Komarek „pod párou“ objížděl některá pražská nádraží

KomarekParní motorový vůz M124.001 „Komarek“ patří k jednomu z nejzajímavějších exponátů Železničního muzea Národního technické muzea v Praze. Trvalo několik let, než byl zásluhou skutečných fandů a machrů z NTM tento unikátní stroj opraven, zrekonstruován a znovu zprovozněn, a tudíž nabyl podoby, jako když v roce 1903 vyjel z Ringhofferových závodů v Praze na Smíchově. Ostatně, o tom jsme už psali ZDE.

  Absolutní novinkou zahájení letošní muzejní sezóny v NTM bylo představení parního motorového vozu M124.001 „Komarek“ a dalších železničních vozidel z produkce firmy Ringhoffer-Tatra v areálu budoucího Muzea železnice a elektrotechniky NTM na Masarykově nádraží v Praze. Stalo se tak v rámci letošních ringhofferovských oslav. Pokud šlo o „Komarka“, pracovníci NTM se odhodlali k unikátní nabídce veřejnosti: Naplánovali celkem dvanáct jízd pro veřejnost především mezi pražským Masarykovým nádražím a nádražím Praha-Bubny, ale zajeli také do Dejvic a Libně. Stalo se tak v sobotu 27. května 2017.

004a-Komarek

Obr. 1 – „Komarek“ připravený dne 27. 5. 2017 na Masarykově nádraží v Praze k odjezdu na vyhlídkovou jízdu

  Kapacita motoráčku není velká, pouhých 32 míst k sezení; 6 míst ke stání z pochopitelných důvodů obsadila posádka a průvodci. Mnoho zájemců, kteří se přišli pokochat touto technickou raritou na Masaryčku a nekoupili si vstupenky v předprodeji se proto nesvezli, ale mohli si stroj alespoň prohlédnou i uvnitř.

  Pro ty, kteří už někdy dříve motoráček viděli, jako třeba my v depu v Chomutově, uvádíme jednu hezkou zajímavost. Zatímco v srpnu 2015 měl ještě motoráček připevněnou nabarvenou červenou tabulku s bílými písmeny, v současnosti se pyšní krásnou mosaznou patinovanou tabulku, jak ukazují naše obrázky.

006-Komarek_1k 030-Komarek

Obr. 2, 3 – Označení motorového vozu v r. 2015 (vlevo) a v r. 2017 (vpravo)

  Zvědavcům bylo umožněno okouknout i stanoviště strojvedoucího se srdcem stoje – parním kotlem od vídeňské firmy F. X. Komarek, podle které dostal motoráček svoji přezdívku. Kotel stojí tzv. na výšku v přední části vozu a lze jej prakticky ze ¾ obejít. V levém rohu prostoru pro strojvůdce je plechová krabice na 450 kg uhlí. Naproti je pak v pravém rohu ovládání pojezdu stroje. Do kotle se uhlí přikládá dvířky kousek nad podlahou, nad nimi je soustava trubek, manometrů a ventilů. Kotel má roštovou plochu 0,65 m2, jeho výhřevná plocha je 22,6 m2 (krytá vodou) plus 3,0 m2 v přehřívači, v kotli lze docílit přetlak 13 atm. Parní stroj je dvouválcový sdružený, s plochými šoupátky. Zajímavé je, že válce mají rozdílný průměr (250 a 390 mm), jejich zdvih je 400 mm.

012-Komarek 029-Komarek

Obr. 4, 5 – Kotel parního stroje s vybavením původem od firmy F. X. Komarek, Vídeň (vlevo) a parní stroj na pravé straně motorového vozu

  Druhou konstrukční zajímavostí je, že i nápravy vozidla nejsou uloženy symetricky, ale zadní je posunuta směrem do středu vozu, a to kvůli nádrži na vodu o objemu 1,44 m3, která je umístěna zespodu na pojezdu. Celková délka vozu přes nárazníky je 11 140 mm, rozvor náprav je 5 000 mm, průměr kol 1 000 mm. Z Kryšpínova značení „M124“ je zřejmé, že motorový vůz má poháněnu jednu nápravu, rychlost je max. 50 km/hod. a hmotnost na nápravu je 14 t.

025-Komarek

Obr. 5 – Umístění nádrže na vodu vedlo konstruktéry k posunutí zadní nápravy ke středu vozidla

  Mimochodem, předek a zadek motorného vozu je označen z vnějšku velkými písmeny „P“ a „Z“ (což asi vychází z dobových drážních předpisů; na to jsme se zapomněli průvodců zeptat). Z fotografií je také možné vypozorovat, že při odjezdu z Masarykova nádraží, kdy byl vůz postaven kotlem dopředu, jsou na zadních světlech červené krytky. Na nádraží v Bubnech obsluha stroje krytky ze zadních světel sejmula a přendala je na přední, protože nazpátek do Masarykova nádraží vůz couval. Označení „P“ a „Z“ ale zůstalo na svém místě.

001-Komarek 004a-Komarek
037-Komarek 036-Komarek

Obr. 6, 7 – Příprava světel při jízdě dopředu (nahoře)

Obr. 8, 9 – Příprava světel při couvání (dole)

  Interiér vozu je rozdělen do několika částí. V původní dokumentaci k parnímu motorovému vozu ZDE je ze schematu patrné, že za stanovištěm strojvedoucího (s parním kotlem) je služební oddíl o šířce jednoho okna (zde je i oboustranný vstup do vozu), za ním je oddíl II. třídy kuřácký (8 sedadel), dále oddíl II. třídy nekuřácký (9 sedadel), oddíl III. třídy opět kuřácký s 15 sedadly. U zadního oboustranného vstupu je pak místo označené jako zavazadlový prostor, kde se vešlo 7 stojících osob a dále mohlo stát ve voze dalších 6 pasažérů. To je celkem 45 cestujících. V dokumentaci NTM se uvádí jen 32 sedících a 6 stojících osob, přičemž počet oddílu je stejný. Co už ale rozhodně nebude po 31. 5. 2017 platit je oddíl speciálně určený pro kuřáky!

040-Komarek

Obr. 10 - Účastníci zájezdu

  Jak píše Bohouš Partyk ZDE, velmi povedenou akci organizovanou NTM, podtrhlo i špičkové počasí. Sluníčko, teplo, krásné výhledy z Negrelliho viaduktu, co víc si mohli milovníci nostalgických zážitků přát? Mimochodem, ten Negrelliho viadukt1) stál už 53 roků, když ze smíchovské továrny vyjeli první (a současně i poslední) dva „Komarci“. Kdoví, jestli se také tenkrát „Komarci“ svezly po tomto viaduktu, když je vezli do služby u České severní dráhy na trať Česká Lípa – Kamenický Šenov? Možná ano. Znalci budou vědět… To rekonstruovaný „Komarek“, o kterém je řeč v tomto článku, přijel do Prahy z místa svého muzejního depozitu po vlastní ose, jak nám s hrdostí potvrdil jeden z kustodů NTM, Karel Zelený.

Obrazová příloha

*  *  *

  Novinkou od loňské reportáže z Modelářské besedy Nagano – ZDE -, kdy jsme představili model „Komarka“ v měřítku TT, vytvořený Pavlem Hartlem, je to, že model stejného stroje, ale v měřítku N, už je také hotov! Je z dílny Karla Brejši. Model jezdí, kouří a blafe, protože má instalovaný zvukový dekodér!! První obrázky modelu jsou níže, popis stavby se připravuje.

01-Komarek-N_500 02-Komarek-N_500
03-Komarek-N_500 04-Komarek-N_500

Obr. – Prototyp modelu parního motorového vozu M124 „Komarek“, na jehož vytvoření se podílelo několik skvělých modelářů a výrobců leptů, a jenž finalizoval Karel Brejša

.

____________________________________

1) Negrelliho viadukt – ZDE

Foto hlav, K. Brejša, J. Plutnar

.

.

Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY

Komentáře: 2

  1. Bohouš napsal:

    K označení P a Z na přední a zadní straně vozu. Nedávno jsem na YouTube viděl jeden díl seriálu Hledání ztraceného času, věnovaný železnicím za první republiky (https://www.youtube.com/watch?v=nklzB493plo). Je v něm na několika místech vidět motorové vozy a většina z nich má právě ono P a Z. Bylo to asi proto, abychom na první pohled odlišili, co považovat za předek a co za záď. Dnes to jistí číslo kabiny, ale to moc vidět není.

  2. Polabský napsal:

    Jen pro doplnění, staré návěsti pro posun vycházely z předpokladu, že trakční vozidlo má předek, ztotožněný s komínem. To u motorových a elektrických lokomotiv je poněkud nezřetelné. Proto označení P -ředek a Z -adek, aby strojvedoucí pochopil, co se od něj žádá :-) !
    Jen na okraj:
    Trošku mne mrzí, že na nejmenovaném „kamenovacím“ fóru tzv. „moudrých“, kde tzv. „odborníci“ přesně vědí, co všechno koná NTM zcela blbě, tentokrát nezazněl ani pšouk o něčem, co osobně považuji za „majstrštych“ několika řadových pracovníků muzea. Vždyť Lužná jim Komarka vrátila do Chomutova, jako provozu zcela neschopného a pan J. P. se ujal přepočítání celého rozvodu a také mnoha opravných zásahů do kotle i stroje!!
    Děkuji ale za velmi nevtíravou reportáž.

    P.S. „Odborník“, je člověk který ví h-v-o, ale ví ho zcela jistě!!

    Hezký večer Všem a Honzovi osobně děkuji !!

Vložit komentář

Text komentáře: