Opět na modelářském výletě v Rakousku

002-WelsDocela hodně jsem se těšil na letošní prodejní modelářskou výstavu ve Welsu. Asi jsem se ale „přetěšil“, protože letos jsem už z této největší rakouské modelářské sešlosti nebyl nadšený tak, jako loni. Kolegové byli podobného názoru. Důvodem snad byla letošní menší účast „mašinkářů“. Ale přesto, kam se na tuto akci hrabe třeba tradiční výstava v Letňanech, i když – v tom už se opakuji. Srovnatelné jsou tyto dvě vzdáleně podobné akce snad jen cenou vstupného.

  Krásný, slunečný, leč velmi chladný jarní den byl pravým opakem loňska, kdy nám celou cestu pršelo. Sníh na čerstvě zelených loukách na hraničních vršcích dával tušit, že opravdové jaro ještě nepřišlo. Horší jak to byl zoufalý provoz od Budějic na hranici doplněný stovkami kamionů na silnici lemované pomníčky, kterou nejspíš ještě několik generací našich papalášů nedokáže přeměnit na dálnici, jakou už mají pár let na druhé straně hranice. I když, tam je zase živý provoz na dokonalé dálnici rychlostně omezen na stovku (ostatně jako na většině rakouského území). To jsou tři první postřehy z výletu, které mi mimoděk utkvěly v paměti. Podstatnější však bylo, že jsme cestou do Welsu zase mohli po roce s budějovickými kamarády probrat dopodrobna naše modelářské starosti…

001-Wels

Herzlich wellkommen – Modellbau Welz!

  Výstaviště ve Welsu je velké, moderní, čisté a vymyšlené pro lidi. Začali jsme jak jinak ochutnáním tradiční sekané v housce a malým pivem zn. Radler.

  Shrnujícím poznatkem (byť hned na začátku této reportáže) bylo, že u všech navštívených stánků byla patrná příjemná ochota prodejců, třeba i s cílem překonat jazykovou bariéru, nikoliv nám dostatečně známá protivná vlezlost a kyselost v jednání, na jakou jsme zvyklí v „hausech“ u nás doma. Jestliže jsem naznačil jisté zklamání z mála železničních modelů, musím upřesnit, že se to týkalo pouze absence kolejišť, resp. modulišť. A to všech měřítek. Jestli jsem se dobře koukal, bylo tam jen jedno větší vcelku pěkně vyvedené horské kolejiště, bohužel v gigantickém měřítku.

012-Wels 013-Wels
014-Wels 011-Wels

Obr. 1 – 4 – Jedno z mála kolejišť ve Welsu (H0) a také diorama horské železnice

.

  Stánků s nabídkou železničních modelů všech měřítek tam ale bylo dost (ve srovnání s ostatními modelářskými obory), takže bylo co nakupovat. Rakušané asi preferují hlavně N-ko a H0, také trošku Z-tko, naši TT-čkáři by tam „ostrouhali mrkvičku“.

  Co nás nezklamalo byly nabídky prodejců orientovaných na spotřební materiál, doplňky kolejišť, elektroniku, nářadí a nástroje. Kromě domácích jich dost přijelo z Německa. Dlouho jsme třeba prohlíželi a vybírali motorky a konektory u známé firmy „1zu87modellbau.de“ nebo u rovněž německé firmy „poliershop.com“, která nabízí všelijaké řezací, brusné a leštící nástroje, tenké vodiče, konektory atd., tedy to, co jsme nabízeli v N-šopíku.

004-Wels 006-Wels

Obr. 5, 6 – Zboží pro skutečné modeláře

.

  Už i na jiných výstavách v blízkém zahraničí je patrné, že dříve samostatné (konkurující si) firmy, možná aby přežily, se sdružují a vystavují ve společných stáncích. Zákazníkovi je to úplně jedno, ba naopak třeba mně to vyhovuje, protože mám podobný sortiment na očích. Takovým příkladem byl ve Welsu například stánek firem Viessmann, Vollmer a Kibri.

003-Wels

Obr. 7 – Společný stánek firem Viessmann, Vollmer a Kibri

  Všiml jsem si také, že moje oblíbená firma Hanse Kroise z Vídně se už nevěnuje jen vývoji, výrobě a prodeji lokomotivních dekodérů cTelektronik, ve své době nejmenších na světě, ale daleko větší část vystavované produkce se týkala modelů domečků a drážních objektů vyrobených na laseru. Naštěstí většinou v tom nejhezčím, tj. N-ormálním měřítku :-) . Všechny byly zdařilé.

  Nepřeberné množství maličkých šroubků, matiček, podložek, a to jak z mosazi, tak ze železa či nerezové oceli nabízela firma „minischrauben.com“ – ZDE. Úžasné – ani Číňan, ani náš AKROS tak bohatý sortiment nemají. Třeba takové šroubky a matičky M1, nebo podložky prům. 1,1 mm atd. nejde asi koupit nikde jinde :-) .

  Nejen Brejšákovi by se na jeho velkém školní kolejiště jistě hodil „zlepšovák“ pana Matthiase Zellera z Gammelshausenu (D), který prezentoval nejen pro N-ko, ale i pro všechna ostatní měřítka. Jeho „Schienenreinigungseinheit Spur N“, jinými slovy čistič kolejí (v měřítku N), je z kovu vyfrézovaný modul podobný vagonku s pojezdovými koly, mezi kterými jsou dva výklopné mechanismy se zátěžemi, které se shora spouštějí a dotýkají se obou kolejnic. Čištění obstarává textilie (podobná, jakou známe na umývacích houbičkách). Pro všechny N-kaře (a nejen pro ně) rád přináším webovou adresu firmy KPF-Zeller, která tyto jedinečné, jednoduché a plně funkční čističe prodává – ZDE. Pan Zeller vyrábí i další užitečné přípravky.

005-Wels

Obr. 9 – Čističe kolejí od firmy KPF-Zeller

.

  Nakupovali jsme také u firmy prezentované pod názvem „stoeberlaedele.de“ – ZDE. V jejich „hrabáku“ jsem našel třeba zcela nové cisternové vozy od Arnolda, které mi chyběly do sbírky.

  Ve Welsu jsme jako loni znovu viděli české (československé) lokomotivy a vozy v modelovém provedení, a to k velké radosti v měřítku N. Osobně jsem historii mnichovské firmy Fine Scale München (jinak též „Privat-Verkauf Helmut Schwinghammer“) neznal, ale Zdeněk mi podrobně vylíčil, jak se třeba model známé Hlouškovi „Bobiny“ dostal až sem. Aniž bych si měl možnost tuto historii ověřit, a tudíž ani nechci přiléval oleje do ohně, celé to povídání se mi nezdá pro mnichovského výrobce lichotivé. Ale pravdy na tom něco bude, protože když se k nám přitočil starší muž, jenž si všiml našeho zájmu o vystavované modely, tak na přímou Zdeňkovu otázku pravil: „Ja, ja, es ist ein Modell Lokomotive von Tomas Hlousek..“ Nutno ovšem dodat, že nejenom modely lokomotiv a vagonů pocházející z naší země, uložené v přesně vyřezaných jemných molitanových vložkách adjustované v překrásných dřevěných kazetách, jsou úžasné – byť za cenu vymykající se možnostem běžného modeláře… Jako dárek ovšem super!

016-Wels 018-Wels
017-Wels 019-Wels
020-Wels 021-Wels
023-Wels 024-Wels

Obr. 10 – 17 – Ve stánku Fine Scale München

.

Ve Welsu převálcovaly vláčkaře ostatní modeláři

Pokud návštěvník nepřijel na modelářský veletrh do Welsu jen kvůli vláčkům, jistě musel být nadšen množstvím a kvalitou všech ostatních vystavovaných modelů. Velké množství letadel všech typů a velikostí, snad ještě více lodí a ponorek, také aut malých i velkých a samozřejmě vojenské techniky představovalo především obrovské množství práce bezpočtu skvělých modelářů. Kdo chtěl, jistě objevil modely svého zájmu. Víc jak slova ukazují náhodně nasnímané fotky.

  Mám za to, že mezi komerčně vyráběnými modely (resp. hračkami) prozatím stále existuje boom vrtulníčků, i když se jim mezi tím začalo říkat „dron“. Budiž. Jejich cena oproti té před dvěmi či třemi roky klesá, což byl také důvod proto, že k většímu bratříčkovi (vlevo) jsem si pořídil miminko (vpravo). Tahle létající blecha se ale krotí hůř, jak už jsem stihl po návratu domů zjistit.

045-Wels 046-Wels

Obr. 18 – 19 – XC je báječná quadrocoptéra a umí poslouchat; „blechu“ rozměrů 2,2 x 2,2 x 2,2 cm to ještě musím naučit

.

Aniž bych předbíhal, rád se do Welsu příští rok podívám znovu. Rok je ale dlouhá doba, i když na druhou stranu, čas v poslední době utíká čím dál více zběsile…

Obrazová příloha

.

 

Úvaha místo závěru

  Když už jsem se hned v perexu opakovaně otřel o pražské Model hobby, tak ještě několik slov spíš do diskuse. Dlouho jsem uvažoval, co je tam v těch Letňanech jiné oproti podobným akcím v nejbližším Německu či Rakousku. Jiné to je možná tím, že je to tam takové sterilní (stále hovořím o vláčcích). Člověk tam najde jen pár velkých stánků s nápisy věhlasných zejm. německých modelářských firem, každý rok naprosto stejné, ve vitrínách, kde by člověk čekal novinky, anebo alespoň bezpočet modelů, aby bylo na co koukat, je skoro nic, děcka bez zvedání od země nic nevidí, protože vitríny jsou instalovány pro oči dospěláků (a koho tak asi baví zvedat vnoučka u každé vitríny?). Navíc, česká produkce zde zastoupená není a ani se nelze divit důvodu.

  Podle mne – magnetem obdobných prodejních veletrhů jsou hlavně prodejní stánky, klidně tomu dál říkejme „hrabáky“, ale s dostatečným množstvím zboží, což koření každou podobnou výstavu v Německu či Rakousku. Na druhém místě pak táhnou kolejiště či moduliště. Kamarádi z Peček tuto absenci rozhodně sami nezachrání. Nové ale i velmi zachovalé (byť použité) modely nejrůznějšího druhu, ve všech měřítcích, hlavně za slušné ceny (a bez poštovného) – to je to, co na pražském výstavišti chybí. Nic na tom, že se v Letňanech obětuje (za nehorázné veletržní poplatky za stánek) několik málo známých českých a moravských modelářských prodejců, u kterých se ale dá lépe a v klidu nakupovat celý rok.

  V tomto smyslu nemůže nedostatky na Model hobby nahradit ani pražská modelářská „burza“ v Opletalce, kde se bohužel stále více místo kvalitních modelů (výjimky potvrzují pravidlo) objevují dokonce už i polámané plastové hračky, nebo kdoví odkud vyhrabané „piko-vláčky“. Popravdě ale – „burza“ v Opletalce má už svůj genius loci a snad si ho do budoucna udrží.

Foto hlav

.

Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY

1 komentář

  1. Jarda napsal:

    Dovolím si trochu upřesnit závěr článku, že české firmy zastoupeny nebyly. Na dvou fotkách je vidět sortiment šikulů (Igramodel)… ;o)
    J.

Vložit komentář

Text komentáře: