když možná neprávem. Některé stavbičky mezi koleje dají hodně práce. Ostatně, právě stavba objektu pily byla docela prvním výtvorem, který jsem po téměř 40leté modelářské přestávce vytvořil – ZDE. Dneska je součástí obřího kolejiště ve škole v Roudnici nad Labem.

  Z frekvence článků o železničních stavbách v poslední době by se dalo usoudit, že pěním (nad mašinkami) často. Po Stavědle 1 Hostivice jsem sáhl po stavebnici Vodárna „Protivec“. Je to produkt firmy KBmodel, za kterou je Karel Barták – ZDE. V nabídce jeho e-shopu nese označení LAS 3011 N. Výsledný model vodárny v měřítku N má rozměry 62x41x65 mm. Na trhu je už od roku 2017.

  Slovy autora: „V době parního provozu byla voda nebytnou surovinou pro výrobu páry. Proto musely lokomotivy vždy vyjíždět z výtopny s plnou zásobou a také muselo být postaráno o doplňování vody pomocí vhodně rozmístěných nácestných vodáren. Kapacita vodárny musela odpovídat svým výkonem spotřebě vycházející z denního počtu zásobovaných lokomotiv a vody užitkové pro stanici. Znamenalo to mít pro každou vodárnu odpovídající zdroj vody a výkonné čerpadlo. Vodárna v Protivci (poblíž Žlutice v Karlovarském kraji – pozn. J. H.) je jednou z nácestných vodáren menší stanice, kde měla své stání i parní lokomotiva. Model byl zhotoven podle historického typového listu 32/H Rakouských státních drah.“

Obr. 1 – Na nedatované fotografii v aplikaci Mapy.cz je historický snímek, na kterém jsou vidět pobořené budovy ve stanici Protivec, včetně vodárny (označeno šipkou). Dnes už je ve stanici pouze přístřešek proti dešti. Vše ostatní je srovnáno se zemí. Zdroj: Mapy.cz

.

  Postavit si vodárnu na svém kolejišti jsem měl v plánu už dávno. Nehledě na to, že jedním z prvních doplňků pro kolejiště byl senzační vodní jeřáb od Jirky Šafáře (Miniatur) – a ten potřebuje vodárnu. Zatím tam mám jen „giga-vodárnu“ od Fallera.1)

  Na typickou „nácestnou“ vodárnu z přelomu minulých století jsem fakt myslel dlouho. Před delším časem jsem dokonce využil tehdejší nabídku (tenkrát novou) firmy PRUCHA Research, která je známá především výrobou 3D tiskáren. Ta nabídka spočívala v tom, že z dodané předlohy vypálí laserem cokoliv z jakéhokoliv materiálu. Tak jsem strávil několik dní konstrukcí právě oné typické vodárny a ještě jednoho objektu. Dal jsem si záležet a kombinoval jsem asi tři různé tloušťky tvrzeného kartonu. Po velmi dlouhé době, vyplněné několika telefonáty vysvětlující mi, že nemůžeme sehnat ten či onen karton, jsem nakonec za nemalý peníz dostal pytlík sesypaných dílů obou objektů. Některé byly vypáleny dvakrát, jiné chyběly. O kvalitně použitého kartonu pomlčím… Tak jsem svůj projekt vodárny odložil do krabice, kde leží dodnes. Od té doby jsem u této věhlasné firmy nic dalšího neobjednal, ale taky jsem své modely nepostavil.

  Nejen proto mi lahodila nabídka firmy KBmodel Vodárna „Protivec“. Přesně tak si totiž starou vodárnu představuju, tedy ve smyslu univerzálnosti a vhodnosti pro mé kolejiště. Trošku jsem byl jen na rozpacích, jak se bude zpracovávat karton. Jisté malé zkušenosti již mám, ale přiznávám, že nejsou dobré. Kolega PaMi mi vypálil dva organizéry. U těch žádný problém nenastal. Ovšem budova stanice Praha-Ruzyň nedopadla dobře. Mým problémem je, že neumím tyto papírové/kartónové modely nabarvit. Některé papíry barvu sají moc, jiné vůbec. Ostatně, prozatím všechny stavby na kolejišti mám vyrobeny ze standardních plastových stavebnic (ze „vstřikolisů“), případně z balsy, výjimečně z leptaného plechu. Nová doba ovšem kromě zkrácených vlasů a sukní přinesla i „ekologické“ výrobky řezané laserem, bohužel z materiálů, které podle mne ani náhodou tradiční plast nenahradí.

___________________________________________

1) Cihlová vodárenská věž. Faller 222145 Wasserturm Süssenbrunn

.

O modelech z kartonu obecně

  Stavebnice vodárny od Karla Bartáky přišla po nějakém čase od objednávky (asi se vyráběla) naprosto dokonale zabalená, se všemi nepoškozenými díly, vypálenými na celkem osmi aršících rozměrů až 120×70 mm. Některé kartónové aršíky tl. 0,6 mm měly jednostrannou bílou lesklou plochou, jeden karton tl. 0,4 mm měl jednostrannou béžovou plochou a dva byly z tvrzeného žlutého papíru tl. 0,3 mm. Každý díl byl na aršících jednoznačně označen číselnou řadou od čísla 1 do čísla 51.

  Součástí stavebnice je naprosto dokonale zpracovaný návod ke stavbě (a to mám velmi rád!), který detailně a jasně popisuje v logickém sledu jednotlivé pracovní operace, vč. odkazů na očíslované díly. Autor přesně definuje kdy je potřeba který díl se kterým slepit, dokonce i jakým lepidlem, kdy (v které fázi stavby) je potřeba které díly barvit a doporučuje i druh barvy. Atd. Jen jedinou drobnou připomínku mám k tomu, že v úvodu popisu jednoznačně nedefinuje co je lícová a co rubová strana aršíků. U některých aršíků je to jasné, u některých jsem si nebyl jistý, jestli jsem na líc usoudil správně. Jde o to, že jednou přilepený díl disperzí nejde bez poškození rozlepit.

  A propos papír. Nemohu si pomoct, ale modely z papíru nemám v oblibě. Docela bych tu „bariéru nesympatií“ chtěl prolomit. Mistři tohoto oboru se mnou určitě nebudou souhlasit, ale mně stále připadá, že modely z papíru si nesou jistou dávku kýčovitosti. A to nemám na mysli třeba to, že díly se stříhají nůžkami, což je nepřesné, nebo že model se při lepení různě kroutí a bortí; především mi vadí barvení a výsledná barevnost modelu. Barvení papíru prostě neumím (ale z mnoha a mnoha publikovaných výtvorů si říkám, že to neumí ani mnozí modeláři). Tímto se omlouvám všem, kteří to umí. Snad mi bude jako polehčující okolnost stačit prezentace zde (na HV) několika článků o papírových modelech, které napsal zejm. Robertino. Např. ZDE nebo ZDE.

  Bohužel, přesné laserové řezání (což je naprosto něco odlišného od stříhání dílů nůžkami) ale pracuje rovněž de facto s papírem. Někdy silnějším, někdy tenčím. Díly se k sobě obvykle lepí disperzním lepidlem, což není vteřiňák, anebo speciální lepidlo Revell. Pravda, Karel Barták v závěru návodu doporučuje: „Osvědčilo se hrany budovy a krovy při stavbě napustit vteřinovým lepidlem, karton ztvrdne a přijme vlastnosti plastu, dá se pak opatrně brousit. Zabrání vniknutí malířské barvy mezi vrstvy kartonu při natírání budovy.“ Ale to je tak všechno, co se člověk o metodice barvení papírových modelů dozví.

  A v tom je nejspíš jádro (nejen mého) problému. Neznám správnou metodiku lepení papírových modelů, byť vyřezaných laserem, v čemž velký problém není. Ale neznám především metodiku jejich barvení. Přivítal bych nasměrování na tuto tematiku. Škoda, že právě taková vševysvětlující metodika není uvedena právě na webu KBmodel.

Vodárna „Protivec“ v N-ku

  Objekt tvoří dvě samostatné budovy. Jednopatrová vodárna a přístavek, který lze ve finály postavit vpravo nebo vlevo od hlavní budovy. Všechny obvodové stěny tvoří díly ze silnějšího kartonu, střecha je z obarveného (žlutého) papíru silnější gramáže. Základní díly doplňuje velká řada drobných dílů (komín, hřebenáče, okapy, svody dešťové vody, okna, dveře, nádrž na vodu (která po sestavení modelu není vidět) aj. Autor si dal velkou práci s detaily jako jsou např. tzv. jalové krokvice, hřebenáče, podokenní parapety a další. Kupodivu vše lze relativně snadno přilepit tam, kam patří. Všechny díly do sebe perfektně zapadají a sestavování modelu naprosto přesně koresponduje s návodem. Velkým kladem návodu je, že se v něm přesně používá stavební terminologie.

  Jak už jsem několikrát uvedl, pro mne bylo jedinou překážkou barvení, resp. utlumení velice křiklavých pastelových barev, především žluté, která je použita u dílů střechy, oken, dveří, podezdívky aj. S ohledem na neznámé vlastnosti papíru z hlediska jeho savosti jsem pro dobarvení zvolil suché křídy, o nichž píšu ZDE. Pracuji tak, že si z tyčinky suché křídy břitem odlamovacího nože seškrabu barevný prach požadovaného odstínu (nebo i míchám dva odstíny) a tzv. metodou „suchého štětce“ jej opatrně nanáším a roztírám. Zajímavé, že na některých plochách kartonu to šlo snadno, jinde prach nechtěl přilnout. Vznikaly šmouhy. Nicméně se mi zejm. šedým, tm. modrým, zeleným a černým odstínem suché křídy podařilo doslova zářivou žlutou barvu překrýt, byť její základ je na modelu stále patrný. Faktem ale je, že jsem se nevyhnul vytvoření barevných fleků, které zvýraznila makrofotografie.

  Ve finále jsem celý objekt vodárny přestříkal polomatným „velvet“ lakem Vallejo. Papírový/kartónový materiál velmi intenzivně absorboval nanášený lak. Vystříkal jsem několik nádržek airbrush pistole. Výsledek mne ale překvapil. Barevný prach se jakoby rozpustil v laku a jestliže se mi někde po nanesení prachu zdály zřetelné barevné přechody, když lak zaschnul, přechody částečně zmizely.

Obr. 2 až 5 – Slepená stavebnice Vodárny Protivec 

Obr. 6 až 9 – Vodárna Protivec po obarvení suchými křídami (před přestříkáním lakem)

 

Obr. 10 – Dočasně umístěná Vodárna Protivec v kolejišti (pro srovnání s vodárnou od Fallera)

.

Závěrem

  Až na barevné provedení modelu jsem s výsledkem spokojený. Rozhodně je třeba vysoce ocenit metodu řezání dílů laserem. Ono nejde jen o docílení naprosto přesných rozměrů, rovných dělicích hran, ale hlavně o neskutečnou možnost variabilních 3D propálení povrchu materiálu (např. střešní krytina, hřebenáče, podezdívka, ozdobná římsa na oknem, u dveří atd). Pravdou ale je, že model vyrobený touto metodou se na první pohled v kolejišti liší od ostatních staveb zhotovených z „tradičních“ materiálů.

Foto hlav a Mapy.cz (značeno)

.

 

Rubrika: Budovy, Doplňky, MODELY, STAVBY, ZPRÁVY

1 komentář

  1. Petr Menšík napsal:

    Dobrý den, pane Hlaváčku, já před barvením modely z papíru přestříknu bezbarvým lakem (i několikrát, záleží na savosti papíru) a následně bílým surfacerem primer. Po vytvrdnutí lehce přebrousím, případně dotmelím hrany. Pak již barvím (spíše stříkám) jako běžné plastikové modely.
    S pozdravem Petr Menšík

Vložit komentář

Text komentáře: