Honzíkovo kolejiště (33) – nástupiště

10-nastupisteZ přemíry jiných jarních činností, jakými je např. přehazování pneumatik, hlídání vnoučat, vysedávání po hospodách či sledování úchvatných hospodářských výsledků naší vzkvétající země se mi nedostává čas na sepisování trachtátů o stavbě kolejiště. Ale v tomto ohledu nezahálím. Sice neplním plán ani normy, ke kterým jsem se v duchu zavázal, ale když ono je fakt snadnější kutit něco na ponku, jak se kroutit s chronicky vyhřeznutou plotýnkou pod kolejištěm. A tak vzniklo nástupiště pro nádraží Honzíkov.

Mnozí se mnou budou jistě souhlasit, že se při modelování svých kolejišť obvykle vracíme do minulosti. V tomto ohledu by proto asi bylo správné používat pro označení toho, co bude předmětem článku, archaické slovo „perón“. Copak nám ale vypadne jako odpověď z nejpoužívanějšího lexikonu současnosti? Wikipedia.cz ke slovu „perón“ uvádí: „Může znamenat zaprvé nástupiště, za druhé španělské příjmení (např. Juan Perón…)“. Takže nástupiště bude to správné české slovo. A co to tedy je?

  Tento pojem je dostatečně vysvětlen v odborné literatuře. Myslím, že někteří kolegové-modeláři přivítají, když pro jejich potřebu odkážu na to, co bylo publikováno na Fakultě stavební ČVUT v Praze Karlem A. Fridrichem1). Autor v souladu s platnými právními předpisy podává definici nástupiště, popisuje umístění a rozměry nástupišť, řeší přístup k nástupištím a zabývá se i značením pro nevidomé. Vše doplňuje řadou rozměrových náčrtků a fotografií. Vskutku užitečná pomůcka – ZDE. Nepochybuji, že znalci vědí ještě o lepších materiálech, ale mně toto stačí…

  Podle K. A. Fridricha je nástupiště zařízení železničního spodku s upravenou zvýšenou dopravní plochou v obvodu dráhy, které slouží pro výstup a nástup cestujících, případně také pro manipulaci se zavazadly a zásilkami. Pohyb cestující, nástup a výstup musí být bezpečný a pohodlný, nástupiště musí být přehledná.

  Nástupiště je zpravidla tvořeno zpevněnou zvýšenou plochou. Jeho strana přilehlá k místu, kde dopravní prostředky zastavují, se označuje jako hrana nástupiště nebo nástupní (výstupní) hrana.

Podle tvaru a umístění se rozlišují nástupiště:

vnější: nachází se vně vlastní trati (kolejového pásu),
ostrovní: má koleje a zpravidla i nástupní hranu po obou stranách, zásadně mimoúrovňový přístup cestujících (úrovňově však může být řešena nakládka a vykládka zavazadel a spěšnin),
jazykové: je zúženým prodloužením vnějšího nebo ostrovního nástupiště podél kusé koleje,
poloostrovní: o standardní výšce, avšak přístup je veden přes kolej po vyznačeném centrálním přechodu,
úrovňové: nově se nezřizují, ponechávána jsou jen ve velmi stísněných poměrech na méně důležitých tratích.

Nastupiste-schema-Friedrich

Obr. 1 – Schéma typů nástupišť (podle K. A. Fridricha)

.

  Vnější nástupiště jsou typická pro železniční zastávky na jednokolejných i dvojkolejných tratích. Minimální šířka je 2,5 m, doporučená 3,0 m. V přepočtu do měřítka N to je 15,6 mm, resp. 18,75 mm.

  Ostrovní nástupiště bývají v železničních stanicích, řidčeji i v zastávkách. Nástupiště je přístupné mimo úroveň kolejí podchodem nebo lávkou. Ostrovní nástupiště jsou zpravidla oboustranná (do vlaků se nastupuje po obou stranách nástupiště), méně často jednostranná (z jedné strany se nastupuje do vlaků, z druhé strany je nástupiště ohraničeno zábradlím). Ostrovní nástupiště oboustranná musí mít šířku alespoň 6,1 m, na čelech nejméně 3,2 m. V přepočtu do měřítka N to je 38 mm, resp. 20 mm.

  Poloostrovní nástupiště jsou přípustná jen pokud je průjezdní rychlost vlaků do 50 km/h a s další podmínkou, že vlaky zastavují přednostně před centrálním přechodem.

.

Rozměry nástupišť

  Pro konstrukci modelu nástupiště je důležité vědět, že železniční nástupiště v Česku mají výšku max. 550 mm nad spojnicí temen kolejnic. Pro srovnání, v Německu a Polsku je to 760 mm, ve Velké Británii 1100 mm. Nástupiště s výškou do 250 mm se považují za úrovňová.

  Nástupiště výšky 550 mm mají nástupní hranu ve vzdálenosti 1670 mm (v oblouku až 1680 mm) od osy koleje. Pokud je při rekonstrukci ponechán oblouk o poloměru menším než 300 metrů (až do poloměru 190 m), nesmí výška nástupiště přesahovat 380 mm.

Nastupiste-schema-2-Friedrich

Obr. 2 – Schéma řezu nástupištěm

.

  Jak už jsem citoval z práce K. A. Fridricha, vnější nástupiště má mít šířku nejméně 3,0 m, nesmí být užší jak 2,5 m. Oboustranné ostrovní nástupiště musí mít šířku alespoň 6,1 m, na čelech pak 3,2 m. Pro oboustranná poloostrovní nástupiště je stanovena minimální šířka 4,3 m, u konce 3,2 m. Norma dále uvádí, jak široká musí být vzdálenost od hrany nástupiště, pokud je na něm nějaká pevná překážka (stánek, lavice apod.) – tj. od 2 do 2,9 metru. Důležité je také definování bezpečnostního pásu, který je stanoven na šířku 0,8 m při rychlosti vlaků do 160 km/hod. a 1,3 m při vyšší rychlosti do 200 km/h.

.

Model nástupiště ve stanici Honzíkov

  Při vědomí výše cit. údajů jsem nejdříve myslel, že začnu řezat a lepit z plastů, leptů a dalších materiálů, a tak zhotovím „své“ nástupiště tzv. namíru. Taky jsem hledal, co je u nás dostupného (pokud jde o nástupiště) pro modeláře. Kromě pár zdařilých fotografií modelů nástupišť, většinou však v „gigantických měřítcích“, jsem objevil jen lepty litinových sloupů od V. Lepieše. Zkusil jsem je koupit na jednom webu, ale na můj vkus to nějak moc dlouho trvá… (viz aktuální poznámka níže)

  Pak jsem si ale vzpomněl, že v dobách zběsilého nakupování všech možných komponentů pro kolejiště, jako např. domečků, stromečků, přejezdů, stožárů atd., jsem také koupil nějaké nástupiště. Po usilovném hledání (při kterém jsem objevil bezpočet dalších „pokladů“) jsem našel krabičku s modelem od firmy FALLER (222124 – Bahnsteig „Schwarzach“). Jenže, u tohoto modelu se mi nelíbilo vlastní nástupiště, jednak je širší jak 38 mm, což je tak akorát, co se mi podle normy vejde mezi koleje, a pak je krátké. A tak jsem z balení použil jen střešní konstrukci a doplňky – viz dále.

  Pro vlastní nástupiště jsem použil „bočnice“ od firmy Auhagen (44631 N), kterých je v pytlíku dostatek na několik nástupišť. Vyměřil jsem si začátek a konec ostrovního nástupiště v kolejišti, které bude na levé straně maličko kopírovat oblouky trati. Udělal jsem si představu, kde budou moci najíždět akumulátorové vozíky od Jirky Šafáře – ZDE – s balíky k vlakům, kde bude podchod (vyžadovaný normou), kde bude stánek s pečenými ostravskými klobásami a pivem Gambrinus, kde budou reklamní tabule světoznámých firem, lavičky a květiny.

23-nastupiste-reklamy

Obr. 3 – Reklamní tabule světoznámých firem

.

  Z plastové desky tl. 1,5 mm jsem uřízl podlahu, kterou jsem zalepil do bočnic vteřiňákem. Do osy nástupiště jsem vyměřil (ve vhodném místě naproti budoucí nádražní budově) a vyvrtal otvory pro sloupy střešní konstrukce – viz dále. Podle nich jsem pak rozměřil, kam umístím další předměty na nástupišti. Vyměřil jsem také místo pro schodiště a podle jeho rozměru jsem v podlaze vyříznul otvor.

  Schodiště jsem sestavil s odřezků plastových desek (nalepil jsem jich sedm na sebe s odsazením cca 1,5 mm, čímž vznikly schody). Zabrousil jsem boky a zadek schodiště, okolo přilepil stěny a strop. Hotové schodiště jsem zalepil do otvoru v podlaze nástupiště. Pod ním jsem musel vyříznout otvor ve styroduru (základová deska kolejiště). Ano, ano, zábradlí schodiště nestojí za nic, jak mne už stačil jeden kamarád zkritizovat. Prý proč jsem nepoužil svá zábradlí, která nabízím v N-šopíku? – ZDE.

24-nastupiste-schodiste

Obr. 4 – Detail schodiště zapuštěného do podlahy nástupiště

.

  Plochu nástupiště jsem zabrousil a polepil dlažbou od firmy NOCH (57481 N) šedé barvy. Nejspíš náhoda tomu chtěla, že jsem nemusel okrajové dlaždičky zkracovat. V obloucích jsem dlažbu přiříznul přes okraj nástupiště ostrým skalpelem. Dlažbu jsem „ušpinil“2) ředěnou umbrou pálenou a přebytek barvy vytřel tak, aby zůstala jen ve spárách dlažby.

.

Střešní konstrukce

  Logické by bylo popisovat stavbu střešní konstrukce před popisem stavby nástupiště. Leč, začal jsem psát jinak, což mi čtenář nejspíš odpustí. Sestavit střešní konstrukci (ze stavebnice FALLER) podle návodu není nic složitého. Složitější bylo vymyslet osvětlení.

  Původně jsem si myslel, že osvětlení nástupiště vyřeším stejně, jako to udělal Karel Brejša. Karel použil lepicí LED pásky (tři LED SMD spolu s rezistorem, které jsou zapojené sériově v trojici; pásky tvoří paralelně spojené segmenty), které instaloval zespodu na střešní desku. Jenže, i ta nejmenší LED páska měla segmenty delší, než je rozteč sloupů střešní konstrukce. A tak jsem musel improvizovat. Vzal jsem tedy LED SMD 1206 s jasně bílým svitem (imitace zářivek) a připájel je k 0,3 mm fosforbronzovému drátku (prodává Fohrmann) v roztečích kopírujících pole mezi sloupy (vždy dvě LED na jedno pole). Pokud by někoho zajímalo, proč jsem zvolil právě pružící fosforbronzový drátek, tak právě proto, že jednoduše udrží tvar. Tam kde prochází toto el. vedení mezi stropními trámy konstrukce, jsem drátky snadno přihnul. Na několika místech jsem pak drátky s LED SMD přilepil zespodu ke střešní desce pomocí maličkých plastových odřezků, do kterých jsem vypiloval drážky pro vedení drátků. Na konci jsem k fosforbronzovým drátkům připájel lakované drátky a tyto svedl v trubičce pod kolejiště, kde budou připájeny k rozvodu 12V (zapojení rezistoru cca 1,2kOhm je samozřejmostí).

21-nastupiste-osvetleni20-nastupiste-osvetleni

Obr. 5 – Instalace LED SMD 1206 pro osvětlení nástupiště

.

Finální úprava nástupiště

  Trošku jsem si pohrál s barevnou úpravou nástupiště. Stejně jako dlažbu, tak i konstrukci jsem „ušpinil“ umbrou pálenou. Ale střecha (šedý plast), která má negativní spád do středu, se mi ani po patinaci naprosto vůbec nelíbila. A tak jsem vyštrachal hliníkový plech, který jsem kdysi dávno koupil u Petra Litomyského, když jsem plánoval zastřešení pily – ZDE. Nastříhané kousky plechu (K&S Engineering Chicago, No. 16134) jsem postupně nalepil mezi příčné falze (přehyby) na imitované plechové střeše. Pak jsem celou střechu napatlal nějakou divnou patinovací barvou, která vytvořila špinavý a hodně zaprášený povrch, a aby toho nebylo málo, tak jsem ještě do mokrého prášil všelijakými patinovacími pudry. No, výsledek je takový, jako kdyby od 50. let min. století střechu ještě nikdy nikdo nezametl :-).

05-nastupiste

Obr. 6 – Střecha napatinovaná „všehochutí“. Jsou na ní patrné ještě saze a popel z dob, když byla provozovaná parní trakce 🙂

.

  A je to!

.

Obrazová příloha

Foto hlav; schéma převzata z cit. literatury ad 1)

________________________________________________

1) Nástupiště – pomůcka pro cvičení z předmětu Železniční stavby 3, Fakulta stavební ČVUT v Praze, Karel A. Fridrich, 12. 4. 2009. In: http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1stupi%C5%A1t%C4%9B
2) „Ušpinit“ znamená: Natřít sikativem naředěnou olejovou barvou odstínu umbra pálená, nechat zaschnout, a pak trpělivě stírat „uchoštoury“ a kousky látky přebytek barvy na plochách, naopak dbát, aby zůstala ve spárách; jedná se o postup tisíckrát doporučený např. Houmrem

Poznámka: Dnes jsem dostal lepty litinových sloupů pro nástupiště zakoupené na jednom webu, jejichž autorem je V. Lepieš. Podle všeho se jedná o velmi zdařilý model (sloup je vysoký 24,5 mm). Střecha nástupiště musí být podle všeho rovná. Jelikož k leptu není návod, sestavení nejspíš bude malý rébus. Důležitější je, že spojení funguje 🙂 .

.

 

Rubrika: Budovy, Doplňky, Honzíkovo kolejiště, STAVBY, ZPRÁVY

Vložit komentář

Text komentáře: