Parní víkend v Rosicích nad Labem (2015)
Vydáno: 21.6.2015Při poslední modelářské besedě v Naganu jsem upadl v podezření, že jsem od mašinek dezertoval k parním strojům. Se smíchem jsem na to kývnul, čímž jsem možná všemu nasadil korunu na hlavu. Samozřejmě, tomuto postřehu se nemám jak bránit (ani nechci), protože když se to vztáhne k článkům, které v poslední době dominují na webu, je to pravda. Tak tedy pokračujeme reportáží o parním víkendu v Rosicích nad Labem.
Pardubický spolek historie železniční dopravy (ZDE) uspořádal ve dnech 20. a 21. června další ze svých akcí s názvem Rosický parní víkend. V prostoru Muzea MHD a železnice Pardubice – Rosice nad Labem, zbudovaném ze staré vodárny na zdejším nádraží, byly připraveny ukázky funkčních i nefunkčních malých i velkých parních strojů, kotlů, manometrů a další techniky. Tradičně zde byl k vidění i stařičký automobil Praga Piccolo z roku 1928. V provozu byly i dvě železnice – zahradní železnička L.G.B. a pak železnice o něco většího měřítka (na kolejích 7 ½“ a 5“), která vozila děti i dospěláky. Pro početné návštěvníky, které neodradilo trošku nejisté počasí, byly dokořán otevřené dveře muzea a kromě toho se návštěvníci mohli povozit motoráčkem M131 na trati mezi Rosicemi a Slatiňany podle zvláštního jízdního řádu.
Do Rosice jsme přijeli s vnoučkem Honzíkem a naším modelem parního stroje, který jsem už několikrát představil. Mladého pána jsem vzal do služby jako pomocníka strojníka, ovšem on mi záhy zdrhnul k L.G.B. modelům, které celý den předváděl malým návštěvníkům pod bdělým dohledem zkušeného výpravčího.
Já si musel kapat olej do maznic a doplňovat vodu a palivo sám. Naštěstí jsem si tentokrát vzal provozních kapalin dostatek, a tak jsem nemusel jako před lety v Napajedlech honit parní stroj na zbytky slivovice.
Samozřejmě, ten můj model skoro zanikal ve stínu velikánů, kterými jsou dokonalé parní stroje z dílny Michala Malinovského a dalších řemeslníků. Při vší úctě, žádný Merkur, Wilesco, Stuard nebo i dobře vyvedený stroj „made in doma“ se nemůže těm Michalovým vyrovnat. Ty jsou prostě jiná kategorie. Vzbuzují sice obdiv, ale přemíra všelijakých nezbytných trubiček, ventilů, hejbajících se pák, točících se setrvačníků, budíků, horkých kliček a koleček či čmoudících a syčících projevů stroje zaolejovaných od shora až dolů je pro mnoho přihlížejících naprosto nepochopitelná věc. Bohužel! Měl jsem ten pocit, že na podstatně menším a jednodušším strojku mnohý zájemce lépe pochopil, jak to, že parní stroj vůbec funguje. Jakoby se už téma parní stroj vytratilo z učebnic našich základní škol.
„Občas dostávám otázku, jestli by se nějaký menší parní stroj dal využít třeba k výrobě elektřiny tam, kde není zavedena,“ říká Michal Malinovský. To jsou případy zejména některých chatařů či chalupářů. „Šlo by to, říkám jim, ale nejdříve si musíte spočívat, kolik jste ochoten do takového projektu vložit? Výkonnější parní stroj není hračka za tisícovku a něco bude stát i jeho provoz,“ dodává, když mi ukazuje maličký jednoválcový dieselagregát z Číny. „Běží pěkně a spolehlivě, ale díky nevyváženým hmotám musí být hodně dobře ukotven, aby neutekl z chalupy,“ směje se a spolu s kolegy ho před nastartováním přikurtují velkými svorkami k vagonu. Naskočil na jedno zatočení klikou.
.
Perlička nakonec: Později odpoledne, když se schylovalo k další přeháňce, začali jsem balit. Koukám jak po schůdcích z právě přikodrcavšího Hurvínka sestupuje silný prošedivělí muž. V duchu si říkám, že ho asi taky zlobí kyčle a kolena, jako mne. Na peronu přepočítal vnoučata a vydal se k muzeu. Víc jsem mu pozornost nevěnoval. Za půl hodiny jsme měli vše uklizeno a šli jsme se rozloučit. V muzeu jsem na onoho muže znovu narazil. Tentokrát mi už ale došlo, že to je vlastně můj spolužák Miloš z průmyslovky. Přiznal se mi, že byl sám zmaten tím, co bych dělal v Rosicích na nádraží. No, ještě že jsme se nakonec poznali. Budeme mít co povídat za tři roky za srazu po 50 letech od maturity.
Fotodokumetace
Foto hlav
.
Rubrika: FOTOGALERIE, PÁRA ŽIJE!, Ze života (reportáže), ZPRÁVY