Den železničářů na Smíchově a Zlíchově

060-Smichov-Zlichov-2017Kouř z uhlí spalovaného pod kotli parních lokomotiv byl cítit až před nádražím Praha-Smíchov. Válel se mezi peróny, štípal do nosu a jen neochotně se rozptyloval v ovzduší. Napomohl tomu nízký atmosférický tlak. Nadšeným návštěvníkům letošního pražského železničního dne ale kouř z lokomotiv nejspíš nevadil. Naopak. Důležitější bylo, že organizátoři kromě představení bezpočtu železničářských zajímavostí nezapomněli postavit přímo na prvním nástupišti stánky s občerstvením a hlavně pivem, což by jistě bylo cestujícími vítáno nejen na Den železničářů.

Nádraží Praha-Smíchov

  Lidí přišlo hodně. Dlouhá fronta se tvořila před kabinou lokomotivy 434.2186, která stála zapřažená v čele historického vlaku u první koleje. Zatímco se cestující scházeli k vyhlídkové jízdě, pan mašinfíra nechal zájemce nahlédnout na své pracoviště a tak tátové a mámy strkali své ratolesti po schůdcích do kabiny, byť některé menší děti řvaly strachy z černého funícího obra a bránily se, seč jim síly stačily. Marné byly pokusy některých (zejména mladých otců) dítě uklidnit moudrostmi o významu parních strojů v železniční dopravě…

  O kousek dál se tvořil špalír u improvizovaného „nástupiště“ na šlapací drezínu. Tam zase udivovaly svojí dychtivostí svést se a také fyzickou kondicí mladé dívky, které se následně, jsa vysazeny na historický stroj, plynule v rytmu nahoru-dolu-nahoru-dolu houpaly na stupadlech pákového mechanismu pohánějícího drezínu. Zvláště při pohledu zezadu to byl především pro starce povzbuzující pohled.

Některé děti přesvědčovaly rodiče, že musí navštívit „malovací vagon“. Co se dělo uvnitř nevím. Asi se tam malovalo. Svou barevností zaujal „ešus“, který bude v pražské integrované dopravě připomínat, že už to je 25. let, co byly příměstské vlaky zapojeny do systému pražské hromadné dopravy. Ani to ještě nebylo všechno.

  Několik českých (abych nebyl zase napaden nacionalisty, tak tedy českých a československých) lokomotiv s otevřenými kabinami stálo na vedlejší koleji a nejspíš jen pamětníci si zavzpomínali na technickou vyspělost našich předků z dob dávných i nedávných, kde ještě Česko(slovensko) nebyla montovna a sklady všeho druhu vč. odpadků a na polích se pěstovaly potraviny a ne přísady do nafty.

Takže, jak slibovaly propagační letáky, na své si přišli malí i velcí (a nejen) fanoušci železnice a městské hromadné dopravy. A to jsem zmínil jen část programu a nevyzkoušel třeba historické jízdy vlaků, tramvají a autobusů.

.

Výtopna Zlíchov

  V rámci oslav 25. výročí zapojení železnice do systému pražské městské hromadné dopravy, který se uskutečnil v sobotu 23. září 2017, byl též připraven návštěvní den ve Výtopně Zlíchov. Od nádraží Praha-Smíchov k Výtopně Zlíchov vozil návštěvníky v pravidelných intervalech stařičký autobus Škoda 706 RO. Nestihl jsem ho, tak jsem tam dojel tramvají č. 20 a ze zastávky Lihovar došel pěšky. Nikdy jsem ve Výtopně Zlíchov nebyl. Objekt výtopny, zvenku v dezolátním stavu, je zaklesnutý mezi čtyři páry kolejí vyjíždějících ze smíchovského nádraží směrem na jih a dálnicí, resp. městským okruhem směřujícím od Barrandovského mostu ke komplexu tunelů Mrázovka, Strahov a Blanka. A je v ohrožení. Jak si lze přečíst na webové stránce společností Výtopna Zlíchov a ZABABA, s.r.o. – ZDE, má tady ústit tzv. Radlická radiála, která spojí toto místo se současným koncem plzeňské dálnice D5.

  Poznámka: Je mi líto, ale na projekt radiál nemám jednoznačný názor. Samozřejmě, také si myslím, že je škoda, že zanikne další technické zázemí železnice, mající obrovskou historickou cenu, na druhou stranu ale z vlastní zkušenosti vím, jak tragické a obtěžující je pro obyvatele žijící v okolí pražského tunelového komplexu (v mém případě na Břevnově) nárůst dopravy po hlavních i vedlejších ulicích, což tunely přinesly. Viníci tohoto chaosu jsou zřejmí, ale ani jejich pověšení za ku** do průvanu nic nevyřeší. Musí se stavět dál to, co už dávno mělo být. Současný stav je jednoznačně zaviněn neschopností a odbornou nekompetentností politiků a dalších pseudo-odborníků usalašených na Magistrátu a radnicích Prahy 5, 6, 7 aj., kteří se po dobu výstavby tunelů jenom flákali, brali tučné platy, ale naprosto nic nepřipravili pro to, aby doprava v Praze po otevření tunelů fungovala jak má. A to raději nebudu zabíhat do absence severního obchvatu Prahy, dokončení městského okruhu, chybějících P+R parkovišť, neustálé odkládání výstavby rychlodráhy na Kladno přes letiště, neschopnost zajistit parkování aut preferující obyvatele městských sídlišť atd. Jestliže české automobilky chrlí miliony aut ročně a tato nekoncepčnost  je vydávána za úspěchy české ekonomiky, nechci vidět co se stane už za pár let, nebo co by se stalo už dnes, kdyby jako na Floridě někdo zavelel, že všichni najednou máme vyjet z Prahy do bezpečí. Kolaps, nic víc než totální kolaps náš čeká! Je otázkou, zda plány na výstavbu radiál mohou pomoci…

  Zpátky však na oslavy Dne železničářů na Smíchově a Zlíchově. Tušil jsem, prostudováním cit. webu, co ve výtopně uvidím (a proto jsem tam také šel). Nicméně, oproti očekávání jsem tam nenašel parní válec, který prý zde byl opraven a zprovozněn, zato jsem tam viděl krásný stařičký nákladní automobil s parním pohonem, na jehož rámu motoru je nápis: „Mann´s-Patent-Steam-Cart&Wagon C° Lt. Leeds“.

  V království mužů libujících si v promaštěných montérkách, milujících staré a službou u železnice velmi opotřebené stroje, kterým vrací alespoň na čas život, bylo ke shlédnutí leccos zajímavého. Zvláště, když ve zdejším hájemství nejsou k vidění jen lokomotivy a vagony, ale i nákladní auta všeho druhu (samozřejmě vyrobené v Československu) a další technické skvosty.

  Jen tak na okraj: Nevím, ale nejspíš asi nebudou pravdivé oficiální statistiky, které udávají počty „zachráněných“ parních lokomotiv u nás. Čím dále více si myslím, že v různých zapomenutých depech a třeba i kůlnách, nad kterými nemá stát přehled, jich je naštěstí více. Druhou stranou mince je fakt, že prostředky vesměs dotované ze soukromých zdrojů asi nestačí na to, aby byly toto „zachráněné“ technické skvosty rekonstruovány a uchovány pro budoucnost.

.

Návštěva Výtopny Zlíchov mne nadchla. Pravda, v určitých okamžicích (zejm. při fotografování) mi tam svým způsobem zavazeli ostatní návštěvníky, pobíhající děti, matky s kočárky a psy na vodítcích, přes které lze snadno upadnout do šmíru na zemi. Leč návštěvní den je pro všechny.

  Velmi si vážím práce pro mne bezejmenných fandů železnice, kteří tam či onde makají pro zachování historie našeho dříve tak technicky vyspělého státu… A také je potřeba poděkovat všem, kteří se zasloužili o letošní Den železničářů v Praze.

Foto hlav

.

Rubrika: FOTOGALERIE, Skutečná železnice, Ze života (reportáže), ZPRÁVY

Vložit komentář

Text komentáře: