Honzíkovy vláčky

Digitalizace modelu lokomotivy BR 85 v měřítku N

Když jsem v katalogu firmy TRIX už před časem poprvé uviděl model parní lokomotivy BR 85.007, zalíbila se mi a „šel jsem po ní“. Prakticky nic jsem o její historii nevěděl. Sehnal jsem ji na eBay a zdála se být v pořádku. Na „tréninkovém“ analogovém okruhu jezdila jakž-takž. Sice z ní kapal olej, ale to jsem přikládal pečlivosti původního majitele. Dnes si myslím, že tím promazáním kamufloval skutečný stav modelu. Je to poučení pro příště. Ne vždycky zřejmě platí, že kdo maže, ten jede…

„85“ se představuje

  V roce 1931 objednaly Německé Říšské dráhy (DRG) u firmy Henschel a syn výrobu deseti kusů lokomotiv k provozování těžké osobní i nákladní dopravy na tratích v okolí Freiburgu (im Breisgau). Jihozápadní kout Německa na dotyku s Francií a Švýcarskem je velmi kopcovitý. Pro zdejší potřeby zde bylo nutné vyvinout silnou a relativně rychlou lokomotivu. Při konstrukci nového stroje řady 85 byl v plné míře využit podvozek z dříve vyráběné série 44 a mírně modifikovaný kotel z řady 62. Všechny lokomotivy byly vyrobené mezi roky 1931 a 1932 a byly dodány do depa ve Freiburgu, kde zůstaly až do druhé světové války. Byla jim přidělena čísla 85 001 – 85 010.

  Celková délka lokomotivy byla 16300 mm,  celková hmotnost 133,6 tun, uspořádání pojezdu 1E1, rozchod 1435 mm. Pět hnaných náprav bylo zatíženo každá 20,1 t. Tříválcový parní stroj dával celkový výkon 1103 kW (necelých 1500 psi) a umožňoval lokomotivě dosazovat po rovině bez zátěže rychlosti až 85 km/hod. Na tu dobu značný výkon dovoloval jízdu vlaku po rovině s nákladem 1970 t rychlostí 50 km/h. Stejnou rychlost dosahovala lokomotiva se zátěží vlaku 405 t ve stoupání 10 ‰. Ve stoupání 25 ‰ se zátěží 380 t byla rychlost 25 km/h, ve stoupání 55,5 ‰ se zátěží 165 t se vlak pohybovat rychlostí 20 km/h.

  Tyto a další technické údaje si lze ověřit na internetu.¹⁾ Z hlediska modelářského je velmi zajímavé, že se německé firmě TRIX „vyplatilo“ vytvořit model parní lokomotivy BR 85 v měřítku N, když ve skutečnosti bylo vyrobeno jen deset kusů těchto lokomotiv, přičemž dnes existuje už jen jediný muzejní kus. Lokomotiva 85.007 vyřazená ze služby 4. 12. 1961 byla určitý čas používaná v depu Bestwig k topení, posléze ji několik nadšenců renovovalo a zachovalo tak pro budoucnost. Od roku 1962 je k vidění v depu ve Freiburgu.

Model BR 85.007 

  Model BR 85.007 v měřítku 1:160 (MiniTRIX) je překrásně vypracovaný model parní lokomotivy. Kromě impozantního, vyváženého a do detailů propracovaného vzhledu má dobré jízdní vlastnosti, a to i v ostrých obloucích a na výhybkách. Bohužel, jak jsem až dodatečně zjistil, kritickým místem je prakticky nenahraditelná klika na třetí nápravě (nelze ji samostatně koupit jako náhradní díl), na které je navěšeno několik rozvodových tyčí. Klika je sice vyrobená z nějaké kovové slitiny, ale praská, tím se uvolní nýtek zajišťující volný pohyb tyčí a tyto se pak nekontrolovaně příčí. Lokomotiva pak kulhá jako starý kůň. Stejnou závadu identifikoval i Karel Brejša na svém modelu.

Obr. 1 – Model parní lokomotivy BR 85.007 od MiniTRIX; na obr. 1c)  je patrná kritická součástka – klika na třetí nápravě

  Napájení motoru a osvětlení je řešeno dvěma podélnými mosaznými(?) lištami přinýtovanými na podložce izolované od kovového rámu vyústěnými plíšky, dotýkajícími se shora okolků čtyř z pěti hnaných náprav. Dále je jeden pól (na levé „černé“ straně) vyveden přes rám i na přední podvozek, kde je pravé kolečko izolované, levé tedy sbírá proud. Na zadní podvozek s opačně dělenou nápravou je přiveden vodičem spojeným s pravou sběrací \lištou druhý pól. Takže, model sbírá proud ze čtyř hnacích a obou pojezdových podvozků.

  Motorek je staršího typu, třípólový. Jeden kryt uhlíku, pod kterým je pružinka a uhlík čtvercového průřezu 2 x 2 mm, délky cca 2 – 3 mm, se (dole) dotýká rámu; současně je k němu připájen vodič z levé větve napájení. Druhý pól motorku je napájen z druhé (červené) větve. Ani jeden uhlík není u tohoto typu motorku spojen s rámem motorku, jako je tomu u některých modelů Fleischmann.

  Motorek se šnekovým kolem na ose je uložen v rámu a přidržují jej dva šroubky M1,6. Převody jsou uložené v rámu, pohon je vyveden na pět (hnacích) náprav.

Obr. 2 – Model BR 85 před digitalizací a úpravou světel; na obr. 2a) jsou vidět podélné sběrací lišty napájení, uložení motorku a přední držák žárovky, která je vyjmutá; na obr. 2b) a d) je vidět připájení motorku; na obr. 2c) jsou vidět převody zespodu a sběr napájení z přední a zadní podběhové nápravy

  Obě světla jsou žárovková. Přední žárovka je uložena v nálitku (držáku) rámu, druhý pól bere z červené větve přes plíšek (součást pravé sběrací lišty). Světlo žárovky je vedeno jednak k předním světlometům pomocí vylisovaného světlovodu, který je zabudovaný v předním plastovém dílu, a dále k reflektoru na horním okraji kotle. Zadní žárovka je uložena v plexisklovém držáku. Napájení je opět provedeno spojením na kostru a vodičem od červené větve. Do zadních pozičních světel a reflektoru nahoře u okraje uhláku se světlo dostává opět pomocí tvarovaného světlovodu. Přední i zadní světla svítí trvale, jakmile lokomotiva jede.

Obr. 3 – Místo na rámu pro uchycení přední žárovky a držák zadní žárovky, které budou upraveny pro instalace LED SMD

.

Demontáž modelu lokomotivy BR 85

  Tak jako většina modelů od firmy TRIX (MiniTRIX) je vymyšlena s maximální precizností a jednoduchostí na montáž a demontáž, tak i zde je plastová „karosérie“ přidržována k rámu jediným šroubkem. Po jejím sejmutí je možné sundat i na rámu volně položenou zátěž, která tvarově obepíná část motorku a vyplňuje část prostoru kotle.

  Před motorkem je k rámu přišroubovaná pomocná destička, na které je instalovaná tlumivka a kondenzátor (nedílná součást motorku při provozu v analogovém režimu). Jsou k ní připájeny vývody od podélných napájecích lišt a také odtud vedou vodiče k napájení motorku.

  Lze konstatovat, že pro uložení dekodéru i změnu ze žárovkového na LEDkové osvětlení je všude místa dost.

Obr. 4 – Model BR 85; obr 4b) – detail přední části

.

Úprava modelu pro digitalizaci

  Na internetu je publikováno několik variant umístění lokomotivního dekodéru v útrobách tohoto modelu. Starší verze úprav jsou pochopitelně poplatné velikosti dekodérů, které byly dříve k dispozici. Autoři kvůli (velkým) dekodérům likvidovali např. zadní osvětlení, nebo frézovali pravou stranu zátěže, protože dekodér umisťovali vpravo vedle motoru. Jelikož dnes je možné použít lokomotivní dekodéry velmi malých rozměrů (např. cTelektronik, Doehler-Haass aj.), které se bezproblémově vejdou na místo, kde je před motorkem instalovaná pomocná destička, zvolil jsem tuto variantu.

  Odpájel jsem vše na pomocné destičce, vč. vyústění plíšků z podélných napájecích lišt, které jsem o několik milimetrů zkrátil. Odpájel jsem i přívody k motorku. Motorek jsem vyňal z rámu, rozebral, vyčistil komutátor a zkontroloval jeho činnosti.

  Z plastu jsem zhotovil repliku pomocné destičky a přišrouboval ji na rám. Vepředu jsem ji podložil (kolmo k rámu) tenkým (1 mm) plátkem z kuprextitu, jehož měděný povrch je svisle rozdělen. Plátek je zasazen za zkrácené plíšky napájecích lišt, jenž jsou k němu připájené. Tím vzniklo velmi stabilní místo pro instalaci dekodéru a především jeho vývodů.

  Na horní plochu pomocné destičky jsem nalepil dvoustrannou lepicí pásku a na ni jsem přilepil lokomotivní dekodér zn. Doehler-Haass DH05C-1. Vodiče směřují k předku modelu. Černý a červený vývod jsem připájel na plíšky od napájecí lišty (vlevo a vpravo). Motorek zasazený do rámu jsem otočil v podélné ose o 180°, takže kontaktní plíšek na spodním krytu uhlíku, je nyní nahoře. Kleštičkami jsem ho přimáčknul ke krytu. Na původní místa pájení jsem připájel oranžový a šedý vývod dekodéru (šedý nahoru – kvůli směru jízdy bez nutnosti přeprogramování příslušného CV).

Poznámka: Pro pájení dekodéru a všech vodičů uvnitř modelů používám pájku ve složení Pb+Bi, která se taví okolo 150°C.

Obr. 5 – Umístění dekodéru na destičku z plastu, která je podepřená svisle instalovaným plátkem z kuprextitu; zde již po nasazení zátěže

  Trošku více práce zabralo vytvoření držáků pro LED, které na obou místech nahradí žárovky. Nechtěl jsem ničit původní držáky žárovek, takže jsem si vypiloval z jednostranné kuprextitové destičky (tl. 1,5 mm) držáčky odpovídajícího tvaru. Více jak slova nejspíš řeknou obrázku.

Obr. 6a) -Umístění předního držáku pro dvě LED SMD pro osvětlení předních světel a reflektoru; obr. 6b) – zadní držák pro LED SMD (na DPS je i odpor a ochranná dioda)

.

  Původně jsem si myslel, že místo žárovek zajistí světlo miniaturní LED (LED AXIAL 2 mm KM2520YD01 zakoupené u Conrad). Při testech byla ale jejich svítivost tak bídná, že jsem musel koncepci změnit. Nahradil jsem je LED SMD v patici 1206 (žluté barvy). Naštěstí zhotovené držáčky bylo možné po drobné úpravě použít.

Obr. 7 – Původní řešení osvětlení pomocí miniaturních LED axial, které ovšem mají velmi malou svítivost

.

  Jsa poučen minulými nezdary, do obvodu LED – rezistor jsem připojil i ochrannou diodu 1N4148, anodou k „černé“ větvi napájení. Jelikož vepředu bylo nutné použít dvě LED SMD, aby byla náležitě osvětlena jak (spodní) světla, tak (horní) reflektor, jsou v držáčku instalované dvě LED v sérii. Jedna svítí nahoru, druhá dolu. (Zlaté žárovky, u který není třeba se trápit vyzařovacím úhlem.) Na přední destičce je tedy instalovaný rezistor 470 Ω, na zadní pak 1,2 kΩ. Obě destičky jsem po připájení vodičů na svých místech pojistil mikrokuličkou z plastického lepidla UHU.

  K přednímu osvětlení jsem připájel bílý vodič od dekodéru, k zadnímu žlutý. Všechny vodiče jsem přiměřoval a krátil podle nezbytné délky tak, aby nikde zbytečně nezavazely. Podle původního konceptu jsem připájel „pomocný“ vodič ke kostře, aby bylo zajištěno propojení obou pojezdových náprav.

Poznámka: Původně jsem si při své neznalosti reality pohrával s myšlenou, že vepředu budou na modelu BR 85 svítit bílá (žlutá) světla a vzadu červená. Jenže, železnice není silnice, jak jsem byl v hospodě poučen mašinfírou Brejšákem: „Kdes to viděl, aby na páře vzadu svítila červená světla, člověče?“ smál se Karel, když jsme diskutovali moje plány úpravy „pětaosmdesátky“. „Co já si pamatuju, vždycky byla na obou stranách jen bílá světla. A svítila obyčejně furt, i když byla mašina připojená k vlaku,“ doplnil. A má pravdu. Na nalezeném videu se jeho slova potvrdila – ZDE. Jak svítí parní lokomotiva je také vidět ZDE.

  Jedinou úpravou na „karosérii“ bylo zvětšení otvoru pro nově vytvořený držák LED SMD. A pak upilování zátěže, abych měl jistotu, že nedojde k dotyku odizolovaných vývodů dekodéru s kostrou – viz obr. 8.

Obr. 8a)  – Zvětšení místa v „karosérii“ modelu kvůli přednímu držáku LED SMD; obr. 8b) – o cca 0,5 mm odpilovaná zátěž kvůli jistotě, aby nedošlo k jejímu dotyku s vývody dekodéru

.

Naprogramování lokomotivního dekodéru

  Prozatím jsem naprogramoval podle svého plánu jen adresu lokomotivy (do CV1) a světla: CV33=1, CV34=2. Vše ostatní se (možná) bude upravovat v budoucnu.

Závěr

  Radost z testování moc pěkného modelu mi zkazila ona výše popisovaná závada na klice, která kromě „kulhání“ modelu zřejmě zapříčiňuje i to, že díky nějakému nesprávnému pohybu bočních spojnic dochází k odtlačování náprav od sběracích plíšků a k přerušování sběru napájení. A to je potíž. Kdyby se našel někdo, kdo dokáže vyrobit coby náhradní díl kliky (podle Karla Brejši stejné k většině modelů TRIX), mohlo by být vyhráno. Ale takový Mistr se asi v Česku nenajde.

______________________________________________

1) DRG Class 85. In: http://en.wikipedia.org/wiki/DRG_Class_85

Obrazová dokumentace modelu před digitalizaci:

[Show as slideshow]

Obrazová dokumentace modelu po digitalizaci:

[Show as slideshow]

Foto hlav

Zdroje:
http://de.wikipedia.org/wiki/DR-Baureihe_85
http://www.wehratalbahn.de/Suedbadenbahn/BR85/BR85.htm
https://www.youtube.com/watch?v=lrj62YujutA
http://www.eisenbahnfreunde-berlin.net/dampflok/dampflok-br85.html
http://www.horst-jeschke.de/lok85.htm

Počet přečtení: 13 514 | Tisknout: | Poslat: