Autobus Karosa ŠL11 na podvozku Faller v měřítku N

Po velmi zdařilých projektech „Výstražníky“ a „Návěstidla“, a hlavně pak po modelu motorového vozu M240.0 a přípojných Balm-k a BFalm, zhotovených metodou 3D stereolitografického tisku, jsme se pokusili vytvořit další oblé modely, a to dvě řady našich veleúspěšných autobusů – Škoda 706 RTO a Karosa Š11. Primárním problémem bylo zvládnutí naprogramování (nakreslení) podkladů k tisku a ve druhé fázi nalezení vhodného resinu pro 3D stereolitografický tisk (čtěte aktualizaci v závěru článku).

   Není třeba zapírat, že všichni modeláři, kteří se kdy pustili do výroby modelu, jehož originální předloha má oblé tvary, měli problémy jak toto vyřešit. Zvláště pak v malých měřítcích. Ať už vytvářeli díly z leptaného plechu, z odlitků, anebo dnes kreslí podklady pro moderní 3D tisky.

  Jan Plutnar  připravil za pomoci software typu CAD Fusion 360 od společnosti Autodesk dvě řady autobusů Š11 a RTO, a to hned v několika modifikacích, tak jak byly před lety vyráběny v Karose, n. p. a jeho pobočných závodech. Původně je plánoval jako stacionární modely v měřítku N do vitrínky a do kolejiště, ale i s dokonale provedenými interiéry (sedačky, přepážky…). Až následně se nechal přemluvit k verzi motorizované, jinými slovy pro „posazení“ karosérie autobusů Škoda a Karosa na špičkové pojezdy Faller car system. Okrajově jsme o tomto systému psali už před lety ZDE.

 

Obr. 1, 2 – Části produkce autobusů série Škoda 706 RTO a série Karosa Š11

.

Stručně o Faller car systému

  Systém Faller car zřejmě není třeba dlouze představovat. Za uplynulých více jak 10 let bylo ve firmě Faller vytvořeno od původních několika modelů aut v měřítku H0 opravdu hodně dokonalé zázemí pro modeláře mající oblibu v autíčkách. Dnes firma běžně nabízí kompletní modely osobních, dodávkových i nákladních aut a autobusů v měřítcích H0, TT i N. K dispozici jsou i samostatné pojezdy pro tato vozidla, a dokonce i jednotlivé komponenty pro tyto pojezdy, což umožňuje motorizovat i původně stacionární modely autíček od jiných firem. K vytvoření „autodromu“ v cit. měřítcích existuje nabídka laserem vyřezaných jízdních drah (silnic, ulic, odpočívadel atd.), bezpočet dalších dílů v podobě modelových staveb apod., které se obvykle vyskytují podél silnic. Díky tomu lze vybudovat samostatnou autodráhu s řadou obslužných modulů (myčka, benzínová pumpa, parkoviště aj.), anebo vkomponováním jízdní dráhy pro auta vhodně doplnit kolejiště. A co víc, už několik let lze celý auto-systém ovládat digitálně, podobně jako kolejiště. V tomto režimu autíčka svítí, blikají při odbočování, zastavují, když v koloně před nimi zastaví jiné auto, nebo když „spadnou“ závory apod. Pravda, u modelů v měřítku N umí auta digitalizovat jen hrstka modelářů.

  Nemáme v úmyslu nahrazovat laickým popisem to, co lze dohledat na specializovaných webech. Už jenom dodáme, že firmě Faller „šlapou na paty“ Japonci a Číňané se svými „car systems“, které ale jsou – světe div se – kompatibilní se systémem Faller. Vzhledem k tomu, že Asiaté u svých „car systémů“ používají téměř stejný princip (tzn. magnetický vodicí drát, magnet na řiditelné přední nápravě, dobíjecí akumulátor, motorky se stejným napájení atd.), nabízí se otázka, zdali s „mateřskou“ firmou nespolupracují. Ale takové tvrzení nemáme ověřené. Naším cílem je pouze ukázat, že i námi zhotovené československé autobusy řady RTO a Š11 v modelovém měřítku N lze poměrně snadno posadit na pojezdy Faller a rozpohybovat je. Kdo tvoří kolejiště ve 3. či 4. epoše, má krásný námět na jeho vylepšení. Protože ale ono „posazení“ karosérie autobusu na pojezd Faller car není zase až tak úplně jednoduchá věc, zvláště pro toho, kdo to dělá (bude dělat) poprvé, vznikl tento příspěvek.

Příprava karosérie autobusu

  Pro první testy motorizace jsme si vybrali autobus Karosa ŠL11 (Škoda, linkový). Po opatrném odstranění podpůrných sloupků nezbytných při 3D tisku a začištění okrajů byla karosérie opatrně umyta v jarové vodě, osušena, následně odmaštěna v isopropylalkoholu v ultrazvukové čističce po dobu asi 5 minut a před stříkáním ještě ponořena do octu asi na 15 min. kvůli mikroskopickému naleptání povrchu před nástřikem surfaceru.

Poznámka : Hned v úvodu zdůrazňujeme, že všechny modely vytvořené 3D stereolitografickým tiskem jsou sice naprosto dokonalé z hlediska modelového (síla stěn, nebo zachování všech možných detailů na povrchu), ale materiál je křehčí, než je dosud obvyklé např. u odlitků. A podle toho se k nim musí přistupovat. Tj. OPATRNĚ! To platí zejména při odřezávání (ostrou žiletkou) a následném vyštípávání podpůrných sloupků, kde se rozhodně nevyplatí spěchat. A hlavně – model se nesmí mačkat jak citron.

Nástřik karosérie Š11 barvami

  Československé autobusy Karosa měly naštěstí léta dodržované barevné schéma, které se většinou (až na výjimky) v jednotlivých okresních závodech ČSAD dodržovalo. Pokud šlo o autobusy Š11, byly pro jednotlivé modifikace barvy definovány následovně:

  • ŠM (městský) – krémová světlá (RAL 1014), červeň rumělková tmavá (RAL 3000),
  • ŠL (linkový) – krémová světlá (RAL 1014), modř světlá (RAL 5017),
  • ŠL-TURIST – krémová světla (RAL 1014), modř pastelová (RAL 5018),
  • ŠD (dálkový) – šedobílá (RAL 9002), červeň višňová tmavá (RAL 3004), nebo modř pastelová (RAL 5018)

  Samotný nástřik našeho modelu ŠL11 probíhal barvami Vallejo MODEL Air takto:

Základní barva:

  • surfacer Vallejo 70.613 Desert Tau (světle béžová) – 10 kap.
  • ředidlo 71.361 – 6 kap.

Surfacer jsme stříkali zevnitř i z vnějšku v několika málo tenkých vrstvách, vždy pro krátkém zaschnutí.

Obr. 4 – Karosérie autobusu ŠL11 po nástřiku základovou barvou

Po 24 hodinách schnutí následoval nástřik béžovou barvou (z vnějšku):

  • 71.132 Agend White – 10 kap.
  • 71.074 Beige – 10 kap.
  • 71.061 ředidlo – 6 kap.

Kombinace obou barev byla zvolena kvůli docílení tmavšího a „krémovějšího“ odstínu.

  Po dalších 24 hodinách schnutí byl model připraven (maskován) pro stříkání modrého odstínu barvy nalepením kvalitních pásek (Tamiya a Vallejo).

  Následně byly stříkány modré pruhy touto namíchanou kombinací barev:

  • 71.089 Ligh Sea – 15 kap.
  • 71.088 French Blue – 7 kap.
  • 71.061 ředidlo – 5 kap.

Poznámka : K docílení vhodného odstínu bylo postupováno dokapáváním tmavšího odstínu barvy do světlého, jak poradil Zdeněk Krušinský, cit.: „Nikdy nepostupuj obráceně, tedy světlou do tmavé! To můžeš namíchat kýbl barvy a pořád bude moc tmavá…“

  Maskovací pásky máme ve zvyku sundávat do hodiny po nástřiku, aby se ještě nevyzrálá barvy na okrajích „slila“ a spojila s dříve aplikovanou vrstvou.

  Následně byl model přestříkán lesklým lakem Vallejo a čeká na nalepení obtisků a zasklení. Pokud jde o obtisky, u autobusu to bude relativně jednoduché. Bude tam jen logo „ČSAD“ v provedení pro pravý a levý bok karosérie. Dodání obtisků slíbil Martin Palaščák. Pokud jde o zasklení, použili jsem experimentální postup s nově objevenou fólií, což popíšeme v některém následujícím článku. Test matné fólie je na obr. 8. Její výhodou by bylo „zakrytí“ instalovaných elektrických součástek uvnitř karosérie.

Obr. 5 – 7 – Model linkového autobusu ŠL11 po nástřiku barvami a dokreslení detailů v měřítku N
.

Obr. 8 – Test zasklívání matnou fólií

.

Příprava pojezdu Faller pro autobus ŠL11

  Kompletní pojezd Faller pro měřítko N (163710 Faller Car system chassis kit N-Bus N-LKW) se dá snadno koupit v Německu, např. u Haertle.de nebo DM-toys.de od 62 do 70 €. Za cca 4 – 5 dní od objednání ho doveze UPS až domů (obr. 3). Ze zdejších prodejců ho nabízí např. IT vlaky ve Fryštáku, ale s dodáním okolo 10 dnů (bohužel tato e-prodejna nevyužívá služeb Zásilkovny.cz, což je v současnosti jednička mezi kurýry, zvl. ve velkých městech).

Obr. 9 – Komponenty k sestavení pojezdu nákladního auta nebo autobusu v měřítku N
po rozbalení krabice Faller car systém 163710

  Pojezd je dodáván v normalizované „Faller krabici“. Obsahuje hned dva plastové výlisky rámů se zalisovanou zadní osou a šnekovým kolem; jeden pro vodorovné a druhý pro svislé uložení motorku. Ve dvou sáčcích jsou dále:

  • (1) motorek na 1,2V,
  • (2) tři odpory,
  • (3) spínací (jazýčkové) relé,
  • (4) mikro magnet pro trvalé sepnutí jazýčkového relé,
  • (5) posuvný vypínač,
  • (6) konektor pro připojení nabíjecí stanice,
  • (7) kompletní přední náprava,
  • (8) držák přední nápravy,
  • (9) mosazný vodicí plíšek s magnetem pro ovládání přední nápravy,
  • (10) čep pro přichycení přední nápravy do držáku,
  • (11) šroubek M1 k připevnění plíšku na přední nápravu,
  • (12) čtyři ráfky,
  • (13) čtyři pneumatiky pro zadní nápravu (nápravy),
  • (14) ocelová osička pro druhou zadní nápravu (jeli potřeba instalovat),
  • (15) držák druhé zadní nápravy;
  • návod k sestavení.

  Součástí dodávky není dobíjecí akumulátor ani dobíjecí stanice. Pro měřítko N se doporučuje dobíjecí akumulátor např. VARTA 1,2V 40 mAh, ale právě do N-kového autobusu (má větší vnitřní prostor jak nákladní auto) se vejde i aku s větší kapacitou. Nabíjecích stanic nabízí firma Faller několik, lze je ale úspěšně nahradit i jinými a levnějšími výrobky, např. z nabídky čínských e-shopů.

Sestavení pojezdu Faller car

  V návodu se navrhuje, aby se nejdříve na ráfky (12) nasadily pneumatiky (13) a zafixovaly se po obvodu kapičkou vteřinového lepidla. Před lepením (resp. při něm) je potřeba kontrolovat souosost, aby kola při jízdě „nešmajdala“. Kola pro zadní nápravu se natlačí na osu. Nijak se nefixují.

  Po výběru rámu s vodorovným uložením motorku se nejdříve přesně odměří rozvor náprav, resp. vzdálenost středů otvorů pro kola autobusu v karosérii. V daném případě se jedná o 34,3 mm. Tato vzdálenost se přenese na rám odměřením od osy zadní nápravy. Do odměřeného místa se vteřinovým lepidlem přilepí držák přední nápravy (8).

  Po zaschnutí lepidla se nasadí přední náprava (7) do držáku (8) a zajistí se mosazným čepem (10). Tato operace dá zabrat – průměry otvorů i čepu jsou maličké (pod 1 mm), ale přesné a fungují samosvorně.

Poznámka : V návodu to není uvedeno, ale jelikož jisticí šroubek (M1) (11) má metrický závit, vyřezali jsme v otvoru v příčníku nápravy tento závit s představou snadnějšího zašroubování této mrňavé součástky (a vyplatilo se).

Obr. 10, 11 – Detail montáže vodícího plíšku s magnetem (9) – tento úkon je vhodné udělat až na konci montáže modelu (viz dále); plíšek je nutné před přišroubováním šroubku M1 (11) podložit vhodnou podložkou

  Prozatím není třeba zašroubovat šroubek M1 (11), který přidržuje mosazný vodicí plíšek s magnetem (9). To proto, aby při další montáži a úpravách modelu náhodou nedošlo k poškození plíšku. Tuto montáž jsme učinili až úplně na konci sestavování modelu před testovacími jízdami.

  Motorek (1) se vloží do lůžka v rámu. Před tím je dobré vyzkoušet jeho funkčnost připojením ke stabilizovanému zdroji max. 1,2V. Kdo si pečlivě prostuduje tento návod, jistě ho napadne ověřit si směr otáčení motorku po připojení ke zdroji stejnosměrného proudu, a to podle barvy vodičů napájejících motorek. Motorek je potřeba ovinout tenkou lepicí páskou, aby v lůžku dobře držel a šnek nevypadával ze záběru do šnekového kola.

Návrh a výroba pomocného rámu (základové desky)

  K sestavení karosérie a pojezdu Faller se musí vyrobit pomocný rám (aby se nepletly výrazy „rám Faller“ a „pomocný rám“, budeme ten druhý dále označovat jako „základová deska“, resp. „deska“). Do ní bude instalován celý pojezd Faller, tj. sestava rámu s uloženým motorkem a přilepeným držákem přední nápravy vč. nápravy, a současně i konektor pro připojení nabíjecí stanice (6), posuvný vypínač (5) a jazýčkové relé (3) s magnetem (4).

  Schéma základové desky je na obr. 12. Lze ji buď vytisknout na 3D tiskárně, nebo prostě vypilovat např. z materiálu Evergreen tl. 2 mm. Tloušťka 2 mm je důležitá, jak vyplyne dále.

Obr. 12 – Schéma základové desky pro „spojení“ karosérie autobusu Š11 s pojezdem Faller
.

  Horní rovina rámu Faller je v základové desce „utopena“ o pár desetin milimetru tak, aby se kolečka zadní nápravy nedotýkala zespodu desky. Přesnou polohu je nutné ověřit a teprve potom lepit vteřinovým lepidlem na několika místech ve spáře mezi oběma díly.

  Konektor (6) a vypínač (5) jsou do desky rovněž zalepeny vteřinovým lepidlem. Nikoliv však jazýčkové relé (3). Pro jeho vývody jsou v desce vyvrtány otvory, kterými vedou vodiče, připájené ke konektorům relé. To bohatě stačí k fixování relé.

Poznámka : Jazýčkové relé se do modelů aut s pojezdem Faller instaluje vždy na pravou stranu (v pravostranném režimu jízdy) mezi přední a zadní nápravu kvůli budoucímu provozu na autodromu s instalovanými ovládacími prvky. Jak vysvětluje výrobce v návodu, v normálním režimu jsou kontakty relé rozpojené. Aby se po zapnutí vypínače auto rozjelo, musí být na relé umístěn maličký magnet (4 – součást dodávky), který kontakty spojí. Když ale auto přijede do místa, kde má zastavit (např. autobusová zastávka), a pod autodromem je instalovaný elektromagnet, jehož magnetické pole eliminuje sílu maličkého magnetu vezeného na relé. Po vypnutí elektromagnetu se obnoví funkce vezeného magnetu, relé se spojí a auto se rozjede. Složité, ale funkční. Z toho vyplývá, že vezený magnet musí být ke stěně jazýčkového relé přilepen asi 1 mm od předního okraje. Výrobce doporučuje vteřinovým lepidlem. Před lepením je rozhodně vhodné správné místo pro magnet vyzkoušet testem.

Obr. 13 – Detail umístění (a následného přilepení) magnetu (4) na jazýčkové relé (3) (označeno šipkou)

Elektrické zapojení

  Samotné zapojení motorku (1) do obvodu s akumulátorem a dalšími součástkami je uvedeno v návodu. Neříká se tam ale, že červený vývod motorku se nemůže připojit k plus větvi el. obvodu, ale naopak k minus, tedy k jednomu z vývodů jazýčkového relé. A naopak černý vývod se připájí k vypínači. Na firemním schématu není barva vodičů vyznačena. Když se vývody připojí obráceně, motorek se točí opačně a autobus couvá.

Obr. 14 – Schéma zapojení (zdroj: Faller car)

  Samotné připojení dobíjecího akumulátoru lze snad provést přímým připájením k vodičům, ale my jsme použili mikro-konektor pro piny na DPS, který je současně přilepený k rámu, čímž se fixuje akumulátor, který při jízdě autobusu nelítá neukotven uvnitř kabiny.

  Připájení tří pinů konektoru pro nabíjení je řešeno tak, že krajní piny jsou propojené (aby při mylném připojení zástrčky dobíječky nedošlo ke zkratování) a jsou v minus větvi. Střední pin je k plus.

  Při pájení vypínače se lze orientovat podle polohy posuvného běžce. Je zapojen v plus větvi.

  Volba ochranného rezistoru (pro nabíjení) je v závislosti na použitém akumulátoru (jeho kapacitě). Pro akumulátor s kapacitou 40 mAh se do obvodu vkládá rezistor s odporem 150 ohm.

  Samozřejmě, všechny vodiče musí být v místě pájení izolované, aby nedošlo k nežádoucímu zkratu.

.

Sestavení celku, nasazení karosérie

  Aby sestavená základová deska se zalepeným pojezdem Faller pasovala uvnitř karosérie, je nutné provést tyto úkony:

  Základová deska se v čele musí zpilovat na tloušťku cca 1,2 mm (z obou stran), aby zapadla zevnitř do čelní stěny karosérie, přesně do prostoru mezi přepážkou hned pod čelními okny a nálitkem v prostoru za světly. Při dopilovávání desky se současně musí sledovat, aby kola zapadala přesně do otvorů pro kola v bocích karosérie.

  Tyto otvory jsme museli v prototypu maličko vybrousit zevnitř, protože modelová kolečka dodaná ve stavebnici Faller jsou o několik desetin větší, než jsou přesně v měřítku vytištěna modelová kola autobusu (resp. otvory pro ně).

  Jakmile je základová deska přesně připasováno směrem dopředu, odměří se od hrany karosérie v zadní části směrem dovnitř 6 mm (individuálně zde může být rozdíl několika málo desetin mm) a k této značce se přilepí hranolek 1 x 1 x 5 mm, a to na obou stranách. Tyto hranolky budou sloužit jako dorazy k přesnému zapuštění základové desky dovnitř karosérie. Jde o to, aby se deska „nepropadala“ dovnitř směrem k oknům (při pohledu zespodu). Deska není potřeba lepit, uvnitř karosérie drží díky samosvornosti materiálu karosérie.

  Okna modelu se zasklí (o možné metodě budeme referovat později) a boční stěny se opatří logem „ČSAD“.

  Přišel čas na přišroubování vodícího plíšku s magnetem (9) k přední nápravě (7) a jeho pojištění šroubkem M1 (11).

Obr. 15 – 17 – Sestavení pojezdu Faller se základovou deskou pro autobus Š11; v levé části je akumulátor Varta 1,2V 40 mAh instalovaný do konektoru, který zabrání jeho volný pohyb uvnitř modelu (pozn.: snímky byly pořízeny před přepájením vodičů k motorku – viz text)

.

Testy jízdy

  Funkčnost motorku je vhodné testovat v průběhu zapojování (dle schéma). Problémy mohou nastat se správnou distancí mezi šnekem a šnekovým kolem. Tomu lze napomoci buď zatlačením nebo naopak uvolněním motorku ze záběru. Jeho fixace ve správné poloze je úkon z kategorie pokus-omyl.

  Nejdříve je vhodné projet samotný pojezd, jestli vše funguje jak má, pak se může nasadit karosérie. A je to.

Poznámka : V této stati neřešíme desku s magnetickým drátem („autodrom“), drátem, který slouží jako vodič pro jízdu modelu. Po pokusech s různými ocelovými dráty (struny na kytaru apod.), nebo magnetickými pásky, jsme došli k názoru, že když už jsme investovali poměrně hodně peněz do pojezdu Faller, že nemá cenu šetřit pár euro na vodicím drátu, který k danému účelu výrobce nechal zhotovit, otestoval ho a doporučuje jej. Podle všeho se jedná o ocelový drát s příměsí magnetické složky, která citlivě reaguje na magnetické pole magnetu a tudíž dobře vedou vodicí plíšek (9). Má průměr 0,55 mm.

  Jinak tomu už je s doporučovanou speciální frézkou Faller, jejíž řezací nástroj dokáže vytvořit v desce (obvykle překližka) drážku hlubokou 0,6 mm, do které se drát zatlačí a zafixuje tmelem, který se následně zbrousí a na něm se vytvoří silnice (ulice). Frézka je neskutečně drahá a jako jednoúčelový nástroj nevyužitelná pro jiné činnosti. Lze ji však dostatečně nahradit plochými nástroji (diamantovými, nebo řezacími), upnutými např. ve vrtací frézce Proxxon. Práce na vytvoření drážky pro drát samozřejmě není tak komfortní, jako s nářadím Faller, ale účel světí prostředky.

Videa z testovacích jízd – ZDE, ZDE

.

A zcela na závěr několik obrázků autobusů Karosa ŠM11 a Škoda 706 RTP-ST z archivu jejich autora, Jana Plutnara: 

 

Foto: hlav, J. Plutnar, NTM Brno (perex)

Aktualizace 9. 4. 2021

.

Rubrika: Doplňky, MODELY, VARIO, ZPRÁVY

1 komentář

  1. Jiří Abel napsal:

    Zdravím, článek je super. Já mám podobný nápad s Karosou z leptu od Vova – moje TT. Ale zatím mi přišel podvozek s nabíječkou a čekám na baterii. Takže je celek stále v krabici (tedy se sestavenou přední nápravou) 🙂 Určitě se Vaším článkem budu inspirovat. Díky. Jirka

Vložit komentář

Text komentáře: