Honzíkovy vláčky

Stavědlo 1 Hostivice v měřítku N

Když jsem jezdil s vnoučkem do Lužné podívat se na mašinky, vždycky jsem byl na nádraží v Hostivicích fascinován budovou hlásky, stojící na ruzyňském zhlaví. Tak jsem jednou po obědě někdy v září 2010 sbalil vnoučka Honzíka a vyrazili jsme na výlet a tento zajímavý drážní objekt si vyfotili. Zanedlouho jsme tam byli znovu pro další detaily i s ručním laserem, abychom si objekt změřili. Dokonce jsme se dostali dovnitř a viděli zařízení interiéru. Byl jsem tak překvapen, že nás bez velkých cavyků pustili dovnitř, takže jsem ten vnitřek tehdy zapomněl důkladně vyfotit. 🙂

  Po chvilkách jsem převedl rozměry objektu do výkresu v Corelu (obr. 1). Uzrál nápad, že by bylo pěkné si tuto hlásku udělat v měřítku N. Po konzultacích s Jirkou Šafářem (Miniatur) bylo dohodnuto, že zdivo se udělá jako odlitek z pryskyřice a okna budou vyleptaná z mosazného plechu. Vznikl prototyp horního patra vyfrézovaný kvůli tvarové složitosti z plexi. Do původního zadání leptu oken jsem zapomněl zakomponovat žebříky s ochranným košem, tak jsme leptali nadvakrát. Vzniklo jen pár prototypů leptů, a to horní patro. Pak se ale něco v plánech zaseklo a projekt šel na dlouho dobu do krabičky. (J. H.)

Obr. 1 – Základní schéma hlásky Hostivice

    *      *     *

  Uteklo více jak 10 let. Mezi tím se staly dvě zásadní věci. Zaprvé, věda a technika pokročila a na trhu se objevily kvalitní stereolitografické 3D tiskárny. Když jsme jednu z takových s pomocí kolegy-sponzora získali, přišel nápad (kromě jiných) na dokončení projektu hlásky. Druhou převratnou událostí byla stavební rekonstrukce hlásky. Správa železnic hostivickou hlásku vyšperkovala do nového kabátu, původní tabulková okna vyměnila za „euro-okna“, nová omítka z budovy udělala opravdovou krásku. Jenže, tím bychom mohli všechny dosavadní investice do modelu zahodit. A tak jsme usoudili, že pokud jde o celkový vzhled, „naše“ hláska bude ve stavu, v jakém se nacházela v r. 2010. Naštěstí interiér zůstal prakticky stejný, protože vše uvnitř je závislé na instalaci technického zařízení, tj. především elektromechanického zabezpečovací zařízení¹⁾ (obsluha výhybek, komunikace s výpravčím atd.).

  Dále uvádíme několik fotografií objektu, pořízených v r. 2010

Fotogalerie 1 – stav objektu v r. 2010

[Show as slideshow]

.

Detailní historii stavědla neznáme

  Bohužel, nepodařilo se nám dohledat přesnou informaci o tom, kdy tato doslova atypická železniční stavba na železniční cestě bývalé Buštěhradské dráhy vznikla. Z materiálů, které se nám podařilo získat víme, že: „22. září 1936 bylo ve zdejší stanici započato s rekonstrukcí celého pražského zhlaví a staničního kolejiště … Práce poměrně rychle pokračovala až do 24. května 1937, kdy bylo vypnuto zabezpečovací zařízení pražského zhlaví, výměny 1 až 10 opatřeny Götzovými zámky a ustanoveni kontrolní výhybkáři. Rekonstrukce vyžádala si totiž odstranění staré věže I. výhybkářského okrsku a přeložení okresní silnice z Hostivice do Kněževsi. Stará věž byla zbořena 31. května 1937…V březnu 1938 byla dokončena rekonstrukce kolejiště a zabezpečovací zařízení bylo opět v celém rozsahu uvedeno v činnost.“²⁾ Předpokládáme tedy, že stavba hlásky pochází z období mezi lety 1937-1938. Nevíme ale, podle jakých normálií byla budova vystavěna ani jestli stejná nebo podobná budova existuje někde na území ČR (resp. i SR). Podařilo se nám ale dohledat původní vzhled hlásky na fotografii publikované v několika místních zdrojích. Tím prvním je Uličník z roku 2008 a tím druhým kalendář obce z r. 2018. V obou je ale publikovaná tatáž fotografie (obr. 2, 3). Pátrání v Železničním muzeu NTM bylo bohužel neúspěšné. Tam zřejmě nemají čas zabývat se takovými „zbytečnými“ informacemi. Na procházení dalších archivů v současnosti nemáme čas, ale udělat by se to mělo, protože během pár let tato budova padne za oběť stavbě rychlodráhy na Kladno, jak všichni vědí.

  Nicméně, přivítáme jakékoliv další informace týkající se historie stavby a případně i jejího provozu.

Obr. 2, 3 – Dobový snímek hradla³⁾ na stanici v Hostivici získaný z archivních dokumentů.

Zdroj: Obec Hostivice – viz pozn. po čarou ad 2)

.

  Snad je čas, abychom vysvětlili, proč v textu výše píšeme slovo hláska kurzívou. No, jednoduše proto, že pod tímto pojmem jsme měli léta tuto železniční budovu v paměti zafixovanou. Dnes už to ale není hláska, ale stavědlo, jak nás důrazně upozornil na nesprávně používané označení budovy výpravčí stanice Hostivice, když jsme ho byli žádat o souhlas s novým fotografováním hlásky. Nic na tom, že na archivních dokumentech z Hostivic se píše o hradlu. Ostatně nově je označení Stavědlo 1, přesněji „St. 1 Hostivice“ (anebo též „Hostivice St. 1“) na budově dostatečně jasně uvedeno. Takže stavědlo a basta!

  Dále přinášíme několik nových fotografií z r. 2023, na kterých je vidět, jak stavědlo vypadá dnes zvenku i vevnitř.

Fotogalerie 2 – stav objektu v r. 2023 – exteriér

[Show as slideshow]

Fotogalerie 3 – interiér stavědla v r. 2023 

[Show as slideshow]

.

Tvorba modelu stavědla

  Kolega Plutnar vytvořil z podkladů a s pomocí nových fotografií výkres v CAD a příslušný datový soubor pro 3D tiskárnu.

  To, co je ve skutečnosti zděná stavba, vč. vnějšího schodiště, komínu, střechy a izolátorů bleskosvodu, okapových žlabů a rour je vytištěno na 3D tiskárně. Kdyby někoho zajímalo, proč jsou okapové roury a žlaby tištěné přímo jako součást stavby, když u modelů vyrobených ve „vstřikolisu“ jsou vždy dodávány zvlášť, je to dáno tím, že tak maličké průměry rour by nešly spolehlivě kvalitně vytisknout. Ano, při čistění, barvení a montáži modelu je třeba dávat pozor na jejich ulomení. Ale jinak to nejde.

  Model tvoří dva základní díly, které do sebe zapadají a jsou fixovány kolíčky ve stykové ploše. Spodní díl je de facto uzavřený kvádr s otvory pro okna, dveře a vnějším schodištěm. V podlaze a stropu jsou vytvořeny montážní otvory pro event. instalaci osvětlení v horním patře. Je v něm i naznačeno vnitřní schodiště do patra. V originálu stavby jsou v přízemí instalovány vývody drátů od zabezpečovacího zařízení, WC, kotel ÚT a další technické instalace a v rohu je schodiště do patra.

  Horní díl tvoří část obvodových zdí (okolo provozní kanceláře), vč. střechy. V jedné boční (jižní) a jedné čelní (západní) stěně (v originálu s výhledem do stanice) je otvor pro panoramatické tabulkové okno. Další tabulkové okno je nad vchodem do objektu v zadní stěně (v originálu s výhledem na příjezd vlaků od Ruzyně a Smíchova). Střecha imituje plechovou krytinu a jsou zde i izolátory pro bleskosvod (střešní plocha je vytištěna jako samostatný díl – viz dále). V zadní části nad schodištěm je komín. U stropu pak jsou dva otvory připravené pro instalaci svítidel (z LED SMD).

Poznámka: Střechu de facto tvoří dva díly – strop horního dílu a tenká fólie s izolátory bleskosvodu a komínem. Oba díly se v určité fázi stavby slepí spolu s okapovými žlaby.

  Autor počítal i s výrazným průhledem přes panoramatické okno do interiéru, proto je interiér v patře detailně vybaven jednak modelem „terminálu“ elektromechanického zabezpečovacího zařízení (výhybkářský přístroj, kolejový číselník, hradlová skříň atd. ve středu provozní kanceláře), a dále stolem, šatními skříněmi a umyvadlem. Kromě umyvadla jsou všechny díly vytištěny zvlášť a místo pro jejich přilepení je na podlaze naznačeno. Nic nebrání tomu použít tenké 3D podlahové fólie (Noch) imitující některý ze vzorů podlahové krytiny (dlaždičky aj.).

Obr. 4, 5 – Snímky modelu autora Jana Plutnara

. 

Všechna okna a dveře, vč. žebříku s ochranným košem jsou vyleptané z mosazného plechu tl. 0,16 mm. Díly mají (byť jsou velmi maličké) při okrajích proleptané ohybové rysky, takže spodní okraj po ohnutí vytvoří okenní parapet, boční a horní pak rám okna. Totéž vchodové dveře. Správně připravená (naohýbaná) okna přesně zapadají do okenních otvorů. V případě, že s ohybem okrajů oken nastanou problémy (nevejdou se do otvorů), je možné je odbrousit a vložit do otvorů bez okrajů. V okenních otvorech jsou vytvořené „dorazy“. Leptaná okna se v otvorech fixují kapičkou vteřiňáku.

  Důležité je podotknout, že instalace oken musí být provedená až po jejich nabarvení a též po nabarvení stěn budovy. A také po instalaci průhledné fólie zevnitř oken, pokud nebude použita zasklívací disperze (Mikro Kristal Klear).

  Autor u modelu rovněž počítal s konzolou pro izolátory, na kterých kdysi visely telefonní dráty. Konzola (umístěná na vnější jižní stěně vedle panoramatického okna) je nejspíš zabudovaná hluboko ve zdivu, takže ji dělníci při rekonstrukci budovy nevybourali, anebo si někdo řekl, že by se třeba někdy mohla hodit…

  Barevné provedení jednotlivých dílů nebudeme popisovat, protože to není zase až tak důležité. Hezká je kombinace dvou doplňkových barev (např. béžová a hnědá), plus šedá barva na střeše. Pokud by se někdo chtěl pokusit model „zeškaredit“ patinováním či vyrobením míst s opadávající omítkou a podobnými defekty na stěně dle stavu v r. 2010 – individuálnímu ztvárnění se meze nekladou. Ovšem, jsme v měřítku 1:160, takže s rozumem. Tak či onak, nastříkání dílů před montáží se jeví jako nezbytné. Štětcem to asi lze taky, ovšem výsledek nemusí být „čistý“.

Osvětlení interiéru

  Osvětlení může a nemusí být. Základem je vědět, z jakého zdroje bude napájeno. V praxi přichází v úvahu nejspíš jen dvě možnosti: 12 V a 5 V stejnosměrného napětí. Ovšem, někteří modeláři mohou mít pod kolejištěm „svůj Temelín“. Každopádně od použitého napětí se zvolí LED a jejich ochrana rezistorem. Variant je více, takže jen jako příklad:

  U jednoho z prototypů jsme použili LED SMD 0603 teple bíle barvy. Napájení bude 12 V=. Budou-li LED zapojené do série, teoreticky vychází v sérii připojení odpor okolo 300 Ohm. Ve skutečnosti se ale nic nestane, když bude použit odpor 1 kOhm.

  Jeden z možných způsobů vyrobení stropních lamp je tento: Z plastové trubičky (Evergreen) o průměru 7 mm odřízneme kousek dl. cca 5 mm. Asi 2 mm od jednoho z okrajů vyvrtáme otvor o průměru 0,3 mm, kterým protáhneme (z vnitřku ven) lakované vodiče od LED, přičemž LEDku uložíme do středu a orientujeme ji ve směru „světlo ven“. Do středu trubičky nalijeme UV lepidlo a vytvrdíme. Máme-li např. Al-misku na barvy a odříznutou trubičku vložíme na její vyhloubené dno (a boky utěsníme třeba plastelinou, aby lepidlo nevytékalo), vznikne po vytvrdnutí lepidla na lampě hezká oblina. Dvě lampy se přilepí do naznačených otvorů ve stropě horního dílu. Vodiče se „učešou“ a přilepí vhodným lepidlem k bokům modelu, nebo se provléknout bílou tenoučkou smršťovací bužírkou, která vodiče lépe schová a fixuje. Variant je několik.

  Faktem je, že osvětlený model je skvostný. Z metru už není poznat ne zcela pěkné zasklení pomocí Mikro Kristal Klear. 🙂

Poznámka: Snímky modelu J. Hlaváčka jsou s ohledem na jejich počet soustředěny v následující galerii (4).  Ukazují jednak díly z 3D tiskárny a jejich barvení před montáží modelu. Dále je dokumentován detailní postup výroby osvětlovacích lamp do interiéru. Následuje „zasklívání“ pomocí přípravku Mikro Kristal Klear a konečně výsledný vzhled modelu stavědla.

Fotogalerie 4

[Show as slideshow]

12►

Místo závěru

  Popisovat model Stavědla 1 Hostivice jen tak sami pro sebe by samozřejmě bylo nadbytečné. Oba autoři již mají své modely postavené, další dva prototypy se staví. Pokud by snad někdo měl o tuto skvostnou a zaručeně originální stavbičku v měřítku N zájem, napište na mail autorovi webu Honzíkovy vláčky. Nebo zavolejte. Určitý minimální počet leptů (v měřítku N) máme k dispozici, 3D tisk by se realizoval podle konkrétního zájmu.

  Zcela závěrem je nutné poděkovat Jirkovi Šafářovi a jeho kolegovi (který už bohužel není mezi námi) za velmi užitečnou pomoc poskytnutou nám v počátcích projektu zhotovení modelu stavědla. 

_________________________________________

1) Elektromechanické zabezpečovací zařízení – např. ZDE
2) Pamětní kniha železniční stanice Hostivice 1946–1948. Přepis strojopisu z Národního archivu v Praze ze Sbírky staničních kronik, kniha inv. č. 351. In: Prameny k hostivické historii. Řada B: Dokumenty Svazek č. 5. (přístupné na internetu)
3) Co říká na pojem hradlo Wikipedie.cz? Odpověď je ZDE.

.

Foto J. Plutnar a hlav, kromě obr. 2 a 3

.

Počet přečtení: 1 719 | Tisknout: | Poslat: