Masakr v Lužné

Fuj. Už jsem jak ten bulvár. Takový škaredý titulek. A přitom jsem chtěl v první větě příspěvku, přinášejícího obrazovou informaci o sobotní velmi zdařilé akci v Muzeu ČD v Lužné u Rakovníka, především poděkovat všem, kteří akci zorganizovali a fakticky zajistili. Jenže, už je to tak, že čtenáře táhnou titulky a tak se páni redaktoři činí ve vymýšlení trháků. Zkusím to taky, protože nechápu proč poklesl počet přístupů na web HV. A přitom píšu tak pěkné příspěvky, že? Jako by nestačilo, že si nikdo ještě nevšiml záložky „Podpora webu“.

  Tak k věci. Krásné počasí v sobotu a asi i v neděli 9. a 10. října 2021 zajisté přispělo k úspěchu akce. K tomu masivní reklama a do Lužné na historické setkání motorových vozů se sjely davy návštěvníků z široka-daleka. Nevím, jestli organizátoři zveřejní počty dospěláků a dětí, kteří prošli pokladnou (okolo pokladem prošlo víc lidí, ale těm se říká V.I.P. a jsou hájení jako daňci v prezidentské oboře). V sobotu, v čase o půl desáté, když jsem přijel, se sice už nikde okolo nádraží nedalo zaparkovat (našel jsem místečko ve škarpě u cesty lesem pod nádražím), ale fronta u pokladny byla tak na 10 minut. Ovšem, když jsem o půl druhé odcházel, tak lidé stáli ve frontě k pokladně v mnohastupu, a ta fronta se táhla až daleko za přejezdem do prostoru nádraží. A to vzlykání dětí, které bylo slyšet: „tati, a když už tam budeme“… Že lidé zaplnili obec Lužnou svými plechovanými miláčky i tam, kde to opravdu vadilo, je nasnadě. Pravda, onen masakr v Lužné se ještě nevyrovná procesí do Mekky, ale za čas? Kdo ví?

  Krásné počasí je ale ošidné. Nešťastní z ostrého slunka nejspíš byli hlavně opravdoví fotografové, kteří takové světlo nemají rádi. S obrovským kontrastem si ani moderní čipy digitálních aparátů neporadí. Co se ale dalo dělat? Kdo mohl, nacpal se kolem točny „po slunci“. Zdaleka ne na všechny se pochopitelně dostalo. Hlavní prezentace začala v 11:30 hodin. Asi půl hodiny před tím se ještě dalo kolem točny dalo najít místečko, i když davy dychtivých se strkaly, jako kdyby byl černý pátek a začal nějaký výprodej.

  Postupně se na točně povozila většina motoráků, které se do Lužné přijely představit a které byly jinak po celou dobu vzorně seřazené na příjezdových paprscích kolejí k točně před remízou. Pokud stály okolo točny, nikoho nenapadlo, že ty nejdelší budou mít se „svezením“ problém. Na točnu postupně najely prakticky všechny motoráky, ale jen jeden – zrovna ten s nejkrásnějším zvukem tatrováckého benzínového motoru a ten, o kterém se vypráví legendy – to nezvládl. Je totiž tak dlouhý, že když stála kola přední nápravy těsně na krajíčku kolejí na točně, zadní náprava byla asi metr mimo točnu. Ano, ano, mluvím o předválečném skvostu československých železnic – Slovenské strele.

  Už při příchodu k točně bylo fascinující, že tam vedle sebe stály všechny tři konkurenční předválečné motoráky, které si tehdy v prototypech objednaly u největších československých (vlastně jen českých) výrobních podniků státní Československé dráhy – byla to zmíněná Slovenská strela (M290.0), kterou vyrobila TATRA Kopřivnice, Stříbrný šíp (M260.0) z ČKD Praga a konečně Modrý šíp (M274.0) ze ŠKODY Plzeň. Škoda jen, že v den voleb nikoho nenapadlo uspořádat na místě „referendum“ (anketa by stačila), která by dala odpověď na obyčejnou otázku, komu se který československý motorák nejvíc líbí (a nejen ty jmenované). Osobně se mi nejvíce líbí skvěle zrekonstruovaný Stříbrný šíp, ale jako notorický tatrovák a bývalý majitel Tatraplánu bych asi dal hlas Slovenské strele. Rozhodl ten skvělý zvuk motoru. Bohužel, to jediné neumím ve své reportáži zadokumentovat, ale třeba se to už povedlo Petru „Jacku“ Smutkovi.

  A jelikož ten nápad s anketou mi vrtá hlavou, tak jsem ji připravil pro Honzíkovy vláčky – viz záložka Ankety. Můžete hlasovat..!

  Bylo zajímavé si uvědomit, jaký obrovský technických skok udělali v Tatře Kopřivnici v 30. letech min. st. od výroby Věžáku (M120) ke zmíněné M290.0. Ostatně, o všech těch skvělých strojírenských výrobcích, které v Československu té doby vznikly, již pojednali mnozí kvalifikovanější odborníci.  

  Tak jo, následuje obrazová dokumentace

Motorový vůz M120.417 Věžák – ZDE

Prezentace motorového vozu M120.417 Věžák na akci v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021. Tyto vozy vyráběla TATRA Kopřivnice (Československo) v r. 1931. Dochovaný vůz je po komplexní rekonstrukci.

.

Motorový vůz M131.105 Hurvínek – ZDE

  Prezentace motorového vozu M131.105 Hurvínek na akci v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021. Vozy vyráběla TATRA Kopřivnice a Vagónka Tatra Studénka (Československo) v letech 1948–1956. Celkem bylo vyrobeno 549 kusů.

.

Motorový vůz M152.0002 Orchestrion

(video z prezentace nebylo natočeno)

.

Motorový vůz M240.0100 Singrovka – ZDE

  Prezentace motorového vozu M240.0100 Singrovka na akci v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021. Vozy vyráběla TATRA Studénka (Československo) v letech 1959–1964. Celkem bylo vyrobeno 122 kusů.

 

Motorový vůz M260.001 Stříbrný šíp – ZDE

  Prezentace motorového vozu M260.001 Stříbrný šíp na akci v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021. Prototyp vozu vyrobila ČKD Praga (Československo) v r. 1938, ale vzhledem k 2. sv. válce se do provozu nedostal. Nedávno se zchátraný vůz podařilo skvěle zrekonstruovat partou nadšenců v železničních dílnách v Nymburce.

.

Motorový vůz M262.076 Kredenc

(vůz nebyl na točně předváděn;  další používané přezdívky dle Wikipedie.cz Kraksna, Ponorka, Osmsettřicítka, Žhavé trubky)

.

Motorový vůz M274.004 Modrý šíp – ZDE

  Prezentace motorového vozu M274.004 Modrý šíp na akci v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021. Vozy vyráběla ŠKODA Plzeň (Československo) v letech 1934–1936. Celkem bylo vyrobeno 14 kusů.

.

Motorový vůz M286.1032 Hydra – ZDE

(Pozn: další užívané přezdívky dle Wikipedie.cz: Krokodýl, Ponorka, Vrtulník)

  Prezentace motorového vozu M286.1032 Hydra na akci v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021. Vozy pod označením M286.0 a M286.1 vyráběla Vagónka Tatra Studénka (Československo) v letech 1962–1967, resp. 1967-1968. Celkem bylo vyrobeno 50 a 39 kusů.

.

Motorový vůz M290.002 Slovenská strela – ZDE

  Prezentace motorového vozu M290.002 Slovenská strela na akci v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021. Dva vozy byly vyrobeny v TATRA Kopřivnice (Československo) v r. 1936. Dochovaný vůz je po komplexní rekonstrukci.

.

Motorový vůz M296.1021 „Lenka“ – ZDE

(Používané přezdívky dle Wikipedie.cz: Hydra, Velká hydra, Vrtulník; tento konkrétní vůz nese přezdívku Lenka)

  Motorový vůz M296.1021, nově řada 854 021-3, provozují po částečné rekonstrukci od 7/2006 České dráhy. Vůz byl vyroben v r. 1970 ve Vagónce Studénka. Toto je poslední pouze částečně modernizovaný vůz na řadu 854, je opatřený retro lakem a v budoucnu (po vyřazení z provozu) by měl být zachován jako historický vůz.

.

Motorové vozy seřazené kolem točny (vč. historického Komárka poháněného párou)

.

Foto pořídil a videa natočil a zpracoval autor. Aktualizace (doplnění foto) 13. 10. 2021, 15. 10. 2021 

.

 

Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY

komentářů 8

  1. M.Roubíček napsal:

    Zdravím a moc tu reportáž chválím. Takto přehledná informace doposud chyběla. Velice zajímavé a poučné.
    Míra

  2. Bohouš napsal:

    Moc hezký. Také jsem zvažoval, zda se tam vypravit. Druhá možnost byla pára na Pacifiku. Nakonec jsem nejel nikam. Nemám rád tlačenice a k tomu navíc covid… Tak jsem trčel doma. Teď mám ale pěkný přehled 🙂

  3. Jakub Staněk napsal:

    Ahoj Honzo,
    moc pěkná reportáž, jen mám několik připomínek k uvedeným přezdívkám:
    M286 (850/851) je Krokodýl (o Hydře jsem nikdy neslyšel),
    Hydra je M296 (852/853/854),
    M262 (830/831) je Kredenc nebo Ponorka.
    Kuba

  4. admin napsal:

    Díky Kubo za snahu a upřesnění, leč použité přezdívky jsem konfrontoval s Wikipedií.cz:
    M286 – https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%A9_vozy_850_a_851
    M296.1021 – tento konkrétní vůz je nazván Lenka ( i když, pokud jde o přezdívku, máš částečně pravdu – viz Wikipedie.cz)
    M262 – https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%BD_v%C5%AFz_830

    Jako bych to tušil, že právě mnou použité přezdívky se nebudou líbit. To by bylo, aby se nenašel někdo, kdo zná jiné. A Ty jsi znalec.
    Ještě čekám, že mne někdo napadne, že používám staré Kryšpínovo značení a že už dávno máme „řady“. Tak na to už kašlu!

    Do článku jsem udělal několik změn, abych aspoň trochu vyhověl všem 🙂
    hlav

  5. Sandy napsal:

    Byl jsem v sobotu v Lužné taky. Od půl jedenácté do půl páté. S vnukem (12) a jeho kamarádem. Domů jsem přijel úplně grogy. Hoši mě honili jak nadmutou kozu… Ještě že vím, jak to tam chodí a připravil jsem pro ně pořádnou svačinu! 🙂 Akce to ale byla hezká, hoši si to užili, byť já si lížu rány ještě dnes…
    Se vstupem jsem měl štěstí. Svezl jsem se dovnitř Hurvínkem. Myslel jsem, že vstupné doplatím, ale když jsem viděl tu logistickou katastrofu, tak jsem to vzdal.
    Překvapuje mě, že jsme se nepotkali. Při předváděčce jsem byl naproti tobě mezi těmi motory. Myslím, že na jedné fotce se poznávám… 🙂
    Ještě bych dodal, že (již poněkolikáté) se ukázalo, že digitalizace (pokladního systému) má své limity. Funguje tehdy, když přijde pár návštěvníků. Kdyby každá pokladní dostala 200 vytištěných vstupenek a prodávala je „z ruky“, tak tam takový masakr nemohl být. Navíc jsem se nachomýtl k okamžiku, kdy jim zakázali prodávat doplňkový sortiment, což pár návštěvníků neslo dost nelibě, neboť byli připraveni „pustit chlup“.
    O tom, že v celém areálu muzea (a okolí) je na občerstvení k dispozici jen jedno okénko v „bistrovoze“, ani nemluvím. A těch pár stánků s doplňkovým sortimentem mi přišlo, jako kdyby v nich prodávali pašovaný kontraband…
    Všichni museli vědět, že tato akce přiláká stovky ne-li tisíce lidí a že budou chtít utratit něco navíc.
    Zdraví Sandy

  6. Jakub Staněk napsal:

    Ahoj Honzo, děkuju za uznání. Máš pravdu, s tou Hydrou jsem se pomýlil. Ostatně oba víme, že v jiných depech, kde provozovali stejnou lokomotivní řadu, měli různé přezdívky.
    Proti Kryšpinovu značení nic nemám. Vypadá dobře a o lokomotivě se i něco dozvíš. Narozdíl od značení současných lokomotivních řad, které je tak nějak sterilní 🙁
    Ale když jsi ho zmínil ve své odpovědi, tak si rýpnu. U značení skoro všech vozů máš napsané celé číslo vozu. To je v pořádku. U dvou vozů máš však uvedené jen číslo řady, ale je potřeba k číslu napsat i číslo konstrukční skupiny (první číslo za číslem řady). U M152 tam sice nic dalšího není, ale třeba u M262 je tam toho docela dost. 🙂 Je tam jednak technický vývoj a vzhled mezi prvníma dvěma a třetí výrobní sérií Kredence (M262.0 a M262.1). A kdyby měl Google svůj den :), tak by Ti mohl také nabídnout motorovou jednotku M262.101 (ex. VT137 DR, Stettin, https://de.wikipedia.org/wiki/DR_137_326_%E2%80%A6_376), která byla na našem území zavlečena vlivem válečných událostí. I když jezdila jen několik let po válce, tak přesto to byla také M262 ČSD. Proto je u Kryšpína potřeba číslo skupiny také napsat.
    Zdraví Kuba
    ———–
    Admin: Děkuju Kubo, chybu jsem opravil.

  7. Petr Litomyský napsal:

    K poslednímu odstavci před titulkem Obrazová dokumentace bych rád doplnil: Bylo byl zajímavé si hlavně uvědomit, jaký obrovský úpadek nastal po válce, když všechen ten předválečný vývoj šípů a strel, samonosných skříní a neotřelých řešení pohonů a pojezdů po válce uzrál ve výrobu dřevěné krabice M262.0, kterážto byla od prvního dne silně zastaralá a která za svou dlouhověkost vděčí kombinaci elektrického přenosu s neschopností národního hospodářství vyrobit cokoliv, co by ji nahradilo.
    Samozřejmě, i já ten motorák miluji, ale to nic nemění na předchozím tvrzení.

    Jinak k akci samotné: Hezké. Když jsem se v dráze začínal šťourat, byl jediný muzejní motorák M131.1, a to u něj byla ještě pochybnost, jestli vůbec už je muzejní. K tomu pár hrozných vraků, u kterých se pochybovalo, jestli je záchrana možná. A v kopřivách postávaly vozy z Ganze. Od té doby se z nenávratna vrátilo pár zázraků a další vystárly do muzejna. A najednou je toho plné depo. Jen ty Ganze zmizly.
    Petr

  8. Jakub Staněk napsal:

    Ahoj Honzo, je dobře, že jsi tu dvěstě-dva-šedesátku ve svém článku zmínil. Byla to moc důležitá řada motorových vozů, která umožnila po válce rozsáhlou motorizaci osobní dopravy v Československu. Jezdily po celém území Československa a motoráky před příchodem dalších nových řad zasáhly i do rychlíkové vozby. To, že byly už v době svého vzniku tak technicky zastaralé, je druhá a smutná strana mince.
    Myslím si proto, že byla velká chyba organizátorů, že Kredenc na akci nepředstavili.
    Číslo konkrétního vozu se lze dozvědět jen tak, že ho z vozu přečteš, ale číslo konstrukční skupiny – první číslo za číslem řady – je skoro vždy rozpoznatelné na první pohled podle vzhledu vozu nebo lokomotivy. Tady z Tvých fotek vidím, že je to M262.0. Pravda, třeba u Brejlovců nebo Zamračených a některých dalších, je to trochu těžší. Tam pak rozlišení je na detailech (počet řad žaluzií na boku, tvar nádrže, apod.).
    Pod jednou řadou v Kryšpínově značení může být schováno několik různých typů. A u lokomotiv to je ještě výraznější než u motorových vozů. Např. u řady E499 by to mohly být 2 typy Bobin, Dvojka alias Banán a ještě Peršing.
    Proto je dobré to číslo skupiny uvést a nevadí, že neznáš a nemáš uvedené konkrétní pořadové číslo.

Vložit komentář

Text komentáře: